Zastavenφ s P°emyslem Pittrem

1.   Vegetarismus pro a proti
2.   MyÜlenky, ₧ivot, vzpomφnky pam∞tnφk∙
3.   P°emysl Pitter na fotografiφch

P°emysl Pitter
Vegetarismus pro a proti

IV.
╚lov∞k si sestrojil theorii, sob∞ zdßnliv∞ velice p°φznivou, ale ·pln∞ faleÜnou theorii, ₧e Φlov∞k je pßnem p°φrody. Proto poΦφnß si tak, jakoby celß p°φroda nem∞la jinΘho smyslu, ne₧ aby slou₧ila jeho Φist∞ sobeck²m zßjm∙m: chce, aby mu ve vÜem slou₧ila, aby mu byla poko°ena a otrocky jej poslouchala, sna₧φ se ji vt∞snat do forem jemu mil²ch, vyu₧φvß ji nemilosrdn∞ a vra₧dφ tisφce ₧iv²ch tvor∙ nejen ke svΘ v²₧iv∞, ale Φasto jen ze svΘvole a k svΘ zßbav∞. Takov²m zp∙sobem dosßhl Φlov∞k toho, ₧e se sßm p°φrod∞ odcizil a ₧e p°φroda se mu stala nep°ßtelskou.
Indick² bßsnφk Thßk·r nazval naÜi kulturu kulturou zdφ, proto₧e skuteΦn∞ vyrostla v kamenn²ch zdech m∞stsk²ch, kterΘ Φlov∞ka ·pln∞ odcizily jeho pravlasti - p°φrod∞. Nßsledkem tohoto odcizenφ jsou nezdravΘ v²rostky naÜφ kultury, projevujφcφ se v mravnφ zvrßcenosti, socißlnφch chorobßch, p°ecitliv∞losti, zm∞kΦilosti atd. P°es vÜechny tyto pohromy, kterΘ hluboce ot°ßsajφ pokolenφm lidsk²m v sam²ch jeho zßkladech, Φlov∞k p°ece nikdy nedosßhl svΘho snu, stßt se skuteΦn²m pßnem p°φrody, spoutat ji ·pln∞ svou v∙lφ. Ano, vyrostly vysokΘ kultury, kterΘ si podmanily vodu, vzduch i zemi, ale a₧ dosud se vÜechny shroutily a pφsΦiny pouÜtφ a vlny oceßn∙ p°ekr²vajφ mφsta, kde ₧il kdysi Φlov∞k, cht∞jφcφ b²ti pßnem sv∞ta. A₧ dosud toti₧ nebyla ani jedna z t∞chto kultur proniknuta harmoniφ s Duchem VÜehomφra a proto zanikly vÜechny a zanikne i naÜe, nenastoupφ-li jedin∞ skuteΦnou a jedin∞ sprßvnou cestu, t.j. cestu harmonie s Bohem.
Chce-li kdo nastoupit tuto cestu, musφ si p°edevÜφm uv∞domit, ₧e nenφ ani on ani souhrn vÜech lidφ pßnem p°φrody, ale jejφ Φßstφ, ₧e Φlov∞k mß naopak harmonicky zapadat do tohoto velkolepΘho obrazu P°φrody, chce-li dosφci svΘho naznaΦenΘho cφle. Jeho rozumovΘ schopnosti mu nedßvajφ prßva, aby jich pou₧φval na otroΦenφ jin²ch ₧ivot∙ a niΦenφ vÜeho toho, co p°φroda pracn∞ vybudovala, ale mß jich pou₧φvat jen v tom smyslu, aby vÜehomφrnou harmonii jeÜt∞ zv²Üil. ╚lov∞k mß b²ti starÜφm bratrem a vychovßvatelem ostatnφch tvor∙.
Z tohoto stanoviska vychßzeli mnozφ velcφ uΦitelΘ nßbo₧enÜtφ, jako na p°. Buddha, kter² zßkon lßsky rozÜφ°il i na vÜechno ₧ivΘ tvorstvo, prav∞: "NebudeÜ ubli₧ovati ₧ßdnΘmu tvoru ₧ivΘmu". Tedy nejen Φlov∞ku, ale i zvφ°eti. VyznavaΦi Buddhovi tento zßkon skuteΦn∞ dodr₧ujφ, zvφ°at∙m neubli₧ujφ a proto jich ani nejedφ. Znßmy jsou p°ekrßsnΘ legendy i o k°es¥anskΘm sv∞tci FrantiÜku z Assisi, kter² zvφ°ata naz²val sv²mi bratry a sestrami, kßzal jim a vyz²val je, aby i ona velebila Boha. JistΘ je, ₧e Φlov∞k, °φd∞ se sv²m p°irozen²m pudem, cφtφ ke zvφ°at∙m lßsku, cφtφ ji nemΘn∞ i zvφ°ata k Φlov∞ku, kterß vedle toho cφtφ k n∞mu i svou pod°φzenost.
V tom sm∞ru nßm m∙₧e b²ti vzorem pom∞r, jak jej popisuje bible v lφΦenφ rajskΘho ₧ivota. SkuteΦn∞ vypravujφ cestovatelΘ, kte°φ p°iÜli do krajin, do nich₧ lidskß noha jeÜt∞ nevstoupila, ₧e zvφ°ata se Φlov∞ka nebßla, ale takΘ mu neubli₧ovala, prost∞ zv∞dav∞ si prohlφ₧ela novΘho tvora, dosud jim neznßmΘho. Tento rajsk² pom∞r poruÜil Φlov∞k sv²mi zbran∞mi.
Domßcφ zvφ°ata Φlov∞ka Φasto vroucn∞ milujφ, pod°izujφ se ·pln∞ jeho v∙li, oddan∞ snßÜejφ s nφm jeho osudy. Bojφcφho se nebo plaÜφcφho kon∞ upokojφ Φasto jen lidsk² hlas. Pes dovede zachrßnit ₧ivot Φlov∞ka i s nasazenφm svΘho vlastnφho ₧ivota. Zvφ°ata Φasto se utφkajφ ve sv²ch bolestech nebo ·zkostech k Φlov∞ku, a Φlov∞k, pokud m∙₧e dßvß jim ochranu i pomoc. Mnoho lidφ zvφ°ata skuteΦn∞ miluje. O lßsce Φlov∞ka ke ps∙m, koΦkßm, ko≥∙m net°eba se ani zvlßÜt∞ zmi≥ovat, ale Φlov∞k miluje Φasto i ona zvφ°ata, kterß pozd∞ji zabφjφ, aby jich u₧il jako svΘ potravy. S jakou lßskou na p°. vychovßvß hospodyn∞ mlß∩ata vÜeho druhu hospodß°sk²ch zvφ°at; Φasto je nucena tuto lßsku projevovat i sebezap°enφm a ob∞tavostφ. Znßm² je lßskypln² pom∞r d∞tφ k mlß∩at∙m zvφ°at a pod. P°ekvapuje jen to, kterak mizφ lßska Φlov∞kova, kdy₧ zvφ°ata dosp∞jφ urΦitΘho v∞ku a Φlov∞k v nich u₧ nevidφ tvor∙, hodn²ch svΘ lßsky ale jen p°edm∞ty k ukojenφ svΘ touhy po nasycenφ a po₧itku. Tß₧ hospodyn∞, kterß se mazlφ s mal²mi housßtky jako se sv²mi d∞tmi, pozd∞ji, kdy₧ housata dosp∞jφ, ·pln∞ zapomφnß na sv∙j krßsn², p∙vodnφ pom∞r k nim, ale za ₧iva z nich odφrß pe°φ a pozd∞ji, kdy₧ se chystß je zabφti, p°ipravuje je opravdu muΦiv²m a nelidsk²m zp∙sobem na smrt. Krmφ je toti₧ nßsiln∞ p°i ·plnΘm zamezenφ pohybu, jen aby dosßhla co nejv∞tÜφho ztuΦn∞nφ svΘ ubohΘ ob∞ti a ani p°i tom netuÜφ, ₧e takto ztuΦn∞lß husa je t∞₧ce nemocn² tvor, nebo¥ vÜechny jejφ ·stroje, zvlßÜt∞ jßtra, jsou tukov∞ degenerovanß. Tß₧ choroba b²vß u Φlov∞ka provßzena t∞₧k²mi ·trapami, jimi₧ ovÜem trpφ i husa, ale Φlov∞k je z·mysln∞ p°ehlφ₧φ anebo si je faleÜn∞ vysv∞tluje, na p°. duÜnost ₧φznφ. Tak t∞₧ce nemocnΘ zvφ°e se poΦφtß za zvlßÜtnφ lah∙dku.
Zrovna tak p°evrßcen² je pom∞r Φlov∞ka a kon∞. K∙≥ slou₧φ po cel² ₧ivot Φlov∞ku v∞rn∞ a oddan∞, ale mφsto, aby se doΦkal koneΦnΘho vd∞ku Φlov∞kova, b²vß prodßn °eznφkovi a sn∞den.
Sm∞Ünß je nßmitka, ₧e by nebylo tak p∞knΘ, vid∞t selsk² dv∙r bez dr∙be₧e. V₧dy¥ dr∙be₧ tam m∙₧e b²ti a ₧φti dßle, ale aby snßÜela vejce a ne aby byla usmrcovßna. statn∞ jsou lidΘ, kte°φ se v zim∞ starajφ o ptactvo polnφ, zahradnφ, lesnφ atd. a vypadß to okolo jejich domu velmi vesele, aΦ nikomu nenapadne, tyto Üvito°ivΘ strßvnφky pobφjet. Ani blech a Üt∞nic by nebylo pot°ebφ zabφjet, kdyby vÜichni lidΘ dbali pln∞ Φistoty.
Velmi mnoho lidφ jφ s chutφ mnoho masa, ale nedovedou sami zvφ°e zabφti. Pou₧φvajφ k tomu d∙sledn∞ cizφ pomoci. Je v tom velkß nesrovnalost. Takov² Φlov∞k vidφ v ₧ivΘm zvφ°eti tvora cφtφcφho a do jistΘ mφry i myslφcφho, proto se neodva₧uje na n∞ho vztßhnouti ruku. Ale v peΦeni na talφ°i u₧ tohoto ₧ivΘho a cφtφcφho tvora nevidφ. P°i pohledu na strom, obsypan² ovocem, sbφhajφ se Φlov∞ku sliny v ·stech. Pochybuje, ₧e by se naÜel Φlov∞k, kter²₧ by m∞l t²₧ pocit p°i pohledu na pasoucφ se krßvu.
Jinφ zase ·pln∞ p°ehlφ₧ejφ nebo zapomφnajφ, ₧e zvφ°ata majφ tak dokonale vyvinut² cit a smysl pro bolest jako my a ₧e pud sebezachovßnφ je u nich nemΘn∞ siln² jako u nßs. Zapomφnajφ, ₧e zvφ°ata jsou skuteΦn∞ naÜi mladÜφ brat°i, kte°φ i uznßvajφ zvlßÜtnφ, jim nedosti₧itelnΘ vlastnosti Φlov∞kovy a ochotn∞ se p°ed nimi sklßn∞jφ. ╚lov∞k vÜak se dopustil t∞₧kΘho omylu tφm, ₧e tohoto dobrovolnΘho poko°enφ se zvφ°ete nepou₧φvß k jeho povznesenφ, ale prßv∞ naopak, zvφ°e ·pln∞ vyko°is¥uj ke sv²m sobeck²m ·Φel∙m, neÜtφt∞ se ani jeho vra₧dy.
Kdo pozoroval zvφ°ata vedenß na porß₧ku, p°esv∞dΦφ se velice brzo, ₧e zvφ°ata tuÜφ dob°e, co se s nimi mß stßti, nebo¥ Φasto b²vajφ napln∞na d∞sem a hr∙zou p°ed smrtφ, kterß se jevφ urputn²m odporem ke vstupu do budovy porß₧ky. ╪eznφci jsou nuceni nez°φdka svßd∞ti t∞₧kΘ zßpasy s nimi a ₧el Bohu, pou₧φvajφ k nim prost°edk∙ velmi bolestn²ch a surov²ch, na p°. vykroucenφ ocasu. JeÜt∞ straÜn∞jÜφ okam₧iky je ovÜem Φekajφ v mφstnosti samΘ, kde vÜe pßchne Φerstvou krvφ a smrtφ.
Tento d∞siv² p°edsmrtn² strach nem∙₧e z∙stati bez vlivu na t∞lo zvφ°ete. Nelze pochybovat, ₧e jako u Φlov∞ka, kter² se octl v podobnΘ situaci, vznikajφ v t∞le t∞₧kΘ zm∞ny rßzu destruktivnφho (rozruÜivΘho) a tudφ₧ chorobu vyvolßvajφcφho. Podobn∞ jest tomu i v t∞le zvφ°ecφm. Tyto zm∞ny, stup≥ovanΘ jeÜt∞ hnilobn²mi pochody, kter²ch b²vß pot°eba, aby maso bylo pot°ebnΘ m∞kkosti a stravitelnosti, nemohou z∙stati bez zl²ch nßsledk∙ pro t∞lo Φlov∞ka, kter² se trvale ₧ivφ masem takto zφskan²m.
╚lov∞k tedy, po₧φvaje hnijφcφho masa zabit²ch zvφ°at (Tolstoj by °ekl hnijφcφch mrtvol zvφ°at), poÜkozuje svΘ vlastnφ t∞lo. Vedle toho se Φlov∞k tak zapomn∞l, ₧e zneu₧φvß svΘho pov²ÜenΘho postavenφ, kterΘ mu p°iznßvajφ i zvφ°ata sama sv²m dobrovoln²m poko°enφm se, k hrub²m vra₧dßm, ve kter²ch jde tak daleko, ₧e n∞kdy vra₧dφ jen pro svou zßbavu a k nelφtostnΘmu vyko°is¥ovßnφ. Tφm zat∞₧uje svou vlastnφ duÜi a znesnad≥uje svou drßhu v²vojovou, nebo¥ ono dobrovolnΘ poddanstvφ zvφ°at mß docela jin² smysl, ne₧ jak² se mu p°iklßdß. ╚lov∞k mß tyto pokornΘ mladÜφ svΘ bratry podle mo₧nosti k sob∞ povznßÜet, ulehΦovat jim jejich t∞₧kou cestu v²vojovou - a ne jejich oddanosti sobecky vyu₧φvat.
Mnozφ lidΘ, slyÜφce vegetarißny mluvit o citu zvφ°at, vzpomφnajφ toho, ₧e i ₧ivß rostlina cφtφ, tak₧e by Φlov∞k nem∞l vlastn∞ ani jφ zp∙sobovat bolest. Do jistΘ mφry majφ pravdu. Je sice podstatn² rozdφl mezi pln²m v∞domφm zvφ°ete, kterΘ se v mnohΘm sm∞ru blφ₧φ plnΘmu v∞domφ Φlov∞kovu, a stavem neuv∞dom∞lΘ citlivosti rostliny. Chce-li vÜak kdo b²ti tak citliv², pak nutno prost∞ opakovat, co jsme u₧ jednou °ekli, ₧e p°irozenou v²₧ivou Φlov∞kovou jsou plody: obilniny, luÜt∞niny, ovoce a t°eba i brambory. V∞tÜina plod∙ obsahuje v²₧ivnΘ lßtky, pot°ebnΘ k naÜφ v²₧iv∞, kterΘ jsou soust°ed∞ny v pom∞rn∞ malΘm mno₧stvφ hmoty. Plody nejsou obda°eny skuteΦn²m, v∞dom²m ₧ivotem; v nich je ₧ivot utajen², kter² se k°φsφ k plnΘmu, v∞domΘmu ₧ivotu teprve klφΦenφm. Po₧φvß-li tedy Φlov∞k plod∙, nezp∙sobuje tφm bolesti naprosto nikomu.
Jedlφci masa mluvφ i o bezbolestnΘ smrti, kterou by mohla modernφ technika p°ipravit na smrt odsouzen²m zvφ°at∙m. Ale smrt, bolestnß Φi bezbolestnß, z∙stßvß smrtφ v₧dy. Bojφ se jφ ka₧d² ₧iv² tvor. A kdo se jednou zab²val hlubÜφmi p°φΦinami bytφ naÜeho i celΘho sv∞ta, ten pochopφ, ₧e nikdo z nßs nemß prßva brßti ₧ivot druhΘmu Φlov∞ku, jak tomu uΦφ i k°es¥anstvφ, ale nemß prßva zbavovat ₧ivota ani zvφ°ata, jak tomu uΦφ buddhismus. My vÜichni - lidΘ i zvφ°ata - p°iÜli jsme na tento sv∞t, abychom naplnili jist² ·kol. Tolstoj tento ·kol naznaΦil velice p°φpadn²mi slovy: abychom slou₧ili Bohu a Φlov∞ku. Pravideln∞ se vÜak zapomφnß, ₧e i tato zvφ°ata, tito naÜi mladÜφ brat°i, p°iÜla na sv∞t, aby naplnila sv∙j ·kol. I ona ₧ijφ sv²m osobit²m v²vojem, kter² sp∞je v₧dy v²Ü. V²chodnφ filosofie dokonce uΦφ, ₧e v kolob∞hu sv∞t∙ dosp∞jφ i ona jednou lidskΘ d∙stojnosti. Proto je pot°ebφ nechat i zvφ°ata ₧φti jejich individußlnφm ₧ivotem a napomßhati jim k jejich duÜevnφmu v²voji. Potom ovÜem pochopφm, ₧e Φlov∞k nemß prßva tento v²voj nßsiln∞ p°eruÜovat. Ve svΘm bludu, ₧e je pßnem p°φrody a korunou tvorstva, osobuje si Φlov∞k prßvo vra₧dit, mφsto aby lßskypln∞ pomßhal a slou₧il.

V.

N∞meck² filosof Feuerbach °ekl: Man ist, was man isst. (╚lov∞k je takov²m, jakΘ jest jeho jφdlo) Nestane se sice doslovn∞ vep°em, kdo se ₧ivφ vep°ovinou, ale nenφ pochyby, ₧e po₧φvßnφ masa mß skuteΦn² vliv na utvß°enφ povahy Φlov∞kovy.
V²chodnφ moudrost °eÜφ tuto otßzku naprosto p°esn∞, tvrdφc, ₧e rostlinnß potrava je od podstaty lidskΘho t∞la p°φliÜ odliÜnß, r∙znorodß, kde₧to t∞la zvφ°at majφ velice mnoho shodnΘho nebo alespo≥ podobnΘho s t∞lem lidsk²m. U rostlin vidφme jen nßb∞hy a zßrodky n∞Φeho, co bychom mohli nazvat duÜevnφm ₧ivotem, kde₧to o zvφ°atech vφme, ₧e majφ pln∞ vyvinutou duÜi citovou a musφme p°ipustit u nich u₧ prvnφ nßb∞hy k Φinnosti rozumovΘ. Proto je p∙sobenφ t∞l zvφ°ecφch, ovlivn∞n²ch nad to i jejich sfΘrou citovou, jist∞ mnohem hlubÜφ, ne₧ p∙sobenφ rostlin, Φlov∞ku ·pln∞ cizorod²ch.
Moj₧φÜ, kter² ve svΘm zßkon∞ dal Äid∙m tolik ochrann²ch opat°enφ socißlnφch, hygienick²ch, prßvnφch a mravnφch, zapov∞d∞l jim u₧φvat masa pßnve a zadnφch konΦetin zvφ°at, p°es to, ₧e prßv∞ na kyΦlφch jsou nejkompaktn∞jÜφ kusy ΦistΘho masa. Nelze pochybovat, ₧e p°i tomto na°φzenφ spolup∙sobila i p°edstava, ₧e tato Φßst t∞la, pon∞vad₧ se nalΘzß v p°φmΘ souvislosti s pohlavnφmi ·stroji a snad i defeaekacφ, zdßla se Moj₧φÜovi b²ti neΦistou; pravd∞podobn∞ obßval se jejφho neblahΘho vlivu na v²voj svΘho nßroda a proto po₧φvßnφ jejφ ·pln∞ zakßzal.
Vrßtφme-li se jeÜt∞ k biblickΘ legend∞ o stvo°enφ sv∞ta, vzpomeneme si, ₧e B∙h urΦil Φlov∞ku za potravu plody strom∙ a bylin. Kdy₧ vÜak Φlov∞k tak se zvrhl, ₧e bylo nutno jej vyhladit potopou, tehdy °ekl B∙h, propouÜt∞je Noe i jeho syny z archy; "Strach vßÜ a hr∙za vaÜe bu∩ na vÜelik² ₧ivoΦich zem∞ a vÜecko ptactvo nebeskΘ. VÜecko, co se h²be na zemi a vÜecky ryby mo°skΘ v ruce vaÜe dßny jsou." (Gen. 9,2.) T∞mito slovy m∞nil se Φlov∞k, kter² se p∙vodn∞ ₧ivil plody strom∙ a bylin, ve tvora maso pojφdajφcφho. Stalo se to tehdy, kdy₧ opustil p∙vodnφ rajskou prostotu svΘho ₧ivota, kterß byla v souhlasu se zßkony, kterΘ mu dal B∙h a zaΦal ₧φti ₧ivotem h°φÜn²m, t.j. tehdy, kdy₧ p°estal ₧φti po Bohu a jeho zßkonu a zaΦal ₧φti po zßkonech, kterΘ si dal sßm. Cht∞l se sßm stßti pßnem p°φrody mφsto Boha. Protiklad: rajsk² ₧ivot - v²₧iva plody a h°φÜn² ₧ivot - v²₧iva masem, je tu docela z°ejm².
Na ₧ivot∞ jednotlivc∙ i cel²ch nßrod∙ b²vß docela patrn² rozdφl ve zp∙sobech jejich v²₧ivy. VÜeobecn∞ je znßmo, ₧e IndovΘ, ₧ivφcφ se tΘm∞° v²hradn∞ rostlinnou stravou, jsou nßrod mφrn², kter² se Ütφtφ jakΘhokoli krveprolitφ. Za to AngliΦanΘ, kte°φ se ₧ivφ p°evß₧n∞ masem, jsou nßrodem v²bojn²m, kter² dosßhl vlßdy nad cel²m sv∞tem a ₧ßrliv∞ hledφ, aby si tuto vlßdu udr₧el.
Je sice pravda, ₧e mφrnφ, masa nepo₧φvajφcφ IndovΘ podlehli anglickΘmu nßsilφ a ztratili svou politickou samostatnost. Prßv∞ na tuto okolnost velice rßdi poukazujφ odp∙rci vegetarismu jako na jeho stinnou strßnku. Ale v poslednφch letech jsme sv∞dky toho, ₧e tento poko°en², samostatnosti zbaven² nßrod si podmanil cel² sv∞t silou a mohutnostφ svΘho ducha. Jejich bßsnφk a mud°ec Rabindranath Thßk·r, je dnes nejproslulejÜφ osobnostφ na celΘm sv∞t∞, lidΘ Φtou jeho bßsn∞ i filosofickΘ a nßbo₧enskΘ traktßty, hrnou se za nφm kdekoli se objevφ, plni zv∞davosti a nadÜenφ. Indickß filosofie ovlßdß mysle celΘho vzd∞lanΘho sv∞ta. V poslednφ dob∞ strhl na sebe vÜeobecnou pozornost Mahatma Gandhi, kter² sv²m "neodporovßnφm" zvφt∞zil u₧ v jednΘ revoluci v Africe a uplat≥uje svΘ nekrvavΘ metody i doma. Zkrßtka poko°enφ, masa se Ütφtφcφ IndovΘ ovlßdli sv²mi myÜlenkami cel² sv∞t a nelze pochybovati, ₧e si dobudou d°φve nebo pozd∞ji i svΘ politickΘ samostatnosti.
K stinn²m strßnkßm masitΘ stravy nutno p°ipoΦφtat i tu jejφ vlastnost, ₧e svßdφ k alkoholismu, nebo¥ tuΦnΘ a ostrΘ pokrmy masitΘ t∞lo p°φmo nutφ k nßpoj∙m ost°ejÜφm a drß₧div∞jÜφm, ne₧ je prostß voda neb mlΘko. ZkuÜenost pak nßs uΦφ, ₧e vÜude, kde se objevφ alkohol, jsou dvΘ°e otev°eny vÜem mo₧n²m ne°estem.
Masitß potrava drß₧dφ smyslnost, tak₧e Φlov∞ku, ₧ivφcφmu se po°ßdn∞ masem, je t∞₧ko udr₧et pohlavnφ Φistotu, zvlßÜt∞ tehdy, jestli₧e jeho ₧ivot je prost fysickΘ prßce. Rozvrat pohlavnφho ₧ivota v modernφ spoleΦnosti je hlubok² a neobyΦejn∞ t∞₧k² a nebude mo₧no jej napravit, dokud lidΘ nezm∞nφ zp∙sobu svΘho ₧ivota, tedy p°edevÜφm v²₧ivy.
Nejt∞₧Üφm omylem je vÜak, ₧e v∞tÜina lidφ zapomφnß, ₧e podstatou Φlov∞kovou je nejen jeho fyzickΘ t∞lo, kterΘ vidφme a hmatßme, ale i duchovnφ princip, kter² v nßs sφdlφ, jeho₧ nevidφme, ale o p°φtomnosti jeho se m∙₧eme p°esv∞dΦiti jen z v²sledk∙ jeho Φinnosti. Mluvφ-li se o v²voji lidskΘm - jednotlivce i celΘho lidstva - myslφ se pravideln∞ jen na t∞lesnou strßnku lidskou, t.j. na t∞lo a na rozumovΘ schopnosti lidskΘ, s nφ ·zce souvisejφcφ. Proto hledajφ lidΘ v²voj obyΦejn∞ v pokroku technickΘm, organisaΦnφm, zßkonodßrnΘm a pod., ·pln∞ zapomφnajφce, ₧e vÜechny tyto vymo₧enosti sice pokrokem takΘ jsou, ale vÜechny nesou v sob∞ zßrodek rozkladu a konce, nebo¥ co dnes je pokrokem, je zφtra u₧ nepot°ebn²m p°e₧itkem a co jeÜt∞ horÜφho, vÜechna tato kultura je d°φve nebo pozd∞ji urΦena k zßniku. Nebo¥ Sahara, pouÜ¥ Gobi, rozvaliny st°edoamerickΘ a rozsßhlΘ plochy poh°benΘ oceßnem, jsou mφsta, kde kdysi velmi dßvno kvetly velikΘ a vysoko vysp∞lΘ kultury, po nich₧ nez∙stalo ne₧ n∞co rozvalin a st°epin...
Proto t²kß se skuteΦn² v²voj Φlov∞k∙v jen jeho duchovnosti, jako₧to strßnky nepomφjivΘ a nesmrtelnΘ. Sm∞r, kter²m se mß tento v²voj ubφrat, nßm ukßzal Je₧φÜ ve svΘm kßzßnφ na ho°e. Tento sm∞r nßs vede k ·plnΘmu vφt∞zstvφ ducha nad hmotou, kterß nikterak nemß b²ti niΦena, ale mß b²ti poko°ena a mß b²ti p°ivedena v ·plnou posluÜnost ducha, mß se stßti jen jeho ochotn²m a rozhodn∞ dokonal²m nßstrojem. Jen tak je mo₧nΘ, abychom se mohli stßti syny a nositeli krßlovstvφ Bo₧φho, jak to ₧ßdß Kristus.
Kdo si uΦinφ smyslem svΘho ₧ivota ·silφ, p°iblφ₧it se k tomuto ideßlu Kristovu, ten musφ velmi pozorn∞ a bedliv∞ ocenit vÜechny okolnosti a slo₧ky svΘho ₧ivota, musφ kriticky zvß₧it velice p°esn∞ vÜechny svoje touhy a cφle, zvyky a zam∞stnßnφ, sv∙j zp∙sob ₧ivota a takΘ zp∙sob v²₧ivy. P°irozen∞ vym²tφ Φlov∞k, usilujφcφ o krßlovstvφ Bo₧φ, ze svΘho ₧ivota vÜechno to, o Φem se p°esv∞dΦφ, ₧e je mu p°ekß₧kou na jeho cest∞. Pravd∞podobn∞ bude takov² Φlov∞k zkoumat mezi mnoh²m jin²m i to, kter² zp∙sob v²₧ivy bude pro n∞j ·Φeln∞jÜφ. Odmφtne ₧iviti se masem, o kterΘm vφ, ₧e ho m∙₧e dosßhnout jen usmrcenφm ₧ivΘho tvora, kter² mß zrovna tak svoje urΦitΘ poslßnφ ve vesmφru jako on sßm, o kterΘm vφ, ₧e mu usmrcenφm zp∙sobuje bolest a hr∙znΘ pocity, jimi₧ poruÜuje harmonii vesmφrnou. Uv∞domφ si i tu zkuÜenost, ₧e po₧φvßnφm masa p°ivßdφ do svΘho t∞la prvky, kterΘ na n∞j samotnΘho p∙sobφ neblaze, nebo¥ svou drß₧divostφ posilujφ prßv∞ jeho t∞lesnou strßnku, o nφ₧ vφ, ₧e jest mu ji poko°iti a uΦiniti posluÜnou, chce-li dosßhnouti svΘho vytou₧enΘho cφle - onoho niternΘho - "krßlovstvφ Bo₧φho". Bude ₧iviti se rostlinami a plody, o kter²ch₧ vφ, ₧e jej zbavujφ vÜech t∞chto nev²hod, ·skalφ a nebezpeΦφ. Vφ, ₧e tento zp∙sob v²₧ivy m∙₧e mφti za nßsledek jeho doΦasnΘ hmotnΘ poko°enφ, ale na druhΘ stran∞ jej urΦit∞ p°ivede ke koneΦnΘmu vφt∞zstvφ ducha. Kdo tedy si postavφ za sv∙j ideßl Krist∙v ideßl, ten rozhodn∞ bude nucen z°φci se po₧φvßnφ masa jako jednΘ z vß₧n²ch p°ekß₧ek na tΘto cest∞.
Kristus sßm sice nikde nezapovφdal po₧φvßnφ masa, ale on nezapovφdal ani alkoholismu, on vlastn∞ nezapovφdal nic. Masa a alkoholu ani nemohl zapovφdat, proto₧e po₧φvßnφ obou udr₧ovalo se tehdy v tak skrovn²ch mezφch, ₧e neohrozilo ani socißlnφ, ani t∞lesnou zßhubou a nebylo ani ohro₧enφm cesty ke krßlovstvφ Bo₧φmu. Za naÜich dn∙ stal se alkoholismus chorobou, na kterou vymφrajφ celΘ nßrody a pojφdßnφ masa hrozφ, ₧e se stane druhou podobnou ranou morovou jako alkohol. JeÜt∞ jednou je t°eba zd∙raznit, ₧e Kristus nezapovφdal niΦeho. On sßm jen ukßzal ideßl - Krßlovstvφ Bo₧φ - o kterΘ mßme usilovat a ve velk²ch rysech naznaΦoval cesty, kter²mi se mßme za nφm brßti. Smysl jeho uΦenφ je tichost, pokora, nevinnost d∞tstvφ a lßska.
Je pravda, jak tvrdφ mnozφ, ₧e v p°φrod∞ ₧ije jeden tvor z druhΘho: b²lo₧ravec z rostliny, maso₧ravec a Φlov∞k z b²lo₧ravce. Je-li tento zp∙sob v²₧ivy p°irozen² u zvφ°ete, kterΘ nem∙₧e nic jinΘho d∞lat, ne₧ k Φemu bylo od p°φrody uzp∙sobeno, pak rozhodn∞ nutno se op°φt proti tΘto domn∞nce u Φlov∞ka, nebo¥ Φlov∞ku jsou dßny vÜechny mo₧nosti. On m∙₧e po₧φvat i rostlin i plod∙ i masa, Φlov∞k si m∙₧e svou potravu volit ·pln∞ samostatn∞ a libovoln∞. SkuteΦn∞ to lidΘ i d∞lajφ. Ti, kte°φ znajφ jen svΘ t∞lo a uznßvajφ mo₧nost v²voje jen na hmotnΘm podklad∞, jedφ maso, radφ k po₧φvßnφ masa a kdy₧ ho nemajφ, tedy aspo≥ nep°estßvajφ po n∞m tou₧iti. Kte°φ vÜak v sob∞ cφtφ synovstvφ Bo₧φ, o kterΘm tak Φasto mluvφval Kristus, ti usilujφ o dosa₧enφ krßlovstvφ Bo₧φho tu na zemi a p°iznßvajφ jen jedinou mo₧nost v²voje a to v oblasti duchovnφ. Kdo chce ₧φti a r∙sti duchovn∞, pro toho je velice d∙le₧itou pom∙ckou na tΘto cest∞ - vzdßti se po₧φvßnφ masa, pon∞vad₧ nenφ mo₧no si p°edstavit pokolenφ lidskΘ, rozpalovanΘ po₧φvßnφm masa, ₧e by se n∞kdy mohlo vzdßti svΘ v²bojnosti a panovaΦnosti.
Zkrßtka, kdo chce nastoupiti cestu k duchovnφ obrod∞ - a to je jedin∞ bezpeΦnß cesta, kterß nßs m∙₧e vysvobodit ze vÜech t∞ch ·trap a hr∙z, ve kter²ch ₧ijeme - ten najde pomoc tΘm∞° nevyhnutelnou ve - vegetarismu. V²₧iva rostlinnß je tedy neoceniteln²m pomocnφkem na cest∞ ke slunci Ducha.

@ Vegetarismus pro a proti, 1928


MyÜlenky, ₧ivot, vzpomφnky pam∞tnφk∙

Miroslav MatouÜ
Duchovnφ odkaz P°emysla Pittra

    Kdy₧ jsem p°ed mnoha lety hovo°il s P°emyslem Pittrem o jeho duchovnφm zam∞°enφ, °ekl mi p°ibli₧n∞ toto:"Byly  a jsou pokusy mne n∞kam za°adit. Ale jß se do ₧ßdnΘho Üuplφku nesrovnßm. Z ka₧dΘho mi vyΦnφvß n∞jakß ta ruka nebo noha."
   Domnφvßm se, ₧e tato jeho vlastnφ charakteristika, jej velice dob°e vystihuje. Neza°aditelnost pat°i k podstatn²m rys∙m Pittrovy osobnosti.
   B²t za°azen znamenß b²t vym∞°en a vymezen, b²t uznßvßn, mφt jistΘ filosofickΘ Φi teologickΘ znaky, pat°it k urΦitΘ Ükole. B²t za°azen m∙₧e ovÜem znamenat i b²t zabydlen, ukonΦen, oklasifikovßn nebo dokonce b²t vy°φzen.
    AvÜak neb²t za°azen Φi neza°adit se mß takΘ sv∙j zßpor: M∙₧e to znamenat b²t vy°azen nebo alespo≥ neb²t uznßvßn. ╚lov∞k, jen₧ se nehledφ a nehodlß za°adit se dostßvß do nebezpeΦφ b²t prohlaÜovßn za°azen²mi za ·chylkß°e nebo i bluda°e.
    Pokud jde o P°emysla Pittra, b²val pro svΘ samostatnΘ pojetφ viry v Boha pravov∞rn²mi odmφtßn a odsuzovßn.
    Je znßmo, ze nejsiln∞jÜφ dojmy pochßzejφ z d∞tstvφ. Sledujeme-li P°emysl∙v ₧ivot, vidφme z jeho zßznamu, jak hlubok² vztah mel od ·tlosti ke zvφ°at∙m. ╚teme o jeho p°ßtelstvφ s hlφdacφm psem u boudy a s ₧abkami u rybnφka i o soucitu s netop²rem, p°ibit²m na vrata stodoly a s pod°ezßvanou husou. Jak si nep°ipomenout slova apoÜtola Pavla: "CelΘ tvorstvo Φekß, a₧ se Bo₧i synovΘ zjevφ ve slßv∞. V₧dy¥ tvorstvo bylo podrobeno pomφjejφcnosti, avÜak ne z vlastnφ v∙le, ale kv∙li tomu, kter² si je podrobil. Z∙stala vÜak tvorstvu nad∞je, ₧e i ono bude vysvobozeno z poruÜenφ, to k ·Φasti na svobodnΘm, kterΘ oslavenφm nabudou Bo₧φ d∞ti. Vφme p°ece, ₧e cel²m tvorstvem jde jedin² vzdech a vÜechno tvorstvo ₧e svφrß bolest a₧ doposud" (╪φman∙m 8, 19-22 P)
    I pro sv∙j laskav² vztah ke zvφ°at∙m se P°emysl Pitter v dosp∞lΘm v∞ku stal zßsadnφm vegetarißnem a daleko pozd∞ji napsal v bßsni verÜ, za kter² by mohl b²t obvin∞n z pantheismu:
    "My poznßvßme tebe ve zraku dφt∞te. Ty se na nßs dφvßÜ i okem zv∞°e."
    I v tΘto souvislosti rozum∞l P°emysl Pitter v∞ΦnΘmu urΦenφ ₧ivota. Napsal o tom: "╚lov∞k si sestrojil theorii, zdßnliv∞ velice p°φznivou ale ·pln∞ faleÜnou theorii, ₧e Φlov∞k je pßnem p°φrody. Proto poΦφnß si tak, jakoby celß p°φroda nem∞la jinΘho smyslu, ne₧ aby slou₧ila jeho Φist∞ sobeck²m zßjm∙m: chce, aby mu ve vÜem slou₧ila, aby mu byla poko°ena a otrocky jej poslouchala, sna₧φ se vt∞snat ji do forem jemu mil²ch, vyu₧φvß ji nemilosrdn∞ a vra₧dφ tisφce ₧iv²ch tvoru nejen ke svΘ v²₧iv∞, ale Φasto jen ke svΘ zßbav∞. Takov²m zp∙sobem dosßhl Φlov∞k toho, ₧e se sßm p°φrod∞ odcizil a ₧e p°φroda se mu stala nep°ßtelskou.
    Ano, vyrostly vysokΘ kultury, kterΘ si podmanily vodu, vzduch i zemi, ale a₧ dosud se vÜechny zhroutily a p°ekr²vajφ mφsta, kde ₧il kdysi Φlov∞k, cht∞jφcφ b²t pßnem sv∞ta. A₧ dosud toti₧ nebyla ani jedna z t∞chto kultur proniknuta harmoniφ s Duchem VÜechomφra, a proto zanikly vÜechny a zanikne i naÜe, nenastoupφ-li jedinΘ skuteΦnou a jedin∞ sprßvnou cestu, to je cestu harmonie s Bohem.
    Chce-li kdo nastoupit tuto cestu, musφ si p°edevÜφm uv∞domit, ze nenφ ani on ani souhrn vÜech lidφ pßnem p°φrody, ale jejφ Φßstφ, ₧e Φlov∞k mß naopak harmonicky zapadat do tohoto velkolepΘho obrazu P°φrody, chce-li dosφci svΘho naznaΦenΘho cφle. Jeho rozumovΘ schopnosti mu nedßvajφ  prßva, aby jich pou₧φval na otroΦenφ  jin²ch ₧ivot∙ a niΦenφ vÜeho toho, co p°φroda pracn∞ vybudovala, ale mß jich vyu₧φvat jen v tom smyslu, aby vesmφrnou harmonii jeÜt∞ zv²Üil. ╚lov∞k mß b²ti starÜφm bratrem a vychovßvatelem ostatnφch tvor∙." (Vegetarism pro a proti, 1928, str 25-26)
    P°emysl Pitter se stav∞l proti pokus∙m na zvφ°atech; pokud je mi znßmo i proti t∞m, jimi₧ se zachra≥ujφ lidΘ. Ne tak Albert Schweitzer, Φlov∞k se stejn∞ uÜlechtil²mi city ke zvφ°at∙m. A p°ece Schweitzer, lΘka°, usuzoval takto:
    "Ti, kte°φ podnikajφ na zvφ°atech pokusnΘ operace nebo jim naoΦkovßvaji choroby, aby zφskan²mi v²sledky mohli pomoci Φlov∞ku, nem∞ji se nikdy uspokojit tφm, ₧e jejich krut² Φin sleduje cenn² ·Φel. V ka₧dΘm p°φpad∞ musφ zva₧ovat, zda je skuteΦn∞ nutnΘ ulo₧it n∞jakΘmu tvoru tuto ob∞t pro lidstvo. - Je takΘ zloΦin, jsou-li zvφ°ata podrobovßna muΦenφ jenom proto, aby se student∙m demonstrovaly obecn∞ znßmΘ fenomΘny. Prßv∞ proto, ₧e zvφ°e jako pokusnΘ zvφ°e poskytuje svou bolestφ tak cennou slu₧bu trpφcφmu Φlov∞ku, vytvo°il se nov² vztah solidarity mezi nφm a nßmi. Z toho vypl²vß pro ka₧dΘho z nßs nutnost prokazovat ₧ivΘmu tvoru vÜemo₧nΘ dobro." (A.Schweitzer: Nauka ·cty k ₧ivotu, str. 65-66)
    Vidφme, ze se do rozporu dostßvajφ stanoviska jinak velice blφzkß, jejich₧ zastßnci jsou Schweitzer na jednΘ, Pitter na druhΘ stran∞. Myslφm, ₧e hledisku Pittrovu, kterΘ jsme se pokusili rozvΘst, dßvß postup tΘto civilizace za pravdu...

  @ Sbornφk Nadace P°emysla Pittra a Olgy FierzovΘ, Praha 1995, str. 66-67

Zden∞k Brom
Duchovnφ zßklady pedagogiky P°emysla Pittra

    P°emysl Pitter se ocitl jako radovy vojßk uprost°ed 1. sv∞tovΘ vßlky. Necht∞l bojovat, vφlku odmφtal. Riskoval sv∙j ₧ivot, aby dal nemusel zabφjet a dezertoval. M∞l b²t popraven - a p°esto si stßle stßl za sv²m p°esvedΦenφim, ₧e nebude bojovat. Äivot mu zachrßnil jen nßhly ·tok nep°ßtelskΘ armßdy, p°i kterΘm uprchl z v∞zenφ a dostal se do lazaretnφho vlaku.
    V tu dobu dostal do rukou knihu Lva NikolajeviΦe TolstΘho "Povφdky pro lid" a objevil krasu a hloubku evangeliφ. Zanedlouho m∞l sen - vidφ sßm sebe jako vojßka na zßkopech s p°ipravenou ruΦnicφ a nasazen²m bajonetem. Spat°uje ji₧ toho kter² si ho vzal za cφil. Hledφ na n∞j a se zd∞Üenφm rozeznßvß, ₧e ten, kter² jde proti n∞mu, mß mφsto uniformy sv∞tlΘ roucho a na hlav∞ trnovou korunu...
    Krßtce nato dostal horeΦky a nemusel na fronte bojovat. V albßnske pevnosti Bileco, kam ho zavßly jeho dalÜφ vßleΦnΘ osudy, dostal znovu horeΦku a krvav² pr∙jem. K tomu P°emysl Pitter napsal: "V horeΦkßch pro₧φvßm vÜechen sv∙j dosavadnφ ₧ivot, i s podrobnostmi, kterΘ mi u₧ dßvno vypadly z pam∞ti. Ale pro₧φvßm i okam₧iky bla₧enΘ, kdy se vyma≥uje z pout Φasnosti a t∞lesnosti a zjevujφ se mu v∞ci, kterΘ nemohou b²t vysloveny."
    N∞kdo by jist∞ mohl namφtnout, ₧e jde o blouzn∞ni z nemoci a pouhΘ halucinace. P°emysl Pitter vsak na zßklad∞ t∞chto, abych tak °ekl, vhled∙, dochßzφ po nßvratu z vßlky do Prahy k zßkladnφmu milnφku svΘho ₧ivota: "P°em²Ülel jsem, co je vlastnφ m∙j ·kol. Po vÜech t∞ch nßhodßch, kterΘ mi za vßlky zachrßnily ₧ivot, jsem dosel k poznßnφ, ze m∙j ₧ivot nepat°φ u₧ mne, a tak jak jsem hledal, Φemu se mßm v∞novat," napsal ve svΘm ₧ivotopise.
    V ₧ivote P°emysla Pittra nastal zlom. Vzdal se ₧ivota, tak °eΦeno, pro sebe. Odlo₧φ jakoby svΘ sobeckΘ jß. Komu a Φemu vÜak sv∞°uje P°emysl Pitter sv∙j ₧ivot? Ve svΘm ₧ivotopise cituje TomßÜe Garrigua Masaryka: "V nßhodu nev∞°φm, musφm v∞°it v proz°etelnost, kterß °φdφ v²voj sv∞ta a lidstßvß kohokoli z nßs." P°emysl Pitter tak p°ijal v∞dom∞ poselstvφ evangeliφ a chce ₧φt pod vedenφm Bo₧φm pro jinΘ lidi. Je zde viditeln² vliv evangelii, kterß pravφ: "Vezmi sv∙j k°φ₧ a nßsleduj mne."
    Vidφ p°ed sebou celou °adu ·kol∙, kterß je t°eba °eÜit, aby byla zde na zemi nastolena spravedlnost. Jak je °eÜit, to ji₧ P°emysl Pitter vφ. Jeho slovy °eΦeno: "JedinΘ v duchu ÜirÜφm a vyÜÜφm, v duchu opravdovΘho k°es¥anstvφ, kterΘ vsak znamenß k°φ₧, ob∞¥."
    Krßtce nato P°emysl Pitter studoval bohosloveckou fakultu, kde je vsak nejvφce zaujat Janem Husem, kterΘho pozd∞ji oznaΦil jako meznφk novov∞ku, kdy₧ se odvolal p°i svΘ p°i v Kostnici k ne pozemsk²m autoritßm, ale p°φmo k Bohu. Dßle Petrem ChelΦick²m, ale p°edevÜφm Janem MilφΦem z Krom∞°φ₧e a jeho kazatelsk²m a vychovatelsk²m dφlem. Kdy₧ jeho dφlo studoval, cφtil se, podle vlastnφch slov, jakoby p°evt∞len do doby Karla IV.
    TeoretickΘ studium jej vsak dlouho nezajφmalo. V∞d∞l, ze se musφ vrßtit zp∞t do reßlnΘho ₧ivota, kter² byl provßzen °adou "nßhod". Nap°φklad za vßlky je gestapem p°edvolßn k v²slechu do Petschkova palßce, odkud se vrßtφ ₧iv jen mßlokdo.  LouΦφ se se znßm²mi a balφ  si osobnφ v∞ci, proto₧e p°edpoklßdß, ₧e bude uv∞zn∞n. P°i v²slechu je obvin∞n z toho, ₧e pomßhß ₧idovsk²m rodinßm, co₧ tehdy znamenalo trest smrti. P°emysl Pitter vÜak nezapφrß a pouze vyÜet°ovatel∙m °φkß: "To je pravda, ale z lidskΘho hlediska mne vÜak jist∞ pochopφte." Nastßvß chvilka ticha a potΘ je P°emysl Pitter propuÜt∞n. Dß se °φci - nßhoda. Jen₧e t∞chto nßhod bylo p°φliÜ mnoho. PoΦφnaje zßchranou p°ed popravou za dezerci za 1. sv∞tovΘ vßlky, p°es vylφΦen² p°φb∞h z Petschkova palßce k p°echodu do emigrace, kdy p°i p°ejezdu do Zßpadnφho Berlφna nebyl jinak p°φsnou policiφ kontrolovßn pouze a jedin∞ P°emysl Pitter atd...."

  @ P°emysl Pitter, ₧ivot - dφlo - doba, Sbornφk referßt∙ a diskusnφch p°φsp∞vk∙ z mezinßrodnφ v∞deckΘ konference konanΘ ke 100. v²roΦφ narozenφ P°emysl Pittra, Praha 1996, str. 24-25

Jan èimsa
LiÜΦφ kmen a akce P°emysla Pittra

"...V kmeni zesφlil vliv k°es¥anskΘ filosofie Pittrovy, s jejφm d∙razem na hledßnφ smyslu ₧ivota ve slu₧b∞ pot°ebn²m, na p°em²Ülenφm o Bohu a jeho bezprost°ednφm p∙sobenφ v ka₧dodennφm ₧ivote i kultu°e a d∞jinßch nßroda. Milovali jsme P°emyslovo "Ve jmΘnu zvφ°ete", (1) tou₧ili jsme po ochran∞ p°φrody, p°ijali jsme jeho d∙slednou abstinenci a₧ k horovanφ pro vegetarißnstvφ a odmφtanφ i takov²ch velkom∞stsk²ch po₧itk∙ jako je zmrzlina, limonßda, kina a tanec. Zapßlili jsme se pro myÜlenky pacifismu a k°es¥ansky orientovanΘho socialismu.
    P°emysl Pitter nßs p°ijal - aΦ nßm bylo v poΦßtcφch spoluprßce Φtrnßct, patnßct let - jako svΘ spolupracovnφky, zaΦali jsme mu tykat, mohli jsme za nim, kdy₧ m∞l Φas, p°ijφt se sv²mi nßpady a problΘmy. Josef HorßΦek chodil po cely podzim 1944 pravideln∞ na zch∙zky pankrßckΘ v∞tve, uΦil nßs zpφvat, vedl s nßmi rozpravy na mravnφ a duchovni tΘmata, p°inßÜel knφ₧ky Pittrovy a p∙jΦoval knihy z knihovny MilφΦova domu. Z prvnφch t°ech knih byly dv∞ od Setona o zvφ°atech a Kaalalova knφ₧ka o mlßdφ FrantiÜka PalackΘho.
    Tyto styky a zvlßÜ¥ ned∞lnφ promluvy P°emyslovy nßs zφskaly pro myÜlenky ΦeskΘ reformace, jejich p°ech∙dc∙ a dovrÜitel∙ a z modernφch Φesk²ch myslitel∙ pro Gammu, Masaryka a Radla. Dostali jsme podn∞ty pro ideovΘ p∙sobenφ mezi spolu₧ßky a jß v evangelickΘm dorostu. Bratr Horßcek mi zap∙jΦil knihu o Albertu Schweitzerovi, pomohl mi s °eΦnick²m cviΦenφm o ochran∞ p°φrody a m∞l °adu doporuΦenφ pro naÜφ v²chovnou Φinnost v kmeni i jinde. Ideov² pittrovsk² vliv byl patrn² p°i v²beru i zpracovßnφ tΘmat pro tzv. "NßΦelnickou Ükolu", co₧ byla jednou za Φas sch∙zka v∞novanß ideovΘmu tΘmatu: Woodcraft a vegetarismus. ┌Φast na p°ednßÜce P.Pittra: Co jsme dlu₧ni naÜφ mlßde₧i (19.1.1945). Pacifismus. Zvφ°e v zajetφ. Modernφ zßbavy. V²znam jednotnΘho jazyka pro lidstvo. M≤da a ochrana zvφrat. Nikotin a alkohol, nßrodnφ opojnΘ jedy. Reformnφ Ükola..."

(1) P°emysl Pitter, Ve jmΘnu zvφ°ete. P°ßtel∙m zvφ°at svΘ lond²nskΘ dojmy lφΦφ P°emysl Pitter. Se t°emi vyobrazenφmi. 28 s. Vydalo "Hnuti pro k°es¥ansk² komunismus v ╚eskoslovensku" 1928. Po zßkazu tohoto hnuti bylo jmΘno vydavatele na obßlce i na titulnφ liste p°elepeno/

  @ P°emysl Pitter, ₧ivot - dφlo - doba, Sbornφk referßtu a diskusnφch p°φsp∞vku z mezinßrodnφ v∞deckΘ konference konanΘ ke 100. v²roΦφ narozenφ P°emysl Pittra, Praha 1996, str. 32

Miroslav MatouÜ
K°es¥ansk² vychovatel P°emysl Pitter

"...Z poznßmky o P°emyslov∞ d∞tstvφ vypl²vß, ₧e tuÜenφ takovΘto lßsky se v n∞m oz²valo ji₧ tehdy. Ve vztahu ke stvo°enφ si v²born∞ rozum∞l s Ferdinandem Krchem. On toti₧ b²val, jezte ne₧ se oba znali, °editelem "Domova d∞tstvφ" u Krnska, na jeho₧ uzemφ nebylo dovoleno zabφt sebemenÜφho tvora. V tom byli ob∞ma blφzcφ FrantiÜek z Assisi i Albert Schweitzer. Nejenom oni. "Zvedßm kamen a cφtφm tφhu Boha," napsal verÜem Joerk Zink. A Angelus Silesius: "Kdo vÜechno z cestoval a vÜechno vid∞t cht∞l a Boha nepotkal ten pranic nevid∞l." "Ty se na nßs dφvßÜ i okem zvφ°ete." odvß₧il se v bßsni vyslovit P°emysl Pitter. Äßdny panteismus, ani z°enφ rajskΘho obecenstvφ, Φlov∞kem poruÜovanΘho a p°ece v nad∞ji znovu oΦekßvanΘho.
    Z Pittrova proslovu k d∞tem v MilφΦov∞ dome vyjφmßm:
    "Ten nejdokonalejÜφ stavitel neumφ zbudovat tak krßsny chrßm, jako jej umel postavit B∙h" - "Vidφte, milΘ d∞ti," uzavφrß Pitter cely projev, "to vÜechno najdete v tom chrßme, kter² B∙h postavil a jeho₧ jmΘnu je P°φroda. On sßm v ni vlßdne, v ni p°eb²vß a v tomto jeho chrßme jej m∙₧ete najφt."
    Takovßto slova by se tehdy mohla jevit rouhaΦsky a pohansky tem, kdo p°ezφrali, co je oznaΦovßno jako prvotnφ zjevenφ Bo₧φ ve stvo°enφ. AvÜak dnes, kdy t∞₧ce splßcφme na to, ze jsme p°φrod∞ up°eli mφsto p°ed Bo₧i tvß°φ, se Pittr∙v pohled ukazuje stale vφce jako pravdiv². "èet°te p°φrodu, chra≥te zvφ°ata," napomφnß P°emysl Pitter i nßs. "Milujte je pro tu jejich Bozi duÜi a ona vßm splatφ d∙v∞rou a lßskou."

  @ P°emysl Pitter, ₧ivot - dφlo - doba, Sbornφk referßtu a diskusnφch p°φsp∞vku z mezinßrodni v∞deckΘ konference konanΘ ke 100. v²roΦφ narozenφ P°emysla Pittra, Praha 1996, str. 98

Miroslav MatouÜ
P°emys Pitter a pacifismus         

@ P°emysl Pitter, ₧ivot - dφlo - doba, Sbornφk referßtu a diskusnφch p°φspevk∙ seminß°e konanΘho dne 27.3.1993 v PedagogickΘm muzeu J.A.KomenskΘho v Praze, Praha 1994, str. 77

Alex Bezd∞k
P°emysl Pitter a vegetarismus 

...V r. 1969jsem byl pozvßn P°emyslem Pittrem a panφ  Olgou Fierzovou do èv²carska. V tΘ dob∞ byl str²Φek P°emysl kazatelem v Husov∞ sboru v Curychu. Zde nejen kßzal slovo Bo₧φ, ale jako opravdov² k°es¥an takΘ ₧il. Ve svΘm ₧ivot∞, jak ji₧ bylo na seminß°i °eΦeno, chodil stale p°ed tvß°φ Hospodinovou.

         O jeho lßsce ke zvφ°at∙m je takΘ vÜeobecn∞ znßmo. Rßd chodφval do blφzkΘ farmy, 2-3 Km vzdßlenΘ od Affolternu am Albis, kde se v₧dy rßd proÜel mezi sv²mi znßm²mi bernard²ny, konφΦky, kraviΦkami a telßtky. Pozvßnφ do Affolternu jsem dostal jako vnuk dr. Ctibora Bezd∞ka. M∙j d∞d byl spolu s P°emyslem Pittrem autorem knφ₧ky "Vegetarianismus pro a proti"Krom∞ toho jsem zastupoval u₧ t°etφ generaci, kterß odmφtala masitou stravu. O vegetarißnstvφ se mnou str²Φek mnoho nehovo°il, nebo¥ to se rozum∞lo samo sebou. Pouze p°i nßvÜt∞v∞ farmy, kdy jsme obdivovali idylickou pohodu, klid a mφr ve spoleΦnosti jejich Φty°noh²ch obyvatel, poznamenal str²c P°emysl: "...a te∩ si je p°edstav u sebe na talφ°i."

         Jak ji₧ vyplynulo z referßtu p°ednesen²ch na seminß°i, byl P.Pitter zastßnce pacifismu a d∙sledn²m odp∙rcem nßsilφ. Odmφtal je v jakΘkoli podob∞. VÜestrann∞ pomßhal, opatroval, podporoval a p°inßÜel radost p°edevÜφm vÜem, jφm₧ bylo uk°ivd∞no nebo ublφ₧eno. Nekompromisn∞ hßjil p°ikßzßnφ "NEZABIJEè" a p°enesl je i na oblast ₧ivoΦiÜnΘ °φÜe.

         P.Piter velice krßsn∞ nazval chovanß zvφ°ata "...v∞rn²mi spolupracovnφky, kte°φ mu s vyp∞tφm vÜech sil slou₧φ a dopomßhajφ mu svou pracφ ke vÜem vymo₧enostem kulturnφm a hmotn²m. Bez pomoci zvφrat by se Φlov∞k nebyl vyÜinul v takovΘm Φase a tak vysoko, jak se to ve skuteΦnosti stalo. Je to tedy nejen nevd∞k, jeho₧ se Φlov∞k v∙Φi zvφ°at∙m dopouÜtφ, ale i vßzna porucha mravnφho zßkladu, na n∞m₧ spoΦφvß ₧ivot lidskΘ spoleΦnosti"- Odstavec je p°evzat z dosud nevydanΘho dφla Ct.Bezd∞ka "O v²znamu obrodn²ch hnutφ", napsanΘho v r. 1947. Knφ₧ka, kterß byla sestavena za spoluprßce dr. Pavla K°ivskΘho a P°emysl Pittra, se sna₧φ vrhnout trochu sv∞tla na pom∞ry naÜφ v²₧ivy a nasm∞rovat lidstvo, jak si udr₧et trvale zdravφ, v∞zn² mφr a souΦasn∞ dosφci mravnφ i duchovnφ obrody.

P°emysl Pitter na fotografiφch

 @ Sbornφky referßt∙ Nadace P°emysla Pittra a Olgy FierzovΘ