Bylo opravdu mo₧nΘ p°edstavit si postavu Je₧φÜe - symbol moudrosti soucitu a lßsky, jak vezme ovci jejφ vlastnφ dφt∞, ₧ivΘmu berßnkovi no₧em protne hrdlo, upeΦe jej a snφ?

Evangelium Esejsk²ch 

1937 Edmond Bordeaux Szekely, Lond²n
P°edmluva

Uplynuly tΘm∞° dva tisφce let od tΘ doby, co Syn Φlov∞ka uΦil lidi "Cest∞, Pravd∞ a Äivotu". P°inesl nemocn²m uzdravenφ, nev∞dom²m moudrost a zb∞dovan²m Üt∞stφ. Dobyl polovinu lidstva a celou zßpadnφ civilizaci. Tato skuteΦnost potvrzuje v∞Φnou ₧ivotnφ sφlu Mistrov²ch slov a jejich vysokou a nedosti₧nou hodnotu.

Obsahem tΘto knφ₧ky je pouze t°etina celΘho rukopisu, kter² se nalΘzß v aramejÜtin∞ v archφvech Vatikßnu a ve staroslov∞nÜtin∞ v krßlovsk²ch archφvech Habsburk∙ ( dnes majetek rakouskΘ vlßdy).

Za existenci t∞chto dvou verzφ vd∞Φφme nestorißnsk²m kn∞₧φm, kte°φ pod tlakem postupujφcφch hord D₧ingischßna byli nuceni uprchnout z v²chodu na zßpad a kte°φ s sebou vzali vÜechny svΘ starΘ spisy a ikony. StarΘ aramejskΘ texty pochßzejφ z t°etφho stoletφ po Kristu a starß slovanskß verze je jejich doslovn² p°eklad. Jak se dostaly texty z Palestiny do nitra Asie, do rukou nestorißnsk²ch kn∞₧φ, archeologovΘ dosud nemohou objasnit....

POSELSTV═ M═RU JEÄ═èE KRISTA

A stalo se, ₧e mnoho nemocn²ch a chrom²ch p°iÜlo za Je₧φÜem a ptali se ho: "Kdy₧ vÜechno znßÜ a vφÜ, °ekni nßm, proΦ musφme tak hrozn∞ trp∞t? ProΦ nejsme zdranφ jako jinφ lidΘ? Mist°e, uzdrav nßs, abychom byli silnφ a nemuseli setrvßvat v naÜφ bφd∞. Vφme, ₧e mßÜ tu moc, uzdravovat ze vÜech druh∙ nemocφ, osvobo∩ nßs od Satana a vÜech jeho velk²ch utrpenφ. Mist°e, slituj se nad nßmi!"

A Je₧φÜ odpov∞d∞l: "è¥astnφ jste, ₧e hladovφte po Pravd∞, nebo¥ vßs chci chlebem moudrosti nasytit. è¥astnφ jste, ₧e klepete, nebo¥ vßm chci dve°e ₧ivota otev°φt. è¥astnφ jste vy, kte°φ chcete set°ßst moc Satana, nebo¥ vßs chci vΘst do °φÜe and∞l∙ naÜφ Matky, kam moc Satana nesahß."

A oni se ptali a podivenφm: "Kdo je naÜe Matka a co jsou jejφ and∞lΘ? A kde je jejich °φÜe?"

"VaÜe Matka je ve vßs a vy jste v nφ. Ona vßs zrodila, ona vßm takΘ dßvß ₧ivot. Ona to byla, kterß vßm dala vaÜe a k nφ se jednoho dne vrßtφte.è¥astnφ jste, jestli₧e poznßte ji a jejφ °φÜi, jestli₧e p°ijmete and∞ly svΘ Matky a jejich zßkony. Nebo¥ vpravd∞ pravφm vßm, ten kdo tak Φinφ, nikdy nebude nemocen, Nebo¥ moc Matky stojφ nade vÜφm. Pot°e Satana i jeho °φÜi a opanuje naÜe t∞la a vÜechny ₧ivΘ v∞ci.

Krev, kterß v nßs teΦe, prochßzφ z krve naÜφ Matky zem∞. Jejφ krev prÜφ z oblak∙, tryskß v°φdly zem∞, pramenφ v horßch, protΘkß °ekami v ·dolφch, spφ v jezerech, mocn∞ zu°φ v bou°liv²ch mo°φch.

Vzduch, kter² d²chßme, pochßzφ z dechu naÜφ Matky zem∞. Jejφ dech je azurov² v nebesk²ch v²Üinßch, kvφlφ na vrcholcφch hor, Üeptß v listovφ les∙, vlnφ se v obiln²ch polφch, pod°imuje v hlubok²ch ·dolφch, horce sßlß v pouÜtφch.

Pevnost naÜich kostφ pochßzφ z kostφ naÜφ Matky zem∞, skal a kamen∙. Obna₧enΘ se zvedajφ k nebi na vrcholcφch hor, jsou jako ob°i,kte°φ spφ na jejjφch svazφch, v pustinßch jsou zasazeny jako modly a skryty jsou v hlubinßch zem∞.

Jemnost naÜeho masa pochßzφ z masa naÜφ Matky zem∞, ze ₧lut²ch a Φerven²ch plod∙ ovocn²ch strom∙ a obiln²ch brßzd.

NaÜe vnit°nosti pochßzejφ z nitra naÜφ Matky zem∞, a stejn∞ jako jsou neviditelnΘ hlubiny zem∞, i ony jsou naÜφm oΦφm skrytΘ.

Sv∞tlo naÜich oΦφ, sluch naÜich uÜφ, pochßzejφ oboje z barev a zvuk∙ naÜφ Matky zem∞, kterΘ nßs obklopujφ jako voda obklopuje rybu, jako chv∞jiv² vzduch obklopuje ptßka.

Vpravd∞ pravφm vßm, Φlov∞k je synem Matky zem∞ a od nφ obdr₧el svΘ t∞lo, tak jako t∞lo novorozenΘho dφt∞te bylo zrozeno z l∙na svΘ matky. Proto pravφm vßm, bu∩te zajedno s Matkou zemφ. Ona je ve vßs a vy jste v nφ. Z nφ jste byli zrozeni, v nφ ₧ijete a k nφ se zase navrßtφte. Dodr₧ujte proto jejφ zßkony, nebo¥ nikdo nem∙₧e ₧φt dlouho, ani b²t Ü¥astn², jen ten, kter² svou Matku zemi ctφ a dbß jejφch zßkon∙. Nebo¥ vßÜ dech je jejφ dech, vaÜe krev je jejφ krev, vaÜe kosti jsou jejφ kosti, vaÜe maso je jejφ maso, vaÜe oΦi a uÜi jsou jejφ oΦi a uÜi.

Pravφm vßm, nebudete-li dodr₧ovat jenom jedin² z jejich zßkon∙, budete-li jen jedinΘ Φßsti svΘho t∞la Ükodit, budete zcela ztraceni ve svΘ bolestiplnΘ nemoci a utrpenφ. Nebudete-li ₧φt podle zßkon∙ svΘ Matky, nem∙₧ete ₧ßdn²m zp∙sobem uniknout smrti. Ale p°i tom, kdo bude podle zßkon∙ svΘ Matky ₧φt, ona takΘ setrvß. Uzdravφ jeho bolesti a on nikdy neonemocnφ. Dß mu dlouh² ₧ivot a uchrßnφ jej od vÜeho trßpenφ, p°ed ohn∞m, p°ed voddou i p°ed uÜtknutφm jedovat²m hadem. Nebo¥ vaÜe Matka vßs zrodila, uchovß takΘ ve vßs ₧ivot. è¥astn² je ten, kdo svou Matku miluje a klidn∞ spoΦφvß na jejφch prsou. Nebo¥ vaÜe Matka vßs miluje, i kdy₧ se od nφ odvracφte. A o kolik vφc vßs bude milovat, jestli₧e se k nφ op∞t navrßtφte?

Vpravd∞ pravφm vßm, jejφ lßska je velikß, v∞tÜφ ne₧ nejvyÜÜφ hory, hlubÜφ ne₧ nejhlubÜφ mo°e. A ty, kte°φ svou Matku milujφ, ona nikdy neopustφ. Tak jako chrßnφ slepice svß ku°ata, jako lvice svΘ mladΘ, jako matka novorozen∞, tak chrßnφ Matka zem∞ syna Φlov∞ka p°ed vÜφm nebezpeΦφm a zlem.

Nebo¥ vskutku, bezpoΦet nebezpeΦφ a zlΘho Φφhß na syna Φlov∞ka. Belzebub, knφ₧e pekel, z°φdlo vÜeho zla, Φφhß v t∞le vÜech lidφ. Je smrtφ, je pßnem vÜech b∞d a zatφmco se oblΘkß do p∞kn²ch Üat∙, pokouÜφ lidi a utiskuje je. Slibuje bohatstvφ a moc a zß°ivΘ palßce a Üaty ze st°φbra a zlata a mno₧stvφ slu₧ebnφk∙, vÜechno toto. Slibuje slßvu a nßdheru, rozkoÜe a pro₧itky, p°emφru jφdla a pitφ, h²°iv² smysln² ₧ivot a zahalΦivΘ dny. A lßkß ka₧dΘho tφm, po Φem jeho srdce nejvφc prahne. A v onom dni, kdy se ji₧ synovΘ Φlov∞ka stali otroky vÜech t∞chto marnivostφ a ohavnostφ, zmocnφ se jako proti zaplacenφ vÜech v∞cφ, kter²mi je bohat∞ obda°ila Matka zem∞. Vezme si z jejich dechu, z jejich krve, z jejich kostφ i z jejich masa, z jejich vnit°nostφ i z jejich oΦφ a uÜφ. A dech Φlov∞ka se stßvß krßtk²m a sφpav²m, pln²m tr²zn∞ a zßpachu, jako dech neΦist²ch dobytΦat. A jeho krev houstne a pßchne jako voda moΦßlu, hrudkovatφ a je Φernß jako noc smrti. A jeho kosti tvrdnou a sukovatφ, vysychajφ a rozlamujφ se jako kßmen, kter² dopadne na skßlu. A jeho maso tuΦnφ a vodnatφ, rudne a hnije vyrß₧kami a nßdory, kterΘ jsou hroznΘ. A jeho st°eva se napl≥ujφ odporn²mi neΦistotami, kaln²mi proudy ·padku, ve kter²ch °ßdφ hroznφ cizopasnφci. Jeho oΦi se zakolujφ, a₧ je zast°e Φernß noc a uÜi ohluchnou, jako tich hrobu. A nakonec ztrßcφ zbloudil² syn Φlov∞ka sv∙j ₧ivot. Nebo¥ nedodr₧uje zßkony svΘ Matky a vrÜφ h°φchy na h°φchy. Proto jsou mu vÜechny dary p°φrody odebrßny: dech, krev, kosti, maso, vnit°nosti, oΦi a uÜi a potom vÜem ₧ivot, kter²m Matka zem∞ jeho t∞lo korunovala.

Ale jestli₧e bloudφcφ syn Φlov∞ka lituje sv²ch h°φch∙ a chce je odΦinit, jakoby se nikdy nebyly staly a chce se op∞t navrßtit ke svΘ Matce zemi, jestli₧e dodr₧uje zßkony svΘ Matky zem∞ a osvobodφ se z drßp∙ Satanov²ch tφm, ₧e odvolßvß jeho pokuÜenφm, pak p°ijme Matka zem∞ svΘho bloudφcφho syna s lßskou a poÜle mu svΘ and∞ly, aby mu slou₧ili. Vskutku, pravφm vßm, kdy₧ syn Φlov∞ka odolß Satanovi, kter² v n∞m p°eb²vß a nevykonßvß jeho v∙li, ve stejnou hodinu uvidφ and∞ly Matky zem∞, kte°φ mu vÜemi sv²mi silami pomohou, aby se z moci ∩ßbl∙ vysvobodil.

Nebo¥ ₧ßdn² Φlov∞k nem∙₧e slou₧it dv∞ma. Bud░to slou₧φ Belzebubovi a jeho ∩ßbl∙m nebo slou₧φ ₧ivotu. Vpravd∞ pravφm vßm, Ü¥astni jsou ti, kte°φ dodr₧ujφ zßkony ₧ivota a neputujφ po stezce smrti. Nebo¥ v nich rostou ₧ivotnφ sφly a oni uniknou utrpenφ smrti."

A vÜichni kolem n∞j poslouchali jeho slova s podivenφm, nebo¥ v jeho slov∞ byla sφla, a on uΦil zcela jinak ne₧ kn∞₧φ a vykladaΦi pφsma.

A aΦkoli slunce prßv∞ zapadalo, neubφral se nikdo z nech ke sv²m obydlφm. Sed∞li kolem Je₧φÜe a ptali se ho: "Mist°e, jakΘ jsou tyto zßkony ₧ivota? Z∙sta≥ jeÜt∞ chvφli s nßmi a uΦ nßs. Chceme naslouchat tvΘmu uΦenφ, abychom se uzdravili a sprßvn∞ ₧ili."

A Je₧φÜ se posadil do jejich st°edu a °ekl: "Vpravd∞ pravφm vßm, nikdo nem∙₧e b²t Ü¥astn², ne₧ ten, kdo dodr₧uje zßkon."

A oni odpovφdali: "My dodr₧ujeme vÜechny zßkony Moj₧φÜe, zßkonodßrce, p°esn∞ tak, jak jsou zapsßny ve svat²ch pφsmech."

A Je₧φÜ odpov∞d∞l: "Nehledejte zßkon v pφsmech, nebo¥ zßkon je ₧ivot, zatφm co pφsmo je mrtvΘ. ╪φkßm vßm popravd∞, Moj₧φÜ neobdr₧el zßkon od Boha napsan², ale prost°ednictvφm ₧ivΘho Slova. Zßkon je ₧ivΘ Slovo ₧ivΘho Boha prost°ednictvφm ₧iv²ch prorok∙ pro ₧ivΘ lidi. Ve vÜem ₧ivΘm je zßkon. Najdete ho v trßv∞, v strom∞, v °ece, v ho°e, v nebesk²ch ptßcφch, v mo°sk²ch rybßch. Ale hledejte ho hlavn∞ ve vßs sam²ch. Nebo¥ vpravd∞ pravφm vßm, vÜechny ₧ivΘ v∞ci jsou Bohu blφ₧e ne₧ pφsmo, kterΘ je bez ₧ivota. Tak uΦinil B∙h ₧ivot a vÜechny ₧ivΘ v∞ci, aby skrze v∞ΦnΘ Slovo uΦili Φlov∞ka zßkon∙m pravΘho Boha. B∙h nevepsal zßkony do strßnek knihy, ale do vaÜich srdcφ a do vaÜeho ducha. Jsou ve vaÜem mase, vaÜich vnit°nostech, ve vaÜich oΦφch a uÜφch a v ka₧dΘ malΘ Φßsti vaÜeho t∞la. Jsou p°φtomnΘ ve vzduchu, ve vod∞, v zemi, v rostlinßch, v sluneΦnφch paprscφch, v hlubinßch a v²Üinßch. Mluvφ vÜechny k vßm, abyste mohli porozum∞t °eΦi ₧ivΘho Boha. Ale vy zavφrßte svΘ oΦi, abyste nevid∞li, zacpßvßte se uÜi, abyste neslyÜeli. Vpravd∞ pravφm vßm, ₧e pφsma jsou dφlem Φlov∞ka, ale ₧ivot a vÜechny jeho projevy jsou dφlem naÜeho Boha. ProΦ neposlouchßte slova Boha, kterß jsou zapsßna v jeho dφlech? A proΦ studujete mrtvß pφsma, kterß pochßzejφ od Φlov∞ka?"

"Jak m∙₧eme Bo₧φ zßkony jinak Φφst ne₧ v pφsmech? Kde jsou napsßny? P°edΦφtej nßm z toho, kde ty je vidφÜ, nebo¥ my neznßme nic jinΘho ne₧ pφsma, kterß jsme zd∞dili po sv²ch p°edcφch. PouΦ nßs o zßkonech, o kter²ch mluvφÜ, abychom jich byli posluÜni a mohli se uzdravit."

A Je₧φÜ °ekl: "Neporozumφte ji₧ slov∙m ₧ivota, proto₧e jste ve smrti. Temnota zakalila vßÜ zrak a vaÜe uÜi zacpala hluchota. Nebo¥ jak vßm °φkßm, nepom∙₧e vßm dumat nad mrtv²mi pφsmy, jestli₧e sv²mi Φiny popφrßte to, co bylo napsßno. Vpravd∞ pravφm vßm, B∙h a jeho zßkony nejsou ve vaÜich Φinech. Nejsou ani v rozma°ilosti, ani v opilstvφ, ani v nedbalΘm ₧ivot∞ Φi ₧ßdostivostech; ani v touze po bohatstvφ, ani v nenßvisti k vaÜim nep°ßtel∙m. Nebo¥ vÜechny tyto v∞ci jsou nesmφrn∞ vzdßlenΘ pravΘmu Bohu a jeho and∞l∙m. VÜechny tyto v∞ci pochßzejφ z °φÜe tmy a pßna vÜeho zla. A vÜechny tyto v∞ci nesete sami v sob∞. A proto k vßm nem∙₧e proniknout Slovo a moc Bo₧φ, proto₧e ve vaÜem t∞le a duchu je zabydleno vÜechno mo₧nΘ zlo a neΦistota. Jestli₧e chcete, aby se k vßm dostalo ₧ivΘ Slovo Bo₧φ a jeho moc, pak neÜpi≥te svΘ t∞lo a svΘho ducha;nebo¥ t∞lo je chrßm Ducha a Duch je chrßm Boha. OΦist∞te proto chrßm, aby v n∞m Pßn chrßmu mohl bydlet a zaujmout mφsto, kterΘ je ho hodno. A p°ed vÜemi pokuÜenφmi svΘho t∞la a ducha, kterß p°ichßzejφ od Satana, se? UteΦte do ochrany nebes.

Obnovte se a post∞te. Nebo¥ vßm pravφm. ₧e Satan s jeho sou₧enφmi m∙₧e b²t p°emo₧en jen postem a modlitbou. Z∙sta≥te sami a post∞te se a neukazujte svΘ post∞nφ ₧ßdnΘmu z lidφ. Äiv² B∙h to uvidφ a velkß bude jeho odm∞na. A p°ijdou and∞lΘ vaÜφ matky zem∞ a budou vßm slou₧iti. Vpravd∞ pravφm vßm, kdy₧ se nebudete postit, nebudete se nikdy osvobodit z nadvlßdy Satana, ani ze vÜech nemocφ, kterΘ zap°φΦi≥uje. Post∞te se a modlete vroucn∞ a hledejte sφlu ₧ivΘho Boha pro svΘ uzdravenφ. B∞hem post∞nφ se vyh²bejte lidem a vyhledejte Matku zemi, nebo¥ kdo hledß, najde. Vyhledejte Φerstv² vzduch v lesφch a polφch a tam v jejich st°edu najdete and∞la vzduch. SvlΘkn∞te si Üaty a boty a dovolte and∞lu vzduch, aby objal celΘ vaÜe t∞lo. Potom d²chejte dlouho a zhluboka, aby do vßs and∞l vzduch mohl proniknout. Vpravd∞ pravφm vßm, and∞l vzduch vy₧ene vÜechny neΦistoty z vaÜeho t∞la, kterΘ zvenku i zevnit° Üpinφ. A vÜechny neΦistΘ v∞ci z vßs odejdou, jako se kou° z ohn∞ vine vzh∙ru a ztrßcφ se ve vzduchu. Nebo¥ vßm pravφm, svat² je and∞l vzduchu, kter² vÜechno neΦistΘ oΦiÜ¥uje a vÜemu pßchnoucφmu navracφ sladkou v∙ni. Äßdn² Φlov∞k nem∙₧e p°edstoupit p°ed tvß° Bo₧φ, kterΘho nepropustφ and∞l vzduchu. Vskutku, vÜechno musφ b²t obrozeno skrze vzduch a Pravdu, nebo¥ vaÜe t∞lo d²chß vzduch Matky zem∞ a vßÜ duch d²chß Pravdu nebeskΘho Otce. Po and∞lu vzduchu vyhledejte and∞la vody. VysvleΦte si boty a Üaty a dovolte mu, aby vßs celΘ objal. Vrhn∞te se do jeho objφmajφcφ nßruΦe a s ka₧d²m nßdechem vodou pohybujte. ╪φkßm vßm, ₧e and∞l vody odplavφ z vaÜeho t∞la pßchnoucφ neΦistoty, kterΘ se tak jako blßto z Üat∙ rozpustφ v °φΦnφm proudu. Nebo¥ svat² je and∞l vody, kter² vÜe neΦistΘ oΦiÜ¥uje a vracφ vÜem pßchnoucφm v∞cem sladkou v∙ni. Äßdn² Φlov∞k nem∙₧e p°estoupit p°ed tvß° Bo₧φ, kterΘho nepropustφ and∞l vody. Vskutku, vÜe musφ b²t z vody a Pravdy znovuzrozeno, nebo¥ vaÜe t∞lo se koupe v °ece ₧ivota v∞ΦnΘho. Nebo¥ vaÜi krev dostßvßte od svΘ Matky zem∞ a Pravdu od tvΘho nebeskΘho Otce.

Nemyslete, ₧e postaΦφ, kdy₧ vßs and∞l vody obejme jen zvn∞jÜku. Vpravd∞ vßm °φkßm, ₧e vnit°nφ neΦistota je o mnoho v∞tÜφ ne₧ vn∞jÜφ neΦistota. A ten, kdo se jen povrchn∞ oΦiÜ¥uje, ale uvnit° z∙stßvß neΦist², je podobn² hrobkßm, kterΘ jsou zvenΦφ pohledn∞ omφtnutΘ, ale uvnit° skr²vajφ d∞sivΘ neΦistoty a ohavnosti. ╪φkßm vßm proto, nechte and∞la vody, aby vßs pok°til i vnit°n∞, aby byli osvobozeni od minul²ch h°φch∙ a abyste byli uvnit° prßv∞ tak Φistφ jako z°φdlo °eky ve sluneΦnφ zß°i. Vyhledejte proto velkou Ütφhlou tykev se Ülahounem v dΘlce Φlov∞ka, vyjm∞te d°e≥ a napl≥te ji °φΦnφ vodou, oh°ßtou sluncem. Zav∞ste tykev na v∞tev stromu a poklekn∞te na zem p°ed and∞lem vody a zave∩te konec Ülahounu do koneΦnφku, aby mohla voda protΘkat vÜemi vaÜimi vnit°nostmi. V kleΦe odpoΦφvejte na zemi p°ed and∞lem a modlete se k ₧ivΘmu Bohu, aby odpustil vaÜe starΘ h°φchy a modlete se k and∞lu vody, aby vaÜe t∞lo osvobodil ode vÜφ neΦistoty a nemoci. Nechte pak vodu z t∞la vytΘci a s nφ odplavit vÜechny neΦistΘ a pßchnoucφ lßtky Satana z vaÜeho nitra.

A na vlastnφ oΦi uvidφte a vlastnφm nosem ucφtφte vÜechny ty ohavnosti a neΦistoty, kterΘ Üpinily chrßm vaÜeho t∞la a dokonce vÜechny ty h°φchy, kterΘ ve vaÜem t∞le bydlφ s kterΘ vßs muΦφ vÜemi mo₧n²mi nemocemi. Vpravd∞ pravφm vßm, k°est vodou vßs osvobodφ od toho vÜeho. Obnovujte k°est vodou v ka₧d² vßÜ postnφ den, a₧ do toho dne, kdy uvidφte, ₧e voda z vßs vytΘkß je tak Φistß, jako °φΦnφ pramen. Odeberte se pak k tekoucφ vod∞ a tam v objetφ and∞la vody vzdejte dφky ₧ivΘmu Bohu, ₧e vßs vysvobodil od vaÜich h°φch∙. A tento svat² k°est skrze and∞la vody bude vzk°φÜen k novΘmu ₧ivotu. Nebo¥ pal budou vaÜe oΦi vid∞t a vaÜe uÜi budou slyÜet. Proto po k°tu ji₧ vφce neh°eÜte, aby and∞lΘ vzduch a vody ve vßs stßle bydleli a prov₧dy vßm slou₧ili.

A jestli₧e potom jeÜt∞ p°etrvß n∞co z vaÜich minul²ch h°φch∙ a neΦistot, vyhledejte and∞la sluneΦnφho sv∞tla. SvlΘkn∞te si boty a Üaty a nechte jej obejmout celΘ vaÜe t∞lo. Pak d²chejte dlouho a zhluboka, aby vßs mohl and∞l sluneΦnφho sv∞tla zcela proniknout. A and∞l sluneΦnφho sv∞tla vy₧ene vÜechny pßchnoucφ neΦistoty, kterΘ vßs zevnit° i zvn∞jÜku Üpinφ. A vÜechny pßchnoucφ a neΦistΘ v∞ci z vßs vyprchajφ, tak jako mizφ temnota noci p°ed jasem vychßzejφcφho slunce. Nebo¥ vpravd∞ vßm pravφm, svat² je and∞l sluneΦnφho sv∞tla, kter² Φistφ vÜechny neΦistoty a p°em∞≥uje zßpach na sladkou v∙ni. Nikdo nem∙₧e p°edstoupit p°ed tvß° Bo₧φ, kdo nebyl propuÜt∞n and∞lem sluneΦnφho sv∞tla. Vskutku. vÜichni musφ b²t obnoveni sluncem a Pravdou, nebo¥ vaÜe t∞lo se oh°φvß ve sluneΦnφm sv∞tle Matky zem∞ a vßÜ duch se oh°φvß ve sluneΦnφm sv∞tle Pravdy nebeskΘho Otce.

And∞lΘ vzduchu, vody a sluneΦnφho sv∞tla jsou brat°i. Byli dßni Φlov∞ku, aby mu slou₧ili a aby on mohl chodit od jednoho k druhΘmu. Prßv∞ tak svatΘ je jejich objetφ. Jsou nerozluΦn²mi d∞tmi Matky zem∞ a proto nerozd∞lujte to, co zem∞ a nebe uΦinily jednotou. Dovolte, aby vßs tito t°i and∞lÜtφ brat°i zahalovali ka₧d² den a z∙sta≥te s nimi po celou dobu p∙stu. Nebo¥ jak vßm °φkßm, moc ∩ßbl∙. VÜechny h°φchy a neΦistoty opustφ sp∞Ün∞ t∞lo, kterΘ tito t°i and∞lΘ objφmajφ. Tak jako zlod∞ji utφkajφ z opuÜt∞nΘho domu, kdy₧ se pßn domu navracφ: jeden dve°mi, druh² oknem a t°etφ p°es st°echu podle toho, kde se zdr₧oval a jak umφ, prßv∞ tak uprchnou vÜichni ∩ßblovΘ zla, minul²ch h°φch∙ i vÜech neΦistot a nemocφ, kte°φ chrßm vaÜeho t∞la zamo°ovali. Jestli₧e and∞lΘ Matky zem∞ vstoupφ do vaÜeho t∞la s pφsnφ, ₧e jej p°ebφrajφ do vlastnictvφ jako vlßdce chrßmu, pak vÜechny oÜklivΘ pachy odejdou sp∞Ün∞ vaÜφm dechem a vaÜφ k∙₧φ, neΦistß voda vaÜimi ·sty a vaÜφ k∙₧φ, koneΦnφky a intimnφmi mφsty. A vÜechny tyto v∞ci budete moci sv²ma oΦima vid∞t, sv²m nosem cφtit a sv²ma rukama ohmatat. A kdy₧ vÜechny neΦistoty a h°φchy opustφ vaÜe t∞lo, bude vaÜe krev tak Φistß jako krev vaÜφ Matky zem∞, jako p∞na °eky v sluneΦnφm jasu. A vßÜ dech bude tak Φist² jako dech vonφcφch kv∞tin, vaÜe maso tak ΦistΘ du₧ina ovocn²ch plod∙, kterΘ zrajφ v korunßch strom∙, sv∞tlo vaÜich oΦφ bude tak jasnΘ a ΦistΘ jako zß° slunce na modrΘm nebi. A nynφ vßm budou and∞lΘ Matky zem∞ slou₧it. A vßÜ dech, vaÜe krev a vaÜe t∞lo budou zajedno s dechem, krmφ a t∞lem Matky zem∞, ₧e vßÜ duch bude takΘ zajedno s duchem vaÜeho nebeskΘho Otce, ne₧ skrze Matku zemi. Prßv∞ tak nem∙₧e ₧ßdnΘ novorozenΘ dφt∞ rozum∞t uΦenΘ svΘho otce, dokud jej matka neodkojila, nekoupala, neuspßvala a nevychovala. Dokud je dφt∞ malΘ je jeho mφsto u matky a musφ svou matku poslouchat. Kdy₧ dφt∞ vyroste, vezme je otec po svΘm boku do pole k prßci a dφt∞ se vracφ ke svΘ matce jen v Φas ob∞da a veΦe°e. A nynφ je uΦφ jeho otec, aby se vycviΦilo v Φinnostech svΘho otce. A kdy₧ otec vidφ, ₧e syn jeho uΦenφ chßpe a prßci dob°e vykonßvß, sv∞°φ mu potom vÜechen sv∙j majetek, aby pat°il milovanΘmu synu a syn v prßci otce pokraΦuje. Vpravd∞ pravφm vßm, Ü¥astn² je syn, kter² p°ijφmß rady svΘ matky a podle nich jednß. Stokrßt Ü¥astn∞jÜφ je syn, kter² p°ijφmß rady svΘho otce a podle nich se zachovßvß, nebo¥ bylo °eΦeno: "Cti otce svΘho a matku svou, abys dlouho ₧iv byl."

Ale jß vßm °φkßm, synovΘ Φlov∞ka: ct∞te svoji Matku zemi a dodr₧ujte jejφ zßkony, aby vaÜe dny na zemi byly dlouhΘ a ct∞te nebeskΘho Otce, abyste zφskali v∞Φn² ₧ivot na nebesφch. Nebo¥ stokrßt v∞tÜφ je Otec na nebesφch ne₧ vÜichni pozemÜtφ otcovΘ a stokrßt v∞tÜφ je Matka zem∞ ne₧ vÜechny t∞lesnΘ matky. A syn Φlov∞ka je od nebeskΘho Otce a Matky zem∞ vφce milovßn, ne₧ m∙₧ou b²t kdy d∞ti milovßny sv²mi pozemsk²mi otci a matkami. A slova a zßkony vaÜeho nebeskΘho Otce a Matky zem∞ jsou moud°ejÜφ ne₧ slova a v∙le vÜech pozemsk²ch otc∙ a matek. A cenn∞jÜφ je d∞dictvφ pozemsk²ch otc∙ a matek.

A vaÜi pravφ brat°i jsou vÜichni ti, kte°φ ₧ijφ podle v∙le nebeskΘho Otce a Matky zem∞ a ne vaÜi rodnφ brat°i. Vpravd∞ pravφm vßm, ₧e vaÜi pravφ brat°i ve v∙li nebeskΘho Otce a Matky zem∞ vßs budou tisφckrßt vφc milovat, ne₧ vaÜi vlastnφ brat°i. Nebo¥ od Φas∙ Kajna a Abela, kdy rodnφ brat°i urazili v∙li Boha, neexistuje ji₧ ₧ßdnΘ pravΘ pokrevnφ bratrstvφ. A brat°i si ubli₧ujφ navzßjem stejn∞ jako cizφ. Proto vßm °φkßm, milujte svΘ pravΘ bratry v Bo₧φ v∙li tisφckrßt vφce ne₧ svΘ bratry rodnΘ. Nebo¥ vßÜ nebesk² Otec je L┴SKA, nebo¥ vaÜe Matka zem∞ je L┴SKA, nebo¥ Syn Φlov∞ka je L┴SKA.

Skrze lßsku jsou Otec nebesk², Matka zem∞ a Syn Φlov∞ka JEDNO. Nebo¥ such Φlov∞ka byl stvo°en z Sucha nebeskΘho Otce a jeho t∞lo bylo stvo°eno z t∞la Matky zem∞. Bu∩te proto dokonalφ jako Duch vaÜeho nebeskΘho Otce a t∞lo vaÜφ Matky zem∞ jsou dokonalΘ. A milujte svou Matku zemi tak, jako milujete svß t∞la. Milujte svΘ skuteΦnΘ bratry tak, jako je milujφ vßÜ nebeskΘ Otec a vaÜe Matka zem∞. A pak vßm dß nebesk² otec svΘ posvßtnΘ t∞lo. Potom se budou synovΘ Φlov∞ka milovat jako pravφ brat°i lßskou, kterou dostali od svΘho nebeskΘho Otce a Matky zem∞ a budou se navzßjem ut∞Üovat. A pak zmizφ na zemi vÜechno zlo a smutek a mφsto nech nastoupφ lßska a radost. A pak bude zem∞ jako nebe a nastane Krßlovstvφ Bo₧φ. A pak p°ijde Syn Φlov∞ka v celΘ svΘ nßdhe°e, aby zd∞dil Bo₧φ °φÜi. A synovΘ Φlov∞ka si rozd∞lφ bo₧skΘ d∞dictvφ, Krßlovstvφ Bo₧φ. Nebo¥ synovΘ Φlov∞ka ₧ijφ v Otci nebeskΘm a Matce zemi a nebesk² Otec a Matka zem∞ ₧ijφ v nech. A s Bo₧φ °φÜφ p°ijde konec v∞k∙; nebo¥ lßska nebeskΘho Otce se v °φÜi Bo₧φ dßvß neustßle vÜemu ₧ivΘmu. Nebo¥ lßska je v∞Φnß. Lßska je siln∞jÜφ ne₧ smrt. Kdybych mluvil jazyky lidφ i and∞l∙, ale byl bez lßsky, zn∞l bych jako plech nebo rozlad∞n² cimbßl; kdybych um∞l p°edpovφdat budoucnost a znal vÜechna tajemstvφ i vÜechnu moudrost, a kdybych m∞l tak silnou vφru jako je bou°e a dokßzal hory p°esazovat, ale lßsku bych nem∞l, nejsem nic. A kdybych dal vÜechny statky, abych nasytil chudΘ a vÜechen sv∙j lesk, kter² jsem obdr₧el od svΘho

Otce, ale lßsku nem∞l, nic mi to nebude platnΘ. Lßska je trp∞livß, lßska je dobrotivß, lßska neznß zßvist, neplodφ nic zlΘho, neznß p²chu;nenφ ani hrubß, ani sobeckß, v∙Φi zlob∞ z∙stßvß mφrnou, nep°edstavuje si neÜt∞stφ, neupadß do nespravedlnosti, ale naopak, t∞Üφ se ze spravedlnosti. Lßska brßnφ vÜe, lßska doufß vÜe, lßska unese vÜe; nikdy se nevyΦerpß?

VÜak slova sama zaniknou a v∞d∞nφ se ztratφ. Nebo¥ mßme jen ΦßsteΦnou pravdu a ΦßsteΦnou nepravdu, ale kdy₧ p°ijde plnß dokonalost, vÜechno nedokonalΘ se rozplyne. V d∞tskΘm v∞ku mluvφ Φlov∞k jako dφt∞, chßpe jako dφt∞, myslφ jako dφt∞; ale dosp∞l² odklßdß d∞tskΘ v∞ci; ale p°ece jeÜt∞ se dφvßme p°es kalnΘ skla a matoucφ slova. JeÜt∞ mßme jen ΦßsteΦnß v∞d∞nφ, ale a₧ staneme p°ed tvß°φ Bo₧φ, nebudeme ji₧ mφt ΦßsteΦnß v∞d∞nφ, ale takovß, kterß nßs On uΦφ. Ale nynφ nßm z∙stßvajφ tato t°i: vφra a nad∞je a lßska;Nynφ k vßm mluvφm ₧ivou °eΦφ ₧ivΘho Boha, skrze Ducha svatΘho naÜeho nebeskΘho Otce. Nenφ mezi vßmi jeÜt∞ jedin², kter² by mohl rozum∞t vÜemu, co vßm °φkßm. Ten, kter² vyklßdß pφsma, mluvφ k vßm mrtvou °eÜφ mrtv²ch lidφ, skrze svΘ nemocnΘ a smrtelnΘ t∞lo. Jemu proto mohou lidΘ rozum∞t, nebo¥ vÜichni lidΘ jsou nemocnφ a vÜichni nßle₧ejφ smrti. Nikdo nevidφ sv∞tla Äivota. Slepφ lidΘ vedou slepΘ po temn²ch stezkßch h°φch∙, nemocφ a utrpenφ. A nakonec spadnou vÜichni do hrobu.

Byl jsem poslßn Otcem, abych p°ed vßmi roz₧al sv∞tlo Äivota. Sv∞tlo se roz₧φhß samo a osv∞tluje temnotu, ale temnota znß jen sama sebe a sv∞tlo neznß. Mßm vßm jeÜt∞ mnoho co °φci, ale vy byste to zatφm jeÜt∞ neunesli. Nebo¥ vaÜe oΦi jsou zvyklΘ na tmu a vÜechno sv∞tlo nebeskΘho Otce by vßs oslepilo. Proto nem∙₧ete jeÜt∞ rozum∞t, co vßm °φkßm o nebeskΘm Otci, kter² m∞ k vßm poslal. Nßsledujte proto nejprve zßkony svΘ Matky zem∞, o kter²ch jsem mluvil. A₧ jejφ and∞lΘ oΦistφ a obnovφ vaÜe t∞lo a posφlφ vaÜe oΦi, budete schopnφ unΘst sv∞tlo naÜeho nebeskΘho Otce. A₧ se dokß₧ete up°en∞ dφvat do sv∞tla polednφho slunce, pak budete moci snΘst osl≥ujφcφ sv∞tlo svΘho nebeskΘho Otce, kterΘ je tisφckrßt jasn∞jÜφ ne₧ zß° tisφce sluncφ. Ale jak se m∙₧ete dφvat do osl≥ujφcφho sv∞tla svΘho nebeskΘho Otce, kdy₧ nesnesete ani lesk svφtφcφho slunce? V∞°te mi, ₧e slunce je jako plamen svφΦky vedle slunce Pravdy nebeskΘho Otce. Proto nemßte zatφm nic ne₧ vφru, nad∞ji a lßsku. Vpravd∞ pravφm vßm, ₧e odm∞na vßs nemine. Jestli₧e v∞°φte m²m slov∙m, v∞°φte i v toho, kter² mne poslal, kter² je Pßnem vÜeho a kterΘmu jsou vÜechny v∞ci mo₧nΘ. Kdy₧ budete v∞°it v and∞ly Matky zem∞ a dodr₧ovat jejφ zßkony, bude vaÜe vφra podpo°ena a nikdy nepoznßte nemoc. M∞jte takΘ nad∞ji v lßsku naÜeho nebeskΘho Otce, nebo¥ kdo mu d∙v∞°uje, nebude nikdy oklamßn a neuvidφ smrt. Milujte se navzßjem, nebo¥ B∙h je lßska, a tak jeho and∞lΘ poznajφ, ₧e putujete po jeho cestßch a p°ipojφ se k vßm a budou vßm slou₧it. A Satan se vÜemi sv²mi h°φchy, nemocemi a zlo°ßdem se z vaÜeho t∞la odst∞huje. Jd∞te, vyh²bejte se sv²m h°φch∙m, Φi≥te pokßnφ; pok°t∞te se, abyste se znovu zrodili a u₧ vφce neh°eÜili."

Pak se Je₧φÜ zvedl. Ale vÜichni ostatnφ z∙stali sed∞t, nebo¥ ka₧d² cφtil sφlu jeho slov. A potom se objevil mezi rozestoupl²mi mraky m∞sφc v ·pl≥ku a zahalil Je₧φÜe sv∞tlem. A jiskry srÜely z jeho vlas∙ a on stßl mezi nimi ve svitu m∞sφce, jako by se vznßÜel ve vzduch. A nikdo se ani nepohnul, nebylo slyÜet nejmenÜφho zvuku. A nikdo nev∞d∞l, kolik Φasu uplynulo, nebo¥ Φas se zastavil. Potom Je₧φÜ nad nimi vztßhl ruce a °ekl: "Mφr bu∩ s vßmi", a tak odeÜel, jako vßnek, kter² prochvφvß korunami strom∙.

A po n∞jakou dobu sed∞lo shromß₧d∞nφ tiÜe a potom se probouzelo ze svΘho mlΦenφ, jeden po druhΘm, jako po dlouhΘm snu. Ale nikdo neodchßzel, nebo¥ slov toho, kter² je opustil, stßle jeÜt∞ zn∞la v jejich uÜφch. A oni sed∞li, jako by naslouchali podivuhodnΘ hudb∞. Ale koneΦn∞, kdy₧ u₧ to bylo pon∞kud tφsnivΘ, °ekl jeden: "Jak je dobrΘ b²t tady". A druh²: "KΘ₧ by tato noc trvala nav₧dycky!" A jin²: "Kdyby tak on s nßmi stßle z∙stal." "Je to pravda, ₧e je vyslancem Bo₧φm, proto₧e vlo₧il nad∞ji do naÜich srdcφ." A nikdo necht∞l jφt dom∙ s od∙vodn∞nφm: "Nep∙jdu dom∙, proto₧e je tam vÜechno temnΘ a neradostnΘ. ProΦ bychom m∞li jφt dom∙, kde nßs nikdo nemß rßd?"

A takto mluvili dßle, nebo¥ tΘm∞° vÜichni byli chudφ, chromφ, slepφ zanedbanφ, ₧ebrßci, bezdomovci, ve svΘ bφd∞ opovrhovanφ, a byli strp∞ni jen ze soucitu v domech, ve kter²ch nalezli na pßr dn∙ ·tulek. Dokonce i zajiÜt∞nφ, kte°φ m∞li domov a rodinu, °φkali: "My s vßmi takΘ z∙staneme." Nebo¥ ka₧d² cφtil, ₧e slova toho, kter² odeÜel, spojila to malΘ shromß₧d∞nφ neviditeln²mi pouty. A vÜichni se cφtili jako znovuzrozeni. Vid∞li p°ed sebou prozß°en² sv∞t, p°esto₧e m∞sφc byl ji₧ zase skryt za mraky. A v srdcφch vÜech rozkvetl podivuhodn² kv∞t podivuhodnΘ krßsy, kv∞t radosti.

A kdy₧ se nad horizontem objevily zß°ivΘ paprsky slunce, cφtili vÜichni, ₧e je to slunce p°ichßzejφcφ °φÜe Bo₧φ. S radostn²m vzez°enφm povstali, aby pozdravili Bo₧φ and∞ly. A mnozφ neΦistφ a nemocnφ nßsledovali Je₧φÜova slova a vyhledali b°ehy zurΦφcφho proudu. SvlΘkli boty i Üaty, postili se a vystavili svß t∞la and∞l∙m vzduch, vody a sluneΦnφho sv∞tla. A and∞lΘ Matky zem∞ je objali a zmocnili se jejich t∞l zvenku i zevnit°. A vÜichni vid∞li veÜkerΘ neduhy, h°φchy a neΦistoty, jak od nich rychle odchßzejφ. A dech n∞kter²ch byl tak pßchnoucφ jako to, co vychßzelo z vnit°nostφ, a n∞kte°φ zvraceli a pßchnoucφ v²kaly vychßzely z jejich ·trob. VÜechny tyto neΦistoty vytΘkaly ·sty, n∞kter²m z nosu, jin²m z oΦφ a uÜφ. A mnoh²m vychßzel protivn² a odporn² pot ze vÜech p≤r∙ t∞la. A na mnoh²ch mφstech vyrß₧ely velkΘ hnisavΘ boule, ze kter²ch vychßzely neΦistoty s hrozn²m zßpachem a moΦ zhoustla jako vΦelφ med; u jin²ch byla tΘm∞° Φervenß nebo Φernß a tΘm∞° tak tvrdß jako °φΦnφ pφsek. A z mnoh²ch vychßzely tak pßchnoucφ v∞try, jako dech ∩ßbla. A jejich zßpach byl tak velik², ₧e to nikdo nemohl snΘst.

A kdy₧ se pono°ovali, vstoupil and∞l vody do jejich t∞l a vÜechny odpornosti a neΦistoty jejich minul²ch h°φch∙ se vyplavovaly a jako valφcφ se horskß °eka vytΘkalo z jejich t∞l mno₧stvφ tvrd²ch a m∞kk²ch ohavnostφ. A zem, na kterou jejich voda tekla, byla zneΦiÜt∞nß a zßpach byl tak velik², ₧e tam nikdo nemohl z∙stat a ∩ßblovΘ opustili jejich ·troby v podob∞ nespoΦetn²ch Φerv∙, kte°φ se hem₧ili v jejich v²kalech. A kroutili se v bezmocnΘm vzteku, ₧e je and∞l vody vyhnal z vnit°nostφ lidsk² syn∙. Ale pak se na n∞ snesla moc and∞la sluneΦnφho svitu a oni tam poÜli za zoufalΘho kroucenφ, rozÜlapßni and∞lem sluneΦnφho sv∞tla, Kolem se vÜichni t°ßsli hr∙zou, kdy₧ se dφvali na vÜechny tyto odpornosti Satana, p°ed kter²mi je and∞lΘ zachra≥ovali. A d∞kovali Bohu, kter² poslal svΘ and∞ly k jejich osvobozenφ. A byli n∞kte°φ, kte°φ byli muΦenφ velk²mi bolestmi, kterΘ necht∞ly povolit; a proto₧e nev∞d∞li, co majφ d∞lat, rozhodli se poslat n∞koho za Je₧φÜem, nebo¥ si velmi p°ßli, aby byl s nimi. A kdy₧ jej dva z nich Üli hledat, vid∞li jak Je₧φÜ sßm p°ichßzφ podΘl b°ehu. A jejich srdce byla napln∞na nad∞jφ a radostφ, kdy₧ slyÜeli jeho pozdrav: "Mφr bu∩ s vßmi." A bylo mnoho otßzek, kterΘ mu cht∞li polo₧it, ale ke svΘmu podivenφ nemohli se ptßt, nebo¥ je nic nenapadalo. Potom jim Je₧φÜ °ekl: "P°ichßzφm, proto₧e m∞ pot°ebujete." A jeden zvolal: "Mist°e, my t∞ opravdu pot°ebujeme, poj∩, osvobo∩ nßs od naÜich bolestφ.!"

A Je₧φÜ k nim mluvil v podobenstvφ: "Vy jste jako ztracen² syn, kter² dlouhß lΘta jedl a pil a trßvil svoje dny v nedbalosti a rozma°ilosti se sv²mi p°ßteli. A ka₧d² t²den d∞lal novΘ dluhy bez v∞domφ svΘho otce a promarnil vÜechno v n∞kolika dnech. A v∞°itelΘ mu v₧dy znovu n∞co p∙jΦili, proto₧e jeho otec byl velmi bohat² a trp∞liv∞ platil dluhy svΘho syna. Marn∞ jej otec napomφnal dobr²mi slovy; ten napomenutφ svΘho otce necht∞l slyÜet, ani jeho ·p∞nlivΘ prosby, aby se vzdal sv²ch nekoneΦn²ch prostopßÜnostφ a vrßtil se na pole dohlΘdnout na prßci slu₧ebnφk∙. Syn v₧dy vÜechno otce slφbil, jen kdy₧ zaplatφ jeho starΘ dluhy, ale na druh² den zaΦal vÜechno znovu. A vφce ne₧ sedm let pokraΦoval syn ve svΘm h²°ivΘm ₧ivot∞. A₧ nakonec ztratil jeho otec trp∞livost a dluhy svΘho syna ji₧ v∞°itel∙m nezaplatil. "jestli v₧dy znovu zaplatφm," °ekl, "nebude nikdy h°φch∙m mΘho syna konec." Tak vzali ti oklamanφ v∞°itelΘ ve svΘm hn∞vu syna do otroctvφ, aby svou ka₧dodennφ pracφ vrßtil penφze, kterΘ mu p∙jΦili. A tu p°estalo jφdlo a pitφ a dennφ prostopßÜnosti. Od rßna do noci svla₧oval pole sv²m potem a vÜechny ·dy jej bolely od nezvyklΘ prßce. Äil ze suchΘho chleba a nem∞l nic ne₧ svΘ slzy, kter²mi jej mohl zvlhΦit. A po t°ech snech trp∞l tolik vedrem a ·navou, ₧e °ekl svΘmu pßnovi: "Nemohu u₧ pracovat, nebo¥ m∞ bolφ vÜechny ·dy. Jak dlouho m∞ chcete trßpit?" "A₧ do dne, kdy pracφ tv²ch rukou budou tvΘ dluhy zaplaceny, a a₧ uplyne sedm let, budeÜ voln².!" AvÜak zoufal² syn s plßΦem odpov∞d∞l:" Ale jß nemohu unΘst ani sedm dnφ! M∞j se mnou soucit, nebo¥ m∞ vÜechny mΘ ·dy pßlφ a bolφ." A zlomysln² lichvß° na n∞j k°iΦel: "Hle∩ konat svou prßci; kdy₧ jsi mohl sedm dlouh²ch let trßvit svΘ dny a noci v prostopßÜnostech, musφÜ nynφ vÜechny svΘ dluhy a₧ do poslednφho halΘ°e splatit." A zoufal² syn se vrßtil s tr²zniv²mi bolestmi zpßtky na pole, aby pokraΦoval v prßci. ┌navou a bolestφ stßl sotva na nohou, kdy₧ p°iÜel sedm² den svßteΦnφ, kdy se na poli nepracuje. Tu sebral syn svΘ poslednφ sφly a klop²tal k domu svΘho otce. Vrhl se k jeho nohßm a °ekl: " OtΦe, uv∞° mi naposledy a odpus¥ mi vÜechny urß₧ky, kter²ch jsem se v∙Φi tob∞ dopustil. P°φsahßm ti, ₧e u₧ nikdy nebudu ₧φt tak rozma°ile a ₧e budu ve vÜech v∞cech tv∙j posluÜn² syn. Osvobo∩ m∞ z rukou m²ch utlaΦovatel∙. OtΦe, podφvej se na mne a na moje nemocnΘ t∞lo a nezatvrzuj svΘ srdce. "

Tu otci vstoupily slzy do oΦφ a on objal svΘho syna a °ekl: "Oslavme to, nebo¥ dnes mi byla dßna velikß radost, v₧dy¥ jsem nalezl svΘho milovanΘho syna, kter² se ztratil." A oblekl jej do sv²ch nejvybran∞jÜφch Üat∙ a oslavovali cel² den. Druh² den rßno dal svΘmu synu st°φbro, aby zaplatil dluhy v∞°itel∙m. Kdy₧ se syn vrßtil, °ekl mu: "M∙j synu, vidφÜ, jak je snadnΘ sedm let h²°iv²m ₧ivotem d∞lat dluhy, ale jejich zaplacenφ sedmi lety tvrdΘ prßce je t∞₧kΘ." "OtΦe, je skuteΦn∞ krutΘ je platit i jen sedmi dny." A otec jej napomφnal a °ekl: "Tentokrßt ti bylo dovoleno, abys svΘ dluhy zaplatil v sedmi dnech mφsto v sedmi lΘtech, zbytek je ti odpuÜt∞n. Ale m∞j se na pozoru, abys v budoucnosti ned∞lal novΘ dluhy. Nebo¥ ti °φkßm nikdo krom∞ tvΘho otce ti nepromine dluhy, nebo¥ jsi jeho syn. U ka₧dΘho jinΘho bys musel t∞₧ce pracovat sedm dlouh²ch let, jak kß₧ou naÜe zßkony."

"M∙j otΦe, chci b²t ji₧ stßle tv∙j milujφcφ a posluÜn² syn a nechci d∞lat u₧ ₧ßdnΘ dluhy, nebo¥ nynφ u₧ vφm, jak je krutΘ je platit." A Üel na pole svΘho otce a dohlφ₧el ka₧d² den na prßci jeho d∞lnφk∙. Ale nenutil je nikdy k tvrdΘ prßci, nebo¥ vzpomφnal na vlastnφ t∞₧kou d°inu. A roky ubφhaly a majetek otce pod jeho rukama p°ib²val, nebo¥ otec jeho prßci ₧ehnal. Pomalu vrßtil desetkrßt vφce, ne₧ za t∞ch sedm let promarnil. A kdy₧ otec vid∞l, ₧e syn jeho slu₧ebnφky i jeho majetek dob°e spravuje, °ekl mu: "M∙j synu, vidφm ₧e m∙j majetek je v dobr²ch rukou. Dßm ti vÜechen sv∙j dobytek, sv∙j d∙m, svΘ polnosti a svΘ poklady. Vezmi toto vÜe jako svΘ d∞dictvφ, pokraΦuj v jeho velebenφ, abych se mohl z tebe t∞Üit." A kdy₧ syn p°evzal od otce svΘ d∞dictvφ, odpustil vÜem dlu₧nφk∙m, kte°φ nemohli zaplatit, nebo¥ nikdy nezapomn∞l. ₧e jemu byly jeho dluhy takΘ prominuty, kdy₧ je nemohl zaplatit. A B∙h mu po₧ehnal dlouh²m ₧ivotem, mnoha d∞tmi a velk²m bohatstvφm, nebo¥ byl v₧dy laskav² ke vÜem sv²m slu₧ebnφk∙m i ke svΘmu dobytku."

Potom se Je₧φÜ obrßtil k nemocnΘmu lidu a °ekl: "Mluvφm k vßm v podobenstvφch, abyste mohli Bo₧φ slovo lΘpe pochopit. T∞ch sedm let jφdla a pitφ a h²°ivΘho ₧ivota jsou h°φchy minulosti. Zlomysln² v∞°itel je Satan. Dluhy jsou nemoci. Tvrdß prßce jsou bolesti. Ztracen² syn jsme my. Zaplacenφ dluh∙ je vyhnßnφ ∩ßbl∙ a nemocφ a uzdravenφ vaÜeho t∞la. St°φbro, kterΘ syn od otce obdr₧el, je osvobozujφcφ moc and∞l∙. Otec je B∙h. Otcovo vlastnictvφ jsou zem∞ a nebe; slu₧ebnφci otce jsou and∞lΘ. Podle otce je sv∞t, kter² se prom∞nφ v Krßlovstvφ nebeskΘ, jestli₧e na tom budou synovΘ Φlov∞ka spolu s and∞ly nebeskΘho Otce pracovat.

Nebo¥ vßm °φkßm, je lepÜφ, kdy₧ syn je posluÜen otci a dohlφ₧φ na slu₧ebnφky na poli, ne₧ aby se stal dlu₧nφkem zlomysln²ch lichvß°∙ a jako otrok se plahoΦil a d°el, aby svΘ dluhy splatil. Stejn∞ tak je lepÜφ, kdy₧ synovΘ Φlov∞ka dbajφ zßkon∙ nebeskΘho Otce a spoleΦn∞ s jeho and∞ly pracujφ na KrßlovskΘ °φÜi, ne₧ aby se stali dlu₧nφky Satana, pßna smrti, vÜech h°φÜnφk∙ a nemocφ, a museli v potu a s bolestφ trp∞t, dokud nejsou vÜechny jejich h°φchy splaceny. Vpravd∞ pravφm vßm, velkΘ a hojnΘ jsou vaÜe h°φchy. Mnoho let jste povolovali svod∙m Satana. P°ejφdali jste se, opφjeli, a vaÜe dluhy se mno₧ily. a nynφ je musφte splatit a jejich zaplacenφ je t∞₧kΘ a krutΘ. Nebu∩te proto je₧ t°etφ den netrp∞liv² jako ztracen² syn, ale bu∩te trp∞liv² a₧ do sedmΘho dne, kter² je Bohem posv∞cen², a jd∞te potom s pokorn²m a posluÜn²m srdcem p°ed tvß° svΘho nebeskΘho Otce, aby vßm vÜechny vaÜe starΘ dluhy prominul. Vpravd∞ vßm °φkßm, ₧e vßÜ nebesk² Otec vßs nekoneΦn∞ miluje, nebo¥ vßm dovolφ, abyste svΘ dluhy sedmi let zaplatili v sedmi dnech. T∞m, kte°φ dlu₧φ za sedm let h°φch∙ a nemocφ, ale poctiv∞ zaplatφ a vydr₧φ a₧ do sedmΘho dne, promine nßÜ nebesk² Otec dluhy za cel²ch sedm let."

"A jestli jsme h°eÜili sedmkrßt sedm let?" ptal se nemocn² mu₧, kter² hrozn∞ trp∞l. "TakΘ v tomto p°φpad∞ odpustφ nebesk² Otec vÜechny tvΘ dluhy v sedmkrßt sedmi dnech." "è¥astnφ jsou ti, kte°φ vydr₧φ a₧ do konce, nebo¥ ∩ßblovΘ Satana pφÜφ vÜechny zlΘ skutky do knihy, do knihy vaÜeho t∞la a vaÜeho ducha. Pravφm vßm, nenφ ₧ßdnΘho h°φÜnΘho Φinu, kter² by ji₧ od poΦßtku sv∞ta nebyl zapsßn u vaÜeho nebeskΘho Otce. Nebo¥ zßkon∙m, kterΘ dßvajφ krßlovΘ, se m∙₧ete vyhnout, ale zßkon∙m svΘho Boha nem∙₧e ujφt ₧ßdn² Φlov∞k. Kdy₧ stojφte p°ed tvß°φ Bo₧φ, ukß₧φ ∩ßblovΘ Satana vaÜe Φiny a B∙h vidφ vaÜe h°φchy zapsßny v knize vaÜeho t∞la a vaÜeho ducha a je ve svΘm srdci smutn². Ale kdy₧ litujete sv²ch h°φch∙ a pomocφ p∙stu a modliteb vyhledßte Bo₧φ and∞ly, pak za ka₧d² dalÜφ den, kdy se postφte a modlφte,vyma₧ou Bo₧φ and∞lΘ jeden rok vaÜich Üpatn²ch Φin∙ z knihy vaÜeho t∞la a vaÜeho ducha. A kdy₧ je i poslednφ strßnka vymazßna a od vÜech vaÜich h°φch∙ oΦiÜt∞na, stojφte p°ed tvß°φ Bo₧φ a B∙h se ze srdce raduje a zapomene vÜechny vaÜe h°φchy.

Osvobodφ vßs z drßp∙ Satana a od utrpenφ; vezme vßs do svΘho domu a p°ikß₧e vÜem sv²m slu₧ebnφk∙m, vÜem sv²m and∞l∙m, aby vßm slou₧ili, dß vßm dlouh² ₧ivot a u₧ nikdy nepoznßte nemoc. A jestli₧e od nyn∞jÜka mφsto h°eÜenφ naplnφte svΘ dny dobr²mi skutky, potom zapφÜou and∞lΘ Bo₧φ vÜechny dobrΘ skutky do vaÜeho t∞la a vaÜeho ducha. ╪φkßm vßm pravdiv∞, ka₧d² dobr² Φin je zapsßn u Boha ji₧ od poΦßtku sv∞ta. Nebo¥ od sv²ch krßl∙ a vlßd marn∞ oΦekßvßte odm∞nu, ale p°ed Bohem nez∙stanou vaÜe dobrΘ skutky nikdy neodm∞n∞ny.

A kdy₧ p°ijdete p°ed tvß° Bo₧φ, budou jeho and∞lΘ vaÜe dobrΘ Φiny dosv∞dΦovat. A B∙h uvidφ vaÜe dobrΘ Φiny zapsßny ve vaÜem t∞le a vaÜem duchu a ze srdce se zaraduje. Po₧ehnß vaÜemu t∞lu a vaÜemu duchu i vÜem vaÜφm Φin∙m a dß vßm jako d∞dictvφ svou pozemskou i nebeskou °φÜi, abyste v nich ₧ili sv∙j v∞Φn² ₧ivot. è¥astn² je ten, kter² m∙₧e vstoupit do °φÜe Bo₧φ, nebo¥ nikdy neuvidφ smrt." A velikΘ mlΦenφ nßsledovalo po jeho slovech. A ti, kte°φ byli zbaveni odvahy, Φerpali novou sφlu z jeho slov a pokraΦovali v p∙stu a modlitbßch. A ten, kter² mluvil p°ed tφm, mu °ekl: "Chci vydr₧et a₧ do sedmΘho dne." A druh² rovn∞₧: "Chci takΘ vydr₧et sedm krßt sedm dn∙." Je₧φÜ jim odpov∞d∞l: "è¥astnφ jsou ti, kte°φ vydr₧φ a₧ do konce, nebo¥ oni zd∞dφ zemi." A bylo mezi nimi mnoho nemocn²ch, muΦen²ch krut²mi bolestmi, kte°φ se nemohli dostat a₧ k Je₧φÜovi, nebo¥ nemohli jφt po vlastnφch nohou. ╪ekli: "Mist°e, budeme velmi mnoho trp∞t, °ekni nßm, co mßme d∞lat." A ukßzali Je₧φÜi svΘ zkroucenΘ a uzlinatΘ nohy a °ekli: "Ani and∞l vody, ani and∞l vzduch, ani and∞l sluneΦnφho sv∞tla nemohou zmφrnit naÜe bolesti, aΦkoli jsme se pono°ovali, postili, modlili a ve vÜem tvoje slova nßsledovali."

"Vpravd∞ pravφm vßm, vaÜe kosti budou uzdraveny! Neztrßcejte odvahu, ale vyhledejte lΘΦitele kostφ, and∞la zem∞. Nebo¥ odtud Pochßzejφ vaÜe kosti a tam se takΘ vrßtφ." A ukßzal svojφ rukou tam, kde je tekoucφ voda a sluneΦnφ ₧ßr zm∞kΦily zemi u kraje °eky na bahnitou usazeninu. "Pono°te svΘ nohy do bahna, aby objetφ and∞la zem∞ vztßhlo z vaÜich kostφ vÜechnu neΦistotu a nemoc. A uvidφte, jak Satan a vaÜe bolesti z objetφ and∞la zem∞ uprchnou. A uzliny z vaÜich kostφ zmizφ a budete se moci op∞t protßhnout a vÜechny vaÜe bolesti objetφ and∞la zem∞ uprchnou. A uzliny z vaÜich kostφ zmizφ a budete se moci op∞t protßhnout a vÜechny vaÜe bolesti pominou." A nemocnφ uΦinili tak jak °ekl, nebo¥ v∞d∞li, ₧e budou uzdraveni. A byli jeÜt∞ jinφ nemocnφ kte°φ trp∞li straÜn²mi bolestmi, ale i p°esto se dßle postili. A jejich sφla byla u konce a polΘvalo je velkΘ horko. Kdy₧ vstali z lo₧e, aby Üli za Je₧φÜem, zaÜla se jejich t∞la kroutit, jako by se do nich opφral prudk² vichr a kdykoli se pokusili postavit na nohy, padali op∞t k zemi. Tu Üel Je₧φÜ k nim a °ekl: "Vy trpφte, proto₧e Satan a jeho nemoci muΦφ vaÜe t∞lo. Ale nebojte se, nebo¥ jejich moc nad vßmi rychle skonΦφ. Nebo¥ Satan je jako pokryteck² soused, kter² vstoupil do domu svΘho souseda, kdy₧ tento nebyl p°φtomen, s ·myslem odnΘst si jeho majetek do vlastnφho domu. Ale lidΘ vyprßv∞li majiteli, ₧e nep°φtel °ßdφ v jeho dom∞ a on se rychle vracel zp∞t dom∙. A kdy₧ ten Üpatn² soused pobral vÜechno, co se m u lφbilo, uvid∞l z dßlky pßn domu, jak se sp∞Ün∞ vracφ; a pln zlosti, ₧e nem∙₧e vÜechno odnΘst, cht∞l vÜe, co tu zbylo, rozbφt a zpustoÜit, vÜechno zniΦit, aby alespo≥ ty v∞ci, kterΘ nem∙₧e mφt, ani ten druh² nem∞l. Ale krßtce nato, co pßn domu vstoupil a jeÜt∞ ne₧ mohl zlomysln² soused sv∙j ·mysl provΘst, jej pßn uchopil a vyhodil z domu. Pravφm vßm, prßv∞ tak vstoupil Satan do vaÜeho t∞la, kterΘ je p°φbytkem Boha. A pobral vÜechno, co cht∞l ukrßst: vßÜ dech, vaÜi krev, vaÜe kosti, vaÜe maso, vaÜe vnit°nosti, vaÜe oΦi a vaÜe uÜi. Ale sv²m p∙stem a modlenφm jste p°ivolali pßna sv²ch t∞l a jeho and∞ly. A nynφ vidφ satan, ₧e je to konec moci. Proto ve svΘm vzteku sbφrß jeÜt∞ jednou svou sφlu, aby t∞lo zniΦil, d°φve ne₧ pßn p°ijde. Proto vßs Satan tak strastipln∞ muΦφ, proto₧e cφtφ, ₧e p°iÜel jeho konec. Ale vaÜe srdce se nemusφ chv∞t ·zkostφ, nebo¥ brzy se objevφ Bo₧φ and∞lΘ, aby obsadili svoje obydlφ a vysv∞tili je jako chrßm Bo₧φ. A popadnou Satana a vyhodφ ho z vaÜich t∞l i se vÜemi jeho nemocemi a neΦistotami. A budete Ü¥astnφ, nebo¥ se doΦkßte odm∞ny za svou stateΦnost a u₧ ₧ßdnΘ nemoci neuvidφte."

A byl jeden mezi nemocn²mi, kter² byl muΦen Satanem vφce ne₧ vÜichni ostatnφ. Jeho t∞lo bylo vysuÜeno jako kostra a jeho k∙₧e byla ₧lutß jako padajφcφ list. Byl u₧ tak slab², ₧e se nemohl doplazit k Je₧φÜovi ani po sv²ch rukou a volal na n∞j z dßlky:

"Mist°e, m∞j se mnou soucit, nebo¥ nikdy netrp∞l Φlov∞k tolik co jß, co sv∞t existuje. Vφm, ₧e jsi byl skuteΦn∞ poslßn od Boha a vφm, ₧e m∙₧eÜ Satana ihned vyhnat z mΘho t∞la, jestli₧e chceÜ. Co₧ neposlouchajφ and∞lΘ Bo₧φ vyslance Bo₧φho? P°ij∩, Mist°e, a vy₧e≥ ze mne Satana, nebo¥ ve mn∞ zlostn∞ °ßdφ a zle m∞ muΦφ."

A Je₧φÜ mu odpov∞d∞l: "Satan t∞ t²rß tak siln∞, ₧e se ji₧ n∞kolik dnφ postφÜ a neplatφÜ mu ₧ßdn² poplatek. NekrmφÜ ho vÜemi t∞mi odpornostmi, kter²mi jsi a₧ dosud Üpinil chrßm svΘho ducha. T²rßÜ Satana hladem a proto t∞ ve svΘ zlob∞ t²rß takΘ. Neboj se, nebo¥ ti °φkßm, ₧e Satan bude zniΦen d°φve, ne₧ bude zniΦeno tvΘ t∞lo, nebo¥ zatφmco se postφÜ a modlφÜ, chrßnφ Bo₧φ and∞lΘ tvΘ t∞lo, tak₧e t∞ moc Satana nem∙₧e zniΦit. A hn∞v Satana je v∙Φi Bo₧φm and∞l∙m bezmocn²."

Potom p°iÜli vÜichni k Je₧φÜovi a hlasit²m volßnφm jej sna₧n∞ prosili: "Mist°e, slituj se nad nφm, nebo¥ on trpφ vφce ne₧ my vÜichni, a jestli₧e z n∞j Satana hned nevy₧eneÜ, bojφme se, ₧e nedo₧ije rßna."

A Je₧φÜ jim odpov∞d∞l: "Velkß je vaÜe vφra. Kdy₧ se stane podle vaÜφ vφry, brzy spat°φte na vlastnφ oΦi straÜnΘ zjevenφ satana a za₧ijete moc Syna Φlov∞ka. Nebo¥ chci vyhnat mocnΘho Satana silou nevinnΘho berßnka Bo₧φho, nejslabÜφho stvo°enφ Pßna. Nebo¥ Svat² Duch Bo₧φ Φinφ nejslabÜφho tφm nejsiln∞jÜφm." A Je₧φÜ podojil jednu ovci, kterß se pßsla v trßv∞. Vylil mlΘko na sluncem proh°ßt² pφsek a °ekl: "Pohle∩te, sφla and∞la vody je vtisknuta do tohoto mlΘka. A nynφ do n∞j pronikß i sφla and∞la sluneΦnφho sv∞tla. A mlΘko bude dφky jejich sφle v°elΘ. A nynφ se spojφ and∞l vody a and∞l slunce s and∞lem vzduchu. Hle∩te, pßra horkΘho mlΘka stoupß pomalu do vzduchu. Poj∩ a d²chej ·sty sφlu and∞l∙ vody, sluneΦnφho sv∞tla a vzduchu, aby p°eÜla do tvΘho t∞la a vyhnala z n∞j Satana."

A nemocn² mu₧, kterΘho muΦil Satan, zhluboka vdechoval stoupajφcφ pßru do sebe. "Satan ihned opustφ tvΘ t∞lo, nebo¥ ji₧ t°i dny hladovφ a v tob∞ ₧ßdnou potravu nenalΘzß. Vyjde z tebe, aby utiÜil sv∙j hlad tepl²m mlΘkem, nebo¥ tato strava mu vyhovuje. Ucφtφ jeho v∙ni a nebude moci odolat hladu, kter² jej ji₧ po t°i dny su₧uje. Ale Syn Φlov∞ka zniΦφ jeho t∞lo, aby u₧ nemohl nikoho jinΘho trßpit." Potom se zaΦal nemocn² t°ßst zimnicφ a jeho t∞lo se napjalo, jako by cht∞l zvracet, ale nemohl. Lapal po vzduchu, ale nemohl se nadechnout a z∙stal le₧et v klφn∞ Je₧φÜe v bezv∞domφ. "Nynφ opouÜtφ Satan jeho t∞lo, pohle∩te!" A Je₧φÜ ukßzal na otev°enß ·sta nemocnΘho mu₧e. A pak sledovali vÜichni s ·₧asem a hr∙zou, ₧e z jeho ·st vychßzφ Satan v podob∞ odpornΘho Φerva, rovnou ke kou°φcφmu mlΘku. Pak vzal Je₧φÜ do rukou dva ÜpiΦatΘ kameny a rozmaΦkal hlavu Satana a vytßhl z nemocnΘho mu₧e celΘ t∞lo obludy, kterΘ bylo tΘm∞° tak dlouhΘ jako v²Üka Φlov∞ka. Kdy₧ byl ten odporn² Φerv z hrdla nemocnΘho venku, mohl op∞t d²chat a vÜechny jeho bolesti byly pryΦ. A vÜichni hled∞li zd∞Üen∞ na odpornΘ t∞lo Satana.

"Podφvej, co hroznΘho jsi po mnoho let ve svΘm t∞le nosil a ₧ivil. Vyhnal jsem to a zabil, aby t∞ to u₧ nikdy nemuΦilo. D∞kuj Bohu, ₧e T∞ jeho and∞lΘ osvobodili a ji₧ neh°eÜ, aby se Satan do Tebe nevrßtil. A¥ je tvΘ t∞lo od tΘto chvφle chrßmem, zasv∞cen²m Bohu."

A vÜichni byli ohromeni jeho slovy i jeho mocφ. A °φkali: "Mist°e, ty jsi skuteΦn∞ Bo₧φ vyslanec a znßÜ vÜechna tajemstvφ." "A vy," odv∞til Je₧φÜ, "mßte b²t prav²mi syny Bo₧φmi, abyste se mohli takΘ podφlet na jeho moci, na jeho v∞d∞nφ a na vÜech tajemstvφch. Nebo¥ moudrost a moc m∙₧e p°ijφt jen z lßsky Bo₧φ. Milujte proto svΘho nebeskΘho Otce a svou Matku zemi z celΘho srdce svΘho a cel²m duchem sv²m. A slu₧te jim, aby vßm jejich and∞lΘ takΘ slou₧ili. Ob∞tujte vÜechno svΘ konßnφ Bohu. A ne₧ivte Satana, nebo¥ odm∞nou h°φchu je smrt. Ale u Boha je odm∞nou dobrΘho jeho lßska, v∞d∞nφ a moc ₧ivota v∞ΦnΘho." A vÜichni poklekli a d∞kovali Bohu za jeho lßsku.

A Je₧φÜ je opustil se slovy: "P°ijdu op∞t ke vÜem, kte°φ vydr₧φ v modlitb∞ a p∙stu do sedmΘho dne. Mφr bu∩ s vßmi." A ten nemocn² mu₧, ze kterΘho Je₧φÜ vyhnal Satana, vstal, nebo¥ se do n∞ho vrßtila ₧ivotnφ sφla. D²chal zhluboka a jeho oΦi se vyjasnily, kdy₧ vÜechny jeho bolesti pominuly. A vrhl se na zem, kde p°ed tφm stßl Je₧φÜ, a lφbal otisky jeho nohou a plakal. A to bylo u °eΦiÜt∞ jednoho proudu, kde se mnoho nemocn²ch sedm dnφ a sedm nocφ s and∞ly Bo₧φmi postilo a modlilo. A velkß byla jejich odm∞na, ₧e nßsledovali slova Je₧φÜe. Kdy₧ uplynul i sedm² den, opustily je vÜechny bolesti.

A kdy₧ slunce vyÜlo nad horizontem, vid∞li Je₧φÜe p°ichßzet s hory k nim, s jasem vychßzejφcφho slunce nad jeho hlavou. "Mφr bu∩ s vßmi." A oni ne°ekli ani slovo, ale jen se vrhli p°ed nφm na kolena a dotkli se lemu jeho Üatu na znamenφ svΘho uzdravenφ. "Ned∞kujte mn∞, n²br₧ svΘ Matce zemi, kterß vßm poslala svΘ mocnΘ and∞ly. Jd∞te a u₧ neh°eÜte, abyste u₧ ₧ßdnou nemoc nepotkali. A dovolte uzdravujφcφm and∞l∙m, aby se stali vaÜimi strß₧ci."

Ale oni mu odpov∞d∞li: "Kam mßme jφt, kdy₧ slova v∞ΦnΘho ₧ivota jsou p°i tob∞? ╪ekni nßm, kterΘ jsou to h°φchy, kter²m se musφme vyh²bat, abychom ji₧ nikdy neonemocn∞li?" Je₧φÜ odv∞til: "Stane se podle vaÜφ vφry."

Sedl si mezi n∞ a pokraΦoval: "Bylo vßm ji₧ d°φve °eΦeno: "Cti svΘho nebeskΘho Otce i svou Matku zemi a dodr₧uj jejich p°ikßzßnφ, abys ₧il dlouho na zemi."

A jako dalÜφ bylo tφmto p°ikßzßnφm dßno: "NezabijeÜ, "nebo¥ ₧ivot byl dßn vÜem Bohem a to, co dal B∙h, nesmφ Φlov∞k vzφt. Nebo¥ vßm pravφm, z jednΘ Matky pochßzφ vÜe, co na zemi ₧ije. Proto ka₧d², kdo zabφjφ, zabφjφ svΘho bratra. A od n∞j se jeho Matka zem∞ odvrßtφ o odejme mu svß ₧ivotodßrnß ≥adra. A jejφ and∞lΘ ho opustφ a do jeho t∞la se nast∞huje Satan. A maso zabit²ch zvφ°at se stane v jeho t∞le jeho vlastnφm hrobem. Vpravd∞ pravφm vßm, ten, kter² zabφjφ, zabφjφ sebe a kdo jφ maso zabit²ch zvφ°at, jφ z t∞la smrti. Nebo¥ v jeho krvi se ka₧dß kapka krve zabitΘho tvora stßvß jedem, jejich dech se stßvß zßpachem jeho dechu, jejich maso se prom∞≥uje v hlφzy: v jeho kostech jejich kosti ve vßpno, v jeho vnit°nostech jejich vnit°nosti v ·padek, v jeho oΦφch jejich oΦi v Üupiny : v jeho uÜφch jejich uÜi ve voskovou zßtku. A jejich smrt se stane jeho smrtφ. Nebo¥ jenom ve slu₧b∞ nebeskΘmu Otci budou vaÜe dluhy sedmi let prominuty v sedmi dnech. Ale Satan vßm neodpustφ nic a jemu budete musit vÜechno zaplatit. Oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu, pßlenφ za pßlenφ, rßnu za rßnu, ₧ivot za ₧ivot, smrt za smrt.

Nebo¥ mzda h°φchu je smrt. Nezabφjejte ani nejezte maso sv²ch nevinn²ch ob∞tφ, jestli₧e se nechcete stßt otroky Satana. Nebo¥ to je stezka utrpenφ a vede ke smrti. Naopak vykonßvejte v∙li Bo₧φ, aby Vßm and∞lΘ na vaÜφ cest∞ ₧ivotem slou₧ili. Poslechn∞te proto slova Bo₧φ: "Hle∩te, dal jsem vßm k ob₧iv∞ vÜechny rostliny celΘ zem∞ i s jejich semeny a vÜechny stromy s jejich plody a jßdry a veÜkerΘ zv∞°i na zemi a ptßk∙m ve vzduchu a vÜφ hav∞ti, co se po zemi plazφ, jsem dal k ob₧iv∞ vÜechny zelenΘ nat∞. TakΘ mlΘko od vÜeho, co se pohybuje a na zemi ₧ije mß b²t pro vßs potravou: tak jako jim jsem dal zelenΘ byliny, dßvßm vßm jejich mlΘko. Ale maso a krev, kterß je o₧ivuje, nejezte. ZajistΘ budu na vßs po₧adovat vaÜi tekoucφ krev, ve kterΘ je vaÜe duÜe: budu na vßs ₧ßdat vÜechna zabitß zvφ°ata i duÜe vÜech zabit²ch lidφ.

Nebo¥ jß, Pßn a B∙h tv∙j, jsem p°φsn² a horliv² B∙h, kter² chyby otc∙ p°enßÜφ a₧ do t°etφho a ΦtvrtΘho pokolenφ na d∞ti t∞ch, kte°φ m∞ nenßvidφ, ale t∞m mnoha zßstup∙m, kte°φ m∞ milujφ a mß p°ikßzßnφ dodr₧ujφ, prokazuji milosrdenstvφ. "Miluj Pßna Boha svΘho z celΘho srdce svΘho a z celΘ duÜe svΘ a veÜkerou silou svou," to je prvnφ a nejv∞tÜφ p°ikßzßnφ.

A druhΘ je mu podobnΘ: "Miluj svΘho bli₧nφho jako sebe sama." Nenφ v∞tÜφch p°ikßzßnφ ne₧ tato."

A po t∞chto slovech mlΦeli vÜichni a₧ na jednoho, kter² zvolal: "Co mßm d∞lat, Mist°e, kdy₧ uvidφm, jak mΘho bratra napadlo divokΘ zvφ°e? Mßm nechat svΘho bratra zahynout nebo mßm to divokΘ zvφ°e zabφt? Nep°estoupφm pak zßkon?"

A Je₧φÜ odpov∞d∞l: "Ji₧ d°φve vßm bylo °eΦeno: "VÜechna zvφ°ata, kterß chodφ po zemi, vÜechny ryby v mo°φch a vÜichni ptßci ve vzduchu jsou dßni do vaÜφ moci." Vpravd∞ pravφm vßm, ze vÜech stvo°enφ, kterß ₧ijφ na zemi, stvo°il B∙h jen Φlov∞ka podle svΘho obrazu. Proto jsou zvφ°ata pod°φzena Φlov∞ku a ne Φlov∞k zvφ°at∙m. Nep°ekroΦφte proto zßkon, kdy₧ zabijete divokΘ zvφ°e, abyste zachrßnili ₧ivot svΘho bratra. Nebo¥ vskutku, Φlov∞k je vφce ne₧ pouhΘ zvφ°e. Ale kdy₧ Φlov∞k zabije zvφ°e bezd∙vodn∞, i kdy₧ ho nenapadlo, jenom pro po₧itek ze zabφjenφ nebo pro maso nebo k∙₧φ nebo kly, je to zl² Φin, kterΘho se dopustil, nebo¥ se prom∞nφ v divokΘ zvφ°e. Proto je jeho konec takΘ takov² jako konec divokΘho zvφ°ete."

Potom °ekl jin²: "Moj₧φÜ, nejv∞tÜφ v Izraeli, dovolil naÜim praotc∙m jφst maso Φist²ch zvφ°at a zakazoval jim jen maso neΦist²ch zvφ°at. ProΦ ty nßm zapovφdßÜ maso vÜech zvφ°at? Kter² zßkon je od Boha? Ten Moj₧φÜ∙v nebo Tv∙j?" A Je₧φÜ odpov∞d∞l : " B∙h dal vaÜim praotc∙m prost°ednictvφm Moj₧φÜe deset p°ikßzßnφ. T∞chto deset p°ikßzßnφ je p°φliÜ t∞₧k²ch," °ekli vaÜi praotcovΘ a nemohli je dodr₧ovat. Kdy₧ to Moj₧φÜ vid∞l, m∞l se sv²m lidem soucit a necht∞l jej vid∞t zahynout. A proto jim dal desetkrßt deset p°ikßzßnφ mΘn∞ t∞₧k²ch, aby je mohli plnit. Vpravd∞ pravφm vßm, kdyby vaÜi praotcovΘ b²vali schopni dodr₧et t∞ch deset Bo₧φch p°ikßzßnφ, nemusel by Moj₧φÜ nikdy dßvat desetkrßt deset p°ikßzßnφ. Nebo¥ ten, jeho₧ nohy jsou pevnΘ jako hora Si≤n, nepot°ebuje ₧ßdnΘ berle. Ale ten, jeho₧ ·dy se chv∞jφ, dojde s berlemi dßl ne₧ bez nich. A Moj₧φÜ °ekl Pßnu: "Moje srdce je napln∞no starostφ, nebo¥ moji lidΘ jsou ztraceni. Nebo¥ jim chybφ v∞d∞nφ a oni nejsou schopni pochopit TvΘ zßkony, Jsou jako malΘ d∞ti, kterΘ jeÜt∞ nemohou rozum∞t slov∙m svΘho otce. Dovol mi, Pane, abych jim dal jinΘ zßkony, aby nezahynuli. Kdy₧ nemohou jφt s Tebou, a¥ alespo≥ nejsou proti Tob∞, aby z∙stali na₧ivu, a a₧ p°ijde jejich Φas a oni budou zralφ pro Tvß slova, zjev jim svΘ zßkony." Proto rozbil Moj₧φÜ ty dv∞ kamennΘ desky, na kter²ch bylo napsßno deset p°ikßzßnφ, a mφsto nich jim dal desetkrßt deset. A z t∞chto desetkrßt deset p°ikßzßnφ ud∞lali pφsa°i a uΦenci stokrßt deset p°ikßzßnφ. A vlo₧ili na vaÜe bedra nesnesitelnΘ b°φm∞, kterΘ sami nenesou. ╚φm bli₧Üφ jsou p°ikßzßnφ Bohu, tφm jich pot°ebuje mΘn∞, a Φφm jsou Bohu vzdßlen∞jÜφ, tφm jich pot°ebujeme vφce. Proto je nespoΦetn∞ zßkon∙ pφsa°∙ a uΦenc∙, jen sedm Syna Φlov∞ka, t°i and∞l∙ a B∙h mß jen jeden zßkon. Proto Vßs uΦφm jen zßkon∙m, kter²m m∙₧ete rozum∞t, abyste se stali lidmi a sledovali sedm zßkon∙ Syna Φlov∞ka. Pak vßm zjevφ and∞lΘ takΘ svΘ zßkony, aby se na vßs snesl Svat² Duch Boha a p°ivedl vßs k jeho zßkonu."

A vÜichni se podivili nad jeho moudrostφ a prosili ho: "PokraΦuj, Mist°e, a uΦ nßs vÜem zßkon∙m, kterΘ m∙₧eme p°ijmout."

A Je₧φÜ pokraΦoval: " B∙h p°ikßzal vaÜim praotc∙m: "NezabijeÜ." Ale jejich srdce byla zatvrzelß a oni zabφjeli. Tak na nich Moj₧φÜ po₧adoval, ₧e nesm∞jφ zabφt nikoho z lidφ a strp∞l, ₧e zabφjeli zvφ°ata. A pak se zatvrdila srdce vaÜich praotc∙ jeÜt∞ vφce a oni zabφjeli lidi a zvφ°ata ve stejnΘ mφ°e. Ale jß vßm °φkßm: nezabφjejte ani lidi ani zvφ°ata, ani potravu, kterou p°ijφmajφ vaÜe ·sta. Nebo¥ kdy₧ jφte ₧ivou potravu, i vy budete ₧ivφ, ale kdy₧ svou potravu zabijete, prßv∞ tak ona zabije vßs. Nebo¥ ₧ivot plodφ jen ₧ivot a smrt plodφ zase jen smrt. Nebo¥ vÜe, co zabφjφ vaÜi potravu, zabφjφ takΘ vaÜe t∞lo. A vÜe, co zabφjφ vaÜe t∞la, zabφjφ takΘ vaÜe duÜe. VaÜe t∞la jsou tφm, Φφm je vaÜe strava, stejn∞ jako vßÜ duch je tφm, Φφm jsou vaÜe myÜlenky. Nejezte proto, co ohe≥, mrßz nebo voda naruÜila. Nebo¥ va°enß, zmrazenß nebo nahnilß strava nechß prßv∞ tak vaÜe t∞la propßlit, zmrazit nebo shnφt. Nebu∩te jako ten hloup² hospodß°, kter² na svΘm poli zasil va°enß, zmrazenß a shnilß zrna. A p°iÜel podzim a jeho pole nic nenesla. A jeho bφda byla velikß. Ale bu∩te jako ten sedlßk, kter² osφvß svß pole ₧ivou setbou a jeho₧ pole nesou ₧ivΘ pÜeniΦnΘ klasy, kterΘ ho stonßsobn∞ odm∞nφ za zrna, kterß zasil. Nebo¥ vpravd∞ vßm °φkßm, ₧ijte jenom ohn∞m ₧ivota a nep°ipravujte si svou stravu pomocφ ohn∞ smrti, kter² vaÜi potravu zabφjφ a vaÜe t∞la a vaÜe duÜe tΘ₧."

"Pane, kde je ohe≥ ₧ivota?" ptali se n∞kte°φ.

"Ve vßs, ve vaÜφ krvi a ve vaÜich t∞lech."

"A ohe≥ smrti?" ptali se jinφ.

"To je ohe≥, kter² ho°φ mimo vaÜe t∞la, kter² je vφc hork² ne₧ vaÜe krev. Tφmto ohn∞m smrti si va°φte svou ob₧ivu doma i na poli. Vpravd∞ pravφm vßm, je to ten sam² ohe≥, kter² niΦφ vaÜi potravu i vaÜe t∞la, prßv∞ tak jako ohe≥ zlomyslnosti, kter² pustoÜφ vaÜe myÜlenky a vaÜeho ducha. Nebo¥ vaÜe t∞lo je to, co jφte a vßÜ duch je to, co myslφte. Nejezte proto nic, co zabil siln∞jÜφ ohe≥ ne₧ ohe≥ ₧ivota. Proto si p°ipravujte a jezte vÜechny plody strom∙ a vÜechny traviny polφ a vÜechno mlΘko zvφ°at, kterΘ jsou po₧ivatelnΘ. Nebo¥ tyto byly ₧iveny a zrßly ohn∞m ₧ivota, vÜechny jsou darem and∞l∙ naÜφ Matky zem∞. Ale nejezte nic, co ochutil ohe≥ smrti, nebo¥ to je od Satana."

"Jak si mßme bez ohn∞ upΘci nßÜ dennφ chlΘb, Mist°e?" ptali se n∞kte°φ s velk²m podivenφm.

"Dovolte Bo₧φm and∞l∙m p°ipravit vßÜ chlΘb. NavlhΦete svou pÜenici, aby do nφ mohl proniknout and∞l vody. Vystavte ji potom vzduchu tak. aby ji mohl obejmout i and∞l vzduchu. A nechte ji od rßna a₧ do veΦera na slunci, aby k nφ mohl p°ijφt and∞l sluneΦnφho sv∞tla. A po₧ehnßnφ t∞ch t°φ and∞l∙ dß brzy vzklφΦit zßrodek ₧ivota. Potom rozmaΦkejte zrnφ a utvo°te tenkΘ placky, jak to d∞lali i vaÜi praotcovΘ, kdy₧ opustili Egypt, d∙m otroctvφ. Vystavte rßno placky op∞t slunci kdy₧ stojφ nejv²Üe, placky otoΦte na druhou stranu, a¥ i tu obejme and∞l sluneΦnφho sv∞tla a nechte je le₧et a₧ do zßpadu slunce. Nebo¥ tak jako and∞lΘ vody, vzduchu a sluneΦnφho sv∞tla zp∙sobili vzr∙st a zrßnφ pÜenice na poli, tak musejφ takΘ vßÜ chlΘb p°ipravit. A to samΘ slunce, kterΘ ohn∞m ₧ivota nechalo vyr∙st a dozrßt pÜenici, musφ stejn²m ohn∞m upΘci vßÜ chlΘb. Nebo¥ ohe≥ slunce dß pÜenici, chlebu a t∞lu ₧ivot. Ale ohe≥ smrti zabφjφ pÜenici, chlΘb i t∞lo. A ₧ivφ and∞lΘ ₧ivΘho Boha slou₧φ jen ₧iv²m lidem. Nebo¥ B∙h je Bohem ₧iv²ch a ne Bohem mrtv²ch. Tak jezte v₧dy se stolu Boha: ovoce strom∙, zrno a traviny polφ, mlΘko dobytΦat a med vΦel. Nebo¥ vÜechno ostatnφ je Satana a vede na cestu h°φchu a nemocφ a₧ ke smrti, Ale ob₧iva, kterou jφte z hojnosti Bo₧φho stolu, dß vaÜemu t∞lu sφlu a mlßdφ a vy nepoznßte ₧ßdnΘ nemoci. Nebo¥ st∙l Boha ₧ivil MetuzalΘma a₧ do vysokΘho stß°φ a jß vßm °φkßm po pravd∞, kdy₧ budete ₧φt tak, jako ₧il on, tak vßm dß B∙h ₧iv²ch takΘ tak dlouh² ₧ivot na zemi. Vpravd∞ pravφm vßm, B∙h ₧iv²ch je bohatÜφ ne₧ vÜichni bohßΦi na zemi a jeho pln² st∙l je pest°ejÜφ ne₧ nejbohatÜφ hodovnφ st∙l vÜech bohßΦ∙ na zemi. Jezte proto po cel² vßÜ ₧ivot u stolu vaÜφ Matky zem∞ a nepoznßte nikdy nedostatek. A jezte vÜechny v∞ci tak, jak se na stole Matky zem∞ nachßzejφ. Neva°te, ani nemφchejte vÜechny v∞ci dohromady, aby se vaÜe vnit°nosti nestaly d²majφcφ ba₧inou. Nebo¥ vßm °φkßm po pravd∞, toto je v oΦφch Pßna odpornΘ.

A nebu∩te jako laΦn² slu₧ebnφk, kter² sn∞dl u stolu pßna poka₧dΘ porce druh²ch. Zhltal vÜechno sßm a ve svΘ ₧ravosti vÜe smφchal. A kdy₧ to jeho pßn uvid∞l, rozhn∞val se na n∞j a odehnal jej od stolu. Kdy₧ bylo jφdlo u konce, smφchal dohromady vÜe, co zbylo a zavolal laΦnΘho slu₧ebnφka k sob∞ a °ekl mu : "Vezmi a jez toto vÜechno s prasaty, nebo¥ tvoje mφsto je mezi nimi a ne u mΘho stolu." Bu∩te proto opatrnφ a nezneΦiÜ¥ujte svß t∞la vÜemi mo₧n²mi odpornostmi. Bu∩te spokojeni s dv∞ma nebo t°emi druhy potravy, kterΘ v₧dy na stole naÜφ Matky zem∞ najdete. A nedycht∞te spot°ebovat vÜechny v∞ci, kterΘ vÜude uvidφte. Nebo¥ vpravd∞ pravφm vßm, kdy₧ vÜechny ty druhy potravy ve svΘm t∞le smφchßte, konΦφ mφr ve vaÜem t∞le a zpustoÜφ ho nekoneΦn² boj. A bude zahubeno, tak jako rodiny a krßlovskΘ °φÜe p°ivodφ sv∙j zßnik, kdy₧ se rozd∞lφ. Nebo¥ vßÜ B∙h je B∙h mφru a nepodporuje ₧ßdnΘ rozd∞lenφ. Nep°ivolßvejte na sebe tedy jeho prokletφ, aby vßs nevyhnal od svΘho stolu a vy jste nebyli nuceni jφt ke stolu Satana , kde ohe≥ h°φch∙, nemocφ a smrti zahubφ vaÜe t∞lo.

A kdy₧ jφte, nejezte a₧ do plnosti. Prchejte p°ed pokuÜenφm Satana a poslouchejte hlasy and∞l∙ Bo₧φch. Nebo¥ Satan a jeho moc vßs svßdφ, abyste jedli vφc a vφc. Äijte z Ducha a odolejte ₧ßdostem t∞la. A vßÜ p∙st bude poka₧dΘ radostφ v oΦφch Bo₧φch and∞l∙. Tak pozorujte, kolik jste sn∞dli, kdy₧ jste sytφ a jezte v₧dy o jednu t°etinu mΘn∞. Mno₧stvφ vaÜφ dennφ potravy by nem∞lo b²t menÜφ ne₧ jedna t°etina, ale hlφdejte, abyste nep°ekroΦili dv∞ t°etiny. Pak vßm Bo₧φ and∞lΘ v₧dy pomohou a neupadnete do zv∙le Satana a jeho nemocφ. Nezt∞₧ujte prßci and∞l∙m ve svΘm t∞le Φast²m jφdlem.

Nebo¥ vpravd∞ pravφm vßm, ten, kdo jφ b∞hem dne vφce ne₧ dvakrßt, konß v sob∞ satanskou prßci. A Bo₧φ and∞lΘ opustφ jeho t∞lo a brzy nato ho p°evezme Satan do svΘ moci. Jezte jen, kdy₧ je slunce vysoko na obloze a op∞t. kdy₧ zapadne. A neuvidφte ₧ßdnou nemoc, nebo¥ to najde zalφbenφ v oΦφch Pßna. A jestli chcete, aby se and∞lΘ Bo₧φ z vaÜeho t∞la radovali a Satan se vßm zdaleka vyh²bal, pak sedejte u Bo₧φho stolu jen jednou denn∞. Pak budou VaÜe dny na zemi dlouhΘ, nebo¥ toto najde obzvlßÜtnφ zalφbenφ v oΦφch Pßna. Jezte v₧dy jen tehdy, kdy₧ je st∙l Bo₧φ p°ed vßmi prost°en, a jezte v₧dy to, co na Bo₧φm stole najdete. Vpravd∞ pravφm vßm, B∙h vφ p°esn∞, co vaÜe t∞lo pot°ebuje a kdy to pot°ebuje.

Se zaΦßtkem m∞sφce Ijar jezte jeΦmen: poΦφnaje m∞sφcem Sivan jezte pÜenici, nejdokonalejÜφ ze vÜech rostlin, plodφcφch semena: a p°ipravujte sv∙j dennφ chlΘb z pÜenice, aby pßn mohl dohlΘdnout na vaÜe t∞lo. Od m∞sφce Tammuz jezte kyselΘ hrozny, aby vaÜe t∞lo zeÜtφhlelo a Satan je opustil. V m∞sφci Elul sbφrejte hrozny, aby vßm jejich Ü¥ßva slou₧ila za nßpoj. V m∞sφci Marchehvan sbφrejte sladkΘ hrozny, zeslßdlΘ a usuÜenΘ and∞lem sluneΦnφho sv∞tla, aby vaÜe t∞lo sφlilo, nebo¥ and∞lΘ Pßna bydlφ ve vßs. Fφky, bohatΘ na Ü¥ßvu, jezte v m∞sφcφch Ab a Shebat, a co zbude, dovolte and∞lu sluneΦnφho sv∞tla, aby pro vßs zachoval. Jezte je s masem mandlφ ve vÜech t∞ch m∞sφcφch, kdy stromy nenesou ₧ßdnΘ ovoce. A byliny, kterΘ p°ijdou po deÜtφch, jezte v m∞sφcφ Thebet, aby vaÜe krev byla oΦiÜt∞na ode vÜech h°φch∙. A ve stejnΘm m∞sφci zaΦn∞te jφst mlΘko VaÜich zvφ°at, nebo¥ Pßn dal zvφ°at∙m zele≥, aby ji p°em∞≥ovala na mlΘko, aby sv²m mlΘkem ₧ivila Φlov∞ka. Nebo¥ vpravd∞ pravφm vßm, Ü¥astni jsou ti, kte°φ jedφ pouze u stolu Boha a vÜechny odpornosti Satana odmφtajφ. Nejezte ₧ßdnou neΦistou potravu, kterß je p°ivezena z dalek²ch zemφ, ale jezte v₧dy to, co nesou vaÜe stromy. Nebo¥ vßÜ B∙h vφ, co je pro vßs sprßvnΘ, i kdy a kde. A dßvß vÜem lidem vÜech krßlovstvφ to jφdlo, kterΘ je pro ka₧dΘho to nejlepÜφ. Nejezte jako pohanΘ, kte°φ se ve sp∞chu nacpou a zanesou svΘ t∞lo vÜemi odpornostmi. Nebo¥ moc and∞l∙ Boha p°ijde k vßm prost°ednictvφm ₧ivΘ stravy, kterou vßm Pßn dßvß ze svΘ krßlovskΘ tabule. A kdy₧ jφte, m∞jte nad sebou and∞la vzduchu a pod sebou and∞la vody, D²chejte zhluboka a dlouho po dobu ka₧dΘho jφdla, aby and∞l vzduchu vaÜe jφdlo po₧ehnal. A ₧v²kejte svou potravu dokonale sv²mi zuby, a₧ se stane tekutinou, aby ji mohl and∞l vody ve vaÜem t∞le prom∞nit na krev. A jezte pomalu, jako by to byla modlitba, kterou v∞nujete Pßnu. Nebo¥ vßm °φkßm po pravd∞, moc Bo₧φ vßs naplnφ, kdy₧ budete takto u jeho stolu jφst. Ale Satan prom∞nφ v d²majφcφ ba₧inu t∞lo toho, p°i kterΘm nejsou b∞hem jφdla p°φtomni and∞lΘ vzduchu a vody. A Pßn jej nestrpφ vφce u svΘho stolu. Nebo¥ st∙l Pßna je jako oltß° a ten, kter² jφ u stolu Boha, je v chrßmu.

Vpravd∞ pravφm vßm, t∞la syn∙ Φlov∞ka budou prom∞n∞na v chrßm a vnit°nφ orgßny v oltß°, kdy₧ dodr₧ujφ p°ikßzßnφ Bo₧φ. Nepoklßdejte proto nic na oltß° Boha, kdy₧ je tv∙j duch mrzut², ani nesm²Ülej Üpatn∞ o druh²ch v chrßmu Bo₧φm. A p°istupujte k tomu nejsv∞t∞jÜφmu Pßna jen tehdy, kdy₧ vßs naplnφ volßnφ jeho and∞l∙, nebo¥ vÜe, co snφte ve smutku nebo hn∞vu nebo bez p°ßnφ, se stane jedem. Nebo¥ dech Satana vÜe zneΦistφ. Poklßdejte svΘ dary na oltß° svΘho t∞la s radostφ a nechte vÜechny zlΘ myÜlenky od vßs odplynout, jestli₧e p°ijφmßte ve svΘm t∞le Bo₧φ sφlu z jeho stolu. A nesedejte nikdy ke stolu Bo₧φmu, dokud vßs nezavolß and∞l chuti. Radujte se proto v₧dy s and∞ly Bo₧φmi u jejich krßlovskΘho stolu, nebo¥ to pot∞Üφ srdce Pßna. A vaÜe dny na zemi se prodlou₧φ, nebo¥ vßm po vÜechny dny bude slou₧it ten nejvzßcn∞jÜφ z Bo₧φch slu₧ebnφk∙: and∞l radosti.

A nezapomφnejte, ₧e ka₧d² sedm² den je svat² a zasv∞cen² Bohu. Po Üest dn∙ ₧ivte svoje t∞lo dary Matky zem∞, ale sedmΘho dne zasv∞¥te svΘ t∞lo svΘmu nebeskΘmu Otci. A sedm² den nejezte ₧ßdnΘ pozemskΘ pokrmy, ale ₧ijte jen ze Slova Bo₧φho. A bu∩te cel² den s and∞ly Pßna v °φÜi nebeskΘho Otce. A sedmΘho dne budou and∞lΘ Bo₧φ ve vaÜem t∞le stav∞t krßlovstvφ Bo₧φ, tak jako vy pracujete po Üest dn∙ v krßlovstvφ Matky zem∞. A ₧ßdnß strava a¥ v tento sedm² den neztφ₧φ prßci and∞l∙m ve vaÜem t∞le. A B∙h vßm dß dlouh² ₧ivot na zemi, abyste mohli zφskat v∞Φn² ₧ivot v °φÜφ nebes. Nebo¥ vpravd∞ pravφm vßm, jestli₧e ji₧ nespat°φte ₧ßdnou nemoc na zemi, budete ₧φt nav₧dy v krßlovstvφ nebes. A B∙h vßm poÜle ka₧dΘ rßno and∞la sluneΦnφ zß°e, aby vßs probudil ze spßnku. Proto poslechn∞te v²zvy Boha a nez∙stßvejte le₧et lφn∞ ve sv²ch postelφch, nebo¥ and∞lΘ vzduchu a vody na vßs venku ji₧ Φekajφ. A pracujte cel² den s and∞ly Matky zem∞, abyste ji i jejφ dφla stßle lΘpe poznßvali. Ale kdy₧ slunce zapadne a nebesk² Otec vßm poÜle svΘho milovanΘho and∞la spßnek, pak odpoΦφvejte a z∙sta≥te celou noc s and∞ly spßnku. A tehdy vßm poÜle vßÜ nebesk² Otec svΘ neznßmΘ and∞ly, aby s vßmi byli v noci, dlouhΘ jako ₧ivot. A ti neznßmφ and∞lΘ nebeskΘho Otce vßs budou uΦit mnoho v∞cφ z °φÜe Bo₧φ, stejn∞ jako and∞lΘ, kterΘ znßte od Matky zem∞, vßs pouΦujφ ve v∞cech jejφ °φÜe. Nebo¥ vpravd∞ pravφm vßm, budete ka₧dou noc hosty v krßlovstvφ svΘho nebeskΘho Otce, kdy₧ budete zachovßvat jeho p°ikßzßnφ. A kdy₧ se rßno probudφte, pocφtφte sφlu t∞chto neznßm²ch and∞l∙. A vßÜ nebesk² Otec je vyÜle ka₧dou noc, aby budovali vaÜeho ducha, prßv∞ tak, jako ka₧d² den posφlß Matka zem∞ svΘ and∞ly, aby stav∞li vaÜe t∞lo. Nebo¥ vpravd∞ pravφm vßm, jestli₧e vßs b∞hem dne zahaluje do svΘho ob∞tφ Matka zem∞ a v noci vßm vdechuje svΘ polφbenφ nebesk²

Otec, pak se stanou synovΘ Φlov∞ka syny Bo₧φmi. Odolßvejte dnem i nocφ pokuÜenφm Satana. Nebd∞te v noci ani nesp∞te ve dne, aby vßs and∞lΘ neopustili. A nem∞jte ₧ßdnΘ pot∞Üenφ z pitφ nebo n∞jakΘho kou°e Satana, kterΘ vßs v noci udr₧ujφ vzh∙ru a ve dne nechajφ spßt. Nebo¥ vßm °φkßm, vÜechny nßpoje a veÜker² kou° Satana jsou odpornostmi v oΦφch Boha.

NedopouÜt∞jte se smilstva ve dne ani v noci, nebo¥ nez°φzen² pohlavnφ ₧ivot je jako strom, z jeho₧ kmene vytΘkß Ü¥ßva. A tento strom p°edΦasn∞ usychß a nenese ovoce. Proto necho∩te za nev∞stkami, aby Satan nevysuÜil vaÜe t∞la a Pßn neuΦinil vaÜi setbu ne·rodnou. Vyh²bejte se vÜemu, co je p°φliÜ horkΘ nebo p°φliÜ studenΘ. Nebo¥ to je v∙lφ vaÜφ Matky zem∞, ₧e vaÜemu t∞lu neprospφvß ani ₧ßr ani chlad. A nenechte svß t∞la zah°ßt nebo ochladit vφce ne₧ vßs Bo₧φ and∞lΘ zah°φvajφ nebo ochlazujφ. A kdy₧ budete zachovßvat p°ikßzßnφ svΘ Matky zem∞, tak vßm v₧dy, kdy₧ bude vaÜe t∞lo p°φliÜ horkΘ, poÜle svΘho and∞la chladu, aby vßs chladil a kdykoli bude vaÜe t∞lo prochladlΘ, ona vßm poÜle svΘho and∞la tepla, aby vßs oh°ßl.

Nßsledujte p°φkladu vÜech and∞l∙ nebeskΘho Otce a Matky zem∞, kte°φ ve dne v noci nep°etr₧it∞ pracujφ ve sv²ch °φÜφch nebe a zem∞. proto v sob∞ p°ijm∞te takΘ nejsiln∞jÜφho and∞la Bo₧φho, and∞la Φinu a pracujte spoleΦn∞ na °φÜi Bo₧φ. Nßsledujte p°φkladu tekoucφ vody, vanoucφho v∞tru, vychßzenφ a zapadßnφ slunce, r∙stu rostlin a strom∙, zvφ°at, jak b∞hajφ a jak si hrajφ, p°ib²vßnφ a ub²vßnφ m∞sφce, hv∞zd, jak p°ichßzejφ a zase se vzdalujφ, vÜechno toto se pohybuje a vykonßvß svou prßci. Nebo¥ vÜe v Φem je ₧ivot, se pohybuje a jenom mrtvΘ je ztrnulΘ. A B∙h je B∙h ₧iv²ch a Satan t∞ch mrtv²ch. Proto slu₧te ₧ivΘmu Bohu, abyste zφskali v∞Φn² pohyb ₧ivota a abyste uÜli v∞ΦnΘmu tichu smrti.

Pracujte proto nep°etr₧it∞ na °φÜi Boha, abyste nebyli uvr₧eni do °φÜe Satana. Nebo¥ v∞Φnß radost panuje v ₧ivΘ °φÜi Bo₧φ, ale hlubok² smutek zatem≥uje Satanovu °φÜi smrti. Bu∩te proto prav²mi syny svΘ Matky zem∞ a svΘho nebeskΘho Otce, abyste neupadli do otroctvφ Satana. A vaÜe Matka Zem∞ a Otec nebesk² vßm budou posφlat svΘ and∞ly, aby vßs uΦili, milovali vßs a slou₧ili vßm. A jejich and∞lΘ zapφÜou p°ikßzßnφ Bo₧φ do vaÜφ hlavy, do vaÜeho srdce a do vaÜich rukou, abyste p°ikßzßnφ Bo₧φ v∞d∞li, cφtili a konali.

A modlete se ka₧d² den ke svΘmu nebeskΘmu Otci a Matce zemi, aby se vaÜe duÜe stala dokonalou, tak dokonalou, jako je Svat² Duch Otce, a aby se vaÜe t∞la stala tak dokonal²mi, jako je t∞lo vaÜφ Matky zem∞. Nebo¥ jestli₧e jejich p°ikßzßnφ rozumφte, cφtφte a vykonßvßte, pak vßm bude dßno vÜe, oΦ svΘho nebeskΘho Otce a Matku zemi poprosφte. Nebo¥ moudrost, lßska a moc Bo₧φ jsou nade vÜφm.

Modlete se proto ke svΘmu nebeskΘmu Otci takto:

"OtΦe nßÜ, kter² jsi na nebi, bu∩ posv∞ceno tvΘ jmΘno. P°ij∩ tvΘ krßlovstvφ. Tvß v∙le se sta≥ na zemi jako na nebi. Dej nßm nßÜ dennφ chlΘb. A odpus¥ nßm naÜe viny, jako my odpouÜtφme naÜim vinφk∙m. A neuve∩ nßs do pokuÜenφ, ale vysvobo∩ nßs ode zlΘho. Nebo¥ tvΘ je krßlovstvφ, moc a slßva nav∞ky. Amen."

A takto se modlete takΘ ke svΘ Matce zemi:

"Matko naÜe, kterß jsi na zemi, bu∩ posv∞ceno tvΘ jmΘno. P°ij∩ tvΘ krßlovstvφ a tvß v∙le se sta≥ v nßs jako v tob∞. VysφlßÜ ka₧d² den svΘ and∞ly, poÜli je takΘ nßm. Odpus¥ nßm naÜe h°φchy, jako my usmi°ujeme vÜechny svΘ h°φchy v∙Φi tob∞. A neve∩ nßs do nemoci, ale vysvobo∩ nßs ode vÜeho utrpenφ, nebo¥ tvß je zem∞, t∞lo i zdravφ. Amen."

A vÜichni se modlili spoleΦn∞ s Je₧φÜem k nebeskΘmu Otci a Matce zemi. A potom k nim Je₧φÜ promluvil takto: "Stejn∞ tak, jako bude vaÜe t∞lo znovuzrozenΘ pomocφ and∞l∙ Matky zem∞, prßv∞ tak m∙₧e b²t znovuzrozen vßÜ duch pomocφ and∞l∙ nebeskΘho Otce. Bu∩te proto prav²mi syny svΘho Otce a svΘ matky a pravφ brat°i syn∙ Φlov∞ka. A₧ dosud jste vedli se sv²m Otcem, se svou Matkou a se sv²mi bratry vßlku. A slou₧ili jste Satanovi. Ode dneÜka ₧ijte v mφru se sv²m nebesk²m Otcem a Matkou zemφ a se sv²mi bratry, syny Φlov∞ka. A bojujte jen proti Satanovi, aby vßs neoloupil o mφr. Dßvßm vaÜemu t∞lu mφr vaÜφ matky zem∞ a vaÜemu duchu mφr vaÜeho nebeskΘho Otce. Nech¥ mφr obou panuje mezi lidsk²mi syny. P°ij∩te ke mn∞ vÜichni, kte°φ jste znaveni a trpφte sporem a tφsnφ. Nebo¥ m∙j mφr vßs posilnφ a obΦerstvφ. Nebo¥ m∙j mφr p°etΘkß radostφ. Proto vßs zdravφm v₧dy takto : "Mφr bu∩ s vßmi!"

Zdravte se takΘ tak, aby se na vaÜe t∞la snßÜel mφr Matky zem∞ a na vaÜeho ducha mφr nebeskΘho Otce. A potom najdete mφr takΘ mezi sebou, nebo¥ °φÜe Bo₧φ je ve vßs. Jd∞te nynφ zpßtky ke sv²m brat°φm, se kter²mi jste dosud ₧ili v boji a dejte jim sv∙j mφr. è¥astnφ jsou ti, kte°φ usilujφ o mφr, nebo¥ ti najdou mφr Bo₧φ. Jd∞te a ji₧ vφc neh°eÜte. A dßvejte ka₧dΘmu sv∙j mφr, tak jako jß jsem vßm dal mφr sv∙j. Nebo¥ m∙j mφr je od Boha. Mφr bu∩ s vßmi.

A opustil je.

A jeho mφr do nich vstoupil: a do jejich srdce and∞l lßsky, do jejich hlavy moudrost zßkon∙ a do jejich rukou sφla znovuzrozenφ: tak Üli dßl mezi lidskΘ syny a dcery, aby p°inßÜeli sv∞tlo mφru t∞m, kte°φ bojovali v temnot∞.

A rozeÜli se a p°ßli si navzßjem:

"Mφr bu∩ s Vßmi"

(z: "Search for the Ageless" svazek I. od Dr.E.B. Szekely, 1977)   á
Dodatek

Bratrstvo Esejsk²ch u MrtvΘho mo°e

EsejÜtφ ₧ili na pob°e₧φ jezer a °ek, daleko od m∞st a vesnic a ve svΘm spoleΦenstvφ si vÜe stejn∞ rozd∞lovali. Byli hlavn∞ zem∞d∞lci a lesnφci a m∞li tak rozsßhlΘ v∞domosti o obilφ, p∙d∞ a podnebnφch podmφnkßch, ₧e dosßhli v p∞stovßnφ ovoce a zeleniny znaΦnΘ rozmanitosti v pom∞rn∞ pustΘ oblasti a p°i minimu vynalo₧enΘ prßce. Nem∞li ₧ßdnΘ slu₧ebnφky nebo otroky a °φkalo se o nich, ₧e byli prvnφmi lidmi, kte°φ teoreticky i prakticky otroctvφ zavrhli. Mezi nimi nebyli ani chudφ, ani bohatφ, obojφ spat°ovali jako odchylku od Zßkona. Zalo₧ili vlastnφ ekonomick² systΘm, kter² spoΦφval pln∞ na Zßkon∞ a ukßzali, ₧e lze dosßhnout vÜech potravinov²ch a materißlnφch pot°eb lidφ bez zßpasu, jednoduÜe znalostφ zßkon∙. Mnoho Φasu v∞novali studiu star²ch pφsem a zab²vali se zvlßÜtnφmi odv∞tvφmi v²chovy, lΘΦenφ a astronomie.

P°evzali d∞dictvφ chaldejskΘ a perskΘ astronomie a egyptskΘho um∞nφ lΘΦitelstvφ. Byli zasv∞ceni do proroctvφ, na kterΘ se p°ipravovali dlouhodob²mi p∙sty. Prßv∞ tak se vyznali v u₧φvßnφ lΘΦiv²ch bylin. Äili jednoduch², uspo°ßdan² ₧ivot, vstßvali rßno p°ed v²chodem slunce, aby byli ve spojenφ s p°φrodnφmi silami, koupel ve studenΘ vod∞ byla pro n∞ ob°adem a nosili bφlΘ od∞vy. Po dennφ prßci na polφch a vinicφch pojedli mlΦky svΘ jφdlo, zahßjenΘ a ukonΦenΘ modlitbou. Jedli zcela vegetarißnsky, nedotkli se ani jφdel z masa, ani ostr²ch nßpoj∙. VeΦery v∞novali studiu a spojenφ s nebesk²mi silami. VeΦer byl poΦßtkem dne a jejich sabbat nebo svßteΦnφ den zaΦal v pßtek veΦer, prvnφm dnu t²dne. Tento den vyplnili studiem, diskusemi, rozhovory s nßvÜt∞vnφky a hrou na jist² hudebnφ nßstroj, jeho₧ zbytky byly nalezeny. Dφky svΘmu zp∙sobu ₧ivota dosahovali vysokΘho v∞ku 120 a vφce let a p°ipisovala se jim podivuhodnß sφla a vytrvalost. VÜφm konßnφm vyjad°ovali tv∙rΦφ lßsku.

Zßznamy o ₧ivot∞ Esejsk²ch nßm byly dochovßny ve spisech jejich souΦasnφk∙. Plinius °φmsk² obΦan, Philo alexandrijsk² filosof, Josephus Flavius, °φmsk² historik Solanius a dalÜφ se vyjad°ovali o nich rozliΦn∞ jako o " zvlßÜtnφ rase", pozoruhodn∞jÜφ ne₧ kterßkoli jinß na sv∞t∞, nejstarÜφ zasv∞cenci, kte°φ svΘ uΦenφ obdr₧eli ve St°ednφ Asii, "tradice, p°echovanΘ z dßvn²ch dob,"stßlß a nem∞nnß svatost v myÜlenkßch, slovech a idejφch." ...

Je stejnΘ dne jako p°ed dv∞ma nebo desφtkami tisφc let a jeÜt∞ i dnes stejn∞ pou₧itelnΘ. ╚ßst vn∞jÜφho uΦenφ je v aramejsk²ch textech p°echovßvßna ve Vatikßn∞ v ╪φm∞. N∞kterΘ slovanskΘ texty se nalΘzajφ v majetku Habsburk∙ v Rakousku a °φkß se, ₧e byly ve t°inßctΘm stoletφ p°ineseny na zßpad nestorißnsk²mi kn∞₧φmi, kte°φ prchali p°ed nßjezdy D₧ingischßna z Asie. A pak jsou tu svitky od MrtvΘho mo°e, kterΘ naÜla p°ed Φty°iceti lety zv∞davß koza. Dφky suchosti jeskynφ, ve kter²ch byly u MrtvΘho mo°e zahrabßny, p°e₧ilo mnoho svitk∙ tisφciletφ a p°ineslo uprost°ed dvacßtΘho stoletφ nßhlou pozornost pro EsejskΘ.

@ www.volny.cz/petrke/bio/esejsti.htm