KlasickΘ chladiΦe se skklßdajφ ze dvou Φßstφ: pasivnφ (₧ebrov²), aktivnφ (v∞trßΦek) chladiΦ. Toto chlazenφ nenφ v₧dy ·ΦinnΘ na to, aby snφ₧ilo teplotu zah°ßteho procesoru.
Teplota procesoru by m∞la b²t okolo 40 - 60 stup≥∙ C. ProblΘm chlazenφ je dobrΘ °eÜit p°edevÜφm p°i p°etaktovßnφ procesoru. Mo₧nΘ je takΘ chladit "vodnφm chladiΦem" (nßvod na v²robu je zde).
O co jde
Autorem tohoto chladiΦe je Jean C. Peltier. Peltier zjistil, ₧e pokud elektrick² proud prochßzφ dv∞ma rozdφln²mi vodiΦi, jeden z nich se ochlazuje, zatφmco se druh² zah°φvß.
Uvnit° chladiΦe je mno₧stvφ mal²ch ôPeltierov²ch Φlßnk∙ö û p°echod∙ dvou kov∙ s rozdφlnou vodivostφ (p°i pohledu z boku p°ipomφnß ₧ebra v radißtoru). ┌Φinek je takov²: jedna strana se zah°φvß, druhß ochlazuje.
V²hodou Peltierova chladiΦe je to, ₧e umo₧≥uje dosßhnout teploty ni₧Üφ ne₧ pokojovΘ. Samoz°ejm∞ je bobrΘ odvßd∞t teplo. To lze dosßhnou standartnφm chladiΦem pro Socket 7 (370). Pomocφ v∞trßΦk∙ lze dosßhnout teploty a₧ 10 stup≥∙ C (ale kdy₧ nenφ procesor v provozu), co₧ je o dost menÜφ teplota ne₧ pokojovß.
