Kruh druid∙

   Tento p°φb∞h, kter² nynφ uslyÜφte, vyprßvφ o dob∞ dßvno p°ed Geraltem. P°enßÜφ nßs na mφsta a do Φas∙, kdy lidφ nebylo mnoho a sv∞t ob²vali jinφ tvorovΘ r∙znΘho vzhledu, sφly a moudrosti. Do dob, kdy v ka₧dΘm lese ₧ily dryßdy, elfovΘ se dr₧eli pospolu ve sv²ch sφdlech a hvozdech, Φarod∞jovΘ provozovali mocnß kouzla a drudovΘ ovlßdali tajemnΘ sφly p°φrody. V t∞ch dobßch, kdy v temn²ch pralesech Φekaly nestv∙ry, na loupe₧ivΘ v²pravy do vesnic vyra₧eli Üpinavφ a zarostlφ sk°eti a v jeskynφch spali draci, sv²m t∞lem strß₧φc ohromnΘ bohatstvφ. V t∞ch dobßch, kdy sv∞tem chodili zaklφnaΦi a brßnili lidstvo p°ed t∞mito temn²mi silami. Jejich prßce nikdy nebyla dobrovolnß.
   Budu vyprßv∞t o pihovatΘ zrzce, o prvnφch krocφch do skuteΦnΘho ₧ivota, o strastech, kterΘ ji osud nastra₧il, a kterΘ musela p°ekonat. Tehdy jφ bylo sotva osmnßct, kdy opustila ochrannou nßruΦ kruhu, aby se vrhla do ch°tßnu skuteΦnosti, ochutnala trpk² pohßr pravdy a poznala le₧, nenßvist, zradu a sobectvφ.
   Ale nep°edbφhejme. Nejprve co vlastn∞ o Visenn∞ vφme? Moc zdroj∙ se nedochovalo, koluje jen n∞kolik pov∞stφ. Nejvφce v tomto pomohlo sΦφtßnφ lidu, kterΘ kdysi prob∞hlo v Nilfgaardu. A tak vφme, ₧e Visenna se pravd∞podobn∞ narodila tam. Jejφ otec m∞l Cintrßnskou krev. Svou matku vÜak nem∞la nikdy poznat, proto o nφ nic nevφme, pov∞sti vÜak tvrdφ, ₧e byla dryßda. Od nφ Visenna zd∞dila cit k p°φrod∞, k jejφm zßkon∙m, jejφ hou₧evnatost a vytrvalost. Otec byl kovß°em v Ebbingu, byl to romantick², uzav°en² a tich² mu₧.
   Doba se zm∞nila. Svitky, pergameny a krßlovskΘ knihy se dostaly do rukou "hnutφ za Φistotu". Krßl padl, vypukla revoluce. Ti, kte°φ nem∞li Nilfgaardsou krev museli opustit zemi. I Visennin otec se rozlouΦil s kovßrnou a sp∞Ün∞ odvedl dφvku do hor. Den na to k jeho domovu dorazili ₧oldßci, aby dokonΦili dφlo oΦisty. Stavenφ lehlo popelem.
   Vφtr, dΘÜ¥ a pach smrti provßzel jejich pou¥ na sever p°es Amell, kterß m∞la vΘst do Cintry. P°ipojili se k davu uprchlφk∙, kterΘ potkali cestou. Na paty jim Ülapali ₧oldßci, v p°edu je s otev°enou nßruΦφ oΦekßval mor, kter² se Üφ°il v uprchlick²ch tßborech. Tak Visenna osi°ela. Tehdy jφ bylo osm let. Byla jeÜt∞ dφt∞, neznala sv∞t, nep°e₧ila by. Padla by do drßp∙ divΘ zv∞°e, moru nebo Nilfgaar∩an∙. Ujala se jφ ₧ena, kterß dφvku p°ivedla p°es Klamat a₧ do Mayenny a tam ji p°edala druid∙m. Visenna u₧ tu ₧enu nikdy v ₧ivot∞ nepotkala
   Deset let ₧ila pod druidskou ochrannou, uΦila se znßt moudrost p°φrody, jejφ zßkony a vÜechna jejφ kouzla. Äivot op∞t nabyl smyslu, v∞d∞la u₧, kam osud nasm∞roval jejφ kroky. Dokud neuΦinila chybu, za kterou byla z kruhu vyhnßna.
   
   Zima byla tuhß, napadlo mnoho sn∞hu. ZrzavΘ vlasy, ledabylΘ obleΦenφ, p°φliÜ slabΘ na takovΘ poΦasφ. Trßslo se to zimou, d²chalo si to na ruce a postupovalo kr∙Φek za kr∙Φkem po cest∞, kterß nem∞la cφl. Za zßdy nechßvalo Mayennu, m∞steΦko v jeho₧ okolφ to strßvilo druhou Φßst svΘho d∞tstvφ. Rozhodnutφ bylo krutΘ a nespravedlivΘ.
   Ale nedalo se vrßtit.
   Byla zase sirotkem, zvykla si. Osud °φdil jejφ kroky a to se nedalo ovlivnit. Osud cht∞l, aby zem°ela. Zmrzne, to byl jejφ osud. Tak a¥ se stane, co se mß stßt.
   Druhß Φßst mysli se jeÜt∞ nevzdala:
   Poslechni holka! Jsi druidka. Pou₧ij svoji moc a zachra≥ si ₧ivot. Äφt se musφ! Zapome≥ na Kruh, zapome≥ na spravedlnost. Äij! Na Kruh se m∙₧eÜ z vysoka... vφÜ co...
   Moc? O Φem to proboha mluvφÜ? Mßm houby moc. Co₧ pak jsi holka zapomn∞la, ₧e ti vzali diadΘm? Bez n∞j si nula!
   Nel₧i si! SvΘ um∞nφ nikdy nezapomeneÜ. Nepot°ebujeÜ tu Φelenku, zvlßdnout se to dß i bez nφ. Dokß₧eÜ to, nevzdßvej se.
   Nedokß₧u. Nechci to dokßzat. Jen jedinou v∞c musφm. Um°φt.
   To chceÜ zapomenout vÜe, co t∞ za poslednφch deset let nauΦili?
   Klidn∞. ProΦ ne?
   Jsi husa! MßÜ ₧ivot p°ed sebou. Takov²ch zklamßnφ jeÜt∞ za₧ijeÜ a budou horÜφ. P°ece to nevzdßÜ hned na prvnφ p°ekß₧ce!
   
   Ale Visenna to u₧ vzdala.
   
   Dusot kopyt p°ehluÜil slab² Üelest v∞tru. Oz²val se monotonn∞ a periodicky. To se zm∞nilo. K∙≥ zar₧al a zastavil se. Od jeho nozder se zvedl oblßΦek pßry. Do sn∞hu doskoΦily Φφsi nohy, n∞kolika kroky p°istoupili k le₧φcφmu t∞lu.
   
   V krbu ho°ela a praskala suchß polena. Vysok², zarostl², hn∞dovlas² mu₧ sed∞l na d°ev∞nΘ stoliΦce u l∙₧ka a dφval se na neznßmou. D∞lala mu obrovskΘ starosti, proto₧e u₧ dßvno by musela zem°φt podchlazenφm. Osud stßl p°i nφ, nechal ji ₧φt. Blouznila, vyk°ikovala ze spanφ n∞jakß jmΘna, ₧ßdnΘ ale neznal. Snad to byla druidka z Mayenny, co ale d∞lala v takovΘm poΦasφ v lese tak spo°e od∞nß? Doufal, ₧e mu to jednou prozradφ.
   ZrzΦin dech se op∞t zm∞nil. N∞kolikrßt zprudka vzdychla, a₧ nakonec otev°ela oΦi. Probudila se. Dech se jφ uklidnil, pohledem zmaten∞ p°ehlΘdla okolφ, jejφ oΦi ulp∞ly na mu₧i. Zraky se setkaly. Jejφch duhovkßch se leskl plamen z krbu. Cht∞la n∞co °φct, ale rozkaÜlala se.
   "èÜφφφ." Mu₧ se jφ sna₧il rukou naznaΦit, aby nemluvila. Zrzka ho odmφtla poslechnout.
   "Co.. to.. stalo?" otßzala se ·₧asle po tom, co jφ kaÜel dovolil promluvit.
   Mu₧ polo₧il dla≥ na jejφ rozpßlenΘ Φelo. Cφtila, jak je mrazivß.
   "MßÜ horeΦku."
   "A...," cht∞la se zvednout na loktech do sedu, ale slabost a kaÜel ji to nedovolily.
   "Klφdek, lehni si. Jsi hodn∞ slabß," zarazil mu₧ jejφ sna₧enφ.
   Op∞t na sebe hled∞li. Byla opravdu mladß a velice hezkß, pomyslel si mu₧. Dφvka. Takovou by miloval, to ale musel by b²t o vφce ne₧ dvacet let mladÜφ. Je p°φliÜ mladß, mohla b²t jeho dcerou.
   Usnula. Bude tu sed∞t a hlφdat jφ. Dokud se neuzdravφ.
   
   "Co °φkßÜ Krotine? Dokßzal bys to?"
   UΦednφk se zadφval do plamen∙ a zavrt∞l hlavou.
   "OchrannΘ zaklφnadlo nedokß₧e nikdo z nßs zlomit," odpov∞d∞l Krotin.
   "Jß se vsadφm, ₧e to jde!"
   "Kde bereÜ tu jistotu Krysylove?" otßzal se Krotin s pochybami a p°ilo₧il do ohn∞ dalÜφ poleno. Zvedl se oblak oran₧ov²ch jisker, kterΘ pohasφnaly, a₧ po tom co dopadly do sn∞hu.
   "Ke ka₧dΘmu zaklφnadlu existuje odeklφnadlo. M∙j otec znal kdysi jednoho Φarod∞je a ten mu to vysv∞tloval."
   "To je blbost. ╚ert vem tvΘho otce, v₧dy¥ vφÜ jakej byl. Nezapome≥, ₧e tohle je druidskΘ kouzlo. VelkΘ dubovΘ dve°e, po°ad v nich koluje p°φrodnφ moc. UprosφÜ je aby srostly a nikdo se do nich nedostane. Jenom mistr znß zp∙sob, jak²m dve°e otev°φt.
   "Jß to dokß₧u..," ozval se dφvΦφ alt naproti ohniÜt∞. "je to jednoduch². MusφÜ mφt cit ke d°evu. Naslouchat mu a v∞d∞t, co pot°ebuje."
   Chlapci nejv²Üe o rok starÜφ ne₧ ona na ni chvilku ·₧asle hled∞li. Pak se Krotin zazubil
   "Hehe, tak to t∞ chci vid∞t Visenno."
   A zaΦal se smßt. Visenna slo₧ila ruce na prsou a natßhla si nohy p°ed ohe≥.
   "Jen se sm∞jte!" odtuÜila zlostn∞.
   Krysylov se p°estal smßt. Vstal. Visenna ho pozorn∞ sledovala zespoda.
   "Jß jφ v∞°φm...," °ekl a p°isedl si k nφ.
   "Hele, tak se vsadφme," zazubil se znova Krotin, "Ale, kdy₧ neusp∞jeÜ, tak se s tebou vyspφm."
   "A kdy₧ jo?" namφtla Visenna.
   "Tak... ale, stejn∞ to nedokß₧eÜ."
   "Dokß₧u!"
   
   Visenna znovu otev°ela oΦi. Prvnφ co pocφtila byla straÜlivß zima. Ale v domku bylo teplo. V krbu stßle ho°el ohe≥. Visenna se zachumlal do p°ikr²vky, ale nepomohlo to. K∙₧i m∞la p°ecitliv∞lou na jak²koliv dotyk. Uv∞domovala si, ka₧dou Φßst t∞la. Uv∞domovala si jak je slabß, jak mßlo sil jφ zbylo.
   A uv∞domovala si, ₧e n∞komu vd∞Φφ za ₧ivot.
   "┴... vφtej ve skuteΦnΘm sv∞t∞. Jak jsme se vyspali?" UslyÜela mu₧sk² hlas. Zahled∞la se mu do oΦi. ProΦ jφ p°ipadal pov∞dom²? Mu₧ jφ podßval hrnek s tekutinou.
   "Vypi to, pom∙₧e ti," °ekl. Visenna posluÜn∞ otev°ela ·sta a nechala stΘci trochu bylinnΘho Φaje do jφcnu. M∞lo to odpornou chu¥. Strou₧ek vody jφ tekl po brad∞.
   "Napi se jeÜt∞... no... vidφÜ, ₧e ti to jde. Kdy₧ m∞ ve vÜem poslechneÜ, do t²dne budeÜ op∞t silnß."
   "Kdo vlastn∞ jste, ₧e mi pomßhßte? A co se stalo?"
   "MßÜ moc otßzek, kot∞, nejsi ale schopnß vÜechny odpov∞di unΘst. Te∩ jeÜt∞ ne. Uzdrav se, naber sφlu, potom ti prozradφm vφc."
   "Aspo≥ mi °eknete svΘ jmΘno...," ₧adonil chraptiv² alt.
   "Dob°e. ╪φkej mi Kalen."
   "Kalene, prosφm..."
   "Ale jak se jmenujeÜ ty, mß nejdra₧Üφ?"
   Visenna zamrkala zmaten²m pohledem. SvraÜtila Φelo, jakoby si na n∞co vzpomφnala.
   "Jß... nevφm. Mo₧nß to znφ divn∞, ale nemohu si vzpomenout. Zapomn∞la jsem...." KaÜel jφ nedovolil dokonΦit v∞tu.
   "Nevadφ," konejÜil ji Kalen a pohladil ji po zrzav²ch vlasech. "VzpomeneÜ si, uvidφÜ. OdpoΦφvej."
   
   I Kruh druid∙ mß svoje sφdlo tvo°φcφ n∞kolik dom∙. VÜechny jsou samoz°ejm∞ ze d°eva. Pov∞sti o tom, ₧e druidovΘ bydlφ v lesφch jsou zcestnΘ. To platφ jen o druidech samotß°φch a podivφnech. Ostatnφ v∞tÜinou ₧ijφ ve vesnici postavenΘ z p°φrodnφch surovin. Jejich domy vypadajφ jako by prßv∞ vyrostly ze zem∞. Pro druida nenφ t∞₧kΘ p°inutit strom, aby rostl tak jak si p°eje.
   Tahle osada le₧φ na okraji Mayenny. Uprost°ed osady stojφ v∞tÜφ stavenφ. Je to knihovna, nejv∞tÜφ bohatstvφ MayennskΘho Kruhu.
   VÜichni spali, na osadu se pomalu snßÜely vloΦky st°φbrnΘho sn∞hu. Pod st°echou domu se plφ₧ily t°i postavy. Z Visennina diadΘmu se linulo matn∞ bφlΘ sv∞tlo.
   "Nikdo to nehlφdß," ozval se Üepot.
   "A proΦ by m∞l, Krysylove," zaÜeptal n∞kdo jin², "V₧dy¥ je to zamΦenΘ magiφ. Nikdo se tam nedostane."
   "Jsem p°ipravenß," oznßmila Visenna a pohladila chalcedon.
   "Krotin na ni k²vl a gestem odehnal Krysylova hlφdat za roh. Visenna p°istoupila k venkovnφm dve°φm. Ty jeÜt∞ nebyly tak dob°e uzamΦeny. P°ilo₧ila ruku na d°evo a dotkla se diadΘmu. èediv² polodrahokam se na kratiΦk² okam₧ik zelen∞ rozzß°il. Otvorem, jen₧ se zßhy otev°el, se snadno protßhla dovnit°. Uvnit° vlßdla hustß tma. Visenna Üla chodbou sama ztracenß v tichu. Kradla se podΘl st∞n, hledala ty sprßvnΘ dve°e. NaÜla je.
   Knihovna kruhu.
   Dotkla se jich, sna₧ila se naslouchat d°evu. Chystala se vyslovit za°φkßnφ, kterΘ si peΦliv∞ p°ipravila. Dve°e se vÜak otev°ely d°φv, ne₧ staΦila cokoliv °φci.
   Äe by byla v nesprßvnΘ mφstnosti?
   Nebyla.
   To se zdßlo snadnΘ.
   P°φliÜ snadnΘ.
   "Mßm to!" zaÜeptala, kdy₧ se objevila p°ed stavenφm. V ruce dr₧ela jednu z mnoha knih.
   "Ona to dokßzala..," ₧asl Krotin.
   Visennu znenadßnφ obklopil zelen² prstenec. Z∙stala tak, jak byla. Ruku, ve kterΘ v ten okam₧ik dr₧ela knihu, m∞la vztyΦenou nad hlavou. Nemohla se pohnout. Kouzlo ji svazovalo. Mohla jen mluvit.
   "Oßch..." vzdychla p°ekvapenφm.
   "Mistr Fregenal," prohlßsil Krysylov, "blφ₧φ se!"
   "Mizφme!"
   "A co Visenna?"
   Krotin mßvl rukou a zmizel mezi domy. Krysylov ho sp∞Ün∞ nßsledoval. P°iÜel mistr. Na jeho tvß°i se objevil faleÜn² ·div.
   "Visenna, tak to jsem skuteΦn∞ neΦekal. Ani si nedokß₧eÜ p°edstavit, co jsi provedla a jakΘ to m∙₧e mφt pro tebe nßsledky."
   "Odpus¥te pane..."
   Fregenal ji vytrhl knihu z ruky. Visenna se stßle nemohla h²bat. Te∩ p°ipomφnala sm∞Ünou sochu zobrazujφc mßvajφcφ rolnici.
   "Odpustit? Jenom to? D∞vΦe, d∞vΦe. To je setsakra mßlo. Vloupßnφ se do knihovny. A... ukradenφ zakßzanΘ knihy. Nechci vid∞t co tomu °ekne rada."
   "Ale...."
   Visenna se rozvzlykala
   
   Nßhle otev°ela oΦi. M∞la je plnΘ slz. Byla noc, v domku se usφdlila hustß, neproniknutelnß tma. Visenna si vzpomn∞la na jmΘna. Znala u₧ svΘ i sv²ch p°ßtel. V∞d∞la kdo byl Fregenal, Martia, FΘnix, Miko a dalÜφ mist°i kruhu. Fregenal... jen kdyby v∞d∞la, proΦ to jmΘno spojuje se zlostφ, jen₧ ji nev∞domky nutila svφrat ruce v p∞st.
   èkvφrou ve dve°φch sem pronikal zp∞v meluzφny.
   
   "Vß₧enß rado, vß₧enφ ΦlenovΘ!" V hale v jednom ze samorostl²ch domk∙ sed∞lo n∞kolik druid∙ v kruhu kolem kulatΘho stolu se zasmuÜil²mi v²razy ve tvß°i. Fregenal stßl vΦele a mluvil, p°iΦem₧ se toΦil vlevo a vpravo, aby jeho °eΦ slyÜeli vÜichni p°φtomnφ.
   "S radostφ oznamuji, ₧e ztrßta zakßzan²ch knih byla objasn∞na. NaÜel jsem vinφka, kter² za celou krßde₧φ stojφ. Zde ji mßme..."
   Zelenß kola kolem Visenny se rozplynula v d²mu. Cφtila, jak jφ povolujφ svaly a zaΦφnajφ bolet. Fregenal ji vÜak prudce p°itßhl za ruku a postavil p°ed kulat² st∙l.
   Visenna zavzdychala bolestφ.
   Na tvß°φch p°φtomn²ch druid∙ se objevil nßznak ·₧asu.
   "Ano vß₧enß rado. To ona byla chycena p°ed knihovnou a tuto knihu dr₧ela v ruce. A jß se te∩ ptßm, jak se mohla dostat do vaÜich rukou, Visenno?"
   Martia naproti stolu se zahled∞la Visenn∞ do oΦφ. Ne, pomyslela si, te∩ by to neÜlo. Je tady p°φliÜ mnoho lidφ. Visenna to bude muset n∞jak vydr₧et. Alespo≥ prozatφm.
   "Je to pravda Visenno?" zeptal se druid Miko.
   "Nenφ..."
   "Popφrßte, ₧e jste tu knihu dr₧ela, Visenno?" otßzal se ost°e Fregenal.
   "An... Ne, nepopφrßm..."
   "Tak, jak se k vßm dostala...?"
   "Jß... naÜla jsem ji ... le₧ela tam... v knihovn∞... na stolku...."
   "Aha..." prohlßsil s nßznakem ironie v hlase Fregenal, "... a jakpak jsme se asi dostali dovnit°, co?"
   "Visenno, ale knihovna byla magicky zamΦenß," ozvala se Martia, "nikdo se tam nedostane, pokud neznß odmykacφ zaklφnadlo." Visenna si uv∞domovala, ₧e mezi slovy se sna₧φ Martia ukr²t n∞jak² vzkaz. Nebo se to alespo≥ zdßlo. Bohu₧el nedokßzala se soust°edit.
   "Visenno..."
   "Ona nebyla zamΦenß...," protestovala dφvka.
   "Myslφm si, ₧e l₧ete, sleΦno Visenno. V∞tÜφ hloupost jste si nemohla vymyslet."
   "Ale...," Te∩ slyÜela, jak se druidovΘ dohadujφ nahlas. Najednou m∞la hlavu plnou hlas∙. Odrß₧ely se tam a huΦely jak vΦely v ·l∙. Visenna klesla na kolena a rozbreΦela se do dlanφ.
   
   "A potom mi vzali diadΘm. Fregenal m∞ pak sßm dovedl a₧ na okraj osady a odstrΦil mne do sn∞hu. Äe pr² jsem vylouΦenß a nesmφm se vracet. Prßv∞ zaΦφnalo sn∞₧it."
   "To je nelidskΘ," °ekl Kalen, "Kruh u₧ nenφ to co b²val. Za dob mΘho mlßdφ se tohle nemohlo stßt."
   "Tys do Kruhu pat°il?" podivila se Visenna.
   "Ano, ale je to u₧ hodn∞ dlouho. Byl jsem sirotek. Kruh se mne ujal a jß jsem se m∞l stßt druidem. AvÜak sotva jsem dosp∞l, dobrovoln∞ jsem odeÜel a stal se ze mne ₧oldßk. Osud si nep°ßl, abych se byl druid."
   "To je Ükoda..."
   "Nelituji toho, te∩, kdy₧ slyÜφm, jak se Φasy zm∞nily."
   "Kalene, oni si myslφ, ₧e jsem pomßhala Alz∙rovi. U₧ je to d²l, co ho vyhnali. "
   "Alz∙r... neznßm, kdo je to?"
   "┴le," mßvla rukou Visenna, "To je na delÜφ povφdßnφ."
   Kalen ji v∞noval ·sm∞v.
   "Jß mßm Φasu dost. A tebe stejn∞ dneska nikam nepustφm. MusφÜ b²t jeÜt∞ hezky v teple."
   Visenna se pousmßla. Zachumlala se do pe°iny, pravou rukou si podep°ela hlavu, odhrnula vlasy z Φela a spustila:
   "Alz∙r je druid a d°φve pat°il do kruhu. Ale ne₧ ho vylouΦili, provalilo se, ₧e se z Φßsti zab²val temnou magii. Dokßzal stvo°it prapodivnΘ, obrovskΘ a nebezpeΦnΘ tvory pouhou magii. Byl dobr² v tomhle um∞nφ, jeho p°φÜerky mohly samy ₧φt i dΘle ne₧ n∞kolik dn∙. Poda°ilo se mu, ₧e se i rozmno₧ovaly. Byl tφm posedl², sestavil mnoho nov²ch zaklφnadel a za°φkßnφ. Zkombinoval druidskou magii s Φarod∞jnou. ZaÜel vÜak p°φliÜ daleko, kdy₧ najal ₧oldßky a se svou armßdou nestv∙r obsadil doly na Mahakamu. Potom ho kruh vylouΦil. Ovlßdla ho touha po bohatstvφ"
   "A co ty knihy?"
   "Nevφm. To co jsem ud∞lala byla samoz°ejm∞ hloupost, a moc m∞ to mrzφ... Nemßm tuÜenφ, kde se tam vzalo zakßzanΘ Elnorovo uΦenφ."
   "To jsou knihy o zkßze, ne?"
   "Ani ne," nesouhlasila Visenna, "Nedß se °φct, ₧e jsou o zlu a zkßze. Jsou o sjednocenΘ magii, o tom, ₧e magickΘ sila je jen jedna. A pak, ₧e magie neznß ani dobro ani zlo. Odhaluje podobnosti mezi druidskou p°φrodnφ magii a klasickou magii."
   Kalen se zamyslel.
   "Poslechni Visenno, jak tohle vφÜ, kdy₧ jsou zakßzanΘ?"
   Visenna se zard∞la. "No, kdy₧ je n∞co zakßzanΘ, tak to stojφ za to si to p°eΦφst, nemßm pravdu?"
   "┴-ha, te∩ je mi to jasnΘ. Tak₧e Alz∙r se zmocnil knih."
   "Jo. Ale nikdo mu to nedokßzal. Rada nem∞la ₧ßdnΘ d∙kazy. Jß si myslφm, ₧e p°φliÜ d∙v∞°ujφ tomu ochrannΘmu zaklφnadlu, kterΘ chrßnφ knihovnu. Alz∙r ho mohl prorazit a dostat se dovnit°. NicmΘn∞, rada zaΦala hledat komplice, kter² knihy vynesl ve dne. Nejprve si mysleli, ₧e je to knihovnφk."
   "Tak₧e, kdy₧ te∩ vyhnali Alz∙rova pomocnφka, mß Fregenal klid..."
   Visenna na n∞j pohlΘdla s ned∙v∞rou v oΦφ.
   "Jaks' p°iÜel na to, ₧e jeho pomocnφkem je sßm mistr Fregenal?"
   "Jß si to nemyslφm. Ty to tak lφΦφÜ. DφvßÜ se na Fregenala jako na dΘmona"
   Visenna sklopila oΦi. "Jist∞, mßÜ pravdu Kalene. Je v tom mß zaujatost. Po°ßd si myslφm, ₧e ta knihovna byla past a ₧e m∞ Krotin s Krysylovem m∞li nalßkat."
   "Tak₧e te∩ si hezky lehni Visenno a odpoΦφvej. Zφtra musφÜ b²t zdravß a silnß"
   "Co bude zφtra?" zeptala se a tßzav∞ pozvedla oboΦφ.
   "Zφtra bude taky den," odtuÜil Kalen.
   
   Martia byla u₧ starÜφ druidka. M∞la sφly po°ßd hodn∞, ale vlasy jφ u₧ zaΦφnaly b∞let a na tvß°i se objevovaly v²razn∞jÜφ vrßsky.
   èedovlasß ₧ena stßla u okna domku a starostliv∞ pozorovala v²voj poΦasφ venku. Pak symbolicky bouchla do zdi a prudce vykroΦila ke dve°φm.
   "Jdu za nφ!" °ekla si pro sebe.
   "Martio, kam chceÜ jφt tak pozd∞?" ozval se Miko.
   Martia se zabalila do tlustΘho kabßtu s kapucφ.
   "P°ivedu Visennu zp∞t. Takhle jφ hrozφ smrt."
   Miko ji zastoupil cestu.
   "ProΦ? ChceÜ snad poruÜit rozhodnutφ rady? VylouΦili jsme ji a vyhnali!"
   "Jß jsem hlasovala proti."
   "Ale sama."
   Martia p°eÜla zp∞t k oknu. "Miko, poj∩ sem. PohlΘdni," ukßzala ven.
   O n∞kolik desφtek let mladÜφ, ambici≤znφ mu₧ s krßtk²mi, zrzav²mi vlasy a s nazelen²ma oΦima se postavil vedle druidky.
   "VidφÜ to? Venku zu°φ peklo. Ledovß panφ vyhnala v∞trnΘ kon∞ na pastviny. Ani ty bys nep°e₧il v takovΘm blßzinci."
   "Vsadφm se, ₧e ano," pohlΘdl na ni pov²Üen∞, " a ona si jist∞ poradφ. Je to druidka a Φarod∞jnice. Nezapomφnej, ₧e je Alz∙rovou ₧ßkynφ. Ta p°e₧ije. A kdy₧ ne..."
   Martia zabl²skla oΦima. M∞la sto chutφ mu jednu vrazit. Jeho Üt∞stφ bylo, ₧e se jeÜt∞ kontrolovala.
   "PoslyÜ Miko, co kdybych t∞ tak cviΦn∞ vylouΦila z kruhu. Seberu ti vÜechno, co jste sebrali Visenn∞ a vyhodφm t∞ do bou°e pohlφdat v∞trnΘ kon∞. Co °φkßÜ? Jak dlouho to vydr₧φÜ? Celou noc? P∞t hodin? T°i hodiny? Nebo deset minut?"

Na zßv∞t°φ

   Opustili les a stanuli na plßnφch. P°ed nimi se tßhla bφlß a naprosto rovnß plocha. Jen n∞kolik jelenφch stop poblφ₧ ji k°i₧ovalo. V mlze, na pomezφ viditelnosti se schovßvaly domky. Byly vid∞t jen jejich st°echy.
   Kon∞ se zastavili. V ko₧eÜinßch zabalenΘ postavy seskoΦily. Ta o hlavu a p∙l vyÜÜφ ukßzala rukou na st°echy, kterΘ vykukovaly za horizontem kopce. Poutnφci se chvφli dohadovali a potom vstoupili na bφlou plß≥. Kon∞ vedli na uzd∞. Postupovali velice pomalu, nohy se jim no°ily po kolena do sn∞hu.
   VÜude byl klid. Relativnφ...
   "... opravdu to neznßm...," byl slyÜet ₧ensk² alt.
   "ÄijeÜ tady deset let a nikdy jsi je nenavÜtφvila?" podivoval se Kalen.
   "DruidovΘ se se nest²kajφ s lidmi, pokud nemusφ. ╪φkals, ₧es k nim pat°il. To si to nepamatujeÜ?"
   "Asi mßÜ pravdu. Je to u₧ hrozn∞ dßvno"
   "Kalene?"
   "Ano Visenno?"
   "Slφbil jsi, ₧e mi prozradφÜ n∞co z tvΘ minulosti."
   "To je na dlouhΘ povφdßnφ," odpov∞d∞l Kalen.
   "Mßme Φasu dost..." prohlßsila Visenna.
   Kalen se na ni otoΦil. Tvß°il se naoko trochu ura₧en∞.
   "VracφÜ mi mß slova, to se ned∞la."
   "Ty taky... Tak, co mi povφÜ...?"
   Kalen se otoΦil zp∞t a pokraΦoval v cest∞. D∞lal, ₧e jφ nev∞nuje pozornost.
   "HΘj," zak°iΦela. Hodila po n∞m sn∞hovou kouli.
   "Tak ty takhle. UliΦnice!"
   Hezkou chvφli se koulovali, schovßvali se za ko≥mi, hßzeli si snφh za krk. Kalen se nynφ cφtil tak mladÜφ. Bylo to jako kouzlo. Ale pak vyprchalo, potom co Visenna z∙stala stßt a ukßzala na oblohu. Na zßpad∞ se vznßÜela Φernß teΦka, kterß se p°ibli₧ovala. Dlouho ji pozorovali, a₧ byla tak blφzko, ₧e ji byli schopni rozeznat.
   "To je varan," oznßmila suÜe Visenna, kdy₧ m∞li jeÜt∞ra nad hlavou, "N∞koho nese."
   "Jo, vidφm," p°itakal Kalen, "Kampak asi letφ. Tφmhle sm∞rem to je Vengerberg. A jeÜt∞ p°edtφm je Rivie."
   "Mahakam..." dodala Visenna.
   "Mo₧nß...," souhlasil Kalen odpovφdaje tak na nevyslovenou domn∞nku.
   Sledovali ho jeÜt∞ chvφli. Jezdec je musel urΦit∞ spat°it a asi jim nev∞noval pozornost. V obleΦenφ, kterΘ dvojice m∞la na sob∞ vypadal ka₧d² poutnφk stejn∞.
   "Velice zajφmavΘ," svraÜtil Φelo Kalen, "kdy₧ uvß₧φm, kdy naposledy jsem vid∞l skuteΦnΘho varana."
   Sledovali lΘtajφcφho jeÜt∞ra tak dlouho, dokud nezmizel v mlze. Pak pokraΦovali dßl. Vesnice u₧ byla na dohled.
   Do osady vjeli na konφch. NφzkΘ d°ev∞nΘ domky stßly zasypßny takovou vrstvou sn∞hu, ₧e je nebylo skoro vid∞t. Byly postaveny podΘl vyÜlapanΘ cesty, kterß se tßhla celou osadou. D∞ti, jen₧ u cesty po sob∞ hßzely sn∞hem, se rozutekly k domov∙m pod ochranu matΦiny zßst∞ry. Mu₧i jezdce pozorovali s ned∙v∞rou ve tvß°φch. Oba kon∞ bez v∞tÜφho zßjmu Üli dßle, nepospφchali. Zastavili se a₧ p°ed velkou studnφ, kterß byla skoro vprost°ed vesnice. LidΘ kolem utvo°ili kruh.
   "Jsem Kalen," zvolal jezdec a rozhlΘdl se po lidech, "p°iÜel jsem vßs pozdravit. Nedßvno jsem koupil d∙m nedaleko odsud. Jsem vlastn∞ vßÜ soused." SeskoΦil z kon∞.
   Jeden z mφstnφch k n∞mu p°estoupil a p°ßtelsky nabφdl svou pravici. Kalen pozdrav op∞toval.
   "Zdravφm t∞, Kalene. Jsem Brok a lidΘ m∞ zvolil zßstupcem osady. I jß rßd poznßvßm souseda. Nenφ trochu t∞sno v Duronov∞ farmiΦce?"
   "Ani ne, alespo≥ pro mne," usmßl se Kalen, "staΦφ mi to." OtoΦil se k druhΘmu koni a pomohl dφvce na zem.
   "A tohle je Visenna," °ekl Kalen a sundal ji kapuci, "Visenna z Mayenny, potkal jsem jφ cestou ke svΘmu novΘmu domovu. Mohla by n∞komu z vßs pomoci, proto₧e je lΘΦitelka."
   "Ale Kalene...," zak≥ourala Visenna. Nem∞la sebou ₧ßdnΘ magickΘ p°edm∞ty, a jak u₧ jednou °ekla, bez nich je nic.
   Brok vzal dφvku za ruku a polφbil jejφ prstφky. "JakΘ Üt∞stφ nßs potkalo, ₧e k nßm p°ivedlo druidku z kruhu. Nemoce jsou naÜi nep°ßtelΘ."
   Visenna se zaΦervenala. "Budu up°φmnß pane Broku. Kalen rßd p°ehßnφ, ne vÜe je tak, jak lφΦφ. Nevφm jestli vßm budu co platnß..."
   "To ale nevadφ," usmßl se na nφ Brok, "U₧ vaÜe spoleΦnost lΘΦφ..."
   Potom se Brok otoΦil k davu: "No tak, b∞₧te si zase po svΘm, tady se u₧ nic zvlßÜtnφho dφt nebude." LidΘ se rozchßzeli. N∞co zatahalo Visennu za plßÜ¥. OtoΦila se a pohlΘdla dol∙ do smutnΘ tvß°e chlapeΦka. "Panφ, prosφm, maminka je nemocnß..."
   Brok a Kalen odchßzeli, Visenna z∙stala stßt. Byla na rozpacφch. Nem∞la tu moc komukoliv pomoci o tom si byla tΘm∞° jistß. Ale, kdy₧ se to d∞cko tak smutn∞ dφvalo, nemohla odolat... Bylo by to v rozporu se slibem, kter² dr₧el Mayennsk² Kruh.
   "Kalene, prosφm...,"
   Kalen se otoΦil a vrßtil se k nφ. VÜiml si dφt∞te a poklekl k n∞mu. Chlapec s havranφmi vlasy mu ochotn∞ sd∞lil co je s jeho matkou.
   "To zvlßdneÜ Visenno, musφÜ si v∞°it. TΘ ₧en∞ bude staΦit jen vlφdnΘ slovo. B∞₧, uvidφÜ, ₧e to zvlßdneÜ."
   Pak se vzdßlil a pokraΦoval s Brokem k domku, kter² mφstnφ pou₧φvali jako hostinec i jako mφsto, kde se °eÜili spoleΦnΘ problΘmy. Oba kon∞ odvedl Brok∙v pomocnφk do stßjφ.
   "PoslyÜte, jak se tohle mφsto vlastn∞ jmenuje? " otßzal se Kalen, kdy₧ se oba usadili ke stolu v teple mφstnφ hospody.
   "Up°φmn∞ °eΦeno, tahle osada ani jmΘno nemß. Pro nßs to je prost∞ domov, jsme tu toti₧ jako velkß rodina. Jedin² co vφm, ₧e n∞kte°φ z Mayenny tomu °φkajφ 'Na zßv∞t°φ' "
   "Na zßv∞t°φ," zopakoval Kalen, "taky u₧ jsem to n∞kde slyÜel."
   "╪ekl jsi, ₧e p°ichßzφÜ zdaleka. NaÜi lidΘ jsou laΦnφ po zprßvßch ze sv∞ta. Pov∞z Kalene, co novΘho je v Temerii. Co vßlka na jihu, jak to celΘ dopadß?"
   "Vßlka u₧ skonΦila," odpov∞d∞l klidn∞ Kalen, "p°ichßzφm zrovna odtamtud.. Bojoval jsem po boku krßle Cintry a spoleΦn²mi silami se nßm poda°ilo zvφt∞zit."
   "Tak₧e Ebbing zase pat°φ Cint°e?"
   "A dlouho bude, Nilfgaard se toho ·zemφ vzdal. Dohoda byla ji₧ podepsßna."
   "A potom? Jak² d∙vod t∞ p°ivedl a₧ do Mayenny?"
   "Nemßm u₧ domov, ten m∙j byl u hranic Cintry. Vrßtil jsem se tam a nepoznal jsem ta mφsta. Je to vysoko v horßch a Nilfgaar∩anΘ na postupu pot°ebovali jφdlo. A tak cestou plenili vÜechny horskΘ vesnice a potom co vybrali vÜechny potraviny, zabili mu₧e, znßsilnili ₧eny a Üli dßl. Ne, tam u₧ nepat°φm. Vydal jsem se na sever, do mφst, kterß nebyla posti₧ena vßlkou. Byl jsem v Tiggu, kter² od t∞ch dob hodn∞ zchudl. LidΘ strßdajφ hladem a °ßdφ tam mor. Cht∞l jsem jφt tedy vφc na sever, ale cesty m∞ zavedly do ·dolφ °eky Jarugy a ·dolφm do Soddenu a do Mayenny. ╚φm vφc jsem se vzdaloval bojiÜti, tφm mΘn∞ bylo znßt, ₧e kdesi na jihu prob∞hla bitva. Mohu se n∞co zeptat jß?"
   "Jist∞, ptej se."
   "Kdy₧ jsme Visennou Üli od lesa k vßm, vid∞li jsme varana. Zajφmß m∞ to. Pokud vφm, varani u₧ dlouho nenavÜtφvili sever od Nilfgaardu. Dokonce ani ve vßlce o Ebbing jsem si ₧ßdn²ch nevÜiml. Domnφval jsem se, ₧e vym°eli. Zm∞nilo se n∞co za tu dobu?"
   Brok jen bezmocn∞ pokrΦil rameny. Pak dodal:
   "Taky jsme to vid∞li a taky nßs to vyd∞silo. Varan ve vzduchu nikdy nev∞stil nic dobrΘho. My vÜichni se domnφvßme, ₧e jsou pomocnφci temn²ch mßg∙, a jeho p°φtomnost zde prozrazuje, ₧e n∞kdo chce vyu₧φt magie k boji a obsadit Lyrii."
   "Mßm podobn² nßzor."
   
   Chlapec s kaÜtanov²mi vlasy vedl Visennu do jednΘ z mnoha prochladl²ch ch²Üφ postavenΘ z kamenφ, d°eva a doÜek. Zrzka nakoukla dovnit°. Bylo tam Üero. V kuchyni u pod krbem ho°el ohe≥, ale byl slab² na to, aby dokßzal tahle mφsta zah°ßt. U st∞ny pod oknem stßlo l∙₧ko a v n∞m zabalenß do hadr∙ a Üpinav²ch pe°in le₧ela starÜφ ₧ena. Tvß°e m∞la zarudlΘ a u₧ na dßlku z nφ zdßnliv∞ sßlalo teplo.
   Co te∩ Visenno, co te∩? Jak t∞ to uΦili? VeÜla do pokoje skoro poÜpiΦkßch, jakoby se bßla, ₧e si jφ nemocnß vÜimne. P°istoupila blφ₧, jemn∞ se dotkla Φela tΘ ₧eny.
   Zarudl² obliΦej se na nφ otoΦil. Äena otev°ela oΦi a zubo₧en²m pohledem si neznßmou prohlφ₧ela.
   Co te∩ Visenno, co te∩? problesklo Visenn∞ hlavou.
   "Vy jste lΘΦitelka?" ozvala se chraptiv∞ nemocnß. Visenna jen neznateln∞ k²vla hlavou.
   "UzdravφÜ se mami," zvolal chlapec.
   Bylo vid∞t, ₧e z ₧eny opadlo jakΘsi nap∞tφ. Vypadala mnohem klidn∞ji, ne₧ p°edtφm. Visenna si uv∞domovala, ₧e u₧ jejφ p°φtomnost jφ dßvß nad∞ji a m∙₧e znaΦn∞ pomoc p°i lΘΦeni. Ten mu₧, Brok, m∞l pravdu, kdy₧ prohlßsil, ₧e jejφ spoleΦnost lΘΦφ.
   "Bude zase dob°e," dodala. Pak p°isedla k nemocnΘ a poslala chlapce oh°ßt vodu. Pravou rukou znovu polo₧ila na jejφ Φelo tak jak by to d∞lala, kdyby m∞la diadΘm. Cφtila, jak horeΦka prostupuje jejφmi promrzl²mi prsty. Jako by si to teplo brala, proto₧e ho bylo mΘn∞ a mΘn∞. AvÜak mohlo to b²t jen zdßnφ.
   Chlapec p°inesl hork² Φaj v hrnφΦku a p°edal ho Visenn∞.
   "Napijte se, ud∞lß vßm to dob°e," °ekla a podala hrnφΦek ₧en∞. Matn∞ si vzpomn∞la, jak tutΘ₧ situaci pro₧ila p°ed n∞kolika dny.
   Doufala, ₧e to bylo to nejlepÜφ, co pro nemocnou mohla v tuto chvφli ud∞lat.
   "Zφtra vßm bude u₧ mnohem lΘpe..., jen musφte z∙stat v klidu a p°ikrytß," oznßmila nakonec a p°itom v∞d∞la, ₧e ta ₧ena to dopφsmene vyplnφ.
   "D∞kujφ vßm, mocnß panφ," odpov∞d∞la nemocnß rozt°esen²m hlasem, "Nevφm, jak se vßm odvd∞Φφm."
   "Ne, to nenφ t°eba, staΦφ, kdy₧ budu v∞d∞t, ₧e jste Ü¥astnß."
   VyÜla p°ed d∙m, chlapec jφ jeÜt∞ stßle nßsledoval. Dr₧el cosi v dlani a podßval to Visenn∞
   "Maminka °φkala, ₧e si mßte vzφt toto."
   Visenna si prohlφ₧ela m∞Üec s zjevnou neochotou. Bylo v n∞m dvacet Mayennsk²ch denßr∙. Nemohla si to vzφt, v₧dy¥ nic neud∞lala.
   "Nemohu si to vzφt."
   "Musφte, je to vaÜe. Maminka nakßzala, ₧e si to musφte vzφt."
   Nakonec Visenna podlehla a m∞Üec vlo₧ila do kapsy u kabßtu. Pod∞kovala. Chvφli tam stßla a hled∞la do neurΦita, dlouho potom co chlapec zmizel v dom∞. Te∩ musela najφt Kalena. Ne₧ se vÜak staΦila otoΦit, kdosi ji oslovil.
   Byl to mu₧ ve st°ednφch letech.
   "Och vzßcnß panφ, dobrosrdeΦnß lΘΦitelko, celß naÜe rodina onemocn∞la. Jste naÜe jedinß nad∞je."
   
   "Visennooooo......."
   Lesem se rozlΘhala ozv∞na. Byla jak vlna, po nφ₧ nßsledovala rovnß a naprosto klidnß hladina. Nastalo ticho. Nikdo neodpovφdal. Nikdo se neozval. Ani hlßska nezazn∞la. Ani nßznak. Jen po chvφli se do pop°edφ vedral Üelest v∞tru ve stromech.
   Martia byla na dn∞. P∞t dnφ prochßzela lesy v okolφ, p∞t dnφ se domßhala odpov∞di. Jejφ diadΘm byl stßle chladn², nenapovφdal mnoho. Cht∞la Visennu najφt druidskou magii, ale neusp∞la. Bylo jen n∞kolik mo₧nosti. Bu∩ byla dost daleko, ₧e jφ chalcedon nedokßzal najφt, nebo byla mrtvß. Doufala v prvnφ mo₧nost.
   Martia to zaΦala vzdßvat. Po Visenn∞ se slehla zem. Padla na cest∞ a byla zasypßna sn∞hem. Nikdy u₧ jφ nenajde. Do smrti si to bude vyΦφtat. Visenna m∞la ₧ivot ve sv²ch rukou, a byl by to jist∞ ₧ivot dlouh², kdyby....
   Bez varovßnφ se jφ v mysli objevila vize vesnice. Byla malß, stßla vprost°ed obrovskΘ bφle plßn∞. Ta vize m∞la jedinΘ vysv∞tlenφ. Chalcedon naÜel Visennu a te∩ zobrazil mφsto, kde se nalΘzala. Svitla jisk°iΦka nad∞je. Pokud opravdu doÜla a₧ tam, byla v bezpeΦφ. Alespo≥ prozatφm. Martia znala tu vesnici, °φkali jφ "Na zßv∞t°φ".

   "Jsem utahanß Kalene," st∞₧ovala si zrzka, "A prochladlß."
   Chytil jφ kolem ramen a p°itiskl k t∞lu. Op°ela si hlavu o jeho rameno.
   "U₧ je to lepÜφ?"
   "LepÜφ, dφk."
   "Pojedeme dom∙," °ekl a oba vykroΦili ke stßjφm. Jejich kon∞ tam stßly vyh°ebelcovßny, osedlßny a tvß°ili se spokojen∞.
   "Kolik toho mßÜ Visenno?"
   Zrzka na n∞j p°ekvapen∞ vzhlΘdla.
   "Co₧e...?" otßzala se, avÜak bylo na nφ poznat, ₧e otßzce dokonale porozum∞la.
   "N∞co jsi musela dostat, ne?"
   Odtrhla se od n∞j a zamraΦila se.
   "Kalene, ty jsi nep°ijel pozdravit sousedy, p°iznej se!"
   "Jsi chytrß," usmßl se, "mßÜ pravdu, nep°ijel jsem jen tak nazda°b∙h. Je zima Visenno, a tihle lidΘ kolem snßzeji onemocnφ, a¥ u₧ z nachlazenφ, nebo z jinΘ p°φΦiny..."
   "A tak jsi m∞ vyu₧il! Jß je vylΘΦφm a ty si vezmeÜ penφze. A v∙bec ti nevadφ, ₧e by je ti lidΘ pot°ebovali vφc."
   "Tak to ve sv∞t∞ chodφ. Kdy₧ n∞co pot°ebujeÜ musφÜ zaplatit. Pro n∞ je to vφc ne₧ zßkon. Ti lidΘ tady kolem tebe ₧ijφ ve skuteΦn²m sv∞t∞, kde p°e₧ije ten, kdo mß vφc. Oni jsou zvyklφ zaplatit za dobrou slu₧bu."
   "Ale Kalene, jß jsem pro n∞ nic neud∞lala. Jß... jß ani nevφm, jestli jim to pomohlo," hlas jφ zadrhßval, "co kdy₧...co kdy₧ n∞kdo zφtra zem°e i p°esto, ₧e jeho rodina na jeho zßchranu dala veÜkerΘ svΘ ·spory?"
   "Nevφm, to u₧ je osud..."
   "Jsi odporn² Kalene! Vem si ty penφze. Se₧er si je!" Hodila po n∞m m∞Ücem. Kalen jej nezachytil a m∞Üec dopadl do sena. Visenna prudce vyskoΦila na kon∞ a z prudce ho p°inutila do b∞hu. Ve vzduchu se rozplynul oblßΦek pßry. Kalen se sehnul pro pytlφk, potom rychle nasedl na svΘho o°e.
   Vyb∞hl na cestu za Visennou. Volal na nφ, ale ani se neohlΘdla. Pronßsledoval ji a₧ k okraji bφlΘ plßn∞. V∞d∞la, ₧e tam k∙≥ neprojde. PokraΦovala tedy cestou na jih, ale daleko se nedostala. Snφh tu byl mßlo udupan² a kopyta se no°ila hluboko do sn∞hu. Za chvφli ji Kalen dohonil.
   "Visenno, st∙j. Zlost ti zast°ela mysl," volal na nφ, "nevφÜ co d∞lßÜ."
   "Vφm, a nech m∞ na pokoji!"
   "Fakt jo?" utrousil ironicky Kalen, "tak mi to tedy pov∞z."
   "Nech toho!"
   "Ne vß₧n∞," nadechl se," co mßÜ v ·myslu dßl? Kam chceÜ jet?"
   Zastavila se a hled∞la nep°φtomn∞ p°ed sebe. Z ·st vypouÜt∞la hustß oblaka pßry.
   "Visenno, p°ed sv∞tem neuteΦeÜ. Mo₧nß, ₧e t∞ v Kruhu uΦili solidarit∞, ale tady venku ti mohu ukßzat, ₧e solidarita ti je k niΦemu"
   MlΦela.
   "Deset let jsem bojoval za Cintru proti Nilfgaar∩an∙m. Za svoje slu₧by jsem dostßval ₧old a z n∞ho jsem byl ₧iv. Jsem prost² ₧oldßk, ale to u₧ vφÜ. Nejsem sice ten typ, co by vßlky propagoval, ale m∞l jsem penφze a za penφze jsem se mohl najφst dobrΘho jφdla, nalφt si korbel studenΘho piva a postarat se, abych noc netrßvil o samot∞. Te∩ vßlka skonΦila. Te∩ u₧ nemßm nic..."
   MlΦela.
   "╪eknu ti pravdu. Cht∞l jsem zφskat n∞jakΘ denßry pro nßs dva. A pak vyrazit dßl, do dalÜφ vesnice. LidΘ pot°ebujφ tvoji pomoc Visenno a ty musφÜ b²t z n∞Φeho ₧iva. A jß...", hlas se mu vytratil. Nadechl se a pokraΦoval tiÜeji "... jß t∞ budu chrßnit, aby ti nikdo nic ud∞lal. SouhlasφÜ?"
   MlΦela. A₧ po chvφli ticho prolomila.
   "N∞co p°es sto denßr∙".
   Kalen si ulehΦen∞ oddechl.
   "A pojedeme dom∙, jsem utahanß."

   K osad∞ zvanΘ "Na zßv∞t°φ" p°ichßzela postava zahalenß do kutny a ko₧eÜin. I ona p°itßhla mnoho zv∞davc∙, nikdo se vÜak nepokusil jφ vstoupit do cesty. To ud∞lal a₧ Brok.
   "Vφtejte cizinΦe v naÜφ osad∞," oslovil Brok postavu.
   Cizinec si sundal kapuci a odhalil tak svoje skuteΦnΘ pohlavφ.
   "Jsem Martia z Mayenny," °ekla ₧ena, "a hledßm tu jistou dφvku. Mß delÜφ zrzavΘ vlasy, je menÜφ a jmenuje se Visenna."
   "Ano, takovß dφvka tu byla, ale u₧ odeÜla," p°ik²vl Brok a zv∞davci kolem souhlasn∞ zabruΦeli.
   "A kam Üla?" vyptßvala se Martia.
   "To nevφ nikdo z nßs. Odjela s jednφm mu₧em na sever. Myslφm, ₧e si °φkal Kalen" odpov∞d∞l Brok.
   "Je to mocnß panφ," zak°iΦel kdosi ze zv∞davc∙.
   "VylΘΦila naÜφ matku," ozval se n∞kdo jin².
   "A naÜemu synovi se vede u₧ mnohem lΘpe."
   Martia z∙stala s otev°enou pusou stßt jak omßmenß. Pokud si dob°e pamatovala, rada sebrala Visenn∞ vÜechny magickΘ kameny i diadΘm. Jestli byla pravda, to co tvrdili ti lidΘ, jak to potom dokßzala. ObeÜla n∞kolik nemocn²ch a musela jim dßt za pravdu. Ona, jako lΘΦitelka tu u₧ byla zbyteΦnß.

Cesta na v²chod

   Na polφch se op∞t pßsli v∞trnφ kon∞, prohßn∞li se lesem a oh²bali ÜpiΦky stromu do nebezpeΦn²ch ·hl∙. Nebe bylo pokryto beznad∞jn∞ nepr∙svitnou Üpinavou pe°inou, viditelnost v takovΘm poΦasφ se dala poΦφtat na kroky.
   Uvnit° domku to ovÜem nebylo znßt. Z krbu sßlalo teplo, d°evo praskalo a obΦas se zvedl oblak jisker, kter² si to namφ°il komφnem ven.
   Kalen polo₧il na st∙l starou a potrhanou mapu. Byla plnß obrßzk∙ a ilustracφ, jejφ autor tak dokazoval, ₧e je schopn² malφ°, o p°esnosti mapy se vÜak dalo pochybovat.
   "Tohle je Sodden?" ukßzala Visenna na nßpis.
   "Visenno, Sodden zabφrß vφc ne₧ dv∞ t°etiny tΘhle mapy," °ekl Kalen s jemn²m nßdechem sarkasmu, "kolikrßt za ₧ivot si vid∞la mapu?"
   "No mo₧nß...", zamyslela se, potom stoΦila pohled na Kalena, "...jednou..?"
   "Je mi to jasn²."
   "DruidovΘ nepot°ebujφ mapy, orientujφ se pomocφ p°φrodnφch bod∙ a vyu₧φvajφ schopnosti zvφ°at najφt cestu tam kam pot°ebujφ."
   "Dob°e, dob°e...," vzdal to Kalen, "div²m se jen, ₧e se druidovΘ jeÜt∞ uΦφ Φφst... Soust°e∩ se na to, co pot°ebujeme. Musφme vymyslet takovou trasu, aby nßs nemohlo p°ekvapit ÜpatnΘ poΦasφ. Tak₧e, tady je Mayenna." Kalen ukazoval prstem na r∙znΘ symboly, kterΘ podle n∞j p°edstavovaly m∞sta. Visenna ho fascinovan∞ pozorovala.
   "Na Zßv∞t°φ, V Kopcφch, Moldava a jejφm ·dolφm ... ne to je nesmysl, to vede do hor."
   A zatφmco se Kalen sna₧il vybrat takovou trasu, aby mezi ka₧dou osadou bylo alespo≥ p∙l dne ch∙ze, venku p°ed prahem se znenadßnφ objevil stφn. Ozvalo se zkomφrajφcφ zabouchßnφ na dve°e. Kalen i Visenna se ·zkostliv∞ otoΦili k p°edsφ≥ce.
   Kalen otev°el a dovnit° padla ni₧Üφ postava zabalenß v hn∞dΘm ko₧ichu s kapucφ. Oba p°itßhli postavu blφ₧ ke krbu a Kalen jφ odhalil tvß°.
   "Martia...," vydechla Visenna. Äena byla stßle p°i v∞domφ.
   "Je z Kruhu?" vyzvφdal Kalen.
   Visenna p°ik²vla. "Je hodn∞ slabß, musela n∞kde ztratit veÜkerou sφlu. Chalcedon je matn²."
   Dotkla se Martinina Φela. Op∞t cφtila teplo na prstech.
   To nenφ mo₧n², pomyslela si Martia, ta holka opravdu lΘΦφ.
   
   "Nemßm s tφm nic spoleΦnΘho," trvala na svΘm Visenna.
   Martia p°ekonßvala zimnici mnohem snadn∞ji, ne₧ Visenna. Dφky druidsk²m kouzl∙m a sφle diadΘmu byla dalÜφ den op∞t silnß. Sed∞la na l∙₧ku a mluvila s nφ. Kalen je nezaujat∞ poslouchal.
   "Jß ti v∞°φm, ale Kruh si myslφ n∞co jinΘho. Majφ k tomu mnoho d∙kaz∙ a tvojφ nedßvnou minulost."
   "Vφm," sklopila oΦi Visenna, "ale p°φsahßm..."
   "JakΘ d∙kazy? Jakß nedßvnß minulost?" zajφmal se Kalen. Äeny mu nev∞novaly pozornost.
   "No dob°e, ale ty musφÜ p°esv∞dΦit radu Kruhu. Fregenal to nastra₧il, to je jistΘ. UrΦit∞ k tomu m∞l d∙vod, mo₧nß n∞koho kryje."
   "Fregenal," zamraΦila se Visenna a za¥ala p∞sti. To bylo pr∙hlednΘ.
   "Sama nep°esv∞dΦφÜ radu a m∙j hlas ti nebude staΦit."
   "KlφΦ je podle mne na v²chod∞. Zjistφme s Kalenem co se tam d∞je."
   "Jo, to m∞ taky zajφmß," p°idal se Kalen.
   Martia vzhlΘdla. "╚teÜ mi myÜlenky Visenno. Pokud mß Fregenal kontakt s Alz∙rem, jist∞ tam nalezneÜ d∙kaz."
   "Jß a Visenna jsme dneska odpoledne vid∞li Varana nad plßn∞mi. Let∞l k horßm."
   "Opravdu? Tak₧e to je jedinß Üance Visenno. Zjisti, kdo stojφ za Fregenalem. Ten sam² mu₧ vozφ Alz∙rovi knihy z druidskΘ knihovny. Vydej se na v²chod. Bu∩ opatrnß, vyhni se tßbor∙m a nezapome≥ ₧e mistr Fregenal m∙₧e sledovat tvΘ kroky."
   "Spolehni se Martio". èedovlasß druidka se otoΦila na Kalena s prosbou na tvß°i.
   "Jako, ₧e slunce vyjde ka₧d² den," usmßl se Kalen.
   
   U skoro neznatelnΘ cesty stßl d°ev∞n² Ütφt a na n∞m runov² nßpis: "Vφtejte v Moldav∞". Za nφm se v mlze r²sovalo n∞kolik d°ev∞n²ch a kamenn²ch dom∙. Vjeli do vesnice, pomalu mφjeli jeden d∙m za druh²m, nikdo jim nep°ijel naproti, nikde nebylo vid∞t ani ₧ivßΦka. NeporuÜenß bφlß pe°ina prozrazovala, ₧e Φerstvφ snφh musel napadnout p°ed chvφlφ. Anebo z dom∙ dlouho nikdo nevychßzel. A₧ p°ed hostincem postßvalo n∞kolik mu₧∙. Cizinc∙m nev∞novali pozornost.
   "Hal≤..." zavolal Kalen z kon∞ na mu₧e. Jeden z nich se pomalu otoΦil.
   "No co je vole, p°ece ti nep°ekß₧φm." oznßmil.
   "Brzdi dr₧ko, sna₧φm se jen zjistit, co se tu stalo," prohlßsil Kalen klidn∞.
   Jin² mu₧ bezd∞Φn∞ mßvl k severu: "Hele, vypadni, radφm ti dob°e. Tady nic neprodßÜ."
   "Chci mluvit se starostou."
   "Starostou...?" ozval se zrzek, "Ten je mrtvej."
   "A jestli nechceÜ taky zem°φt, tak ti radφm, abys vypadl. ╪ßdφ tu mor."
   "Mor?" ozvala se nßhle Visenna, "Tady? To je nesmysl."
   "Ta holka se v tom n∞jak vyznß!"
   "Nepodce≥ujte ji. Je z Kruhu."
   "A bßc ho. Druidka," ozval se hn∞dook², "Ta nßm nepom∙₧e, druidovΘ jsou Üφlenci, kte°φ si myslφ, ₧e p°φroda je ₧enskß, co jim pohlφdß prdel. Äe maj patent na rozum a mohou do vÜeho kecat. Budou chrßnit vÜechny stromy v lese a vÜechna zvφ°ata, a kv∙li nim se ostatnφ stanou vegetarißny. Chodφ do m∞st a vesnic protestovat proti lov∙m, t²rßnφ, proti kßcenφ strom∙ a vypalovßnφ les∙... Ne, druidy nepot°ebujem."
   Visenna z∙stala klidnß.
   "Poslechni, ty se v tom n∞jak vyznßÜ."
   Hn∞dook² jφ v∞noval jφzliv² ·sm∞v.
   "M∞l by ses seznßmit se sφlou p°φrody," °ekla Visenna a seskoΦila s kon∞, "tak, kde mßte ty nemocnΘ."
   Kalen se nevm∞Üoval do tak zajφmavΘho rozhovoru. DoskoΦil do sn∞hu a nßsledoval Visennu do domu.
   "╪φkßm ti, ₧e to je houby p°φroda. Majφ takovou Φelenku, kterß umφ lΘΦit," otoΦil se hn∞dook² na zrzouna, "dostat jφ tak do rukou..."

   Visenna veÜla do pokoje a znaven∞ se skßcela na postel. Nemoc, kterß tu °ßdila, byla banßlnφ, trochu prudÜφ a siln∞jÜφ horeΦky, nic s Φφm by se jako druidka nesetkala, p°esto si tolik pacientu vy₧ßdalo jisty dφl ·silφ. Zφvla. Cφtila se velice slabß, trochu se jφ motala hlava. Le₧ela uvoln∞n∞, necht∞lo se jφ u₧ vstßvat. Alespo≥ ne pro dneÜek.
   V pokoji n∞kdo byl. Uv∞domila si to n∞kolik okam₧ik∙ p°ed tφm ne₧ ji kdosi zacpal pusu a nßsiln∞ ji p°etßhl na ₧idli, kde byla svßzßna.
   ┌toΦnφci byli dva, u₧ je jednou vid∞la. Byli to ti, kterΘ potkala s Kalenem p°ed hospodou.
   Visenna cht∞la k°iΦet, ale roubφk p°es pusu jφ v tom brßnil. Jejφ snaha vyÜla jako tlumenΘ na°φkßnφ. Mu₧i ji mezitφm prohledßvali Üaty a zdßli se b²t vφc a vφc nerv≤znφ.
   "Nemß to!" vyk°ikl zrzoun, "ta d∞vka to n∞kam schovala."
   "Kde to je, druidko!"
   "Hmm hmm", odpov∞d∞la Visenna do roubφku.
   "NesnßÜφm, druidy!" prohlßsil hn∞dook².
   "Nedupej," obo°il se na Visennu, "Mirone, p°iva₧ ji ty nohy!"
   "Nemß to," odtuÜil zrzav² Miron, "co kdy₧ je to podvodnice."
   Oba ji sledovali jak se zmφtß na ₧idli.
   "Je to podvodnice, proto jsme to nenaÜli" °ekl hn∞dook² po chvφli. "NesnßÜφm druidy a jeÜt∞ vφc m∞ naÜtvou podvodnφci. Vyho∩ ji na mrßz."
   Miron otev°el okno a podφval se se dol∙, kde o dv∞ patra nφ₧ le₧el bφl² snφh. Pro sebe se usmßl. Venku pochopiteln∞ nikdo nebyl.
   Oba zvedli ₧idli do v²Üe, Visenna zaΦala kolem kopat, ale o moc vφc si nepomohla.
   Do pokoje vb∞hl Kalen, skoro v poslednφ chvφli. Jeho pravaΦka se obtiskla pod Mironov²m okem. Visenna i s ₧idlφ tvrd∞ dopadla na parkety. D∙m se ot°ßsl. Hn∞dook² vytasil n∙₧. Kalen m∞l te∩ mßlo Φasu, aby mohl sßhnout pro meΦ. Stßli chvφli proti sob∞. Miron se zvedl a srazil Kalena na zem.
   Visenna vyk°ikla do roubφku.
   Kalen se vyhnul Φepeli no₧e. Odkutßlel se z bojiÜt∞, poda°ilo se mu to bez v∞tÜφch obtφ₧φ. Nynφ mohl sßhnout pro meΦ.
   Dva no₧e a meΦ se pohupovaly proti sob∞.
   "Odho∩te to!" zak°iΦel ud²chan∞ Kalen.
   Miron vyrazil, ale n∙₧ mu sjel po ost°φ Kalenova meΦe. Ne₧ se staΦil vzpamatovat, tvrdß bota v b°iÜe mu vyrazila dech a druhß rßna do zad, kterou utr₧il od zdi, ho zbavila zbytku kyslφku v plicφch.
   Hn∞dook² couvl o n∞kolik kroku. Mrknul na Mirona, kter² odkaÜlßval krev z prokousnutΘho rtu.
   "Nechci t∞ zabφt," °ekl Kalen klidn∞ji, "odho∩ to a nechßm t∞ jφt"
   "NesnßÜφm druidy!" vyk°ikl a vrhl se na Kalena s no₧em v ruce. Kalen se sehnul, lehce se otoΦil a ¥al nad bok. Jφlec se za°φzl do masa, vytryskla krev, mu₧ upadl na zem. Nezem°el, jen se zaΦal svφjet bolestφ.
   "Trochu nevyrovnan² souboj, " °ekl si pro sebe. Posbφral no₧e, jednφm roz°φzl Visenn∞ pouta. Pak podal dφvce ruku. UlehΦen∞ vydechla.
   "Sv∙j slib si dodr₧el Kalene," pohlΘdla p°φteli do tvß°e, "jen sis dal na Φas."
   Sehnula se k hn∞dookΘmu, kter² se stßle jeÜt∞ svφjel v bolestech.
   "Opova₧ se na n∞j sßhnout podvodnice," ozval se Miron, po tom co se mu poda°ilo popadnout dech.
   "Kalene ud∞lej pro mne n∞co. Dob∞hni dolu pro ΦistΘ obvazy, vÜimla jsem si, ₧e hospodsk² n∞jak² m∞l."
   "Nem∙₧u t∞ tady nechat s nimi"
   Visenna se zkoumav∞ zadφvala do Mironovi tvß°e.
   "Nic mi neud∞lß. Kalene moc t∞ prosφm."
   "Dob°e, ale hned jsem naho°e."
   Kalen zasunul meΦ do pochvy a odeÜel z pokoje.
   "Po°ßd si myslφÜ, ₧e jsem podvodnice?" otßzala se Visenna Mirona.
   Zrzoun se opatrn∞ postavil. Visenna na n∞j ze zdola vzhlφ₧ela. Te∩ si uv∞domovala, ₧e nenφ o moc starÜφ ne₧ ona. Odhadovala ho tak na Φty°iadvacet let, mo₧nß i mΘn∞.
   Miron mlΦel, jen ji pozoroval.
   "...i kdy₧ zachrßnφm tvΘho p°φtele?" dodala Visenna.
   Dφvali se na sebe.
   "... chceÜ vid∞t kouzlo p°φrody?" Na Mironov∞ tvß°i mohla vyΦφst zv∞davost. "Tak se dφvej..."
   OtoΦila se k ran∞nΘmu. Na pravΘ ruce vztyΦila jen dva prsty. UkazovßΦek a prost°ednφk. T∞mito prsty jela po k∙₧i, krou₧ila kolem rozÜklebenΘ rßny a soust°edila se na ni. D∞lala to dlouho, bez viditelnΘho efektu, ale Visenna to Φekala. Miron se za jejφmi zßdy zaΦφnal oÜφvat, avÜak ona tomu nemohla v∞novat pozornost. Po deseti minutßch p°estala rßna krvßcet.
   OtoΦila se na mladφka.
   "VidφÜ, moc a sφla nenφ ukryta v diadΘmu, jak ses domnφval, ale v ka₧dΘm z nßs. VÜe co je souΦßstφ p°φrody mß urΦitou sφlu. A druidovΘ umφ tuto sφlu p°elΘvat do mφst, kde je jφ zapot°ebφ vφc. DiadΘm nßm pouze pomßhß tuto sφlu koncentrovat."
   VeÜel Kalen a podal Visenn∞ obvazy. JeÜt∞ jednou zkoumav∞ pohlΘdl na Mirona.

   Druh² den rßno se Visenna probudila celß rozt°esenß a Φervenß. St°ßsla se zimnicφ, m∞la vysokou teplotu. Nebylo pochyb o tom, ₧e sama se stala ob∞tφ horeΦky, kterß se Üφ°ila Moldavou. Nebo snad vÜechnu nemoc stßhla na sebe a te∩ ji nedokßzala odolat. Kdo vφ. Zdr₧eli se tedy v Moldav∞ cel² t²den.
   "Kalene, mßÜ se mnou jen starosti...,"
   "KuÜuj," odv∞til Kalen, "le₧ a po¥ se."
   "Kalene?"
   "Copak lazare..."
   "Kolik toho mßÜ?"
   Usmßl se na ni.
   "VyplatφÜ se mi."
   Op∞tovala ·sm∞v.
   "Jsi hroznej..."

Bitva o Mahakam

   Ub∞hl t²den a Kalem s Visennou op∞t vyrazili na cestu. Seb∞hli do ·dolφ °eky Moldavy a Üli proti jejφmu proudu a bez v∞tÜφho zdr₧enφ dorazil do mφst, kde se zaΦφnaly zvedat MahakamskΘ kopce. Blφ₧ili se k Aedrinsk²m hranicφm. A tam n∞kde poblφ₧ byly zlatΘ doly.
   Nebylo t∞₧kΘ to mφsto najφt. Nejprve jim nad hlavami prolΘtl pßrek varan∙ a bez v∞tÜφho zßjmu zamφ°il do hor. Na ·patφ se pßslo n∞co co trochu p°ipomφnalo kozy a trochu kon∞. Ka₧dopßdn∞ to m∞lo rohy.
   Cestou minuli n∞kolik t∞₧kood∞nc∙, tlupy ozbrojen²ch ₧oldßk∙ nebyly v²jimkou.
   "Nevφm co tady mßme hledat," prohlßsila Visenna, po n∞kolikerΘm setkßnφ s vojßky.
   "To jß taky ne, nicmΘn∞ m∞ to pomalu zaΦφnß zajφmat."
   "Kalene, chceÜ se snad k nim p°idat?" zeptala se s nßdechem ironie.
   "ProΦ ne?" odpov∞d∞l Kalen.
   Zastavila kon∞. Kalen reagoval pozd∞ji a postavil se bokem k cest∞.
   "To jsi myslel vß₧n∞?"
   "Samoz°ejm∞, kdyby tu n∞kde nepr²Ütil zdroj pen∞z, tak by tu nebyla ani noha. Ale tady se n∞co chystß Visenno, jß to cejtφm. Jsem u₧ dost dlouho vojßkem, prost∞ to poznßm. N∞kdo tu platφ vysok²m ₧oldem. A jß musφm zjistit kdo, kolik a hlavn∞ za co..."
   "U₧ jsem ti °ekla, jak jsi odporn²?"
   "Kolikrßt..."
   Bezd∞Φn∞ mßvla na cestu p°ed sebou
   "Tak si b∞₧, jß t∞ konec konc∙ nepot°ebuju..."
   "Nem∙₧u, dal jsem slib. Ale zjistφme to spolu, jestli mßÜ zßjem"
   "Jak? To jako mßm lΘzt mezi tu sprostou pakß₧?"
   "I vojßci pot°ebujφ tvoji pomoc," uÜklφbl se.
   Visenna kopla kon∞ do slabin a vyrazila tryskem kolem Kalena do kopce.
   "Visenno, neblbni....," vyk°ikl Kalen a vyrazil za nφ, "Nebavφ m∞ t∞ po°ßd honit!" K°iΦel, ale d∞lala, ₧e ho neslyÜφ. Hnala kon∞ jako pominutß, snφh odlΘtßval na vÜechny strany. Na vrcholu nßhle zabrzdila. Kalen dorazil o n∞co pozd∞ji.
   K obloze se zvedaly oblaka d²mu ze strß₧nφch oh≥∙. Pod nimi se rozklßdala nerovnß krajina, plnß skal a kopc∙, mezitφm vÜφm se vinula °eka Moldava. Tam dole v ·dolφ proti sob∞ stßla poΦetnß vojska. Na jednΘ stran∞ uvid∞l Kalen TemerijskΘ znaky, vlajky a erby, na druhΘ stran∞ vÜak stßla armßda bez znak∙ a vlajek. Oba pozorovatele nßhle ovanul studen² vφtr a vÜe jakoby utichlo. Ten podivn² stφsn∞n² pocit oznamoval, ₧e koneΦn∞ dorazila i smrt. Na to se ozvala trubka a ob∞ armßdy vyb∞hly proti sob∞. Dusot ko≥sk²ch kopyt a zvuky souboje dolΘhaly a₧ sem nahoru.
   Visenna strnula, kdy₧ to sledovala. Kalen se jen mohl domnφvat, co se te∩ d∞lo v jejφ mysli. Ka₧dß druidka, kterß m∞la moc lΘΦit a uzdravovat, by musela b²t v Üoku z toho, co se odehrßvalo tam dole.
   "Visenno!" zavolal na ni.
   Nereagovala. Zatßhl ji za rukßv.
   "Visenno! Nedφvej se tam! Je to nebezpeΦnΘ!"
   "Nech m∞, Kalene!"
   Mezitφm se dole rozpoutala opravdovß bitva. Jen Kalen u₧ te∩ vid∞l, ₧e Temerie mß v²hodnou pozici a p°evahu. Ale pak uvid∞l n∞co, co neoΦekßval. Visenna prstem ukßzala do hor. Odtamtud toti₧ vzlΘtli ok°φdlenφ jeÜt∞°i a st°emhlav se vrhli do ·dolφ. Jezdci na varanech hßzeli dol∙ t∞₧kΘ kameny. To se zdßlo i moc na Kalena.
   "Moa..." oznßmila slab∞ Visenna.
   Dva Moa, o mnoho rychlejÜφ lΘtavci, oblet∞li ·dolφ, shodili zapßlenΘ bomby a odlΘtli nad hlavami Kalena a Visenny. Instinktivn∞ se sehnuli. Pak se ozval v²buch. Za nφm jeÜt∞ n∞kolik.
   "Musφme pryΦ Visenno!" k°iΦel Kalen, "slyÜφÜ?"
   Pomohl jφ do sedla. Seb∞hli k °ece, kde se zastavili. Stmφvalo se.
   "M∞ls pravdu Kalene, vojßci pot°ebujφ mojφ pomoc..."
   "Zapome≥ na to Visenno. Zapome≥ na vÜechno co jsem ti °ekl. Tohle nebylo ani v Nilfgaardu. To nenφ vßlka, to nejsou vojßci. To jsou Üφlenci. V ₧ivot∞ jsem vid∞l t°i varany. A Moa... Nikdy jsem netuÜil, ₧e n∞co takovΘho existuje..."
   "LΘtajφcφ Moa. To je Alz∙rova prßce. A tam dole bylo n∞kolik rohatc∙. Vid∞la jsem i t°i morlory, tak jsme jim aspo≥ °φkali...."
   "Kdo my?" podivil se Kalen.
   Neodpov∞d∞la.
   "Bude noc Kalene. Co dßl?"
   Kalen pohlΘdl na vrchol odkud p°ijeli a pak se jeho zrak stoΦil na Visennu. Myslela na totΘ₧.
   "Neud∞lajφ to. Bitva m∙₧e pokraΦovat i p°es noc. A i potom budou ob∞ strany pot°ebovat spφÜ odpoΦinek. Tady je to bezpeΦnΘ. P°espφme tu."

   Visenna nespala. Sed∞la na sen∞ a zφrala do tmy. Rukama objφmala kolena a obhlφ₧ela st∞ny stavenφ. Vedle spokojen∞ oddychoval Kalen, jinak byl naprost² klid. Trßpila se. Nemohla zapomenout na tu bitvu, kterou m∞la mo₧nost pozorovat jako nez·Φastn∞n² divßk. Ona lΘΦila a uzdravovala a p°itom prßv∞ v bitvßch lidΘ niΦili jejφ prßci a v∙bec prßci vÜech druid∙. Ale bylo zde i n∞co jinΘho, co jφ trßpilo jeÜt∞ vφc. Ti tvorovΘ, kte°φ do bitvy zasßhli. Jß to mohl Alz∙r dopustit. ProΦ zradil a pro koho pracoval?
   UslyÜela slab² Üelest. Byl sotva neznateln², snad ani by jej nikdo normßln∞ neslyÜel. Visenna vstala, lehce a pomalu p°eÜla ke vrßtk∙m senφku. Proti bφlΘ sn∞hovΘ pe°in∞ zahlΘdla v dßlce siluetu mu₧e a za nφm varana uvßzanΘho ke kmeni stromu. Necφtila strach, jen oΦekßvßnφ.
   "Kdo je to?"
   "Visenno?"
   Nemusela ji₧ nic °φkat. Ani m∞sφΦnφ sv∞tlo nepot°ebovala, aby se dozv∞d∞la, kdo byl ten mu₧.
   "U₧ kdy₧ jsem t∞ zahlΘdl, v∞d∞l jsem, ₧e to seÜ ty."
   Postava ud∞lal n∞kolik kroku k dφvce. Visenna se nepohnula.
   "Musel jsem t∞ vid∞t," pokraΦoval mu₧ v monologu, jako by Visenniny otßzky Φetl p°φmo z mysli.
   "'╪φkala jsem, ₧e se u₧ nikdy nesmφme potkat."
   "Osud to ale za°φdil jinak"
   "╪φkala jsem, ₧e u₧ t∞ nikdy nebudu hledat."
   "Stejn∞ si mne Üla hledat..."
   "╪φkala jsem, ₧e jen tvß posedlost t∞ vylouΦila z kruhu druid∙. Nemohla jsem t∞ nßsledovat."
   "Te∩ u₧ do kruhu nepat°φÜ...," mu₧ nechal viset v∞tu ve vzduchu.
   "Vφm," sklopila oΦi, ale ve tm∞ si toho nikdo nemohl vÜimnout.
   "Visenno..., poj∩ ke mn∞."
   P°ijala nabφdnutou pravici. Objala ho.
   "Alz∙re..."
   "Visenno..."
   Tehdy ho milovala. Milovala ho stßle, aΦ v∞d∞la, ₧e nem∙₧e. Vßbenφ to bylo silnΘ. Lφbali se, Alz∙r jφ muchlal zrzavΘ vlasy.
   Vzpomn∞la si na bitvu. Odtrhla se.
   "ProΦ jsi to ud∞lal. Zem°e tolik lidφ jen dφky tvΘ vßÜni."
   "O Φem to mluvφÜ?"
   "Byla jsem na pahorku. Vid∞la jsem umφrat mu₧e v bitv∞. Vyu₧ils svΘ nestv∙ry ve vßlkßch. Jaks' to mohl dopustit. Jsi p°ece jeden z nßs!"
   Chvφli bylo ticho, ani vßnek neÜelestil v listech stromu.
   "Vzpome≥ si Visenno, " zaÜeptal Alz∙r, "proΦ jsme to d∞lali? Plφ₧ili jsme do knihovny, aby jsme pronikli hloub do tajemstvφ magie. Cht∞li jsme tvo°it novΘ v∞ci. B²t chvφli bohem a stßt na zaΦßtku novΘho ₧ivota. B∞hat rychleji ne₧ nejrychlejÜφ tvor na sv∞te. VznΘst se do v²Üky a mφt sv∞t na dlani. Cht∞li jsme stvo°it tvory s obrovskou silou, kte°φ by nßm mohli pomoci uskuteΦ≥ovat naÜe sny."
   "Cht∞li jsme stßt na zaΦßtku novΘho ₧ivota," zopakovala Visenna, "tak proΦ te∩ vÜe niΦφÜ? Nerozumφm ti..."
   "V∞° mi Visenno, ale nelφbφ se mi to o nic vφc ne₧ tob∞. Ale tehdy jsem nem∞l na vybranou. Za tφm vÜφm stojφ jedin² stφn, kter² usiluje o vlßdu nad Temerii."
   "Cht∞la bych ti v∞°it Alz∙re. Prozra∩. Jak² stφn?"
   "Myslφm, ₧e ho znßÜ, Visenno."
   PohlΘdla Alz∙rovi do tvß°e. V oΦφch to jmΘno vid∞la napsanΘ a opravdu ho znala.
   "Co dßl?"
   Ukßzal na p°ivßzanΘho varana. "Poj∩ se mnou Visenno. Odletφme odtud, daleko na jih. Tady nikdo z nßs nic nezm∙₧e."
   "Fregenal dßl bude vra₧dit nevinnΘ?"
   "Nezastavφme ho. Nejde to."
   "Nem∙₧u let∞t. Dala jsem slib Kalenovi. Nebylo by sprßvnΘ ho te∩ opustit."
   Alz∙r si povzdechl.
   "Ten Kalen. Zapomn∞l jsem. MilujeÜ ho?"
   "Je to jen ochrßnce.Mßme jen dohodu. Jß mu vyd∞lßm penφze a on m∞ chrßnφ. Co ud∞lß, kdy₧ ho opustφm? Je to ₧oldßk."
   "P°idß se na stranu Fregenala."
   "Toho se bojφm nejvφce..."
   "Je star² Visenno. Pro tebe je moc star²."
   "P°esta≥ ₧ßrlit. Nejsem malß holka!"

   Na planin∞, v mφstech, kde vykukovala trßva ze sn∞hu, se pßsli dva kon∞. Kalen pohladil jednoho z nich. Byl to hn∞d² h°ebec, ten, kter² doposud vozil Visennu. Kalen ho pro ni vyhandloval v Mayenn∞. Poda°il se mu dobr² obchod.
   RozhlΘdl se a vzdychl.
   Visenna byla pryΦ. V∞d∞l proΦ a v∞d∞l kam odeÜla. Zaslechl potajφ cel² jejich rozhovor. Necφtil k nφ zlost, ani nebyl vyveden z mφry. SpφÜ to Φekal. Leccos si dokßzal spoΦφtat a od prvnφho okam₧iku v∞d∞l, ₧e nenφ vÜe tak, jak Visenna lφΦila.
   Upevnil vak s v∞cmi na kon∞ a Visennin²ho h°ebce uvßzal k sedlu. Nasedl a zamφ°il k °φΦce Moldav∞.
   Modrß obloha slibovala hezk² sluneΦn² den bez mrholenφ, vßnic a sn∞hov²ch bou°φ. Nad ·dolφm krou₧ilo hejno havran∙. Zpomalil a pohlΘdl tφm sm∞rem. Tam naho°e se vΦera zastavili, aby vid∞li smrt. Ale on v∞d∞l, ₧e te∩ mß jedinou mo₧nost jak z∙stat na ₧ivu. Musel se stßt jejφm slu₧ebnφkem.
   Zamφ°il na pahorek. Jel pomalu a cesta se zdßla delÜφ ne₧ vΦera. N∞kolik havran∙ se odd∞lilo od krou₧φcφ skupinky a zv∞dav∞ slΘtli jezdci naproti. T°ikrßt zakrou₧ili nad Kalenem a pak se znovu p°ipojili k houfu.
   Kalen na pahorku zastavil. Na okrajφch ·dolφ bylo postaveno nesΦetnΘ mno₧stvφ stan∙. Nebojovalo se, byl dojednßno doΦasnΘ p°φm∞°φ. Vojßci se pobφhali po bitevnφm poli, odnßÜeli zran∞nΘ, odtahovali mrtvΘ na hromady, kterΘ zapalovali. VΦerejÜφ souboj tedy skonΦil nerozhodn∞, dnes se ob∞ strany m∞li p°ipravit na druhΘ kolo.
   Kalen mlhav∞ tuÜil oΦ se bojuje. TemerijÜtφ z°ejm∞ p°iÜli o zlatΘ doly, kterΘ te∩ pot°ebovali vybojovat zp∞t. Bylo mu to jedno, te∩, jako v ka₧dΘ vßlce, ve kterΘ bojoval. Byl ₧oldßk a byl placen za zabφjenφ.
   Kalen vÜak stßl p°ed rozhodnutφm. PoprvΘ v ₧ivot∞ si nemohl vybrat stranu, ke kterΘ se p°idß. Bylo evidentnφ, ₧e v neoznaΦenΘ armßd∞ dostane daleko v∞tÜφ ₧old, ne₧ v TemerijskΘ. Polo₧il si otßzku, zda je skuteΦn∞ takov². Zda skuteΦn∞ jedin²m rozhodujφcφm momentem je tlouÜ¥ka m∞Üce.
   Vzpomn∞l si na Visenninu p°edpov∞∩. A a¥ u₧ v tom bylo cokoliv, uv∞domoval si, ₧e jφ te∩ nem∙₧e zklamat. Tak tam dlouho stßl a p°em²Ülel. Potom pobφdl kon∞ a vyrazil dol∙ na druhou stranu ·dolφ, k neoznaΦen²m stan∙m.

   Visenniny zrzavΘ vlasy vlßly ve v∞tru. Pevn∞ se dr₧ela Alz∙ra a jejφ kolena siln∞ svφrala varanovo t∞lo. JeÜt∞r toto stisknutφ z°ejm∞ v∙bec necφtil. Pod Visennou ubφhala rychle krajina, MahakamskΘ hory bezezbytku pokrytΘ stromy, nebo ·dolφ ve kter²ch se v∞tÜinou t°pytila napolo zamrzlß jezera rozliΦn²ch tvar∙ a velikostφ.
   "Podφvej se dol∙ Visenno!" zavolal Alz∙r sna₧φc se p°ek°iΦet vφtr. Visenna se zadφvala naznaΦen²m sm∞rem. Dva lΘtajφcφ varani prßv∞ tancovali nßmluvnφ tance. Jejich t∞la se vlnila, k°φdla prudce mßvala vzduchem, jeho₧ na°φkßnφ bylo slyÜet a₧ sem nahoru. ObΦas n∞kter² z partner∙ povzlΘtl a zase se snesl na zem.
   "PamatujeÜ? U₧ nebudou pot°ebovat magii. Te∩ to jsou obyΦejnφ tvorovΘ naÜeho sv∞ta."
   "Pamatuju," ujistila ho Visenna. Cel²m jejφm t∞lem se rozlil ten bla₧en² pocit, jak² za₧φvala v dob∞, ze kterΘ byly tyto vzpomφnky. Byly to tehdy nßdhernΘ Φasy plnΘ nejistot, riskovßnφ a nebezpeΦφ.
   "MorlorovΘ," ukßzala Visenna k jezeru. T°i obrovskΘ a kulatΘ balvany neseny na dvou pßrech nohou se batolily u jezera. To byli morlorovΘ, obrovÜtφ a nezastavitelnφ.
   "Fregenal je pou₧φval jako bitevnφ nßstroj."
   "Jß vφm. Jsou neporazitelnφ. Je t∞₧kΘ dostat jezdce na morlorovi. Je nemo₧nΘ morlora normßln∞ zabφt."
   Chvφli let∞li v relativnφm tichu, nepadlo mezi nimi ₧ßdnΘ slovo.
   "Alz∙re, musφme to zastavit."
   OtoΦil se na nφ. Zdßlo se, ₧e je te∩ mnohem hezΦφ, kdy₧ vφtr rozcuchßval jejφ vlasy.
   "ProΦ Visenno? Co₧pak to nenφ nßdhernΘ? Podφvej se jak namlouvajφ Moa." Alz∙r ukßzal k obloze, kde ve velkΘ v²Üce probφhal nßmluvnφ tanec pßrku lΘtajφcφ drak∙ Moa. Visenna si to prohlφ₧ela jen chvφli. Pak jeÜt∞ jejφ zrak upoutala skupinka vyj∙ na zasn∞₧enΘ pasece.
   "Musφme. Zkus o tom trochu p°em²Ület. Zamysli se nad tφm a pak mi °ekni co bude dßl. Co se stane. Co myslφÜ, ₧e se s t∞mi tvory stane?"
   "To je jednoduch² Visenno. Budou ₧φt, rozmno₧ovat se, jako ka₧d² jin² tvor."
   "... a₧ jednou jich bude tolik, ₧e vyt∞snφ lidi, elfy, trpaslφky, vÜechny kolem a ovlßdnou sv∞t stejn∞ p°irozen∞ jako jsme to ud∞lali my."
   "Nemyslφm si, ₧e mßÜ pravdu. V₧dy¥ si vem minulost. ElfovΘ, trpaslφci a dalÜφ rasy p°ece vznikli takΘ magii. LidΘ s nimi ₧ijφ v mφru, ukßzalo se, ₧e je tu mφsta pro vÜechny"
   "Ale to jsou pov∞sti pro malΘ d∞ti. Nikdo nevφ, kde se tu vzali vÜichni ti tvorovΘ. Kde se vzaly strigy, upφ°i, baziliÜkovΘ, draci. Nikdo to nezjistil, mo₧nß tu u₧ ₧ili dlouho p°ed nßmi. ElfovΘ s lidmi nikdy ne₧ili v mφru a ka₧dß strana dodnes soupe°φ o ovlßdnutφ sv∞ta. A trpaslφci taky, jen jinou metodou. A te∩ ty si do souboje o sv∞t p°ivedl novΘ tvory, kte°φ jsou mnohem siln∞jÜφ ne₧ Φlov∞k, elf, trpaslφk, mnohem zßke°n∞jÜφ a nebezpeΦn∞jÜφ. StaΦφ aby jedna strana ovlßdla tyto tvory a je konec. Nakonec varanovΘ nebo morlorovΘ vyt∞snφ i vφt∞znou stranu, hezky pomalu a Φist∞. Proto to musφme zastavit u₧ te∩!"
   "Ty vφÜ, ₧e to nechci ud∞lat."
   "Ud∞lej to Alz∙re. Poslechni mne a zastavme to. Dokud je jeÜt∞ Φas."

   Kalen se zastavil na pahorku nad tßborem. Odtud m∞l lepÜφ rozhled. Skoro ka₧d² se zab²val svou v²strojφ, nebo zbranφ. VßleΦnφci brousili meΦe a Φistili Ütφty, luΦiÜtnφci si tvo°ili zßsobu st°eliva. Odtud se nezdßlo, ₧e Fregenal by m∞l tak obrovskou armßdu. Mo₧nß, ₧e v bitv∞ utrp∞l v∞tÜφ ztrßty, ne₧ oΦekßval. Kalen mohl poΦφtat, ₧e bude pot°ebovat ka₧dΘho ₧oldßka.
   Uchopil uzdu kon∞ a pokraΦoval dßl v cest∞. Na okraji plßn∞ jej zastavila hlφdka. P°ihlßsil se jako ₧oldßk hledajφcφ prßci. Jeden z hlφdaΦ∙ s pronikav²m modrozelen²m pohledem jej poslal k d°ev∞nΘ chat∞, kterß d°φve slou₧ila jako p°φst°eÜφ na seno, jak²ch tu bylo kolem k vid∞nφ spousta. Nynφ byla kompletn∞ p°estav∞na na velφcφ Ütßb. S ko≥mi prochßzel tßborem a sledoval d∞nφ okolo. ╚etnΘ tvß°e plnΘ jizev z p°edchozφch bitev jej podez°ele pozorovaly.
   Nad hlavou cosi zask°ehotalo. VzhlΘdl k obloze, stejn∞ jako to ud∞lala vφce ne₧ p∙lka vßleΦnφk∙. P°ilΘtal varan se dv∞ma jezdci. Vypadalo to, jakoby se jezdci na varanovi prali. èarvßtku doprovßzel vysok² nß°ek st°φdajφcφ nadßvky. P°es to vÜechno varan hladce p°istßl. Kalen si zakryl oΦi proti slunci, aby si mohl dvojici prohlΘdnout.
   Byla to Visenna a ten mu₧, to musel b²t Alz∙r. Vysok² chlßpek s dlouh²mi popelav²mi vlasy, tvß° mu brßzdily jizvy od uhr∙ a v oΦφch se odrß₧elo sv∞tlo tak, jako to Kalen vφdal u Φarod∞j∙. Visenna m∞la svßzanΘ ruce. Kalen cφtil mφrnΘ zadostiuΦin∞nφ, jakoby byl rßd, ₧e se Visenna v Alz∙rovi zklamala. D∙le₧it∞jÜφ vÜak bylo, ₧e nynφ byla v potφ₧φch a Kalen se p°ece zavßzal v jejφ ochranu. Na to vÜak nebyla p°φle₧itost. Vrhl na dφvku omluvn² pohled a pokraΦoval v cest∞.
   Visenna ho poznala. Hned co byla sundßna z varana, cht∞la se dßt na ·t∞k. Alz∙r jφ vÜak staΦil chytit za vlasy, tak₧e se moc daleko nedostala. Vyk°ikla bolestφ. Prudce se na≥ otoΦila.
   "Zabiju t∞, zabiju t∞!!!"
   Alz∙r se zasmßl. "Nev∞°φm. Na to m∞ a₧ moc milujeÜ?"
   "SeÜ debil. Padlej na hlavu. Vß₧n∞ ti z t∞ch knih p°eskoΦilo."
   "Ne, ty seÜ nechßpavß jak slepice!" obo°il se Alz∙r, "co₧pak to nevidφÜ? Ptal jsem se sßm sebe, k Φemu mi to je. K Φemu mi je takovß moc. A pak jsem na to p°iÜel! Tohle je jedinß mo₧nost, jak upozornit na realitu. Nynφ stojφm na zaΦßtku, ale brzy... Brzy ovlßdnu cel² sever a stanu se nesmrteln²."
   "P°eskoΦilo ti," trvala na svΘm Visenna.
   Kalen musel vymyslet plßn na zßchranu Visenny. Strß₧n²m u Ütßbu se pokouÜel namluvit, ₧e je zvlßÜtnφ posel se zprßvou veliteli.
   "Kdo je nßÜ velitel?" optal se vÜak jeden ze strß₧n²ch, cht∞je tak vyzkouÜet Kalenovu d∙v∞ryhodnost.
   Kalen se nerv≤zn∞ rozhlΘdl. Potom zkusil: "Mistr Fregenal."
   Uvedli ho dovnit°. V d°ev∞nΘ mφstnosti stßl nevelk² st∙l a t°i postavy v brn∞nφ, kte°φ z°ejm∞ byly v∙dci hlavnφch skupin, se nad mapou naklßn∞ly a horliv∞ diskutovaly. Kdy₧ Kalen veÜel, vzhlΘdly od papφru a ulp∞ly na≥ sv∙j zrak. Na jejich tvß°φch Kalen mohl vyΦφst, jak zkuÜenφ zabijßci to jsou. A i kdyby dokßzal porazit jednoho, p°ece jen tu te∩ stßli t°i a venku celß armßda jim podobn². Takovß situace jist∞ vy₧adovala plßn vφc propracovat.
   "Jsem Kalen z Mayenny," uklonil se.
   Rytφ°i odstoupili od stolu a Kalen si nynφ mohl prohlΘdnout Mistra Fregenala. Hlava zp°edu skoro hranatß, hladkou tvß°, hn∞dΘ oΦi, pleÜ a diadΘm s chalcedonem, druidskß Φelenka o kterΘ mluvila Visenna. Nenosil ₧ßdnΘ brn∞nφ, byl tam jen v proÜφvanΘm plßÜti z kapucou sta₧enou na zßda.
   "SlyÜel jsem Kalene, ₧e mi neseÜ zprßvu."
   Kalen si prohlφ₧el v²razy na tvß°φch vÜech t°φ rytφ°∙.
   "Je to poselstvφ z kruhu, pane," odpov∞d∞l Kalen p°edstφran²m klidem.
   "Tady mi °φkajφ Mist°e," opravil ho ost°e Fregenal. Vstal ze svΘho mφsta a ud∞lal n∞kolik krok∙ stranou. "Poslouchßm..."
   Kalen pohlΘdl do ostra₧it²ch tvß°φ rytφ°∙ a nasucho polkl. Pak oznßmil to co si dlouho p°ipravoval.
   "Bohu₧el mist°e, vaÜe Φinnost byla vyzrazena. Rada druid∙ znova zasedß a bude po₧adovat vysv∞tlenφ."
   Zdßlo se, ₧e to zabralo. Fregenal se zarazil. Jeho rysy naokam₧ik ztvrdly. Rychl²m krokem p°istoupil ke Kalenovi. "Kdo ti to °ekl? Kter² druid t∞ posφlß?"
   Kalen zkoumal ka₧d² sval na Fregenalovi tvß°i. "Druidka Martia," zkusil
   Zdßlo se, ₧e teplota se vrßtila k normßlu. Fregenal se uvolnil, jako by to pro n∞j bylo vysvobozenφ. V ten okam₧ik zahlΘdli rytφ°i v jeho tvß°i signßl. Kalen jej vÜak uvid∞l takΘ. Nßsledujφcφ sekundy se jen t∞₧ko dajφ popsat. Kalen vyrazil dop°edu a chytil Fregenala kolem krku. VßleΦnφci mezitφm staΦili tasit meΦe. Kalenovi se v ruce zjevil Fregenal∙v diadΘm, jen₧ mu cestou staΦil strhnout z hlavy. Tam toti₧ byla skryta druidova moc, a jedin∞ p°ekvapenφ mu zabrßnilo ji pou₧φt. Ukryl rychle diadΘm do kapsy a vytßhl n∙₧, kter² okam₧it∞ polo₧il Fregenalovi na tepnu.
   "Zadr₧te!" zak°iΦel Kalen rychle, "nebo vßm u₧ nikdo nezajistφ leteckou ochranu v nßsledujφcφ bitv∞. Jist∞ vφte, co pak d∞lajφ v Temerii s vßleΦn²mi zajatci."
   VßleΦnφci se zastavili. Fregenal chropt∞l bolestφ, kterou mu zp∙soboval Kalen∙v siln² stisk. Na krku se objevil pramφnek krve.
   "Cht∞ls n∞co °φct?"
   Kalen trochu povolil stisk, aby Fregenal mohl alespo≥ mluvit. Koneckonc∙, rßd si ho poslechne.
   "D∞lßÜ chybu ₧oldßku. A ty to vφÜ," utrousil zajatec.
   "Jakou chybu?" zasvrb∞la v Kalenovi zv∞davost
   "Jedin∞ v mΘ armßd∞ budeÜ nadosmrti bohßΦem. Ud∞lßm ti velkorysou nabφdku."
   "A jak dlouho je nadosmrti? Do zφtra. Ne₧ mne roznesou kopyta TemerijÜtφch?"
   "Kdo t∞ najal?"
   "Nenφ to snad jedno? A co budeÜ d∞lat, kdy₧ ti to prozradφm? Co kdy₧ ti °eknu, ₧e to byla Visenna?"
   Fregenal zastΘnal. Kalen ho jeÜt∞ vφc p°itiskl k t∞lu.
   "Jsi hlupßk Kalene. Osel, kter² se nechal oklamat Φarod∞jnicφ. Mß t∞ v moci. Ovlßdß t∞. To ona t∞ nasm∞rovala sem a dala ti jasn² ·kol. Tohle jsi nevymyslel sßm. Ovlßdla tvou mysl ani nevφÜ jak. A i kdy₧ se zdß, ₧e to vÜechno jsou tvoje myÜlenky, tak se mejlφÜ. Seber se Kalene, schop se. Polo₧ ten n∙₧ a probu∩ se. Kdy₧ to ud∞lßÜ, odpustφm ti a nabφdnu ti lukrativnφ prßci."
   Jen vte°inku Kalen vßhal, jestli nemß Fregenal pravdu. Potom ji₧ v∞d∞l, ₧e mß. AvÜak v trochu jinΘm smyslu, ne₧ to bylo °eΦeno. Kalen se necht∞l probudit. Te∩ jeÜt∞ bylo brzy.
   "Seznßmφm vßs s plßnem. Vy t°i vyjdete ven a budete zajiÜ¥ovat naÜφ bezpeΦnost. Mßm venku dva kon∞, tak₧e ty mi p°ipravφte. Nikdo se o nic nepokusφ nebo bude konec nestv∙rkßm."
   "Co tφm sledujeÜ? Vßlku nezastavφÜ" zachrapt∞l Fregenal.
   "O vßlku mi nejde. Tv∙j p°φtelφΦek uv∞znil Visennu a jß jφ chci zp∞t. Dove∩ m∞ k nφ. DßÜ jφ svobodu a nechßÜ nßs odjet. Pak t∞ pustφm a klidn∞ se tady stavte t°eba na hlavu."

   Kalen stßl u svΘho kon∞, levicφ svφral Fregenala, pravicφ p°idr₧oval n∙₧ na tepn∞ a pozoroval jak Alz∙r rozvazuje dφvce pouta. Kdy₧ byla volnß, hlavou jφ Kalen naznaΦil, ₧e mß nasednout na kon∞.
   "Tak₧e p∙jdeme," oznßmil. èli. Visenna jela na koni a Kalen tßhl Fregenala k okraji pole. Houf ₧oldßk∙ z Alz∙rem vp°edu jej nßsledoval. Odn∞kud vylet∞l Üφp a zabodl se vedle Kalenovi nohy do zem∞. Ob∞ skupiny se zastavily, nastalo napjatΘ ticho. Zdßlo se ₧e dav, kter² se sklßdal z krvechtiv²ch bestiφ, dosp∞l k jakΘmusi rozhodnutφ. Kalen to vycφtil prßv∞ v Φas. No₧em °φzl Fregenala do masa. Vyst°φkla zß°iv∞ Φervenß krev. T∞sn∞ p°edtφm toti₧ dav vyrazil na Kalena. Musel odhodit druida i s no₧em a rychle naskoΦit na kon∞.
   Kon∞ vyrazili jako splaÜen². Snφh odlΘtßval na vÜechny strany. Kalen vylovil z kapsy diadΘm a hodil ho dop°edu Visenn∞. Chytla jej ve vzduchu a v rychlosti si jej nasadila. Necht∞la v∞d∞t, jak jej Kalen zφskal.
   Alz∙r se naklonil nad Fregenala a staΦil krßtk² pohyb rukou, aby krev p°estala tryskat v rytmu tepu srdce.
   Kalen a Visenna nutili kon∞ doslova k letu. Za zßdy je pronßsledoval nep°ßtelsk² °ev.
   "Visenno, ud∞lej n∞co!" vyk°ikl Kalen zoufale, co mu Üφp prosviÜt∞l kolem hlavy. Nevid∞l vÜak, ₧e Visenna ji₧ Φaruje.
   Nßsledn∞ proti nim vyb∞hla desφtka medv∞d∙ a dv∞ vlΦφ smeΦky, evidentn∞ hladovΘ. Visenna v∞d∞la, ₧e je to mßlo, ale mohlo jim to dßt jak²si nßskok. Kalen jen vyd∞Üen∞ sledoval, jak vlci bez povÜimnutφ minou jejich kon∞ a naÜtvan∞ se vrhajφ na ₧oldßky v °vav∞. Zvφ°ecφ ·tok m∞l i svΘ ob∞ti a to na obou stranßch. NicmΘn∞ poda°ilo se postup houfu zastavit, potom co medv∞di se postavili ko≥∙m do cesty.
   èφpy vÜak nep°estßvaly prÜet, co₧ se Kalenovi stalo osudn²m. Jeho zßdy se rozlila silnß pichlavß bolest. Kalen nahlas vzdychl bolestφ.
   Visenna se vyd∞Üen∞ otoΦila: "Co se stalo?"
   "Nic, je∩ dßl, neotßΦej se!" k°iΦel na nφ chraplav²m hlasem. Bolest byla pronikavß. RozkaÜlal se a zaΦal plivat krev. Ztratili se v lese, k°ik za zßdy utichal a mφsil se s ozv∞nou. Visenna zastavila kon∞, a₧ kdy₧ uslyÜela, jak Kalen spadl z kon∞.
   "Kalene!"
   Na tvß°i se jφ rozlilo zd∞Üenφ. Kalen le₧el na b°iÜe a ze zad mu Φouhala jen malß Φßst Üφpu s b²lφm pe°φm na konci. Vφc ne₧ polovina byla zabodnuta v Kalenov²ch zad mezi lopatkou, ₧ebry a pßte°φ. Podle ·hlu Visenna nepochybovala, ₧e st°ela vyÜla z kuÜe. Kalen m∞l neuv∞°itelnou sm∙lu.
   Nesmφm vytßhnout Üφp, blesklo Visenn∞ hlavou. M∞la sice diadΘm, ale jeho moc nebyla univerzßlnφ.
   Pokusila se obrßtit Kalena na bok.
   "Kalene, slyÜφÜ...," k°iΦela zoufale, "... te∩ neumφrej."
   Pohnul se. Pokusil se pomoci v jejφm ·silφ. Op∞t se rozkaÜlal a op∞t to byla krev. Visenna byla ohromena. Sl²chßvala o smrti, pßrkrßt ji₧ vid∞la v²sledky jejφ prßce, nikde se s nφ vÜak neutkala. Te∩ m∞la p°φle₧itost, ale Visenna v∞d∞la, ₧e mß proti nφ chabΘ zbran∞. A jeÜt∞ po°ßd Kalenovi dlu₧ila ₧ivot.
   "Vsta≥! bojuj proboha...! Sama to nezvlßdnu. Musφm t∞ odvΘst alespo≥ do Moldavy."
   Posadil se a pohlΘdl Visenn∞ do oΦφ. M∞l krvφ zarudlΘ oΦi.
   "Ty to zvlßdneÜ Visenno...," pokusil se Kalen o ·sm∞v. Sna₧il se zvednout na nohy, ale op∞t padl do sn∞hu.
   "Kalene..."
   "...v∞° si," do°ekl a op∞t zakaÜlal.
   Visenna si nev∞°ila. I zabodnut² Üφp dokß₧e jeÜt∞ zp∙sobit Ükody. Nedokßzala by zran∞nφ zahojit. Tohle nenφ banßlnφ nemoc z Moldavy nebo z vesnice zvanΘ "Na zßv∞t°φ". Tohle nenφ povrchnφ Ükrßbanec od ÜpiΦky Kalenova meΦe. Tohle je mnohem mnohem horÜφ.
   Kalen se op∞t znovu otoΦil na Visennu a sna₧il se ukßzat na levou stranu kabßtu.
   "Vyndej to z kapsy..."
   Visenna poslechla. Sßhla do nßprsnφ kapsy Kalenova zimnφho kabßtu a nahmatala ruliΦku. Byl to stoΦen² svitek psan² Fregenalovou rukou. Text evidentn∞ pochßzel ze zakßzanΘho Elnorova uΦenφ.
   "Kde jsi to vzal?"
   "Fregenal to m∞l mezi dalÜφmi svitky ve svΘm....ech, ugh..."
   "Kalene! te∩ ne! MusφÜ jet se mnou. Neumφrej!"
   Tφsniv² pocit zmizel. Smrt odeÜla. Svou prßci vykonala poctiv∞, tak jak mφvala ve zvyku. Kalen se dφval na Visennu a ned²chal. Zjistila to o n∞kolik sekund pozd∞ji. V oΦφch se jφ zaleskly slzy, slab∞ popotßhla nosem. Nedokßzala u₧ zadr₧et emoce. Zabo°ila obliΦej do Kalenova kabßtu a rozbreΦela se. Lesnφm tichem se nesl slab² plßΦ. Vφtr se utiÜil, vrßny p°estaly krßkorat, lesnφ tvorovΘ, ti kte°φ zrovna nespali zimnφm spßnkem, se na okam₧ik zastavili. Kdy₧ smutek a stesk p°emohl druidku, celß p°φroda s nφ ten smutek sdφlela. V₧dy¥ p°ece druidovΘ odjak₧iva byli, jsou a budou p°ßteli les∙. hvozd∙ a veÜkerΘ p°φrody.

   O n∞kolik dn∙ pozd∞ji dorazila Visenna do Mayenny. P°edtφm vÜak nechala Kalena poh°bφt na Moldav∞. VÜe co m∞l Kalen u sebe, m∞Üec s pen∞zi, v²bavu i jeho osobnφ v∞ci, v∞novala k postavenφ d∙stojnΘho hrobu. Nechala si jen jeho meΦ. Nav₧dy jφ ho bude p°ipomφnat. Na cest∞ do Mayenny jeÜt∞ vylΘΦila n∞kolik nemocφ za nocleh a dobrΘ jφdlo.

   "To jsi ty Visenno?" ozval se ₧ensk² hlas, kdy₧ p°ijφ₧d∞la do druidskΘ vesnice. U cesty stßla znßmß druidka.
   "Martio!" vyk°ikla radostφ. SeskoΦila z kon∞, div neupadla. "Mßm radost, ₧e t∞ vidφm."
   Objali se.
   "╚ekajφ na tebe dobrΘ zprßvy Visenno," usmßla se Martia.
   "JakΘ...?"
   "U₧ zase pat°φÜ do kruhu."
   Visenna se proti oΦekßvßnφ zamraΦila.
   "Jak to?"
   "Zφskali jsme sv∞dectvφ, kterΘ jasn∞ ukazovalo na Mistra Fregenala. Rada t∞ zprostila viny a cht∞jφ se ti omluvit."
   "JakΘ sv∞dectvφ? Jak² sv∞dek?" nechßpala Visenna.
   "Temerie m∞la ve Fregenalov∞ armßd∞ Üpeha. On dosv∞dΦil, ₧e Fregenal mß kontakt s Alz∙rem."
   Visenna sklopila oΦi. Martia jφ ukazovßΦkem zvedla bradu a pohlΘdla jφ do oΦφ.
   "Tebe to net∞Üφ?"
   "Net∞Üφ Martio. Naopak, jsem moc smutnß. Jeden ₧ivot pohasl a ty mi °φkßÜ, ₧e zbyteΦn∞."
   "Och. Kalen?"
   Visenna u₧ nepromluvila. Pouze vtiskla Martii do dlan∞ zmuchlan² svitek s Fregenalov²m pφsmem.

Pßr slov na zßv∞r

Tak jsem si jednou °ekl, ₧e bych mohl napsat povφdku, kterß by byla v kontextu s ji₧ existujφcφm dobrodru₧stvφm. A abych si nevybral u nßs nejznßm∞jÜφ a nej·sp∞Ün∞jÜφ fantasy sagu o zaklφnaΦi. Jen₧e ono napsat n∞co v kontextu s Φφmkoliv m∙₧e b²t ·kol v∞ru obtφ₧n². V₧dy¥ sßga o Geraltovi jeÜt∞ neskonΦila a nikdo vlastn∞ nevφ jak to dopadne. Pokud nenφ budoucnost jistß, vybral jsem si tedy minulost. I zde se vÜak objevuje obtφ₧, proto₧e sßm literßrnφ zaklφnaΦ A. Sapkowski jeÜt∞ neodhalil vÜechny karty a m∙₧eme oΦekßvat, ₧e brzo odhalφ minulost vÜech postav, kterß v sßze vystupujφ. Vybral jsem si tedy Visennu, kterß v celΘ sßze vystoupila snad celkem dvakrßt. Navφc nikdo neznß jejφ p∙vod a minulost. Kde se narodila? Od kdy vlastn∞ byla druidkou? Mnoho prostoru pro spekulace. Tak₧e jsem p°φb∞h situoval do doby, kdy Visenn∞ bylo 18 let a podle povφdky Cesta z nφ₧ se nevracφ v tΘ dob∞ byl Fregenal vyhnßn. Samoz°ejm∞, ₧e nikde nebyl napsßn d∙vod, proΦ. Op∞t prostor pro spekulace.

Tak₧e vznikl tento p°φb∞h. Doufßm, ₧e se vßm lφbφl. Mßte-li cokoliv na srdci, nezapome≥te mi napsat. Jsem vd∞Φn² za ka₧dou kritiku (i tu destruktivnφ).