1. Gravitace
Jist∞ si u₧ ka₧d² z vßs n∞kdy polo₧il otßzku, proΦ se ka₧d² p°edm∞t sna₧φ dopadnout na zem, proΦ se dv∞ hmotnß t∞lesa vzßjemn∞ p°itahujφ. V nßsledujφcφ kapitole se budeme sna₧it p°ijφt na podstatu tohoto p°φrodnφho jevu, kter² zdaleka nenφ a₧ tak jasn² jak by se na prvnφ pohled mohlo zdßt. Zanechßme veÜkerΘ pravΘ v∞deckΘ formulace pomocφ d∙kaz∙ a matematiky, je₧ aplikovanß v souΦasnΘ fyzice d∞lß vφce Ükody ne₧ u₧itku.
Pro zaΦßtek naÜeho p°edstavovßnφ si reality musφme zaΦφt zkoumat naÜφm nejlepÜφm nßstrojem jak² k poznßvßnφ mßme. Ne, opravdu se nemusφte lekat, nenφ to ₧ßdn² elektronov² mikroskop ani sonograf, je to nßÜ vlastnφ mozek. Mozek je tak genißlnφ nßstroj poznßvßnφ, ₧e jako dalÜφ nßstroje nepot°ebujeme nic, snad krom∞ znaΦnΘ dßvky p°edstavivosti. Pro to, aby n∞kdo p°iÜel na n∞jak² nov² objev. musφ se na realitu zaΦφt dφvat pod jin²m ·hlem. V∞tÜinou musφ hodit za hlavu veÜkerΘ poznatky jeho soudobΘ v∞dy a vybudovat si nov² myÜlenkov² sv∞t, kter² se bude chovat podle jeho p°edstav a zßrove≥ bude popisovat v urΦitΘm sm∞ru skuteΦn² sv∞t a jeho ostatnφ aspekty bude zanedbßvat.
pokus 1:
Prvnφ, nap°φklad "bφlß" kuleΦnφkovß koule je dostateΦn∞ hmotnß a vytvo°φ v plßtnu ji₧ objasn∞n² pr∙hyb, zatφmco druhß, °ekn∞me sklen∞nß kuliΦka mnohem menÜφ, mΘn∞ hmotn∞jÜφ, vytvo°φ mal² tΘm∞° neznateln² pr∙hyb plßtna. V²sledek je jasn². Malß sklen∞nka, pokud byly ob∞ koule v klidu, se rozjede po trycht²°i a za malou chvφli je u velkΘ a hmotnΘ koule.
Toto byl jasn² p°φklad statickΘho chovßnφ gravitace. PoΦßteΦnφ stav byl, ₧e ob∞ koule byly v klidu polo₧eny na plßtno a v²sledek je spojenφ obou hmotn²ch subjekt∙.
pokus 2:
P°edstavme si stßle stejnou situaci s plßtnem a koulemi, pouze s tφm rozdφlem, ₧e mφsto klidu obou koulφ bude ta menÜφ v pohybu. Pokud vhodn∞ cvrnkneme do malΘ kuliΦky, potom nastane zajφmav² jev. Velkß koule tvo°φ trycht²°ovit² pr∙hyb, po kterΘm zaΦne malß kuliΦka opisovat bu∩ kru₧nice anebo elipsy. Analogie s naÜφm sv∞tem vidφme zcela jasn∞ v pohybu planet a jin²ch mΘn∞ hmotn²ch t∞les kolem slunce, kterΘ nßm v naÜem jednoduchΘm modelu p°edstavuje velkou "bφlou" kouli.
Pokud cvrnkneme do naÜφ malΘ kuliΦky vφce ne₧ je zdrßvo, kuliΦka projede Φßstφ trycht²°e, zm∞nφ sm∞r a op∞t stejnou rychlostφ jakou vjela do gravitaΦnφho trycht²°e tento trycht²° opustφ. Op∞t analogie je vyu₧φvßnφ velk²ch planet jako gravitaΦnφch urychlovaΦ∙. Zcela b∞₧n∞ se to provßdφ se sondami pro v²zkum dalek²ch oblastφ vesmφru, jako velkß "bφlß" koule byl pou₧it Jupiter.
ohyb sv∞tla gravitaΦnφm polem:
Chci upozornit, ₧e p°ed tφmto Φlßnkem musφte opravdu zahodit svΘ znalosti ze zßkladnφch st°ednφch i vysok²ch Ükol nejlΘpe 999.99 km za hlavu.
v tΘto Φßsti neberu na potaz kvantovou teorii. (pro jednoduchost vysv∞tlenφ)
Pokud se n∞jak² dot∞ra dotkne vypnutΘho plßtna, m∙₧eme pozorovat ₧e po n∞m p°ebφhajφ vlny. Budou to ·pln∞ stejnΘ vlny jako v rybnφce, tak₧e se sna₧φ stejnou rychlostφ Üφ°it od mφsta kde je onen dot∞ra zp∙sobil. Pokud budeme napφnat plßtno vφce, vlny se budou Üφ°it rychleji, naopak pokud jej povolφme, vlny se budou Üφ°it pomaleji. To je logickΘ, a nakonec vÜichni znßme lad∞nφ kytary. Pokud chceme vyÜÜφ t≤n {=vyÜÜφ frekvence = v∞tÜφ rychlost Üφ°enφ}, musφme p°itßhnout, neboli vφce napnout strunu. Prostor kolem nßs je tak perfektn∞ vyÜponovan², ₧e rychlost Üφ°enφ vln je 300 000 Kilometr∙ za sekundu a zcela urΦit∞ ho s jakoukoli strunou netrumfnete, nebo¥ byste poruÜili teorii relativity, kterou vysv∞tlφme pozd∞ji {i kdy₧ nic nenφ vylouΦenΘ a jistΘ}.
Nahra∩me pro jednoduÜÜφ p°edstavu naÜe plßtno napnutou gumovou blßnou. Je velice podobna tΘ, kterou se nafukujφ pou¥ovΘ bal≤nky. Tuto blßnu napneme na co nejv∞tÜφ plochu aby co nejvφce demonstrovala vlastnosti prostoru. Jakßkoli hmotnß kuliΦka zp∙sobφ zak°ivenφ tΘto blßny tak jako u p°edchozφch p°φpad∙ u kuleΦnφkovΘho plßtna.Te∩ p°ejd∞me k pokusu. V n∞jakΘm mφst∞ dost daleko od prohnutφ dloubneme do blßny. Co se stane. ZaΦnou se Üφ°it kruhovΘ vlny, kterΘ majφ st°ed v mφst∞ naÜeho cvrnknutφ.
P°edpoklßdßm, ₧e elektromagnetickΘ vln∞nφ je vlastn∞ gravitaΦnφ vlna s velice mal²mi rozm∞ry (do jednotek KM) , pojmuto k m∞°φtku velikosti hv∞zd a planet. Tento p°edpoklad mi vyÜel jako v²sledek dlouh²ch diskusφ.
Jakmile dojdou vlny k trycht²°i, uprost°ed kterΘho je hmotnß kuliΦka, zaΦne se dφt jeÜt∞ n∞co jinΘho. Vφme, ₧e uvnit° trycht²°e je prostor vφce vypjat ne₧ jinde, tak₧e rychlost Üφ°enφ vln se musφ zv∞tÜovat.
platφ tedy pravidlo, ₧e v blφzkosti mohutn²ch gravitaΦnφch t∞les je v∞tÜφ rychlost elektromagnetick²ch vln (sv∞tla).
Pokud bude trycht²° °ßdov∞ v∞tÜφ ne₧ velikost dΘlky vlny pak se bude tato vlna pro pozorovatele za trycht²°em jakoby oh²bat. M∙₧eme tedy nazvat velice hmotn² bod jakousi velkou gravitaΦnφ ΦoΦkou.
Φernß dφra:
Pokud je n∞jakß hv∞zda natolik hmotnß, ₧e prohne prostor (blßnu) za urΦitou hranici, blßna je u₧ tak vyÜponovanß ₧e nep°enese nic ze zß°enφ ze svΘho st°edu do venkovnφho "mφrn∞ napnutΘho" prostoru. Samo₧°ejm∞ tato dφra polykß vÜe co je v okolφ jejφho trycht²°e a¥ u₧ je to hmota, nebo elektromagnetickΘ vln∞nφ a tφm se zv∞tÜuje.
Jsou znßmy ·vahy o rozpadßnφ Φern²ch d∞r, ty vÜak zde nechci popisovat, proto₧e pro m∞ vnit°n∞ nejsou jaksi p°esv∞dΦivΘ (viz. vypa°ovßnφ Φern²ch d∞r atd. )
rotujφcφ ΦernΘ dφry:
Albert Einstein cht∞l ve svΘ teorii relativity n∞jak² zdroj vln∞nφ obrovsk²ch (planetßrnφch) rozm∞r∙. Vymyslel proto dv∞ ΦernΘ dφry, kterΘ rotujφ kolem sebe. Pokud rotujφ dostateΦn∞ rychle a dostateΦn∞ blφzko sebe jsou zdrojem gravitaΦnφch vln. (podle m∞ vln principißln∞ shodn²ch s elektromagnetick²mi vlami, jenom troÜiΦku v∞tÜφch)
Tento nßpad je dobr² pro p°edstavivost proces∙, jß vÜak mßm proti tomuto vid∞nφ sv∞ta n∞kolik podn∞t∙:
- pokud by Φernß dφry rotovaly kolem sebe, produkovaly by sice vlny ohromn²ch rozm∞r∙, ale planety a hv∞zdy by podle xxxxxx byly zdrojem sejkundßrnφho vln∞nφ a proto by se z°ejm∞ ·Φinek vln ΦßsteΦn∞ vyruÜil. Jde vpodstat∞ o tent²₧ jev jako kdy₧ jedeme v aut∞ a svφtφme v mlze p°ed sebe. DrobnΘ kapiΦky jsou dalÜφmi zdroji a ·Φinek reflektor∙ podstatn∞ zeslabujφ. Pro vlny menÜφch rozm∞r∙ ne₧ planetßrnφch se tento princip p°φliÜ neuplatnφ a proto t°eba radiovΘ vlny nebo sv∞tlo k nßm dojdou k pozorovßnφ vcelku dob°e.
- druhß p°ipomφnka k modelu je ta, ₧e pokud v∞°φme v princip zachovßnφ energie, a jß bych se pro tento princip urΦit∞ p°imluvil, musφ se velkß energie gravitaΦnφch vln n∞kde v tomto modelu vzφt. Samoz°ejm∞ o ni musφ b²t ochuzeny ob∞ ΦernΘ dφry, kterΘ se takto vlastn∞ brzdφ v rotaci a v²sledek je takov², ₧e stav popisovan² jako rotujφcφ singularity nenφ udr₧iteln² a sßm zanikne.
Hodn∞ dlouhou dobu jsem si lßmal hlavu nad tφm, jak z n∞Φeho m∙₧e vzniknout n∞co. Potom jsem p°iÜel na to, ₧e to n∞co si musφm definovat vlastnostmi a potom vymyslet model, kter² by t∞mto vlastnostem vyhovoval. Nemusφ b²t sprßvn², ale jeho pravd∞podobnost spousta v∞cφ naznaΦuje. Pokud se p°estaneme dφvat na hmotu jako na n∞co co vidφme vÜude kolem sebe, jsme na nejlepÜφ cest∞ jak se dobrat k jßdru v∞ci. Pokud se o tyto v∞ci vß₧n∞ zajφmßte, nesmφte se na n∞ dφvat oΦima op∞t se dφvejte sv²m mozkem. OΦi v t∞chto v∞cech v₧dy l₧ou, myÜlenky pokud do sebe zapadajφ l₧ou jen mφsty.
-nepr∙hlednost narozdφl od vakua, neboli nepr∙chodnost n∞kter²ch hmot n∞kter²m elektromagnetick²m vln∞nφm
- nepr∙chodnost hmoty hmotou.
- pr∙hyb prostoru v∞tÜφm mno₧stvφm hmoty.(gravitace)
- celistvost pro pevnΘ lßtlky, jednotlivost pro kapaliny, plyny ...
Kdy₧ jsem se podφvl na tyto vlastnostli, zap°em²Ülel jsem o problΘmu vzniku hmoty a dosp∞l jsem k nßsledujφcφm v²sledk∙m. Hmota je tvo°ena n∞Φφm, co hmota nenφ a ani se tak nechovß.
DalÜφ zßv∞r byl ten, ₧e jestli₧e nemßme nic krom∞ prostoru, musφ b²t hmota vlastn∞ vytvo°ena z n∞j. Jak tedy z prostoru vytvo°it hmotu ? Je to snadnΘ, alespo≥ ve velice zjednoduÜenΘm modelu. Nechßme vzniknout urΦitΘ vln∞nφ tak aby bylo v jistΘm smyslu stojatΘ a uzav°enΘ do sebe. Pokud si p°edstavφme toto uzav°enΘ vln∞nφ ve Φty°rozm∞rnΘm prostoru, jako v²sledek dostaneme kouli v trojrozm∞rnΘm prostoru.
V²sledek tohoto myÜlenkovΘho pokusu si m∙₧eme p°edstavit nßsledovn∞.Vezmeme dva pou¥ovΘ nafukovacφ balonky a nafoukneme je. Pokud mßme tΘm∞° dokonalou blßnu na balonku a pokud zanetbßme p∙sobenφ vzduchu uvnit° mßme to co jsme cht∞li.Te∩ do jednoho z balonk∙ ¥ukneme. St∞na balonku se rozknitß a pokud je model ideßlnφ, tak se nebudou kmity tlumit. TotΘ₧ provedeme s druh²m balonkem. Oba te∩ jaksi kmitajφ. Pokusme se je p°iblφ₧it k sob∞. Pokud je p°ibli₧ujeme dostateΦn∞ pomalu tak jak je to v p°φrod∞ v₧dy spln∞no, balonky dosp∞jφ a₧ k urΦitΘmΘ minimßlnφ vzdßlenosti od sebe a potom se zaΦnou "odhazovat" vlnami, kterΘ jsme na nich vyvolali. Tak jsem u mΘho "zatφm velice jednoduchΘho" modelu atomu vy°eÜil otßzku vzßjemnΘ neprostupnosti hmoty hmotou.
chemickΘ vazby mezi atomy:
Pokud mßme atom (balonek), kter² je rozkmitßn v n∞kolika vlnßch, m∙₧eme si to p°edstavit jako rozkmitßnφ v r∙zn²ch sm∞rech, urΦit∞ k n∞mu existuje jin² atom, kter² by "zapadl" do tohoto rozkmitßnφ, a vlastnφmi kmity byl v harmonii s kmity sousednφho atomu. Tyto atomy potom majφ mezi sebou jakousi vazbu a dr₧φ pohromad∞.Takto si jß velmi zjednoduÜen∞ p°edstavuji vazby mezi atomy slouΦenin.
Vztah mezi Einsteinovou teoriφ relativity a atomy:
Pokud vezmeme model s balonky mφsto atom∙, m∙₧eme vysv∞tlit celkem bez problΘm∙ platnost Einsteinovy teorie relativity. Pokud vφce napneme prostor, a to jak²mkoli zp∙sobem, nap°φklad blφzkostφ hmotnΘ hv∞zdy, vlny v prostoru se zrychlφ, podobn∞ jako napnutß struna u kytary, a tedy i pohyb vln v atomu se zrychlφ a pro pozorovatele umφst∞nΘho v tomto vφce napnutΘm prostoru se jeho dalekΘ okolφ zpomalφ, tedy on se zrychlφ.
Lze °φci, ₧e v tomto vφce napnutΘm prostoru bude pozorovatel rychleji stßrnout.
OpaΦnou situaci lze docφlit tφm, ₧e pozorovatele vyÜleme rychlostφ, blφ₧φcφ se rychlosti sv∞tla.
Letφcφ pozorovatel je vlastn∞ v mΘn∞ napnutΘm prostoru (tφm ₧e se pohybuje) a proto se jeho sv∞t pohybuje pomaleji ne₧ okolnφ. Pro n∞j subjektivn∞ se zdß, ₧e sv∞t okolo n∞j je zrychlen².
Stßle slo₧it∞jÜφ struktury:
Jednφm ze zßkladnφch rys∙ naÜeho sv∞ta, nebo chcete-li vesmφru, je jeho neustßlΘ zeslo₧i¥ovßnφ. Op∞t se v tΘto oblasti v∞d∞nφ nedostßvß pojm∙ a tak budeme vyjad°ovat myÜlenky pomocφ modelu.
Zkusme postavit 16 kuliΦek na rovnou podlahu a se°adit je do Φty° °ßdk∙ a Φty° sloupc∙. Model je vytvo°en a stav systΘmu m∙₧eme polo₧it roven nule. Te∩ si vezmeme jinou kuliΦku a cvrnkn∞me ji do skupinky uspo°ßdan²ch kuliΦek. Co se stane. KuliΦky se n∞jak²m zp∙sobem vych²lφ a ustßlφ se v n∞jakΘ jinΘ poloze, kterß u₧ trochu mΘn∞ p°ipomφnß p∙vodnφ tvar. Stav systΘmu, kterΘmu m∙₧eme °φkat entropie vzrostl. O kolik to p°esn∞ nevφme, ale je jistΘ, ₧e zkonstruovßnφ tohoto novΘho stavu modelu, kde u₧ nejsou kuliΦky uspo°ßdan∞ jako na zaΦßtku, je slo₧it∞jÜφ. Tudφ₧ lze °φct ₧e entropie n∞jak vzrostla. Vezmeme si op∞t naÜi hßzecφ kuliΦku a znovu opakujeme hod do u₧ trochu vych²len²ch kuliΦek. Znovu entropie vzroste a tak po°ßd dßl a dßl se odchylujeme od p∙vodnφho danΘho stavu modelu.
Lze s jistotou tvrdit, ₧e nenφ mo₧nΘ (nebo velice,ale velice nepravd∞podobnΘ) se vrßtit do p∙vodnφho stavu kuliΦek pouze dalÜφmi hody. Entropie (slo₧itost) modelu tak po°ßd roste a do p∙vodnφho stavu se dostaneme jedin∞ vn∞jÜφm vlivem, to jest rukou kuliΦky srovnßme do Φty° sloupc∙ a Φty° °ßdk∙.
Tak je tomu i s naÜφm sv∞tem. Ka₧dß akce vyvolß vzr∙st entropie a sv∞t se stane zase o n∞co slo₧it∞jÜφm. Myslφm, ₧e toto je nejobecn∞jÜφ rys naÜeho sv∞ta. Mo₧nß bylo vysv∞tlenφ s kuliΦkami trochu moc slo₧itΘ a tak si uvedu jeÜt∞ jeden jednoduch² p°φpad, kter² uvßd∞l pro objasn∞nφ pan Huigins (nevφm), zmßm² sv²m pojφzdn²m k°eslem.
Na stole le₧φ Üßlek s kßvou. Jedin²m pohybem ruky shodφme Üßlek na zem a on se robije na tisφc (pravd∞podobn∞ na daleko vφce) kousk∙ a kßva se vyleje. Äßdn²m zßsahem, podobn²m pohybu ruky, u₧ nejde obnovit p∙vodnφ stav Üßlku le₧φcφho pokojn∞ na stole a kßvy, kterß z n∞j krßsn∞ vonφ. Tφm pohybem ruky entropie (slo₧itost) Üßlku vzrostla a nelze ji vrßtit do p∙vodnφho stavu.
Co ale tφmto povφdßnφm vlastn∞ chci naznaΦit. Myslφm, ₧e neustßlΘmu r∙stu entropie v naÜem vesmφru vd∞Φφme za vÜechno. Je mo₧nΘ si tuto situaci p°edstavit jako pyramidu, na jejφ₧ ÜpiΦce je nula, zaΦßtek vÜeho, nulovß entropie, ₧ßdn² pohyb, ₧ßdn² Φas. A od tΘto chvφle mocnß entropie budujφcφ stße slo₧it∞jÜφ struktury postupuje sm∞rem dol∙. Pyramida se neustßle rozÜi°uje, ka₧d² nßsledujφcφ stav je ovlivn∞n tφm p°edchozφm. Na urΦitΘm mφst∞, relativn∞ blφzko ÜpiΦce vznikla hmota vesmφru, na jinΘm daleko nφ₧e je vznik prvnφch ₧iv²ch jednobun∞Φn²ch organism∙ a kousek za nimi je Φlov∞k. Myslφm vÜak ₧e Φlov∞kem to nekonΦφ, v₧dy¥ entropie roste po°ßd.
Ten kdo poznß tento r∙st je schopen p°edvφdat a dφvat se do jistΘ vzßlenosti p°ed sebe a p°edstavit si sv∞t takov² jak² skuteΦn∞ je, a ne jak² je pouze pro nßs.
P°em∞na mno₧stvφ v novou kvalitu:
Tak jak postupuje technickß revoluce v naÜφ dob∞, jsme sv∞dky toho, ₧e novΘ objevy, vynßlezy a postupy u₧ stßle vφce nejsou zßsluhou jedince, ale mnohem vφce lidφ, kte°φ navzßjem stavφ na prßci ostatnφch.
Pro jednoduchost uvedu op∞t p°φklad:
DneÜnφ DVD, nebo CD mechaniky znß tΘm∞° ka₧d². Ka₧dΘmu, kdo trochu znß princip t∞chto za°φzenφ je jasnΘ, ₧e CD mechanika je vyÜÜφm stupn∞m kvality d°φv∞jÜφho gramofonu. Jsou zde velikΘ odliÜnosti, ale myÜlenka je vpodstat∞ tatß₧. P°itom ale vÜichni vφme jak je dneÜnφ CD-ROM na hony vzdßlen jak do kapacity dat , tak do vyÜÜφ kvality za°φzenφ.
Pro toto za°φzenφ platφ urΦit² zßkon, kter² °φkß, ₧e jestli₧e stoupne poΦet v²robk∙ {d°φv∞jÜφch gramofon∙} nad jist² poΦet, je jistΘ ₧e vznikne novß kvalita {CD-ROM}.
Na tomto vlastn∞ funguje celß modernφ v∞deckotechnickß revoluce, a tφmto pravidlem se °φdφ i ostatnφ oblasti, kde lze "rozdrobit" jednotliv² zkouman² celek na miliony nebo miliardy stejn²ch Φßstφ.
Tohoto mechanizmu ostatn∞ vyu₧φvß nejlΘpe p°φroda a lze formulovat jednoduch² zßkon:
Co p°φroda umφ ud∞lat (vyrobit, vyprodukovat) jednou, to umφ ud∞lat milionkrßt.
Pokud jste si u₧ n∞kdy stoupli na hodinku Φi dv∞ k mraveniÜti a sledovali ten absolutnφ po°ßdek v rozd∞lovßnφ prßce a povinostφ mravenc∙, muselo vßm to p°ipadat divnΘ jak jsou tito tvoreΦkovΘ organizovanφ. Podle m∞ je to op∞t p°φklad p°em∞ny mno₧stvφ na vyÜÜφ kvalitu. Jeden samotn² mravenec neumφ tΘm∞° nic, zatφmco celek se vyznaΦuje jist²mi inteligentnφmi vlastnostmi. Ka₧d² jednotlivec tvo°φ tedy souΦßstku, kterß je v urΦitΘm informaΦnφm propojenφ s ostatnφmi jednotlivci, a¥ u₧ jsou to tykadla nebo n∞co jinΘho, urΦit∞ mezi mravenci existuje komunikace. Pokud se na mraveniÜt∞ podφvßme jako na jeden organismus, do jistΘ mφry myslφcφ, vidφme ₧e se musφ tento organismus starat o sv∙j r∙st, o svou reprodukci a o desφtky dalÜφch povinnostφ. Je pravda, ₧e komunikace mezi mravenci je pomalß a tedy je pomal² i celkov² organismus mraveniÜt∞. Neoddiskutovateln² fakt ovÜem je, ₧e tento "organismus" musφ °eÜit problΘmy, kterΘ jsou o °ßd slo₧it∞jÜφ ne₧ kterΘ je schopen jednotliv² mravenec. Myslφm si tedy, ₧e mezi mravenci vznikß jakΘsi nadv∞domφ, kterΘ ka₧d² mravenec jist²m zp∙sobem vnφmß a poslouchß.
Te∩ budu ovÜem hodn∞ zjednoduÜovat:
DalÜφm p°φpadem entropie je mozek. Ka₧d² vφ o schopnostech lidskΘho mozku, jeho uva₧ovßnφ, pam∞ti a rychlosti.
Novß kvalita op∞t vznikß mno₧stvφm o °ßd jednoduÜÜφch neuron∙. Teprve jejich propojenφ do sφt∞, je p°ipraven mozek pro sv∙j ·kol uva₧ovßnφ a vyvozovßnφ. Jednotliv² neuron tohoto ·kolu nenφ schopen.
A te∩ p°φpad z techniky:
Dnes u₧ snad ka₧d² znßme internet. Jeho schopnosti nejsou nic jinΘho ne₧ p°em∞na mno₧stvφ na vyÜÜφ kvalitu. Pokud bysme propojili deset poΦφtaΦ∙ do stejnΘho systΘmu jako je te∩ internet, nem∞l by dneÜnφ novou kvalitu. Bylo by to zase jenom deset poΦφtaΦ∙. Dnes ovÜem internet funguje nad poΦφtaΦi, ve vyÜÜφ kvalitativnφ rovin∞. Pokud odpojφme jeden poΦφtaΦ ze sφt∞, nic se vlastn∞ nestane. Tak se vlastn∞ obecn∞ poznß vytvo°enφ vyÜÜφ kvality. Vlastnosti celku u₧ nejsou zßvislΘ na jednotliv²ch jedincφch, i kdy₧ se z nich vlastn∞ sklßdajφ.
Tyto p°φklady vlastn∞ zd∙raz≥ujφ vliv entropie na prostor a ₧ivot v n∞m a potvrzujφ m∞ v domn∞nce, kterou u₧ jsem vyslovil a tu ₧e sv∞t sp∞je ke stßlΘmu zeslo₧i¥ovßnφ, neboli stßle slo₧it∞jÜφm strukturßm, v nich₧ ₧ivot tak jak ho znßme urΦit∞ nenφ koneΦnou etapou tohoto v²voje. Asi se zm∞n souvisejφcφch s tφmto procesem nedo₧ijeme, ale urΦit∞ p°ijdou
VEèKER▌ TEXT JE POUH┴ P╪EDSTAVA AUTORA O MOÄN╔M V▌KLADU V▌èE UVEDEN╔HO.OMYL, NEBO CHYBA JE MOÄN┴.
velice rßd uvφtßm jakΘkoli dotazy, nßm∞ty, nadßvky a podobn∞ kátomuto textu na adresu