1.
Rabφndranßth
Tagore Thßkur, ze sbφrky Zahradnφk
2. Publius
Ovidius Naso, Prom∞ny - kap. P²thßgorßs
3. Karel
╚apek - O Lidech - DßÜenka
4. Ond°ej
Bednß°, Rozhovor vßnoΦnφ
Ve sv∞ta
p°ijφmacφ sφni prostΘ stΘblo trßvy sedφ na tomtΘ₧ koberci, jako paprsek
sluneΦnφ a hv∞zdy p∙lnoΦnφ. A tak mΘ pφsn∞ sdφlejφ sφdla svß v srdci
sv∞ta s hudbou oblak∙ a les∙. ╚asto se ptßvßm, kde jsou hranice vzßjemnΘho
poznßnφ mezi Φlov∞kem a zvφ°etem, jeho₧ srdce neznß °eΦi mluvenΘ. Kter²m
prvotnφm rßjem za dßvnΘho jitra stvo°enφ Üla prostß stezka, po nφ₧ srdce
jejich navÜt∞vovalo druh druha. Stopy t∞ch jejich neustßl²ch cest nebyly
vyhlazeny, t°eba₧e jejich p°φbuzenstvφ je dßvno zapomenuto.
Ale nßhle v jakΘsi hudb∞ beze slov probouzφ se temnß upomφnka a zvφ°e
se dφvß Φlov∞ku do tvß°e s n∞₧nou d∙v∞rou a Φlov∞k shlφ₧φ jemu do oΦφ
s radostnou lßskou. Zdß se, ₧e dva p°ßtelΘ se setkßvajφ v p°estrojenφ
a jen nejasn∞ pod ÜkraboÜkou druh druha poznßvajφ.
Publius Ovidius Naso
Byl pak tu mu₧, je₧ ze Samu pochßzel, prchl vÜak z n∞ho
p°ed pßny, tyranskou vlßdu m∞l v zßÜtφ a z vlastnφ svΘ v∙le
vyhnancem byl. Ten mu₧ a₧ k boh∙m pronikl v duchu,
vzdßlen²m v konΦinßch nebes, a post°ehl duÜevnφm zrakem
vÜechno, co lidsk²m oΦφm kdy p°φroda vzala a skryla.
Kdy₧ vÜak prozkoumal vÜe svou bd∞lou pracφ a duchem,
p°edklßdal ve°ejn∞ nauku svou a mlΦφcφm ₧ßk∙m,
₧asnoucφm nad jeho slovy, rßd vyklßdal velkΘho sv∞ta
poΦßtky, p°φΦiny vÜeho a uΦil, co to je bo₧stvo,
co jest p°φroda, odkud je blesk a z Φeho jsou sn∞hy,
zdali snad rozrß₧φ vφtr Φi J·piter oblaka h°mφcφ,
co₧e to ot°ßsß zemφ, dle jakΘho zßkona hv∞zdy
krou₧φ, i vÜe, co skryto. On prvnφ zavrhl p°φsn∞
p°edklßdat na st∙l maso a prvnφ otev°el ·sta
k takov²m moudr²m slov∙m, aΦ nedoÜla bohu₧el vφry:
"LidΘ, h°φÜn²m jφdlem se varujte poskvr≥ovati
t∞la! Obilφ mßte a ovoce, kterΘ svou tφhou
sklßnφ haluze k zemi, a na rΘv∞ nalitΘ hrozny;
mßte i rostliny sladkΘ a takovΘ, kterΘ se mohou
zjemnit a zm∞kΦit v ohni; a nikdo vßm mlΘΦnou moku
nebere, nebere med, je₧ vonφ mate°φdouÜkou.
H²°iv∞ dßvß zem∞ jak bohatstvφ, tak takΘ pokrm
lahodn², dßvß co jφsti, a bez vra₧dy, prolitφ krve.
Masem ukßjφ hlad jen zv∞°, a jeÜt∞ ne vÜechna.
Na p°φklad k∙≥ i brav i skot, ti travou se ₧ivφ;
ti vÜak, jejich₧ duch jest surov², div² a krut²,
tyg°ice z armΘnsk²ch hor a lvovΘ vzn∞tlivφ, vzteklφ,
medv∞di, jako₧ i vlci - ti z krvav²ch t∞Üφ se hod∙.
B∞da, ach, jak² to zloΦin, kdy₧ maso se do masa no°φ,
dravΘ a laΦnΘ t∞lo kdy₧ tuΦnφ polknut²m t∞lem,
kdy₧ jest ₧ivoΦich ₧iv zas jinΘho ₧ivoka smrtφ!
P°i tomto barbarstvφ vÜeho, je₧ zem∞, ta nejlepÜφ matka,
rodφ, tebe snad t∞Üφ jen ₧v²kati zu°iv²m chrupem
₧alostnΘ kusy masa a °φdit se Kyklop∙ mravem?
Co₧pak bude ti mo₧no jen zßhubou jinΘho tvora
ukojit ₧aludku hlad, tΘ nesluÜnΘ, hltavΘ Üelmy?
Ale ten dßvn² v∞k, je₧ sami jsme nazvali zlat²m,
toliko stromy a rostlinstvem ze zem∞ vzeÜl²m
docela Ü¥astn∞ se cφtil a ·sta si nezt°φsnil krvφ.
Pernatci za on∞ch dob si lΘtali bezpeΦn∞ vzduchem,
zajφc, prost vÜφ bßzn∞, se prohßn∞l uprost°ed polφ,
v lichΘ d∙v∞°ivosti se nechytla na hßΦek ryba.
Bez nßstrah b²valo vÜechno a nebylo t°eba se bßti
podvodu, vÜude byl mφr. Kdy₧ jak²si Ükodliv² rßdce,
necha¥ to kdokoli byl, se boh∙m jal zßvid∞t jφdlo,
a kdy₧ masitΘ jφdlo si v hltav² ₧aludek spustil,
zloΦinu otev°el cestu. Snad hubenφm divok²ch Üelem
zah°ßl se nejprve kov, kdy₧ teplou krvφ se zt°φsnil
(na tom pak mohlo se z∙stat!), a p°ipouÜtφm, nebylo h°φchem,
byla-li zabita zv∞°, je₧ ₧ivot nßÜ ohro₧ovala;
avÜak zabφjet m∞la se jen, ne p°edklßdat k sn∞dku!
Bezprßvφ zaÜlo pak dßle. A zdß se, ₧e smrti si prvnφ
zaslou₧il, prvnφ jsa ₧ertvou, vep°, jen₧ rypßkem k°iv²m
vyhrabal semena z p∙dy a zniΦil nad∞je roku.
Kozel pr² ohryzal rΘvu, a proto pr² za ob∞¥ padl
oltß°i mstitele Bakcha. Nu₧ oba je zniΦila vina!
Co jste vÜak spßchali, ovce, vy mφrnΘ, k ochran∞ lidφ
stvo°enΘ? Nosφte nektar, jen₧ v plnΘ v²m∞ se stekl,
dßvßte nßm svou vlnu a rouch nßm poskytujete
m∞kk²ch a ₧ivotem sv²m jste prosp∞Ün² vφce ne₧ smrtφ!
╚φm se provinil v∙l, ten ₧ivoΦich beze lsti, Üalby,
prost², neÜkodn², stvo°en² jen, by nßmahy snßÜel?
Nevd∞Φn² dokonce je a nehoden ·rody polnφ,
kdo moh d∞lnφka zabφt sv²ch polnostφ, sotva mu s≥ali
b°φm∞ k°ivΘho pluhu, a kdo moh sekerou protφt
Üφji, od°enou pracφ, je₧ tolikrßt pomohla pßnu
zkyp°iti tvrdou roli a tolikrßte ·rodu svß₧et!
AvÜak nedosti na tom, ₧e pßchajφ takov² zloΦin:
vinu za tento h°φch tΘ₧ na bohy vznesly a v∞°φ,
₧e pr² se raduje b∙h, kdy₧ zabφjφ d∞lnΘho b²ka!
Äertva, prostß vÜφ vady a postavou nad jinΘ krßsnß
(prßv∞ ta krßsa ji niΦφ!), jsouc zdobena stuhou a zlatem,
poblφ₧ oltß°e stojφ nic netuÜφc, modlitby slyÜφ,
vidφ, jak na jejφ Φelo a doprost°ed roh∙ jφ sypou
zrna, je₧ p∞stila sama, a ran∞na zabarvφ krvφ
n∙₧, jej₧ p°ed malou chvφlφ snad v jasnΘ vid∞la vod∞.
Z hrudi, a₧ dosud ₧ivΘ, jφ ihned vnit°nosti vyjmou,
prohlΘdnou je a zpytujφ na drobech ·mysly boh∙.
Z t∞ch pak (takov² hlad mß Φlov∞k na zakßzan²
pokrm!) troufßÜ si jφst, ≤ plΘm∞ smrtelnΘ? Prosφm,
neΦi≥te tak a dbejte mΘ v²strahy, slyÜte mß slova!
Vol∙ zabit²ch ·dy a₧ budete klßsti zas do ·st,
v∞zte a v∞domφ m∞jte, svΘ vlastnφ orßΦe ₧e jφte!
*
Abych
vÜak nevyboΦil sv²m sp°e₧enφm, kterΘ se k cφli
zapomn∞lo hnßt: tΘ₧ nebe a vÜe, co je pod nφm,
m∞nφ podobu stßle, i zem∞ a vÜe, co je na nφ,
rovn∞₧ i my, Φßst sv∞ta - v₧dy¥ nejsme p°es toliko t∞la,
n²br₧ perutΘ duÜe jsme tΘ₧ a m∙₧eme vchßzet
v p°φbytky zvφ°ecφch t∞l i v dobytΦat t∞la se no°it.
T∞la, v kter²ch by mohly b²t ukryty rodiΦ∙ duÜe,
bratr∙, n∞koho snad, kdo sp°φzn∞n jakkoli s nßmi,
anebo alespo≥ lidφ, ta se ctφ, s pokojem nechme,
necht∞jme napl≥ovat svΘ ·troby thyestsk²m jφdlem!
V jakΘ to ÜpatnΘ zvyky se uvßdφ, jak se to chystß
nezbo₧n∞ na lidskou krev, kdo ocelφ telßtku hrdlo
protφnß, m∙₧e to buΦenφ snΘst, jsa nepohnut v srdci,
anebo kdo je s to, by vra₧dil k∙zle, je₧ kvφlφ
tak jak malΘ dφt∞, Φi pernatce po₧φvat m∙₧e,
kterΘho sßm d°φv krmil! Jak blφzko mß takov² Φlov∞k
k plnΘ, skuteΦnΘ vra₧d∞! A k Φemu se odtud mß p°ejφt?
Skot nech¥ o°e, Φi stß°φ a¥ p°iΦφtß vinu svΘ smrti,
ovce nech¥ p°ed Severem nßs mraziv²m nadßle chrßnφ,
kozy pak, sytΘ z pastvy, a¥ k dojenφ dßvajφ v²m∞!
Sφt∞, pasti a kliΦky a vÜechny ty ·klady lstivΘ
odstra≥te! NeÜalte ptßka svou v∞jiΦkou nat°enou lepem,
lΘΦkou s d∞siv²m pe°φm tΘ₧ jeleny neobkliΦujte,
netajte v nßvnad∞ lstnΘ a ÜalebnΘ zahnut²ch udic!
Zahubte zv∞°, je₧ Ükodφ; i tu vÜak zahubte pouze;
masa a¥ chrßnφ se ret, jen lahodn∞ po₧φvß krm∞!"
Z latinskΘho
originßlu p°elo₧il Ferdinand Stiebitz, Vydal Odeon, Praha 1969
Nic platno,
DßÜo, u₧ brzy budeÜ pat°it do jinΘ smeΦky. Tak jß ti povφm n∞co o lidech.
Podle tvrzenφ n∞kter²ch zvφ°at je Φlovek zl², i mnozφ lidΘ to °φkajφ;
ale nev∞° tomu. Kdyby byl Φlovek zl² a neciteln², vy pejskovΘ byste
se k n∞mu nep°idali a dodnes byste ₧ili divoce ve stepφch. Ale z toho,
₧e se s nφm kamarßdφte, je vid∞t, ₧e vßs u₧ p°ed tisφci lety hladil
a Ükrabal za uchem a krmil.
Lidφ je n∞kolikero druh∙. Jedni jsou velcφ, Üt∞kajφ hlubok²m hlasem
jako oha°i a mφvajφ fousy. ╪φkß se jim tatφnkovΘ. T∞ch se dr₧, proto₧e
ti vedou lidskou smeΦku, a proto tak trochu pouÜtejφ hr∙zu. Kdy₧ budeÜ
d∞lat dobrotu, neublφ₧φ ti ani za mßk, naopak t∞ podrbou za uchem. To
ty mßÜ rßda, vid?
Druh² druh lidφ je o n∞co menÜφ, Üt∞kß tenk²m hlasem a mß ΦumßΦek hladk²
a hol². To jsou maminky, a t∞ch se, DßÜenko, dr₧, proto₧e ty t∞ nakrmφ
a n∞kdy ti vyΦeÜou ko₧φÜek a v∙bec se budou o tebe starat a hladit t∞
a nedajφ ti ublφ₧it. Jejich p°ednφ tlapky, to ti je samß dobrota.
T°etφ druh lidφ je maliΦk², trochu v∞tÜφ ne₧ ty, a piÜtφ a kviΦφ jako
Üt∞nata. To jsou d∞ti a t∞ch se dr₧. D∞ti slou₧φ k tomu, aby si s tebou
hrßly a tahaly t∞ za ocßsek a honily se s tebou po prΘrii a v∙bec aby
byla n∞jakß psina. Jak vidφÜ, je to v lidskΘ smeΦce sprßvn∞ za°φzeno.
N∞kdy si budeÜ hrßt na ulici s pejsky a bude ti s nimi dob°e a veselo,
proto₧e je to tvß krev a tv∙j rod; ale doma, DßÜo, doma se budeÜ cφtit
jen mezi lidmi. S lidmi t∞ pojφ n∞co divn∞jÜφho a jemn∞jÜφho ne₧li krev.
To n∞co je d∙v∞ra a lßska.
Tak be₧.
Srdcem jsem zaslechl tv∙j hlas. P°edtφm byl a jsi n∞m²m bezduch²m stvo°enφm.
Ale te∩ m∞ prosφÜ o smilovßnφ a ₧alujeÜ hv∞zdßm i zemi o svΘ bolesti.
Byla jsi kusem masa, na n∞₧ jsem laΦn∞ pohlφ₧el.
T∞Üil jsem se na chu¥ TvΘho t∞la. Nynφ jsi m∞ oslovila. Nikdy d°φve
jsem nic podobnΘho neslyÜel.
Rybo, jak t∞ mßm snφst? Neblahß slova jsi vyvolila.
Tolik ·zkosti, strachu a p°ece odevzdanosti neveÜlo by se do lidsk²ch
·st. ╚lov∞k se nedovede modlit tak, jako ryba. Mohu si zacpat uÜi a
neslyÜet t∞, neposlouchat a nemyslet na tv∙j plßΦ. Mohu nechat svou
duÜi obr∙st kamenφm. V₧dy¥ druzφ jsou hluÜφ! Vezmou kapra a neozve se
pφpnutφ. ProΦ bych se nemohl tvß°it, ₧e takΘ nevnφmßm, jak trpφÜ?
Mohu se tak tvß°it. Srdce vÜak naslouchß dßl
tvΘ pφsni. Nedokß₧u zapomenout. Kdy₧ pohlΘdnu do vany a uvidφm tv∙j
bezmocn² h°bet, jako bych spat°il vlastnφ dφt∞ Φekajφcφ na hody n∞jak²ch
zl²ch obr∙ z pohßdky. Skoro se stydφm p°iblφ₧it k tomu tvΘmu p°echodnΘmu
v∞zenφ.
Rybo, proΦ m∞ trßpφÜ? SlyÜφÜ? Tys p°ece v₧dycky
m∞la skonΦit na Üt∞droveΦernφm stole! Zabφjenφ, to je takov² vßnoΦnφ
zvyk. To pat°φ k v∞ci. RozumφÜ?
Asi neà
Rybo, jak t∞ mßm snφst? To je t∞₧kΘ. Snφst kus studenΘ
beztvarΘ hmoty, anebo aspo≥ hloupΘho tvora, jen₧ nevydß vzdechu, na
tom mi nep°ipadß nic divnΘho. Jen₧e ty p°ede mnou vzlykß a zap°φsahßÜ
mne vÜφ lßskou, kterß spφ ve mn∞. Nßhle mßÜ duÜi, hlas, cit. Nßhle podobßÜ
se Φlov∞ku. Mo₧nß, ₧e pro ostatnφ stßle mlΦφÜ. AvÜak jß t∞ slyÜφm. Najednou
t∞ slyÜφm a nevφm, co si poΦφtà
