VaÜe konference by byla prvnφ konferencφ, kterou bych navÜtφvil jako p°edseda Senßtu - kdybych mohl. A byl bych b²val cht∞l sledovat cel² jejφ pr∙b∞h. Cesta delegace Senßtu Parlamentu ╚eskΘ republiky v Polsku jako prvnφ nßvÜt∞va tΘto komory v zahraniΦφ mi v tom bohu₧el zabrßnila. Chci tφm °φci, jak velmi m∞ problΘm, kter² budete dnes a zφtra posuzovat, zajφmß a jak siln² vztah ke zdejÜφ krajin∞ mßm.

Jezdφm na èumavu skoro Φtvrt stoletφ. P°eΦetl jsem o nφ kdeco a mluvil o nφ s desφtkami mφstnφch lidφ. N∞kterΘ mapy znßm u₧ tΘm∞° zpam∞ti. To mi ovÜem nedßvß prßvo zaujmout k otßzce "Co s k∙rovcem?" jinΘ stanovisko ne₧ osobnφ, ne₧ stanovisko amatΘra, co₧ doslova znamenß stanovisko "milovnφka". Ani takovΘ stanovisko vÜak nynφ zaujmout vlastn∞ nemohu, pokud nechci zneu₧φt svΘ souΦasnΘ funkce.

Budu tedy rad∞ji mluvit o tom, co pro mne èumava znamenß. èumava je unikßtnφ p°φklad sou₧itφ Φlov∞ka a hor. Podle mΘho nßzoru vÜak nikoli Φlov∞ka jako p°edevÜφm okouzlenΘho poutnφka, ale spφÜe sklß°e, Φlov∞ka v²robce d°evßk∙, ruΦnφho papφru. ╚lov∞ka d°eva°e, stavitele Vchynicko-tetovskΘho kanßlu.

èumava je pro mne zkrßtka kulturnφ krajina, krajina Φlov∞kem dot²kanß jako mßlokterΘ horskΘ ·zemφ, krajina Φlov∞kem poznamenanß v dobrΘm a ovÜem₧e i ve zlΘm. Miluji Josefa Vßchala a myslφm si, ₧e mu rozumφm, ale jeho èumava je pro mne spφÜe vytr₧enφm ze skuteΦnosti ne₧ Φφmkoli jin²m.

Stalo se, ₧e takΘ ze èumavy jsme velkou Φßst jejich obyvatel vyhnali, aΦkoli prßv∞ na èumav∞ bylo sou₧itφ N∞mc∙ a ╚ech∙ relativn∞ pokojnΘ. A pak u₧ jsme ji u₧ nikdy nedokßzali znovu obydlet - nejen proto, ₧e se stala ·zemφm ₧eleznΘ opony. Hlavn∞ proto, ₧e vyhnßnφ bylo Φinem nejen proti prßvu v evropskΘm smyslu, zalo₧enΘm na individußlnφ, nikoli kolektivnφ odpov∞dnosti, ale i proto, ₧e bylo zßsahem proti p°irozenosti vztah∙ mezi horami a jejich obyvateli.

Co jezdφm na èumavu, hledßm proto, co v nφ zbylo po lidech, kte°φ ji museli opustit, aΦkoli v nφ po generace ₧ili a pracovali. To je to, co dojφmß mne. ZmizelΘho pralesa Vßchalova zajistΘ lituji takΘ, ale vφce mne dojφmajφ ruinny prastar²ch stavenφ, kterß prolΘzßm, abych nalezl otluΦen² modr² hrneΦek. èumava je pro mne zkrßtka kdysi hust∞ obydlenß a dnes poloopuÜt∞nß lidskß krajina. Jak si sánφ poradφme?

M∙j podpis najdete pod zßkonem ╚NR, kter²m byl z°φzen Nßrodnφ park èumava. NejspφÜe jsme se tehdy dopustili n∞jakΘ chyby v zadßnφ, proto₧e od prvnφ chvφle existence parku jsem se p°el s jeho p°edstaviteli o tom, co s lidmi. Toti₧ co s p°ekß₧ejφcφmi obcemi? Lidsk²mi sφdly? Nikdy jsem nesdφlel p°edstavu, ₧e obce jako t°eba Modrava a Horskß Kvilda majφ ve zßjmu obnovovanΘho pralesa postupn∞ zaniknout, jak dosud stojφ v platn²ch dokumentech. V₧dycky jsem byl p°esv∞dΦen, ₧e èumava bez lidφ, ovÜem₧e mφstnφch, usedl²ch lidφ, je nesmysl, p°φmo protimluv. Äe by to byl jen zpupn² pokus prom∞nit ji v n∞co, Φφm v poslednφch stopadesßti letech nikdy nebyla. Äe by to bylo vlastn∞ dokonΦenφm vyhnßnφ. ╚φm byla èumava, kdy₧ jeÜt∞ nem∞la ani jmΘno, o tom k nßm mluvφ Vßchal. Moje èumava byla a je èumava Klostermannova, krajina obydlenß lidmi prßce.

Nechci tu °φci vφce, ne₧ co cφtφm. èumava ₧ije nebo umφrß jen v lidskΘm Φase. Z n∞jakΘ v∞tÜφ v²Üe, z v∞tÜφho odstupu je to jist∞ jinß scΘna, jinß dramatickß podφvanß. Jin² Φas. Z vrcholu LuznΘho, pouh²ch 1313 metr∙ nad mo°em, kam jsem vystoupal dvakrßt po sob∞ v letech 1995 a 1996, vnφmßm prßv∞ dnes lidsk² rozm∞r Φasu t∞chto hor. Odtud alespo≥ jß vid∞l prudk² postup zkßzy. PoprvΘ v ₧ivot∞ a vlastnφ oΦi vid∞l jak zkßza postupuje geometrickou °adou. Z tohoto vrcholu vnφmßm zkrßtka lidsk² Φas, za kter² se p°imlouvßm, proto₧e se p°imlouvßm za ·ctu ke vÜem t∞m dßvno mrtv²m, kte°φ tento kus zem∞ obrßb∞li svou pracφ, zkrßp∞li sv²m potem.

TakΘ si dovedu p°edstavit jinou scΘnu, jinΘ drama a jinou p∙sobivou katarzi, kterou v sob∞ nejspφÜe potencißln∞ vskutku stßle mß. Ale to je jinß èumava, tisφciletß èumava vφce mΘn∞ bez lidφ jako ruÜivΘho momentu. Takovß byla do jistΘ mφry èumava odsunu, èumava ₧eleznΘ opony. TakΘ ovÜem èumava, kterß Φlov∞ku kß₧e absolutnφ pokoru v dob∞, kdy na pokoru, kdy pokora, u₧ je pozd∞, kdy pokora m∙₧e neublφ₧it ne₧ pomoci. èumavu liduprßzdnß.

Kdyby to bylo na mn∞, necht∞l bych u₧ dnes zavßd∞t na èumavu znovu medv∞dy. Ze vÜeho nejvφce bych cht∞l obnovit èumavu obydlenou lidmi, kte°φ v nφ cht∞jφ ₧φt u₧ dnes a ne a₧ za desφtky, stovky let.

Myslφm si, ₧e spor o to, jak dnes zasahovat Φi nezasahovat proti k∙rovci, je sporem o to, co byla, je a bude èumava. O to, jak² Φas je pro ni relevantnφ. Z jakΘ v²Üky se na ni chceme Φi musφme dφvat.

Historie èumavy je v poslednφch stodvaceti letech historiφ takΘ mnoha zcela chybn²ch a do jistΘ mφry ji₧ nevratn²ch rozhodnutφ. Myslφm si, ₧e to musφme brßt vá·vahu prßv∞ nynφ, kdy se musφme op∞t rozhodovat. Jakkoli se neÜ¥astn² Josef Vßchal obracφ v hrob∞.

Petr Pithart