|
|||
Balalajka Jednu z prvnφch v∞cφ, kterou si ze svΘho mlßdφ pamatuji, je vlφdnß tvß° tety Lφdy. Vlastn∞ to ani nebyla moje teta, jen jedna panφ ze sousedstvφ, o kterΘ se °φkalo, ₧e do Ükoly jezdila jeÜt∞ na dinosaurovi. Bydlela hned naproti nßm, v malΘ d°ev∞nΘ chaloupce, p°ipomφnajφcφ svou strukturou p∙vod ΦernΘho uhlφ. Ach, ta jejφ do zelena opßlenß, vitßlnφ tvß° s mil²m ·sm∞vem Adolfa Hitlera, proletß°sky rud² Üßtek zapleten² do zbytk∙ kade°avΘ paruky, kterß u₧ dßvno splynula s p∙vodnφm porostem pro°φdlΘ pleÜi - Kdy₧ si na nφ vzpomenu, ocitne se mi hned v ruce sekera. Kdokoliv tuto babiΦku neznal, musel ji prost∞ milovat. Kdy₧ jß tu tak vzpomφnßm, musφm p°ipustit, ₧e teta nebyla co se pam∞ti t²Φe zrovna jedniΦka. ╚astokrßte jsme ji s klukama vid∞li, jak obchßzφ sv∙j skromn² domek a nerv≤zn∞ p°eÜlapuje z nohy na kopyto. U v∞tÜiny lidφ v takov²ch situacφch by se dalo p°edpoklßdat, ₧e hledajφ klφΦe. Teta Lφda hledala dve°e. A kdy₧ je koneΦn∞ naÜla, nevypadala, ₧e si pamatuje, proΦ je vlastn∞ hledß. Ale i p°es tyto drobnΘ zßpory byla jejφ osobnost skuteΦn²m osv∞₧enφm v kulturnφm ₧ivot∞ celΘ naÜφ obce. T°eba kdy₧ o Jakubo-Bartolom∞jskΘ noci b∞hala nahß po nßvsi, ₧ßdnß puÜka nez∙stala nenabitß. Nebo kdy₧ se na Velikonoce oblΘkla do ΦernΘ kapuci, brßvala kosu a Üla s d∞tmi z vedlejÜφ vesnice hrßt na hon∞nou. Hmmm! Nechßpu, proΦ tak v²jimeΦnß ₧ena nebyla nikdy vdanß. Vlastn∞ to o nφ nevφm ani moc jist∞. PoprvΘ moje pochybnosti probudil objev malΘho, n∞kolika hektarovΘho h°bitova za jejφm kurnφkem, kterΘho jsem si nikdy p°ed tφm nevÜiml. Jednou, kdy₧ maminka p°iÜla z prßce a hodila na st∙l krajφc chleba se slovy: "Snφdan∞, ob∞d, veΦe°eeee!", jsem se jφ zeptal, jestli n∞kter² z t∞ch hrob∙ snad nepat°φ nebo₧tφku str²Φkovi. Odpov∞d∞la, ₧e jsem budi₧kniΦemu a pak o m∞ cht∞la preventivn∞ p°erazit koÜt∞. Kdy₧ jsem namφtal, ₧e pak nebude mφt na Φem lφtat do prßce, poslala m∞ do k∙lny pro krumpßΦ. Chvφli mi trvalo, ne₧ jsem si vytßhl ze zad top∙rko, ale nakonec jsem maminku jeÜt∞ zastihl st°φzlivou. Zopakoval jsem svoji otßzku a v zßp∞tφ m∞ po hlav∞ pohladila ₧idle. Bral jsem to jako "Ne". OpßΦil jsem tedy, ₧e by m∞ zajφmalo, co za jmΘno to teta tak Φasto k°iΦφ ze spanφ. Kdy₧ doÜly ₧idle a rum, rezignovanß maminka p°ipustila, ₧e Satan je jmΘno jejφho kocoura a ₧e ho teda rozhodn∞ nek°iΦφ ze spanφ, proto₧e Φert nikdy nespφ. Pak se pozvracela a vypadla z okna. Ne°ekl bych, ₧e m∞ tato odpov∞∩ n∞jak uspokojila. Nev∞°φm tomu, ₧e by mi maminka lhala, ale nebylo to poprvΘ, kdy jejφ v²roky zavßn∞ly mφrnou nep°esnostφ. T°eba kdy₧ se tatφnek p°estal vracet dom∙ a na zahrßdce se objevil nov² zßhon, p°iÜla mi maminka oznßmit, ₧e tatφnka na zastßvce na metro, kde Φekal na autobus, p°ejela tramvaj. Na neÜt∞stφ to byla moje jedinß stopa a tak jsem zaΦal pßtrat na vlastnφ p∞st. Po n∞kolika ne·sp∞Ün²ch t²dnech, jsem zaslechl drobn² ·tr₧ek rozhovoru, kter² Lφda vedla s pantßtou PatoΦkou. LouΦila se s nφm se slovy: "Tak zase v sobotu, ty starej kocoure!" Ihned se mi vybavila maminΦina slova a koneΦn∞ mi to vÜechno zaΦalo dßvat smysl. Cht∞l jsem si to dßt v hlav∞ dohromady, ale Φas hrßl proti mn∞. Proto₧e zrovna vrcholily ₧n∞ a pantßta PatoΦka byl ka₧d² den a₧ do veΦera na poli, rozhodl jsem se pro malou lest. Odpoledne jsem maminku informoval, ₧e si beru sekeru a jdu naÜtφpat do lesa t∞ch pßr kubφk∙ ÜiÜek. ╪ekla, ₧e jsem hodn² chlapec, zap°ßhla mi kolem krku ₧eb°i≥ßk a s pomocφ bejkovce mi pomohla s rozb∞hem. Ne₧ bych °ekl Üvec, u₧ jsem byl na cest∞ do lesa, kterß zrovna jako nßhodou vedla kolem PatoΦkova pole. Slunce u₧ bylo p∞kn∞ nφzko a star² PatoΦka se zrovna vracel z t∞₧kΘ Üichty odpoΦat² dom∙. Nenapadalo m∞, jak se ho nejlΘpe zeptat a kdy₧ u₧ byl tak blφzko, ₧e jsem musel n∞co °φct, vypadlo ze m∞: "Dobrej veΦφr vinΦuju, pane Satan." D∞da zkoprn∞l. Jeho oΦi sjely k vytetovanΘmu pentagramu, kter² se pokouÜel Φty°i minuty zamaskovat shrnutφm rukßvu, ale kdy₧ se mu to nepovedlo, uznal, ₧e jednoduÜÜφ bude umlßtit m∞ kosou. Po chvφli zu°ivΘho zßpasu mu ale nakonec doÜlo, ₧e si kosu zapomn∞l na poli a tak se m∞ alespo≥ pokusil podplatit ₧v²kaΦkou. To, ₧e jφ m∞l schovanou na spodnφ stran∞ podrß₧ky bych jeÜt∞ p°ekousl, ale ₧e v nφ byla jeÜt∞ zakousnutß Φφsi zubnφ protΘza, m∞ trochu namφchlo. Odhodil jsem vleΦ≥ßk do mlßzφ a zm∞°il si PatoΦku pohledem. Evidentn∞ ho polil studen² pot, à. nebo m∞l problΘmy s prostatou. V nßslednΘm n∞kolika-hodinovΘm monologu mi PatoΦka vysv∞tlil ve dvou v∞tßch asi vÜechno stvo°enφm ₧ivota poΦφnaje a Stalinovou podlo₧kou pod rameno konΦe. Nutno podotknout, ₧e druhß v∞ta byla: "Ahoj holΦiΦko, nechceÜ si sebrat sv∙j koÜφΦek a jφt si ke mn∞ do sklepa prohlΘdnout sbφrku mot²l∙?" A tak jsem op∞t skonΦil ne·sp∞chem. Nedov∞d∞l jsem se nic o man₧elsk²ch vztazφch tety Lφdy, p∙vodu pentagramu na PatoΦkov∞ tetracepsu ani o tajφch malebnΘho h°bitova za dr∙be₧ernou. Jedno pouΦenφ jsem si vÜak p°esto odnesl: V dubovΘm lese ÜiÜky v ₧ßdnΘm p°φpad∞ nejsou.
|
|||