|
|||
V²let Jß a moji t°i spolu₧ßci z naÜφ t°φdy jsme se rozhodli uspo°ßdat vφkendov² v²let k OrlickΘ p°ehrad∞. Abyste nßs lΘpe poznali, zaΦnu popisem m²m a m²ch druh∙. Tak tedy Jß, neboli Honza, lφn², metrßk vß₧φcφ ΦlovφΦek, kter² za nejlepÜφ dopravnφ prost°edek pova₧uje auto. Honza II, s rozumem v po°ßdku, VaÜek, podle jmΘna takΘ chlapec s 20 dioptriemi a Ondra uhekan² jinoch se slovensk²mi p°edky. Tak to byla ve zkratce naÜe spoleΦnost a te∩ Φt∞te, moje vyprßv∞nφ zaΦφnß. Den 0. - vÜechny dny p°edtφm P°i strategick²ch poradßch nad mapou, kdy se neustßle m∞nil poΦet ·Φastnφk∙ jsme se rozhodli, ₧e pojedeme vlakem do Mirovic a odtud autobusem do Kozßrovic, co₧ m∞la b²t podle mapy vesnice "kousek" od b°eh∙ p°ehrady.Teprve prozφrav² krok jednoho z rodiΦ∙, dotßzat se na informacφch zda v∙bec n∞jak² autobus tato dv∞ mφsta spojuje nßs zachrßnil od vφce ne₧ dvacetikilometrovΘho pochodu. Po dalÜφch horeΦnat²ch poradßch ve spojenφ se systΘmem Abus, nebo tak n∞jak, jsme p°iÜli na to, ₧e z Prahy jezdφ jeden autobus do Pφsku p°es Kozßrovice a co vφc, ₧e tam i dokonce stavφ. Kdy₧ jsme si cht∞li informace zφskanΘ pomocφ internetu ov∞°it p°φmo na jφzdnφm °ßdu na nßstupiÜti, nem∞li jsme ·sp∞ch, proto₧e porozum∞t jφzdnφm °ßd∙m ╚SAD je pro normßlnφho Φlov∞ka s IQ pod 150 v∞c naprosto nemo₧nß. Nakonec op∞t pomohly informace a takΘ jsme se dozv∞d∞li, ₧e mφstenky si lze kupovat pouze na cestu a₧ do Pφsku. ZkrouÜenφ a modlφcφ se, aby autobus nebyl pln² a my si mohli sednout jsme se odebrali dom∙ pakovat... Moje p°edstava, ₧e do ba¥ohu, kter² nosφm normßln∞ do Ükoly se mi vejdou vÜechny v∞ci vzala rychle za svΘ, kdy₧ sem tam nenasoukal plavky, 6x spodky, a dalÜφ pot°ebnΘ v∞ci jako fΘn, kartßΦek na zuby, propan bombu atd. Asi v 10 hodin veΦer jsem skonΦil a byl jsem p°ipraven dalÜφho dne vyrazit s vyp∙jΦen²m ba¥ohem. Den 1. - pßtek Rßno jsme Üli normßln∞ do Ükoly, poΦet Φlen∙ v²pravy se ustßlil na Φty°ech kusech. Sraz jsme si domluvili na 17.30 v metru u And∞la. V 17.15 jsme tam byli vÜichni a zaΦali se po schodech soukat nahoru, netrp∞liv∞ Φekajφc, co nßs naho°e Φekß za hordy. To co jsme uvid∞li, mnoh²mi z nßs ot°ßslo a patrn∞ ji₧ nikdy nebudou chtφt jet autobusem ╚SAD bez mφstenky. Na jeden autobus tam Φekalo asi 200 lidφ. NaÜt∞stφ se brzy ukßzalo, ₧e polovina z nich Φekala na autobus, jedoucφ t∞sn∞ p°ed tφm naÜφm, ale stejn∞ tam z∙stalo hafo lidφ. KoneΦn∞ se objevil ten nßÜ a my se prodrali Φekajφcφmi davy k °idiΦi. Jen taktak jsme jß s Honzou zasedli ·pln∞ poslednφ mφsta vzadu na houpaΦce, naÜt∞stφ nikdo z nßs netrp∞l blinkavostφ v autobusech. Ondra s VaÜkem ji₧ museli stßt, proto₧e se na n∞ nedostala mφsta, chudßci, ale mohli se ut∞Üovat, ₧e tak na tom bylo jeÜt∞ dalÜφch padesßt lidφ. Ten den byl zrovna nad teplotnφm pr∙m∞rem, a ve vyd²chanΘm, stojφcφm autobusu teplota rychle stoupala, jak nßm pozd∞ji Ondra °ekl, bßl se, ₧e kdyby se otoΦil tak sprÜka jeho potu zalije vÜechny okolo. NaÜt∞stφ se autobus dal brzy do pohybu a p°irozenß ventilace nßs trochu chladila. Do Kozßrovic je to z Prahy n∞jak²ch sedmdesßt kilometr∙. Jeliko₧ nikdo nehlßsil zastßvky, neustßle jsme koukali z okna na mapu a zase naopak a tak po°ßd dokola, abysme je nßhodou nep°ejeli. Nep°ejeli. NßÜ soused tam jel takΘ a tuto linku absolvoval pravideln∞. DalÜφmu hovoru s nφm mi zabrßnil jen trochu mdl² v²raz v jeho obliΦeji. Kdy₧ jsme se blφ₧ili k v²stupnφmu bodu, znerv≤zn∞li jsme, jak se dostaneme p°es tu hordu lidφ p°ed nßmi k v²stupu (teda jß jsem z toho byl nerv≤znφ celou cestu). Jakmile °idiΦ zastavil, sebrali jsme bßgly, stan, tyΦe a dalÜφ proviant a hnali se seΦ to Ülo ke dve°φm a neustßle hulßkali: "hej, jeÜt∞ my" a dalÜφ podobnΘ hlßÜky. Cestou ke dve°φm, jsem poÜlapal n∞kolik taÜek, n∞kolik d∞tφ a nohou a zaslechl hlßÜky typu: "hahaha, mßme po rajΦatech", nebo "ta spodnφ byla moje". V∞tÜina lidφ, ale m∞la pochopenφ a tak jsme se dostali ven s povzbuzovßnφm za zßdy. Kdy₧ jsem dosßhl zem∞, byl jsem v tu chvφli nejÜtastn∞jÜφ Φlov∞k na sv∞t∞. Bylo asi 19.20 a my se rozhlφ₧eli kudy kam. P°ibli₧n² sm∞r jsme v∞d∞li, ale rad∞ji jsme se zeptali mφstnφch domorodc∙. Jedna babiΦka nßs poslala sm∞rem, kter²m jsme i my p°edpoklßdali p°ehradu, zatφmco dva v²rostci nßs poslali na druhou stranu. Dali jsme tedy na instinkt, naposledy se telefonicky spojili s civilizacφ a vydali se do terΘnu. Abych vßm p°iblφ₧il ten "kousek", o kterΘm jsem mluvil ·pln∞ na zaΦßtku, z hlavnφ silnice po kterΘ jsme p°ijeli se vinula odboΦka sm∞rem k p°ehrad∞ a mizela n∞kde v lese. Mysleli jsme, ₧e projdeme lesem a jsme u vody, ale samoz°ejm∞, jako v₧dy - chyba. JeÜt∞ bych m∞l asi °φci, ₧e v∞tÜina rodiΦ∙ m∞la za to, ₧e budeme bydlet na n∞jakΘm p°edem dohodnutΘm mφst∞, kdyby v∞d∞li, ₧e budeme spßt tam kde si usteleme, nejel by asi nikdo. P°ed zaΦßtkem lesa jsme proÜli obcφ HoluÜice, Φφtajφcφ asi 5 barßΦk∙, a jß sebev∞dom∞ prohlßsil ₧e cφtφm nablφzku vodu. UÜli jsme asi 2 kilometry a voda, krom∞ tΘ v potoce, kter² tekl podΘl cesty nikde. ProÜli jsme obcφ HoluÜiΦky, kterou jsme nenalezli ani na turistickΘ map∞ a uÜli dalÜφ dva kilometry. Nßlada u₧ nebyla tak dobrß jako na zaΦßtku, jeliko₧ v∞tÜinou jsme Üli tmav²m lesem a kdybychom nßhodou nedorazili vΦas na mφsto urΦenφ, nem∞li bychom kde p°espat. VÜichni krom∞ Ondry, kter² m∞l na t°i dny tolik vlastnφch v∞cφ, ₧e u₧ nic nepobral, jsme st°φdav∞ nesli stan a tyΦe s kolφky. Asi po dalÜφch dvou kilometrech jsme p°iÜli na rozcestφ, kterΘ nßm na sebev∞domφ rozhodn∞ nep°idalo. Zatφmco jß jsem navrhoval cestu p°es les, kde jsem "cφtil" vodu, ostatnφ byli zßsadn∞ proti a byli ochotni svrhnout moji vlßdu, tak₧e jsem rad∞ji ustoupil. D∞lali jsme si ze sebe vtipy, ₧e je to skv∞l² prvnφ zßpis do naÜeho denφku, kter² pak stejn∞ nikdo nenapsal, vlastn∞ a₧ jß nynφ. NaÜt∞stφ nad m²m Φichem zvφt∞zila sφla a zdrav² rozum, tak₧e jsme se nedali p°es les, co₧ jak se pozd∞ji ukßzalo bylo jedin∞ dob°e. Vyslali jsme zv∞dy na vÜechny strany, tedy lΘpe °eΦeno z onoho rozcestφ vedly dßl t°i cesty, tak₧e ka₧d² z m²ch druh∙ se vydal jednφm sm∞rem. Jß jsem jim zatφm hlφdal jejich batohy a hlavn∞ ten sv∙j v kterΘm jsem m∞l zßsoby jφdla. N∞kdo to vzal rychl²m tempem, jin² pomalu rozvß₧n∞. Na ty jsem pok°ikoval, ₧e takhle tam do setm∞nφ nedojdeme. P°es vÜechen humor, kter² m∞ ani te∩ neopouÜt∞l mi nebylo dob°e, jeliko₧ vÜude byl sam² stßle Φern∞jÜφ les a hlavou se mi honily vzpomφnky na serißl Akta-X, kde Mßdra a Skßlovou taky jednou mßlem se₧raly mal², fluorescentnφ muÜky, kdy₧ jim doÜlo sv∞tlo. Po chvφli se vrßtil Honza, ₧e cesta se ztrßcφ. O chvφli pozd∞ji p°ib∞hl Ondra, ₧e dorazil k p°ehrad∞. Skv∞l². ProblΘmem bylo, ₧e jsme nevid∞li VaÜka, kter² se nßm ztratil n∞kde za zatßΦkou. Ondra se samoz°ejm∞ nabφdl, ₧e pro n∞j skoΦφ. Asi po 10 minutßch jsme je koneΦn∞ uvid∞li. V tu dobu bylo asi p∙l devßtΘ a my m∞ly hodinu do setm∞nφ. Rychle jsme na sebe hodily bßgly a povzbuzeni vidinou blφzkΘho cφle jsme rßzn∞ vykroΦili kup°edu. Na konci cesty, kterß jak jsme zjistili slou₧ila jako mφsto pro sklßdßnφ Φlun∙ do vody nßs p°ivφtala zßvora s cedulφ: "Soukrom² pozemek, vstup po dohod∞. Tel:xxxx". N∞kte°φ z nßs zaΦali propadat zßchvat∙m hysterie, ale jeÜt∞ nebylo vÜem dn∙m konec. Zßvoru jsme jednoduÜe obeÜli a zaΦali se rozhlφ₧et po mφst∞ tßbo°enφ. Uvid∞li jsme jakΘhosi starΘho d∞dulu, jak na nßs koukß z nepojφzdnΘho karavanu. HlφdaΦ... Zhrozili jsme se, ale pak jsme si uv∞domili mo₧nost vyjednßvßnφ (v Φesk²ch zemφch rozum∞jte uplßcenφ). èli jsme k n∞mu, p∞kn∞ si s nφm pokecali a cesta byla volnß. Tedy: opravdu Ülo o hlφdaΦe, dovolil nßm tu z∙stat, ale museli jsme se utßbo°it n∞kde vzadu kam z jeho stanoviÜt∞ nebylo vid∞t a hlavn∞ "nev∞d∞l" o nßs. Dali jsme mu na pivo a Ülo se dßl. P°ekroΦili jsme potok, kter² napßjel p°ehradu a Üli po b°ehu hledajφc vhodnΘ mφsto ke stanovßnφ. K naÜemu p°ekvapenφ jsme tu nebyli sami, ale prakticky ka₧d²ch 200 metr∙ byl n∞jak² stan, na tu dobu dost neobvyklΘ. Necht∞l bych to vid∞t v plnΘ sez≤n∞. Utßbo°ili jsme se asi kilometr od hlφdaΦe za mal²m mysem, tak₧e jsme splnili i jeho po₧adavek, aby na nßs nebylo vid∞t. Rychle jsme rozbalili Honz∙v stan. Stan, hahaha, stan to byl, ovÜem pro 3 lidi podle p°φruΦky a pro 2 podle m∞. Dle doporuΦenφ maminky jsem si zabral mφsto uprost°ed, kdyby se na nßs v noci sßpal n∞jak² medv∞d. Te∩ vßm °eknu proΦ byl podle mΘho nßzoru pro dva lidi, kdy₧ m∞l b²t pro t°i... Chßpete, jeden Φlov∞k le₧φ nalevo, druh² napravo, ale kde le₧φ ten t°etφ? P°esn∞ tam, co jsou tyΦe zabodnuty do zem∞. Dozajista si dokß₧ete p°edstavit jak je to p°φjemnΘ. TyΦe jsme troÜku naklonily, tak₧e se tam naÜlo mφsto i pro m∞. ╚tvrt² spal u naÜich nohou. Stan jsme tedy m∞li, rychle jsme sesbφrali d°evo, pßr kamen∙ a rozd∞lali ohe≥. ZkouÜeli jsme pΘct vÜe od salßmu, kter² takto upraven nebyl moc dobr² a₧ po klasickΘ bu°tφky, kterΘ byly o dost lepÜφ, ale to takΘ pouze prvnφ den a druh² den z rßna, pak se jich zaΦala chytat zelenß barva. Ale to p°edbφhßm. VÜude kolem nßs lφtalo spousta komßr∙ a jß se stal jejich terΦem, neÜli na nikoho jinΘho, ne₧ na m∞. Jednou jich na m∞ sed∞lo asi dvacet. VÜude u₧ i mimo les se zaΦalo smrßkat a jeliko₧ jsme toho po osmi kilometrovΘm pochodu m∞li vφc ne₧ dost, nechali jsme ohe≥ pomalu doplßpolat a Üli jsme spßt. Podlaha byla neuv∞°iteln∞ tvrdß a m∞ nenapadlo dßt si nic pod hlavu. OtoΦit jsem se nemohl a tak jsem celou noc musel prospat na zßdech. Ve stanu bylo hroznΘ vedro, tak₧e jsem cht∞l nechat otev°en² vchod, ale zvedla se um∞le vykonstruovanß vlna opozice a byl jsem p°ehlasovßn. Za to jsem se Ondrovi, chudßkovi pomstil tφm, ₧e jsem se Φas od Φasu p°evalil p°es n∞j ven, abych se nadechl a "necht∞n∞" jsem se o n∞j rukama op°el. Dobrou noc. Den 2. - sobota Vstßvali jsme jß nevim v kolik, ale asi hodn∞ brzo, proto₧e slunce teprve vychßzelo. Abych vßm p°iblφ₧il naÜi polohu, tak jsme stanovali na mysu jakΘsi zßtoky, kterou napßjel potok, kter² jsme vΦera p°eÜli. Dva odvß₧livci se hned po rßnu p°evlΘkli do plavek a jali se zkouÜet teplotu vodu. Kdy₧ se jim ani po nekolikakerΘm smßΦenφ nezdßla dost teplß nechali t∞ch odvß₧n²ch pokus∙ o zßpal plic a vylezli ven. My chyt°ejÜφ jsme si zatφm (op∞t) rozd∞lali tßborßk a ukuchtili n∞co k jφdlu - ÜpekßΦky, kterΘ jsme cht∞li snφst hodn∞ rychle, aby se nezkazili. Jeliko₧ nßÜ tßborßk byl p°φmo u vody na pφseΦnΘ plß₧i nebylo moc p°φjemnΘ, kdy₧ n∞komu spadl bu°t, proto₧e m∞l na v²b∞r jenom t°i prost°edφ kam h≤pne: a) ohe≥ - nejlepÜφ varianta, b) pφsek... c) voda - nejhorÜφ varianta. NaÜi, lΘpe °eΦeno Ondrovu ho°Φici, kterΘ jsme nabalili tunu jsme ani nevyu₧ili. Po "vydatnΘ" bu°to-chlebo-pφsko snφdani jsme se Üli rozkoukat po plß₧i. Nalevo i napravo od nßs stanovali n∞jacφ lidΘ, tak₧e p°φpadnß pomoc byla nablφzku. ProblΘmem bylo, ₧e jedni sousedi m∞li psa, tak₧e nßÜ pohyb byl omezen pouze na jednu stranu. V dßli prakticky nap°φΦ orlickou p°ehradou jsme vid∞li jakΘsi m∞steΦko s velk²m tobogßnem, tak₧e cφl naÜφ dalÜφ v²prava byl dan². Ostatn∞ i na tuto v²pravu jsme plßnovali nßvÜt∞vu kulturnφch akcφ v mφstnφch zapadßkovech, ale jak se ukßzalo, nejv∞tÜφm zapadßkovem bylo prßv∞ naÜe stanoviÜt∞, tak₧e belhat se n∞jak²ch 20 kilometr∙ na pivo se nikomu necht∞lo. N∞kte°φ z nßs se slabÜφmi ₧al∙dky nedokßzali strßvit snφdani a vyklopili ji nedaleko naÜeho stanu... N∞kterΘ zase chytilo, pravd∞podobn∞ z nadbytku pohybu, pr∙jmovΘ onemocn∞nφ a minimßln∞ 100 metr∙ (blφ₧ jsme jim nedovolili jφt) od stanu vypouÜt∞li obsah sv²ch dutin. Jak jsme pozd∞ji zjistili nebylo to nutnΘ, jeliko₧ asi 50 metr∙ od nßs u lesnφ cesty byla postavena kadibudka, jestli byla jeÜt∞ funkΦnφ nevφme, jeliko₧ kv∙li vosφmu hnφzdu zabydlenΘmu v nφ se tam nikdo na vyzkouÜenφ neodvß₧il. Polehßvßnφm a nicned∞lßnφm jsme strßvili Φas a₧ do ob∞da. K ob∞du jsme m∞li paÜtiku z konzerv a chleba, komu to bylo mßlo mohl se dodlßbnout koninou. Postupn∞ nßm dochßzelo, ₧e naÜe zßsoby pitφ nevystaΦφ a tak jsme demokraticky vybrali dva z nßs, kte°φ byli poslßni zp∞t do Kozßrovic obstarat pitivo. Tak₧e "demokraticky" zvolenφ Ondra s Honzou se odÜourali a jß s VaÜkem p°em²Ülel co budeme d∞lat. Chvφli jsme hrßli Üachy, chvφli karty, pak VaÜek vytßhl svoje rybß°skΘ nßΦinφ - pytlaΦku a jali jsme se chytat veΦe°i. Bohu₧el, aΦkoliv ryb jsme vid∞li mnoho a n∞kterΘ z nich a₧ 30 cm dlouhΘ, ₧ßdnß nebyla tak blbß, ₧e by chlamstla po nabφzenΘ kuliΦce mokrΘho chleba. Asi po hodin∞ marn²ch pokus∙ jsme toho nechali, p°evlΘkli se do plavek a Üli se Φvachtat. VaÜek doznal, ₧e voda je oproti rßnu o dost teplejÜφ. Pak zaΦalo mφrn∞ poprchßvat, tak₧e jsme rychle vylezli z vody, osuÜili se pod kapkami deÜt∞ a vlezli do stanu. Po chvφli op∞t prÜet p°estalo, tak₧e jsme mohli vylΘzt. Za chvφli tj. asi po 3 hodinßch p°iÜli nosiΦi pitφ. Koupili samΘ limonßdy, ₧ßdn² alkohol abstinenti, brrr. V tu dobu ji₧ byly asi 4 hodiny odpoledne a my zaΦali p°ipravovat ohe≥ na veΦer. Sesbφrali jsme vÜechno chrastφ, kterΘ jsme naÜli, nahromadili ho na sebe, pak to zase rozhßzeli, postavili pyramidu Φi jak se to jmenuje, zase ji zbourali a postavili vatru. Tak to Ülo po°ßd dokola. P∙jΦil jsem si VaÜkovu pytlaΦku a na zakotvenΘ pramici chytal ryby s krkem vystaven²m slunci, co₧ se mi pozd∞ji krut∞ vymstilo. Po hodin∞ marnΘho chytßnφ jsme zaΦali stav∞t hrady z pφsku, sbφrat kamφnky, kterΘ jsme nßsledovn∞ vyu₧ili pro ost°elovßnφ lΘtajφcφch ptßk∙ a obΦas vyskoΦivÜφch ryb. K veΦe°i ji₧ nikdo necht∞l nap∙l zelenΘ bu°tφky, tak₧e jsme je rozkrßjeli (VaÜek mßlem p°iÜel o prst) a hodili rybßm, proto₧e jsme v∞d∞li, ₧e ten den se ji₧ koupat nep∙jdeme. VeΦe°i jsme tedy odbyli salßmem a chlebem. S prvnφm ·bytkem sv∞tla jsme zalo₧ili tßborßk, kter² se pomalu rozho°φval a rozho°φval, p°esn∞ tak jak jsme ho ₧ivili. A₧ s nßstupem ·plnΘ tmy jsme se rozhodli uskuteΦnit plßn, kter² jsme ve sv²ch srdcφch skr²vali od zaΦßtku naÜφ v²pravy. Ud∞lat tßborßk na zßpis do Guinnesovy knihy rekord∙. Asi po p∙l hodin∞ sna₧enφ jsme ohe≥, kter² by na zßpis do Ginesovky asi stejn∞ nestaΦil, rozdm²chali, ale jeho dvacetimetrovΘ plameny byly urΦit∞ vid∞t i na orbitßlnφ stanici Mir. Kdy₧ nßs to p°estalo bavit, tak jsme klasick²m Φesk²m (mu₧sk²m) zp∙sobem uhasili ohe≥ a Üli jsme spßt. V noci se nic ned∞lo, a₧ na to, ₧e kolem nßs proÜla n∞jakß parta, kterß nßm mßlem zaÜlßpla stan a tφm i nßs. A taky mimo toho, ₧e prÜelo a Ondra, kter² spal u naÜich nohou m∞l skoro celou noc ruku venku a teprve rßno p°iÜel na to, ₧e mu ji mßlem se₧rali mravenci. Den 3. - ned∞le Rßno jsme se vzbudili, dle VaÜkov²ch hodinek, co₧ byl jedin² Φasom∞r co jsme sebou m∞li,v 6 hodin. Jeliko₧ kluci ze vΦerejÜφ nßpojovΘ v²pravy zjistili, ₧e autobus nßm jede v 8.15, nem∞li jsme mnoho Φasu. Rychle jsme sbalili stan, na mytφ nezbyl Φas (teda my jsme se nemyli, i kdy₧ Φas byl). Odpadky jako sprßvnφ m∞stÜtφ turistΘ nastrkali do dutiny stromu a vyrazili jsme. Jß s VaÜkem o n∞co d°φve, abychom dy₧tak autobus pozdr₧eli. P°ed nßma byla jeden a p∙l a₧ dvouhodinovß cesta ostr²m tempem stßle do mφrnΘho kopeΦka. Ale cesta ubφhala rychle, v HoluÜiΦkßch jsme se napili z jednΘ pumpy a riskovali tφm dlouhotrvajφcφ pr∙jmovß onemocn∞nφ, jeliko₧ vedle byla kupa hnoje, ale ₧φze≥ byla siln∞jÜφ. Do Kozßrovic jsme dorazili v 8.25 a druhß p∙lka naÜφ v²pravy o 5 minut pozd∞ji, ob∞ samoz°ejm∞ po odjezdu domn∞lΘho autobusu. N∞kte°φ z nßs (vlastn∞ vÜichni) zaΦali propadat panice, jeliko₧ na roztrhanΘm jφzdnφm °ßdu bylo napsßno, ₧e dalÜφ autobus jede v 18.05. Zmaten∞ jsme se zaΦali rozhlφ₧et kolem sebe a p°em²Ület co do tΘ doby budeme d∞lat, kam p∙jdeme na zßchod a dalÜφ neodkladnß tΘmata se nßm honila myslφ. Venca dostal zßchvaty hysterie a rozhodl se, ₧e nßs opustφ. Ne, neodeÜel na onen sv∞t, jak jsme si p∙vodn∞ mysleli, ale sebral si sv∙j bßgl a vydal se do nedalek²ch Chrastic, kde jak doufal je hustÜφ autobusovß doprava. S odchodem Vency jsme ztratili p°ehled o Φase. Kluci zatφm na autobusovΘ zastßvce rozlo₧ili spacßky, s tφm ₧e se zatφm troÜku prospφ. TakΘ jsme plßnovali, ₧e na ob∞d zajdeme do nedalekΘ restaurace a koneΦn∞ se po n∞kolika dnech po°ßdn∞ nadlßbneme. Jß se mezitφm pokouÜel chytit stopa, ale ₧ßdnΘ z t∞ch asi deseti aut, kterΘ kolem nßs projeli nßm nezastavilo, asi jsme nevypadali jako d∙v∞ryhodnφ stopa°i. VÜechny naÜe plßny p°eruÜil sta°φk, kter² se p°iÜoural na zastßvku a posadil se na zφdku blφzkΘho plotu. Bylo mi divnΘ, proΦ tady chce Φekat deset hodin jako my na autobus, kdy₧ mß urΦit∞ nedaleko domov. Zeptal jsem se ho, jestli takΘ jede do Prahy. Odpov∞d∞l, ₧e ano. Jß se zamyslel a po chvφli se zeptal kolik je hodin. Odpov∞d∞l 7.55. Dokß₧ete si p°edstavit v tu chvφli naÜi radost? Kluci rychle zabalili spacßky, zapomn∞li jsme na ob∞d a s pohledem up°en²m na silnici jsme Φekali autobus. Autobus skuteΦn∞ p°ijel dle jφzdnφho °ßdu, my zaplatili 50 kaΦek a jelo se. NaÜt∞stφ nebyl tak pln², jako kdy₧ jsme p°ijφ₧d∞li, dokonce jsme si i sedli. LidΘ co p°iÜli po nßs ji₧ bohu₧el ne. Cestou jsme profrΦeli kolem VaÜka. Ani jsme se nepokouÜeli p°emlouvat °idiΦe, aby zastavil, jeliko₧ jsme v∞d∞li ₧e by to neud∞lal :), a takΘ s malou dßvkou zlomyslnosti jsme m∞li VaÜkovi za zlΘ, ₧e se trhnul. Asi po hodin∞ jsme byli koneΦn∞ v Praze, vystoupili jsme na SmφchßΦi, rozlouΦili se z Honzou, kter² bydlφ v Mod°anech a my s Ondrou jeli metrem o stanici dßl na And∞l, kde jsme p°estoupili do tramvaje jedoucφ k nßm dom∙. Doma m∞ p°ivφtali asi v 11 hodin reßlnΘho Φasu a mßm-li °φci pravdu byl jsem rßd, ₧e jsem doma. Vychutnal jsem ob∞d a Üel dospßvat to co jsem za v²let zameÜkal. O tom, kolik toho bylo sv∞dΦφ takΘ to, ₧e jsem se vzbudil v 10 hodin veΦer. Den x. - vÜechny nßsledujφcφ dny Z pozd∞jÜφho VaÜkova vyprßv∞nφ jsme se dozv∞d∞li, ₧e dom∙ se dostal asi v 6 hodin veΦer potΘ co p∞Üky doÜel do Chrastic, kde zjistil, ₧e jimi projφ₧dφ ty samΘ autobusy co Kozßrovicemi. Vydal se tedy zpßtky k nßm do Kozßrovic. Kdy₧ zjistil, ₧e tam ji₧ nejsme vydal se zpßtky do Chrastic a n∞jak²m zßhadn²m zp∙sobem, kter² nßm necht∞l prozradit se dostal do P°φbrami, odkud jel vlakem do Prahy... Statistika: Celkovß doba v²letu: 42 hodin PoΦet Φlen∙ v²pravy na zaΦßtku: 4 PoΦet Φlen∙ v²pravy na konci: 4 Mrtv²ch: 0 (kupodivu) PoΦet koupßnφ: 2x (m²ch) PoΦet ujit²ch kilometr∙: 20 (vodonoÜi sou na tom h∙° :-))) Honza KuneÜ
|
|||