P∙vodnφ darvinova teorie evoluce nepoΦφtß s entropiφ a pouze tvrdφ, ₧e se rostliny, ₧ivoΦichovΘ a veÜker² ₧ivot pouze p°izp∙sobuje p°φrodnφm podmφnkßm. To je urΦit∞ pravda, i kdy₧ se tuto teorii pan Darwin sna₧il uplatnit na teorii vzniku Φlov∞ka z opice, co₧ se pozd∞ji ukßzalo jako velmi nepravd∞podobnΘ. Pravd∞podobn∞ tu ₧ila od poΦßtku jakßsi "opice" z nφ₧ se vyvinul Φlov∞k, ale v∞dci tvrdφ a v tom se s nimi shoduji, ₧e tato opice byla velmi u₧ od poΦßtku odliÜnß od tΘ co znßme. Byl to jin² druh, jeho₧ chromozomy nebyly s to se s normßlnφ opicφ k°φ₧it a smazßvat rozdφly mezi t∞mito dv∞ma druhy. A v∙bec, pokud vznikß nov² ₧ivoΦiÜn² druh miliony let, v kterΘ fßzi se zaΦne genetika brßnit k°φ₧enφ mezi ob∞ma druhy, v₧dy¥ by tento pochod m∞l snahu vytvo°it op∞t jeden proud, pokud by nebyly tyto komunity od sebe odd∞leny.
Op∞t je zde spousta otaznφk∙, z nich₧ n∞kterΘ jdou vysv∞tlit, jinΘ jsou dneÜnφmi poznatky nevysv∞tlitelnΘ.
Pokud zaΦnete studovat chovßnφ lidφ ve velk²ch spoleΦenstvφch, zjistφte ₧e spousta lidφ mß "malΘ", svΘ mravenΦφ cφle, kterΘ se v∞tÜinou vß₧φ k jejich existenci, ke zlepÜenφ standardu bydlenφ a v∙bec kultury ₧ivota. Naproti tomu ovÜem miliony lidφ dohromady majφ cφle, kterΘ jakoby ₧ßdn² z t∞ch jedinc∙ nem∞l. Nßrody se pak majφ tendenci roztahovat a utiskovat ostatnφ nßrody, nßrod mß snahu dotknout se hv∞zd, a spoustu jin²ch cφl∙, kterΘ ₧ßdn² z jeho jedinc∙ nemß.
Pokud vezmeme poznatky z entropie a pou₧ijeme je na lidi jako na celek, dostaneme zvlßÜtnφ pohled na lidskΘ spoleΦenstvφ. M∙₧eme jej pova₧ovat za n∞co, co protrhlo sv²m mno₧stv²m starou kvalitu a stala se z milionu lidφ kvalita vyÜÜφ jedinß a hlavn∞ ∙pln∞ jinß.
Tuto novou kvalitu bytφ si ale nemφte p°edstavovat ve sv²ch lisk²ch rozm∞rech, je to cosi co nßs svou jinou kvalitou mnohonßsobn∞ p°edΦφ a dokonce je to tak v²razn∞ jinΘ, ₧e si toho do dneÜnφho dne vÜimlo jen nemnoho lidφ. pokud spolu lidΘ komunikujφ, chovajφ se jako jednotlivΘ neurony v mozku, podφlφ se na Φinnosti n∞Φeho o Φem ani samy nev∞dφ. Tento entropick² stroj jsem nazval superego, ale je to lhostejnΘ jak jej pojmenujeme, n∞kdo mu °φkß nadv∞domφ, n∞kdo kolektivnφ myÜlenφ, jedno je ovÜem jasnΘ, vßlku jednoho nßroda proti druhΘmu nezaΦφnß jeden Φlov∞k, je to zßle₧itost boje dvou supermozk∙.
Tak jak ale my sv²m mno₧stvφm a kvalitou lidφ p°ispφvßme k v²slednΘ kvalit∞ supermozku, tak takΘ on p°ispφvß k v²ÜÜφ kvalit∞ sv²ch jedinc∙, nakonec v₧dy¥ peΦuje jen sßm o sebe. Tato myÜlenka m∞ vede k dom∞nce, ₧e
Myslφm si, ₧e naÜe kultura nenφ vlastnictvφm jednotlivce, je to vlastnost a stav tohoto superega,
My jako jedinci tvo°φme v milionech superego, toto superego je tak kvalitnφ jak jen je kvalitnφ komunikace mezi lidmi. Proto se domnφvßm ₧e tlak na v²voj nov²ch komunikacφ jako je telefon, internet, televize a vÜe co p°ijde je zp∙soben tφmto superegem, kterΘ se neustßle vyvφjφ.