|
|||
Tramvaj Setm∞lo se a na n∞j Φekala op∞t ta nep°φjemnß v∞c - vstßt a jφt na noΦnφ. NaÜt∞stφ bydlel celkem kousek od "depa", a tak nem∞l dlouhou cestu. ObzvlßÜ¥ te∩ v zim∞, kdy se v tuto noΦnφ hodinu dostßvaly teploty i pod nulu. Zvedl se z gauΦe, vypnul televizi, potichu se oblΘkl a odeÜel. Dßval pozor, aby nevzbudil svΘ dva syny a dceru, kte°φ ji₧ spali. VyÜel z domu a vydal se rychlou ch∙zφ sm∞rem k mφstu, kde se m∞l za pßr minut p°ihlßsit, aby si mohl odpracovat svou sm∞nu. Zdßlo se mu, ₧e asi zaΦne brzo prÜet, a tak jeÜt∞ vφce zrychlil, aby ho to nepotkalo po cest∞. "To zase bude dneska Üichta," p°ivφtal ho spolupracovnφk v prßci, kter² zde ji₧ sed∞l na kafφΦku. Byl tu kupodivu sßm. "Franta dneska nep°φde," °ekl a dßl popφjel kafe. Chvφli tu spou tak sed∞li, vypili si oba jedno a pak se rozeÜli ke sv²m stroj∙m. Vyjel se svou tramvajφ s garß₧e a jel na prvnφ zastßvku. P°edpoklßdal, ₧e dneska vÜechno prob∞hne v pohod∞. Doufal, ₧e nezaΦne prÜet. "Tak jak zejtra? StavφÜ se, Milane?" zeptala se a prosebn∞ se mu podφvala do oΦφ, i kdy₧ u₧ m∞la co d∞lat, aby je udr₧ela otev°enΘ. Vlastn∞ m∞la, co d∞lat, aby sama sebe udr₧ela na nohou, na Φem₧ ji vydatn∞ pomßhal d∙m, o kter² se pro jistotu op°ela. "Zkusim to, ale nevim, jestli m∞ jeÜt∞ doktor pustφ. P°ece jenom sme to dneska trochu to... no... prost∞ du pozd∞, tak Φau." rozlouΦil se s nφ a odeÜel. JeÜt∞ chvφli ho sledovala, jak jde od nφ a jak se vzdaluje. Zav°ela oΦi. ZaΦala si p°edstavovat krßsnou sluneΦnou plß₧, palmy, mo°e. VÜude pφsek a ona. M∞la na sob∞ jen jemnΘ pr∙hlednΘ Üaty z hedvßbφ a proti nφ Üel on. Vid∞la ho a pak vid∞la sebe jak... Z p°edstav jφ nßhle probrala mohutnß rßna do hlavy. Otev°ela na chvφli jeÜt∞ oΦi a vid∞la jen silnici, sv∞tla pouliΦnφho osv∞tlenφ a pomalu padajφcφ sn∞hovΘ vloΦky. ObΦas zaslechla zvuk projφ₧d∞jφcφho auta a usnula... "Legitimujte se obΦane," zazn∞lo nßhle ze zadu. Trhl sebou a ne₧ se staΦil vzpamatovat, policista ho dr₧el za pa₧i. "Uka₧te mi vßÜ obΦansk² pr∙kaz, pane!" znovu se ozval mu₧ v uniform∞, kterΘho te∩ spat°il. Vid∞l mu jenom do p∙li tvß°e. Neh²bal se. Potom zaΦal pomalu vytahovat svojφ obΦanku z kapsy u kalhot. Podal mu ji. "Tak₧e p∙jdete se mnou, pane SlavφΦek. RuÜenφ noΦnφho klidu a koukßm takΘ n∞jak² ten alkohol, no, strßvφte si jednu noc v jednom p°epychovΘm za°φzenφ." Policista odvedl mu₧e k autu, kde Φekal dalÜφ mu₧ zßkona. Ten nalo₧il ruÜitele noΦnφho klidu a po°ßdku dovnit° a nasedl spolu s kolegou do vozu. "Se nßm n∞jak rozn∞₧ilo, m∙₧eÜ bejt rßd, ₧e budeÜ v teple, SlavφΦek!" °ekl mu jeden z policist∙ a vyrazili. JeÜt∞ n∞co ohlßsil vysφlaΦkou a vydal se na cestu. Byla tma a zaΦalo hust∞ sn∞₧it. Zapnul si potichu radio, aby nemusel poslouchat °eΦi, opil²ch cestujφcφch a taky aby se odreagoval. M∞l dneska skonΦit o trochu d°φv, aby si mohl odskoΦit za svojφ milenkou a poslednφch pßr jφzd za n∞j m∞l ud∞lat kolega. Bylo to poprvΘ, co m∞l "zahnout" svojφ ₧en∞ a byl z toho trochu nerv≤znφ. Taky byl naÜtvanej, ₧e zaΦalo sn∞₧it a ₧e musφ b²t v prßci v dob∞, kdy ostatnφ m∙₧ou v klidu spßt. Zastavil. Otev°el dve°e od vag≤nu a v zrcßtku sledoval nastupujφcφho starÜφho mu₧e. Mu₧ si sedl na nejbli₧Üφ ₧idli a viditeln∞ se mu ulevilo. Zav°el dve°e a op∞t se rozjel. Jel na poslednφ jφzdu. Na koneΦnΘ u₧ na n∞j m∞l Φekat jeho kolega, kter² za n∞j vezme Üichtu. "Milane!" zak°iΦela nßhle a probudila se. Otev°ela pomalu oΦi a sna₧ila se vzpamatovat. Vid∞la jen rozmazanß sv∞tla kdesi a jinak vÜude tmu. Pomalu si sedla. Mnula si oΦi a doufala, ₧e si vzpomene, jak se sem dostala. Cφtila vlhko a zimu a sna₧ila se zvednout. NeÜlo to. Asi pot°etφm pokusu se rezignovan∞ polo₧ila na silnici a le₧ela. Sledovala oblohu - spφÜe se sna₧ila tam n∞co vysledovat, ale mφsto toho vid∞la jen pouliΦnφ lampu a to jeÜt∞ znaΦn∞ rozmazanou. Op∞t usnula. Probudilo ji a₧ jakΘsi zvon∞nφ a sk°φpot brzd... Sed∞l vzadu a klasik by °ekl, ₧e ani nedutal. Najednou si uv∞domil, ₧e takhle to nem∙₧e nechat. Äe by m∞l problΘmy v prßci, problΘmy s p°φtelem a jeÜt∞ ke vÜemu ostuda, problΘmy se ₧enou a tak dßle. VyskoΦil na policistu °idiΦe a bouchl ho p∞stφ do spßnku. Ne₧ staΦil druh² zareagovat dostal jednu mezi oΦi. Auto se zatφm zmφtalo po silnici, kterß byla naÜt∞stφ dost Üirokß. OdstrΦil prvnφho policistu tφm, ₧e otev°el dve°e a za jφzdy ho vyhodil. Sedl si za volant a dostal auto trochu pod kontrolu. Druh² policista ale na nic neΦekal a skoΦil po n∞m. SlavφΦek zareagoval vΦas a nastavil ruku tak, ₧e policistovi vyrazil polovinu zub∙. Potom ho odkopl a podφval se p°ed sebe. Na silnici se povalovala jakßsi ₧ena, a tak rychle otoΦil volantem, aby se jφ vyhnul... "Do prdele, co je to za hovado? Policajt a jezdφ jako uplnej v∙l," zak°iΦel a prudce seÜlßpl bzdov² pedßl. Brzdy se o kolejnice obalenΘ sn∞hem jen slab∞ ot°ely a cel² vag≤n jel dßl. Zastavil se a₧ ohromn²m nßrazem do policejnφho vozu, kter² mu vjel do cesty. D∞da sedφcφ vzadu se svalil ze ₧idle a ostatnφ cestujφcφ narazili hlavou o sedaΦky p°ed nimi. ╪idiΦ vylΘtl p°ednφm oknem a narazil hlavou o majßky na st°eÜe policejnφho vozu. Na mφst∞ zem°el. Franta SlavφΦek staΦil z vozu - po vzoru americk²ch akΦnφch film∙ - vyskoΦit a zachrßnit si tak ₧ivot. SkoΦil p°φmo na ₧enu, kterΘ se sna₧il vyhnout a kterΘ vlastn∞ zachrßnil ₧ivot. SlavφΦek vyskoΦil ze zem∞ a b∞₧el k tramvaji. Doufal, ₧e to nebude v∙z jeho p°φtele, kterΘho m∞l dneska vyst°φdat na Üicht∞. To samΘ ud∞lala ₧ena, kterß le₧ela na silnici. Cht∞la se ujistit, jestli °idiΦem tramvaje nenφ mu₧, s kter²m se seznßmila minul² m∞sφc na odb∞ru krve a kter² k nφ m∞l dnes v noci p°ijφt. Byl to on! Le₧el tam v krvi, kterß pomalu stΘkala po kapot∞ vozu. U n∞j stßl jeho p°φtel a jeho milenka. Za chvφli k nim p°iÜel policista a oznßmil jim, ₧e ji₧ zavolal sanitku. Necht∞l jim °φkat, ₧e pro n∞j u₧ to nemß cenu. Podφval se na n∞ na oba, uv∞domil si kdo je ten mu₧, otoΦil se a Üel. "To je ale zatracen∞ zkurvenß nßhoda - tenhle blbej sv∞t!"
|
|||