|
|||
Vladimir Nabokov: Smφch ve tm∞ DalÜφ perliΦka v souΦasnΘ literatu°e, dalÜφ krßlovsk² titul na Üerp∞ svΘho autora, dalÜφ p°φb∞h do sbφrky tragick²ch a neskonale pustoÜiv²ch pravd o podivn∞ neharmonick²ch vztazφch blßzniv²ch milenc∙ - tak se dß popsat Smφch ve tm∞. Vladimir Nabokov - americk² spisovatel se slovansk²m cφt∞nφm a rusk²m temperamentem i odvß₧nostφ literßrnφho stylu se proslavil p°edevÜφm sv²m poslednφm - znaΦn∞ kontroverznφm - romßnem Lolita, ale u₧ v jednΘ ze sv²ch prvotin si pohrßvß s otßzkou slo₧it²ch milostn²ch vztah∙, kde se smyslnost, ₧ßdostivost a touha stßvajφ nep°φtelem lidskΘ soudnosti i zdravΘho rozumu a Φasto vy·stφ do neΦekan∞ extrΘmnφch situacφ. Kniha byla p∙vodn∞ napsßna v Nabokovov∞ mate°Ütin∞ a jejφ prvnφ p°eklad byl vydßn jeÜt∞ pod p∙vodnφm nßzvem Camera Obscura v Lond²n∞ roku 1936. Autor sßm byl vÜak s p°ekladem velice nespokojen², a proto se rozhodl, ₧e vÜech dev∞t rusky psan²ch romßn∙ p°elo₧φ rad∞ji sßm. Prvnφm byl prßv∞ Smφch ve tm∞. U₧ ze zm∞ny nßzvu je patrnΘ, ₧e ani v nejmenÜφm nejde o p°eklad doslovn², ale ₧e vzniklo dφlo novΘ, mnohem autentiΦt∞jÜφ, kde p∙vodnφ z∙stal snad jen nßm∞t. Albinus m∞l vÜechno - penφze, uznßnφ, dobrΘ man₧elstvφ, p°ßtele. Ale cht∞l vφc. Cht∞l u₧ koneΦn∞ vyb°ednout z vyjet²ch kolejφ vÜednosti a pr∙m∞rnosti. V malΘm kin∞ potkßvß Margot. MladiΦkou dφvku - na rozdφl od Lolity zletilou, kterß ho naprosto fascinuje svou krßsou, ₧ivoΦiÜnostφ, vßÜnivostφ a pozd∞ji i p°ekvapujφcφ dravostφ. Na jejφ p°ßnφ opouÜtφ man₧elku i malou dcerku a vrhß se bezhlav∞ do vφru chaotickΘho a zrßdnΘho ₧ivo°enφ. Margot je padl²m and∞lem a p°esto ji miluje. Sßm sob∞ Albinus utahuje smyΦku kolem krku, kdy₧ nevidφ jejφ nesmφrnou ziÜtnost. Kdo vφ, jak Nabokova napadlo, zamotat osud podobn²m zp∙sobem, co mu jen vnuklo nßpad nechat u₧ beztak ztracenΘho Albina oslepnout a ₧φt tak ve v∞ΦnΘ noci, kterß jej p°ivede a₧ na sam² pokraj Üφlenstvφ. Snad a₧ te∩ autor dosahuje maximßlnφho kontrastu mezi milujφcφm mu₧em a bezohlednou, krutou a majetnickou holkou, kterß by jinak u₧ dßvno skonΦila na ₧ulov²ch kostkßch Berlφnsk²ch ulic. Albinus, kterΘho "osvobozuje" jeho Üvagr se vracφ ke svΘ ₧en∞. Zdrcen² a poko°en², zklaman² a p°esto milujφcφ. Slab² a bezmocn² se vÜak op∞t s Margot setkßvß a ukonΦφ jejich vztah po svΘm. Nabokov je mistrem protikladu i p°ekvapujφcφ logiΦnosti. èφ°e jeho myÜlenek donutφ Φtenß°e vnφmat smysl slov i d∞j. Vina Φi nevina nemß nikdy svΘ mφsto. VÜichni jsou v₧dy vinφ i nevinφ. Äivot lφΦφ jako velkolepou burlesku, jako tragΘdii i nezm∞rnou sm∞Ünost. Dokß₧e vÜak zaznamenat i ty nejhlubÜφ a nejΦistÜφ lidskΘ pocity, kter²ch snad m∙₧e b²t pouh² Φlov∞k schopen a snad prßv∞ to Φinφ jeho knihy jakousi kronikou lidsk²ch osud∙. VÜφmal si se smutn²m zßjmem, jak se ho lidΘ postupn∞ p°estßvajφ ptßt na man₧elku; jak ho n∞kte°φ p°estßvajφ navÜt∞vovat; a jinφ, t∞ch n∞kolik v∞rn²ch dlu₧nφk∙, jsou p°ekvapiv∞ p°ßtelÜtφ a srdeΦnφ; jak se bohΘmskß spoleΦnost sna₧φ tvß°it, jakoby se nic ned∞lo; a koneΦn∞ jak jsou n∞kte°φ - v∞tÜinou b²valφ spolu₧ßci - ochotni ho navÜt∞vovat jako d°φv, ale nechodφ u₧ s man₧elkami, mezi nimi₧ se a₧ pozoruhodn∞ rozÜφ°ila epidemie migrΘny. Postupn∞ uvykal Margotin∞ p°φtomnosti v on∞ch mφstnostech, d°φve tak pln²ch vzpomφnek. StaΦilo, aby pohnula n∞jak²m nepatrn²m p°edm∞tem, a ten ztratil okam₧it∞ svou duÜi a vzpomφnka s nφm spojenß zmizela; bylo jen otßzkou Φasu, jak dlouho jφ bude trvat, ne₧ se vÜeho dotkne, a vzhledem k tomu, ₧e m∞la rychlΘ prsty, jeho ₧ivot v t∞ch dvanßcti mφstnostech byl za pßr m∞sφc∙ docela mrtev. A¥ byl sebekrßsn∞jÜφ, u₧ nikdy nem∞l mφt nic spoleΦnΘho s tφm bytem, v n∞m₧ ₧il kdysi se svojφ man₧elkou.
|
|||