propojovací dohody
Rozhodnout musel regulátor
Ačkoli internet jako celek není nikým vlastněn, řízen ani regulován, musel o něm direktivně rozhodnout nezávislý regulátor našeho telekomunikačního trhu - Český telekomunikační úřad. Jednalo se však jen o způsob, jakým mají telekomunikační operátoři řešit problematiku komutovaného přístupu k internetu ve svých propojovacích dohodách.

Důvodem pro zásah regulátora byla skutečnost, že se naši telekomunikační operátoři při sjednávání svých propojovacích dohod nedokázali shodnout na tom, jakým způsobem si vzájemně proúčtovávat služby spojené s poskytováním komutovaného (vytáčeného) přístupu k internetu. Jedná se zejména o situaci, kdy se zákazník dovolává ze sítě Českého Telecomu k internetovému providerovi, který je připojen k síti jiného operátora. Pak totiž koncovou cenu od zákazníka vybere Český Telecom - jenže určitou část "internetového hovoru" realizuje druhý operátor, a tak by mu za to měl Český Telecom také něco zaplatit ve formě propojovacího poplatku. 
Alternativní operátoři požadovali stanovení konkrétních pevných cen za propojení, zatímco Telecom navrhoval podíl na výnosech - revenue sharing, při němž jeden operátor přenechá pevně stanovenou procentuální část z vybraných poplatků druhému operátorovi. Ani jeden pak ovšem není příliš motivován ke vzájemné konkurenci a snižování cen. Naproti tomu při stanovení pevných cen mají operátoři podstatně více prostoru i motivace k vzájemnému soutěžení.
Jistou dobu stály principiálně odlišné přístupy obou táborů proti sobě, ale nakonec alternativní operátoři, tlačeni časem, signalizovali ochotu akceptovat revenue sharing alespoň pro rok 2001. Důvodem zřejmě bylo očekávání, že by již od příštího roku měly být výpočty cen za propojení a za hlasové služby založeny na jiném principu než dnes. Alternativní operátoři požadovali podíl na výnosech ve výši okolo 50 procent, což bylo pro Český Telecom neakceptovatelné. Vše tak skončilo nedohodou a zúčastněným stranám nezbylo než se obrátit na nezávislého regulátora.

Jak regulátor rozhodl?
Dne 5. září regulátor rozhodl šalamounsky v tomto smyslu: Když nejste schopni se dohodnout na tom, jak se podělit o to, co zaplatí koncový uživatel internetu, podělte se ve stejném poměru, v jakém se dělíte o výnosy z hlasových služeb! 
	Jedním z důvodů, proč se operátoři nedokázali dohodnout, bylo ocenění vlastních nákladů, od nichž by mělo být odvozeno i rozdělení výnosů. Telecom navrhoval metodu plně alokovaných nákladů (Fully Allocated Costs), která by mu umožňovala zahrnout všechny jeho náklady bez ohledu na jejich účelnost a přiměřenost. Pro alternativní operátory to však bylo neakceptovatelné a požadovali jiné stanovení nákladů a podílů na výnosech.
	Regulátor již jednou řešil podobný spor o vzájemné ohodnocení nákladů v souvislosti s hlasovými službami. Tehdy zvážil náklady všech stran a vypočítal z nich poměr pro rozdělení koncové ceny hlasových služeb zhruba 45 : 55. Pokud například minuta hovorného v síti, kde hovor začíná, činí 1,45 Kč, dostane z ní operátor druhé sítě cca 45 %, což po zaokrouhlení a zohlednění DPH vychází na 66 haléřů (a mimo špičku pak 33 haléřů). 
	Stejný poměr, snížený o určitý koeficient vyrovnávající specifické vlastnosti internetových hovorů, nyní regulátor použil i pro výpočet ceny za propojení v případě připojení k internetu - v zásadě řekl, že z vybraného výnosu od koncového zákazníka má druhý operátor dostat cca 42 %. 

Která vstupní data jsou správná? 
	Verdikt regulátora ovšem nezní tak, že "druhý operátor má dostat 42 % toho, co vybere první operátor". Sám regulátor totiž stanovil konkrétní částky, které získal tím, že sám dosadil do svého vzorečku konkrétní výchozí hodnoty a vyšel mu určitý výsledek. Ten zní: 34 haléřů v I. časovém pásmu, 16 haléřů ve II. pásmu a 8 haléřů ve III. pásmu (tato pásma odpovídají časovým pásmům tarifu Internet2001). 
	Někteří alternativní operátoři (hlavně Contactel) však záhy upozornili na to, že regulátor dosadil do vzorečku hodnoty, které neodpovídají realitě. Cena internetových hovorů totiž není lineární a regulátor vzal jako průměrnou tu cenu, která připadá na 1 minutu nekonečně dlouhého hovoru. Skutečné hovory konečné délky proto mají reálnou cenu vždy vyšší. 
	Druhým faktorem, který zkresluje reálný podíl na výnosu pro druhého operátora, je způsob zpoplatňování v čase. Zatímco operátor první sítě "kasíruje" svého zákazníka po intervalech různé délky (od 2 minut výše), druhému operátorovi platí propojovací poplatek po vteřinách. Takže například za pětiminutové připojení v době špičky (I. pásmu) zaplatí koncový uživatel jako za 6minutový hovor, ale druhý operátor dostane propojovací poplatek odpovídající jen 5minutovému hovoru. 
	Tím vzniká poměrně velká disproporce mezi deklarovaným a reálně dosahovaným procentem, které je podstatně nižší - o kolik, to pro III. časové pásmo ukazuje graf. Praktickým důsledkem je to, že operátorovi první sítě (Českému Telecomu) zůstává poměrně velká část výnosů, o něž se s operátorem druhé sítě fakticky vůbec nedělí. 
První reakce alternativních operátorů na rozhodnutí ČTÚ se různí - někteří jej vůbec nekomentovali, jiní se vyjádřili v tom smyslu, že jde o velmi potřebný první krok, který však nedává příliš velký prostor pro rozvoj internetu - na dosavadním stavu moc nemění. Jen Contactel se konkrétněji vyjádřil ohledně nevhodnosti použitých vstupních údajů s tím, že v jejich důsledku vzniká neoprávněný prospěch pro dominantního operátora. 

Jiří Peterka | jiri@peterka.cz
archiv článků autora: archiv.czech.net