P°edseda Senßtu Petr Pithart: Vß₧en² pane p°edsedajφcφ, vß₧enΘ panφ kolegyn∞, vß₧enφ pßni kolegovΘ. Deklaraci, kterß je p°edm∞tem naÜφ dneÜnφ rozpravy, vyjednaly vlßdy a podepsali ji jejich p°edstavitelΘ. Proto₧e nejde o mezinßrodnφ smlouvu, ale prßv∞ o prohlßÜenφ, tedy o projev politickΘ v∙le, Deklarace by bez dalÜφho zavazovala prßv∞ jen ty vlßdy, kterΘ ji podepsaly. Vlßdy vÜak p°ichßzejφ a odchßzejφ, a tak by se touto Deklaracφ p°φÜtφ vlßdy nemusely cφtit zavßzßny. Proto se Φeskß a n∞meckß strana dohodly, ₧e ji p°edlo₧φ káaprobaci jeÜt∞ takΘ parlament∙m obou zemφ. Ty tvo°φ ÜirÜφ politickΘ zßzemφ, zán∞ho₧ se budou váp°φÜtφch letech a mo₧nß i desetiletφch vytvß°et vlßdy budoucφ. Souhlas parlament∙ je tak zßrukou, ₧e Deklarace nebude jen pomφjiv²m gestem.

╪φkßm to vÜechno proto, ₧e v∙bec nenφ lhostejnΘ, jak se n∞kdy tvrdφ, jak²m pom∞rem hlas∙ Parlament Deklaraci p°φpadn∞ schvßlφ. Kdy₧ se tady pro ni vyslovφ jen ti, kte°φ tu p°edstavujφ vlßdnφ koalici, bude sice schvßlena, ale bude - alespo≥ záhlediska tohoto Senßtu - nadßle zavazovat jen souΦasnou vlßdu. Hlasy koaliΦnφch senßtorek a senßtor∙ jsou toliko hlasy stßvajφcφ vlßdy. Tφmto mo₧nß nadbyteΦn²m v²kladem se obracφm hlavn∞ kát∞m koleg∙m vátomto sßle, kte°φ dosud vßhajφ - a jß nepochybuji, ₧e se vÜφ odpov∞dnostφ - zda majφ na konci tohoto jednßnφ zvednout ruku pro schvalujφcφ usnesenφ, respektive pro jakΘ usnesenφ.

Dovedu si ₧iv∞ p°edstavit jejich pochybnosti, jejich v²hrady, respektive pochybnosti a v²hrady jejich voliΦ∙. StaΦφ se p°ece podφvat na mapu volebnφch v²sledk∙ do tΘto komory podle jednotliv²ch volebnφch obvod∙. KolegovΘ socißlnφ demokratΘ byli p°ece zhruba z poloviny zvoleni prßv∞ váobvodech, kter²ch se tragickΘ udßlosti let 1938 a₧ 1946 dot²kaly daleko vφce ne₧ jin²ch obvod∙. My ostatnφ bychom na to nem∞li zapomφnat.

Kátextu Deklarace navφc vskutku lze mφt v²hrady. N∞kterΘ formulace se mohou jevit jako nevyvß₧enΘ. Jsou myslitelnΘ v²hrady vátom smyslu, ₧e chybφ to Φi ono. A tak lze chßpat, ₧e kdekdo na ΦeskΘ i na n∞meckΘ stran∞ je p°esv∞dΦen, ₧e on sßm by napsal lepÜφ, v²sti₧n∞jÜφ text.

Vß₧enΘ panφ senßtorky, pßni senßto°i, nejde vÜak o text, o vφce Φi mΘn∞ v²sti₧nß slova a v∞ty. Nejde o verbßlnφ pochopenφ n∞Φeho, co je st∞₧φ uchopitelnΘ. Nejde o zn∞nφ definitivnφho soudu nad d∞jinami, nejde o objektivnφ historickou studii - je-li takovß studie v∙bec mo₧nß. Jde o z°eteln² a vátomto smyslu nedvojznaΦn² projev v∙le nedopustit, aby ani politickΘ ani prßvnφ po₧adavky, opφrajφcφ se o udßlosti váminulosti, vstupovaly dnes, zφtra a pozφt°φ do vzßjemn²ch vztah∙ naÜich dvou zemφ.

Text sßm je jen pokusem shrnout historickΘ a etickΘ argumenty ve prosp∞ch tΘto v∙le. Pokusem zajistΘ nedokonal²m, ale pokusem, na kterΘm se shodly dv∞ strany. To je hodnota, kterou je t°eba ocenit. Sebe·pln∞jÜφ, sebev²sti₧n∞jÜφ text, za kter² se stavφ jen jedna strana, nevyvß₧φ cenu by¥ nedokonalΘho prohlßÜenφ, pod kterΘ se podepisujφ strany dv∞. V₧dy¥ je to poprvΘ, kdy se vájednom dokumentu poda°ilo ╚ech∙m a N∞mc∙m zßrove≥ p°ihlßsit se kávlastnφ odpov∞dnosti, ani₧ tφm chci tyto odpov∞dnosti srovnßvat.

Navrhuji souhlasit sáonφm podstatn²m, toti₧ prßv∞ sáprojevem v∙le p°estat si hrozit, p°estat se straÜit po₧adavky a nßroky, odvozen²mi záminulosti. Debata o minulosti, o odpov∞dnosti na jednΘ i na druhΘ stran∞ by vÜak naopak m∞la zaΦφt. Dosud vlastn∞ nezaΦala debata mezi t∞mi N∞mci, kte°φ tu kdysi ₧ili sánßmi a kte°φ stßle jeÜt∞ vnφmajφ p°evß₧n∞ jen svΘ vlastnφ utrpenφ. NezaΦala po°ßdn∞ ani debata Φesko-Φeskß.

Velkß Φesko-n∞meckß debata je teprve p°ed nßmi. Jsem p°esv∞dΦen, ₧e tato oΦis¥ujφcφ debata o minulosti bude te∩ moci koneΦn∞ zaΦφt. Proto₧e sáp°ijetφm Deklarace se m∙₧eme zbavit obav, strachu, nejistoty, kterΘ nßm brßnily vß₧it naÜi historickou odpov∞dnost, nebo¥ jsme se a₧ dosud obßvali, ₧e p°ipustφme-li a, bude nßs druhß strana nutit ud∞lat b. Jsem p°esv∞dΦen, ₧e domßcφ debata o minulosti nakonec posφlφ naÜe nßrodnφ sebev∞domφ. Nemohu si vÜak vátΘto souvislosti odpustit stanovisko káproblΘmu odÜkodn∞nφ.

Vlßda ╚eskΘ republiky vároce 1994 odmφtla Φekat na to, a₧ se druhß strana koneΦn∞ rozhodne a záprost°edk∙ rozpoΦtu ╚eskΘ republiky vyplatila Φßstky jako formu adresnΘho zmφrn∞nφ Ükod zp∙soben²ch Φesk²m ob∞tem nacismu. UΦinila tak ve v²Üi, kterß p°esßhla srovnatelnß odÜkodn∞nφ váb²val²ch komunistick²ch zemφch. KámΘmu p°ekvapenφ na to n∞meckß strana nereagovala.

Proto se obracφm na vlßdu ╚eskΘ republiky a poslΘze na sprßvce Φesko-n∞meckΘho fondu budoucnosti, aby co mo₧nß bez prodlenφ naÜli zp∙soby, jak prost°edky fondu, p°inejmenÜφm nßÜ podφl ván∞m, prom∞nit váp°φmΘ, individußlnφ a okam₧itΘ p°ilepÜenφ ob∞tem nacismu. Mßm zejmΘna na mysli lΘka°skou a lßze≥skou pΘΦi, pomoc p°i °eÜenφ bytov²ch problΘm∙ apod. Mnoho Φasu nßm nezb²vß. Opakuji, nejde o to, zda se naÜim ob∞tem ji₧ dostalo Φi nedostalo p°im∞°enΘho odÜkodn∞nφ vápen∞zφch. Jde o to, ₧e se jim nedostalo morßlnφho zadostiuΦin∞nφ z n∞meckΘ strany.

Nehoruji vÜak pro to, abychom se od n∞meckΘ strany do₧adovali nßpravy. Na tu je, podle mΘho nßzoru, ji₧ dßvno pozd∞.

NaÜemu nßrodnφmu sebev∞domφ, naÜφ nßrodnφ hrdosti neprosp∞je, budeme-li se tΘto nßpravy donekoneΦna do₧adovat. Prosp∞je mu naopak, kdy₧ si válogice postupu, kter² ji₧ vároce 1994 zvolila vlßda, pom∙₧eme my sami, a to tφm, ₧e chyb∞jφcφ adresnou, individußlnφ satisfakci zán∞meckΘ strany naÜim spoluobΦan∙m nahradφme vÜφ myslitelnou pΘΦφ.

Budu hlasovat pro usnesenφ, kterΘ Deklaraci schvßlφ. Budu tak hlasovat proto, ₧e jsem p°esv∞dΦen, ₧e je to Deklarace proti strachu. A strach, nßÜ strach je to, Φeho se obßvßm ze vÜeho nejvφc. Strach anebo chyb∞jφcφ nßrodnφ sebev∞domφ, to vyjde nastejno.

Slova káDeklaraci navφc, slova, kterß váDeklaraci nota bene jsou obsa₧ena, jsou podle mΘho nßzoru za°φkßvßnφm, pφskßnφm si vánoΦnφm lese, jsou tφm, Φφm se ovÜem oznaΦujeme za toho, kdo se nep°estal bßt. A proto₧e si myslφm, ₧e se zdaleka nebojφme jen N∞mc∙, ale takΘ onΘ stßle odsouvanΘ Φesko-ΦeskΘ debaty o minulosti, navrhuji obejφt se bez za°φkßvßnφ. Sebev∞dom² nßrod to nemß zapot°ebφ.

P°isp∞jme dnes svou trochou kátomu, abychom u₧ brzy byli takov²m nßrodem. D∞kuji vßm.