Obecn∞ o v²ukov²ch programech

Tvorba v²ukov²ch program∙ mß svΘ ko°eny v teorii programovanΘho uΦenφ, kterß byla postupn∞ rozvφjena ji₧ od roku 1954 (USA, profesor HarvardskΘ univerzity B. F. Skinner). V tΘ dob∞ vznikaly prvnφ programovanΘ uΦebnice, postupn∞ zaΦaly b²t pou₧φvßny r∙znΘ vyuΦovacφ stroje a poslΘze poΦφtaΦe.

Zßkony programovanΘho uΦenφ:

  1. Princip aktivnφ odpov∞di: uΦenφ je efektivnφ tehdy, je-li vyvolßno problΘmem nebo otßzkou a projevuje-li se v samostatnΘm vytvo°enφ p°evß₧n∞ sprßvnΘ a zjevnΘ odpov∞di.

  2. Princip zpevn∞nφ: uΦenφ je efektivnφ, je-li ka₧dß Φinnost, kterou obsahuje, zpevn∞na znalostφ jejφho v²sledku a je-li tato znalost provßzena v∞domφm ·sp∞chu a je-li dostateΦn∞ Φetnß, bezprost°ednφ a plynulß.

  3. Princip mal²ch krok∙: uΦenφ je efektivnφ, postupuje-li se po mal²ch dßvkßch a je-li organizovßno tak, jakoby ka₧d² ₧ßk m∞l svΘho instruktora.

  4. Princip vlastnφho tempa: je t°eba respektovat subjektivnφ mo₧nosti ka₧dΘho ₧ßka, n∞kte°φ ₧ßci jsou pomalejÜφ, jinφ pracujφ rychle, v²konnost ₧ßka se v pr∙b∞hu procesu takΘ m∞nφ.

  5. Princip °φzenφ: efektivita uΦenφ je tφm v∞tÜφ, Φφm dokonalejÜφ je °φzenφ uΦenφ v ka₧dΘ jeho slo₧ce, v ka₧dΘm jeho okam₧iku a u ka₧dΘho uΦφcφho se jedince.

K bou°livΘmu rozvoji programovanΘho uΦenφ dochßzφ v souvislosti s hromadn²m pou₧φvßnφm nejprve osmibitov²ch mikropoΦφtaΦ∙ a pozd∞ji zejmΘna IBM kompatibilnφch PC. Vznikajφ tak postupn∞ klasickΘ v²ukovΘ programy dneÜnφho pojetφ. SouΦasnou dobu lze charakterizovat p°edevÜφm jako obdobφ rozvoje multimedißlnφch aplikacφ a u₧φvßnφ sφt∞ Internet. Äßci si jednak osvojujφ v∞domosti, jednak se uΦφ informace vyhledßvat, t°φdit, zpracovßvat a pou₧φvat. Nastßvß tak doba tzv. informaΦnφ spoleΦnosti.

V²hody vzd∞lßvßnφ prost°ednictvφm poΦφtaΦe:

  1. UΦenφ je poutavΘ a nßzornΘ: barevnΘ obrßzky, foto, animace, mluvenΘ slovo, videosekvence, hypertexty.
  2. UΦenφ je interaktivnφ: kontrola sprßvn²ch odpov∞dφ, v²b∞r zp∙sobu pr∙chodu programem.
  3. Vlastnφ tempo: u₧ivatel prochßzφ programem rychlostφ, kterß mu vyhovuje.
  4. Vlastnφ Φas: spuÜt∞nφ programu v dob∞, kterß vyhovuje u₧ivateli.
  5. Psychologickß ·Φinnost: logickΘ a strukturovanΘ uspo°ßdßnφ lßtky, rozd∞lenφ na kroky, efektivita.
  6. Hodnocenφ v²konu u₧ivatele poΦφtaΦem je vnφmßno jako spravedlivΘ (poΦφtaΦ si nezasedne).
  7. Atraktivnost: mlßde₧ pracuje s poΦφtaΦem v∞tÜinou rßda. Vysokß informaΦnφ hodnota (CD-ROM, DVD).
  8. UΦenφ m∙₧e b²t pestrΘ a zßbavnΘ: dob°e ud∞lan² program dφt∞ zaujme, pouΦφ i pobavφ.
  9. U₧φvßnφm PC dφt∞ zaΦφnß pova₧ovat poΦφtaΦ za p°irozen² prost°edek zφskßvßnφ informacφ a komunikace.

P°i p°φliÜnΘm u₧φvßnφ je t°eba vid∞t i n∞kterß rizika:

  1. P°i p°φliÜ ΦastΘm pou₧φvßnφ namßhßnφ zraku a ne₧ßdoucφ omezenφ pohybov²ch aktivit.
  2. Vzd∞lßvßnφ prost°ednictvφm poΦφtaΦe zatφm p°φliÜ nerozvφjφ schopnost verbßlnφ komunikace.
  3. U poΦφtaΦov²ch her m∙₧e hrozit a₧ nebezpeΦφ gamblerstvφ, dßle hrozφ zßvislost na PC obecn∞.
  4. Kriminalita: nelegßlnφ SW, neoprßvn∞nΘ pr∙niky do systΘm∙, tvorba vir∙, nelegßlnφ p°evody pen∞z.
  5. Existence pornografie i jinak zßvadn²ch materißl∙ (rasismus, faÜismus, à) v sφti Internet.

Vß₧enφ rodiΦe, uΦitelΘ a uΦitelky,

z v²Üe napsanΘho vypl²vß, ₧e p°i rozumnΘm pou₧φvßnφ v²ukov²ch program∙ se zvyÜuje efektivita uΦenφ, kterΘ p°itom probφhß pro dφt∞ atraktivnφm a p°φjemn²m zp∙sobem. V∞tÜina v²ukov²ch program∙ je vhodnß jak pro Ükoly, tak pro domßcφ pou₧itφ. V naÜφ nabφdce naleznete velk² v²b∞r vzd∞lßvacφch program∙ od jednoduch²ch (ale stßle velmi ·Φinn²ch) program∙ na disketßch a₧ po rozsßhlΘ multimedißlnφ aplikace na CD-ROM.

P°ejeme Vßm, abyste si dob°e vybrali.

RNDr. Jaromφr èubrt
ÜΘfredaktor redakce v²ukov²ch program∙
GRADA Publishing, s.r.o.

Zp∞t