|
|||
Herbert George Wells: Vßlka sv∞t∙ To jsem se jednoho pßtku (jindy do knihovny nechodφm) proÜourßval knihovnou zjistφvÜe, ₧e vÜe co mßme za povinnou Φetbu si vyp∙jΦil n∞kdo p°ede mnou. Zamφ°il jsem ke svΘmu oblφbenΘmu regßlku s knihami se sci-fi tΘmatikou. Probφrßm se tak tou hromadou Clark∙, Bredbery∙ a Neff∙ a najednou mΘ oko spoΦine na knφ₧ce od n∞jakΘho Wellse, hledφm, mφrn∞ shrben nad tφm zjevenφm neznßmΘ knihy, mozek pracuje na sv²ch obvykl²ch t°ech procentech. Ze slo₧it²ch matematick²ch operacφ, zda si knihu vyp∙jΦit Φi ne, m∞ vytrhne trknutφ do mΘ vypoulenΘ Φßsti t∞la (zadnice) a hrubΘ "sorry" od sleΦny, kterß se ·zkou uliΦkou sna₧ila protlaΦit ji₧ dobr²ch patnßct minut. Nap°φmil jsem se, hodil po nφ slinu a Ümßtnul po knize. Abych vysv∞tlil ty dlouhΘ matematickΘ v²poΦty zda si knihu vyp∙jΦit, kniha m∞la sluÜn² obal, Φili se dalo p°edpoklßdat, ₧e to nenφ n∞jak² novodob² brak za dvacku a takΘ jmΘno "Wells, Wells..." mi n∞co podv∞dom∞ °φkalo... n∞kde jsem to slyÜel. Ale na druhou stranu to nebyl osv∞dΦen² Clarke. Vzkaz pro vÜechny holΦindy: do knihovny chodφm o pßtcφch (ne o ka₧dΘm) mezi 11 a 12 hodinou, Plze≥skß ul. P°iÜva°il jsem dom∙, braÜnu Ükolnφ odhodil v dßl, sedl do svΘho oblφbenΘho k°esφlka ve sk°φni a jal se Φφst... Kniha vyprßvφ o poklidnΘm ₧ivot∞ na anglickΘm venkov∞ v 90. letech minulΘho stoletφ, kdy si spoleΦnost myslφ, ₧e lidstvo je samΘm vrcholu technickΘho rozvoje a ₧e se patrn∞ ji₧ nenajde nic, co by jeÜt∞ mohlo zkvalitnit jejich ₧ivot. Do tohoto naivnφho sv∞ta je zasazen p°φb∞h naÜeho hrdiny, kter² je psßn jako novinov² Φlßnek podle pozd∞jÜφho vyprßv∞nφ. Jednoho dne hv∞zdß°i zpozorujφ na Marsu zßblesk, kter² p°ipomφnß vulkanickou erupci. Erupce se ale opakuje po deset dn∙, v₧dy ve stejnΘm Φase. P∙vodnφ "vulkanickß" verze upadß do pozadφ a objevuje se novß, ₧e Mar¥ani nßm dßvajφ znamenφ. Ka₧dß erupce ale ve skuteΦnosti znamenß, vyst°elenφ jednΘ rakety s mar¥any, kte°φ nemajφ se Zemφ zrovna dobrΘ ·mysly. Po n∞kolika t²dnech p°istßvß prvnφ raketa, kterß se spφÜe podobß velkΘ nßbojnici na anglickΘm venkov∞. Obstoupφ ji dav zv∞davc∙, kter² p°esn∞ dle ducha doby ve kterΘ ₧ijφ se ji pokouÜejφ otev°φt a pomoci tak on∞m "neboh²m" tvor∙m dostat se na Φerstv² vzduch. Kdy₧ vylezou, ukß₧e se, ₧e jde o jakΘsi velkΘ hlavy s rukama okolo pusy. NßÜ hrdina utφkß, stejn∞ jako vÜichni ostatnφ, dom∙, ale v zßsad∞ se nic ned∞je. DalÜφho dne p°ijφ₧dφ vojsko, aby ochrßnilo pre₧ivÜφ nßvÜt∞vnφky p°ed dot∞rn²m lidem. P°edtφm, ale mar¥ani vysunou ze svΘ dφry jak²si paprskomet, dnes bychom °ekli patrn∞ laser, a za ₧iva upßlφ n∞kolik desφtek nejbli₧Üφch ubo₧ßk∙. P°ijφ₧dφ vojsko a vÜechen lid "p°esn∞ dle ducha onΘ doby" se t∞Üφ ₧e s t∞mi mar¥ani zatoΦφ. LidΘ se spolΘhajφ na to, ₧e mar¥anΘ se dφky vyÜÜφ gravitaci nevyhrabou ze svΘ dφry a bude staΦit pßr salv d∞lost°electva z dosahu jejich paprskometu a bude po nich. To se ukß₧e jako chybnß p°edstava v moment∞, kdy mimozemÜ¥anΘ nasednou do deset metr∙ vysokΘho talφ°e na trojno₧ce, kter² si poradφ s ka₧dou p°ekß₧kou. Nynφ v∞tÜina lidφ pochopφ, ₧e tuhle bitvu prohrßli a stahujφ se buΓ do Lond²na, nebo rovnou za kanßl. Vlßda stavφ na cestßch k Lond²nu d∞lost°electvo a mnoho lidφ si myslφ, ₧e to mar¥any zastavφ. DalÜφho rßna se vÜak Lond²n probouzφ do zmatku a v novinßch prodßvan²ch za nek°es¥ansk² 1 Üilink se dozvφ, ₧e mar¥anΘ pou₧ili novou zbra≥ jak²si Φern² plyn, kter² p°i pouhΘm dotyku zabφjφ. Vojsko je rozprßÜeno a i ti poslednφ optimistΘ se obracejφ sm∞rem k mo°i. Mezitφm p°istßvajφ dalÜφ rakety. Anglie je rozvßlcovßna, poΦet mrtv²ch jde do tisφc∙. Kniha konΦφ, kdy₧ si nßÜ hrdina, kter² se por∙znu schovßval v opuÜt∞n²ch domech a lesech dodß odvahy potΘ, co dlouho nevid∞l ₧ßdnΘho mar¥ana a vystoupφ ze svΘho ·krytu a jde do ulic Lond²na. Lond²n nalezne opuÜt∞n², ale najde n∞kolik mar¥ansk²ch trojno₧ek s tlejφcφmi zbytky jejich majitel∙. Uv∞domφ si, ₧e to co nedokßzal zastavit Φlov∞k zastavila v∞c daleko menÜφ - bakterie. mar¥anΘ, kte°φ na svΘ planet∞ neznajφ viry, ani bakterie museli zßkonit∞ um°φt na n∞jakou nßkazu, kterß je pro obyvatele Zem∞ naprosto neÜkodnß. Dalo se to p°edpoklßdat, ale to si nikdo v nastalΘm zmatku neuv∞domil... Hrdina se vracφ dom∙ a setkßvß se Ü¥astn∞ se svou ₧enou, o kterΘ si myslel, ₧e je ji₧ mrtvß. V∞dci zkoumajφ mar¥anskou v²zbroj a ji₧ za n∞kolik t²dn∙ p°ichßzejφ na princip jejich stroj∙. Na tΘto knize se mi lφbφ, ₧e o naprostΘ naivit∞, kterß tehdy, co se techniky t²Φe, sv∞tu vlßdla, vyprßvφ z ·pln∞ opaΦnΘho pohledu. Autor sice pohlφ₧φ na mar¥any jako na bezcitnß zvφ°ata, pro kterΘ je Φlov∞k jenom potrava, ale zßrove≥ dodßvß, ₧e my jsme se k p°φrod∞, k Φlov∞ku v mΘn∞ vysp∞l²ch konΦinßch sv∞ta nechovali jinak. TakΘ p°edpoklßdß, ₧e se tak budeme sami jednou chovat v jin²ch sv∞tech.
|
|||