Poslednφ premiΘra ╚inohernφho klubu, nastudovßnφ hry Vßclava ètecha (1859-1947) ôDeskov² statekö, uzavφrß kompoziΦnφ trojici nßvrat∙ k dramat∙m prvnφ poloviny dvacßtΘho stoletφ û na repertoßru stßle i T°etφ zvon∞nφ a Vodnφ dru₧stvo -, kterΘ spoleΦn∞ na scΘnu uvedl re₧isΘr Ladislav SmoΦek. Domnφvß se takΘ, ₧e vÜechna t°i p°edstavenφ majφ stßle o nßs co °φci. Deskov² statek s podtitulem ômalß Φeskß realitkaö mß b²t spφÜe ne₧ kritikou omluvou naÜφ soudobΘ skuteΦnosti, proto₧e pr² naÜi p°edkovΘ lepÜφ nebyli. Je to vÜak omluva?

Inscenace se probouzφ jako scΘna z kouzlem probuzenΘ dobovΘ fotografie, jak do barvy p°eveden² Φernobφl² filmov² t²denφk ze zaΦßtku stoletφ. VÜak taky Karel ╚ßslavsk² dokument o rychle se rozr∙stajφcφ Praze zaΦßtku 20. stoletφ v Nßrodnφm filmovΘm archφvu naÜel a do divadla p∙jΦil. NaÜel dokonce i snφmky v∞hlasnΘ Fistrovi realitnφ kancelß°e. Budujφ se Vinohrady a Äi₧kov a taky Dejvice, schopn² obchodnφk s realitami si p°ijde na dobrΘ penφze, a tak takΘ nenφ divu, ₧e pom²Ülφ i na mφsto na radnici. Tak₧e Fistrova kancelß° je i na jeviÜti oblo₧enß d°evem, americkΘ rolety zakr²vajφ regßly s Üanony a dv∞ pohlednΘ sleΦny namßΦφ pera do kalamß°∙. Fistr, majitel tohoto zlatΘho dolu, ve svi₧nΘm podßnφ Pavla KikinΦuka v obchodech chodit umφ, p°emluvφ, umluvφ, usmlouvß, procenta nav²Üφ, podvede a intrika°φ tak, ₧e z toho klienti majφ jeÜt∞ radost. Neprodßvß ale jen domy, statky a pozemky, ale û a s velkou radostφ û dohazuje i bohatΘ nev∞sty na vdßvßnφ, co₧ se mu samotnΘmu vymstφ. A p°i tom vÜem s p°ßteli kumpßny kandiduje v obecnφch volbßch. Komedie je vystav∞na na nikoli hloup²ch v²m∞nßch bonmot∙ t²kajφcφch se podnikßnφ a mφstnφ komunßlnφ politiky, citovat se hodφ vtipnΘ post°ehy ôKdo mß dluhy, ten v₧dycky agituje proti vlßdnoucφ stran∞ô nebo ôTen voliΦ je inteligentnφ, kter² volφ mou stranu. Kdo je proti mn∞, to je primitiv.ô Nebo i ôPßnovΘ jenom ₧ßdnΘ okatΘ prosp∞chß°stvφ. A kdy₧ u₧ - aby to nebylo znßt.ô

DalÜφ d∞jovou liniφ hry je milostn² romßnek (samoz°ejm∞ s nezbytn²mi ôkomick²miô a ôerotick²miô faux pas scΘnami) Fistrovi dcery Julie (vynikajφcφ Veronika Äilkovß) a mladΘho zchudlΘho, morßln∞ vÜak napravenΘho a siln∞ zamilovanΘho Ülechtice Revφra z Chot²Üe v podßnφ Mat∞je Dadßka. KonverzaΦku umφ alespo≥ herci z ╚inohernφho klubu nßle₧it∞ o₧ivit vynalΘzavou mimikou a sem tam vtipnou hrou s rekvizitami, na velkΘ scΘn∞ by ôDeskov² statekô byl asi propadßk, zde v²kony hlavnφch p°edstavitel∙ p°edstavenφ podr₧φ. JedinΘ, po Φem se tedy m∙₧eme ptßt, je ôproΦ zrovna tato hraô.

Inscenace p°inßÜφ samovoln∞ paralely k situacφm zcela souΦasn²m, proto vyznφ v komentß°i k filmov²m zßb∞r∙m velice t∞₧kopßdn∞ poznßmka o tom, ₧e dnes mß tunel i jin² v²znam, ne₧ jak² znali naÜi d∞dovΘ. Program sestaven² z textu ètechov²ch, p°φpadn∞ z pochvaln²ch ≤d na autora z pera jeho souΦasnφk∙ (pominu-li ·vodnφ poznßmku dramaturga) na otßzku proΦ dnes a takto ôrealistickyô neodpovφdß. SpφÜ je z n∞j z°ejmΘ, ₧e ètechovy poznßmky o ôzdravΘ ΦeskΘ duÜiô, v kterou v∞°φ, nebo o p°ednostech a vadßch ΦeskΘ povahy a o ôjφ vlastnφ inteligenciô nejsou dnes niΦφm jin²m ne₧ muzejnφmi kousky, jejich₧ o₧ivovßnφ by bylo a₧ nebezpeΦnΘ. Je Ükoda, ₧e inscenßto°i nenabφzφ v programu souΦasnou interpretaci textu, takto se mi zdß, ₧e Deskov² statek je dob°e provedenou veselohrou, ale nikoli originßlnφm p°φnosem na Φesk²ch scΘnßch. Trojice nßvrat∙ je zavrÜena, obrßtφ se te∩ ╚inohernφ klub k souΦasn²m autor∙m?

(Kamila Murlovß)