vzßcn²mi hosty jsou dnes v tomto sßle nikoli nejvyÜÜφ funkcionß°i stßtu, politici a hodnostß°i vÜeho druhu. Vzßcn²mi hosty jste vy, kte°φ jste se aktivn∞ postavili proti pom∞r∙m, na dlouhß lΘta nastolen²m prßv∞ p°ed p∙l stoletφm. Mnozφ z vßs toti₧ nebyli jen ob∞tmi, ale aktivnφmi odp∙rci re₧imu, kter² pod p°φsliby socialismu a komunismu nastolil vlßdu teroru, strachu, l₧i, konformity a cynismu. Dali jste p°ednost vnit°nφ svobod∞ ve v∞znicφch, koncentraΦnφch tßborech, pomocn²ch technick²ch praporech, v pod°adn²ch zam∞stnßnφch Φi vyst∞hovßni kamsi do Vystrkov∙, p°ed ₧ivotem ve l₧i, v iluzφch, v rezignaci.

    Takov²chto sßl∙ by mohlo b²t napln∞no mnoho, kdyby bylo mo₧nΘ pozvat vÜechny takto vzßcnΘ hosty, kte°φ dosud ₧ijφ û u nßs doma i ve sv∞t∞, kam kdysi odeÜli do exilu.

    NeveÜli by se pak do celΘho Pra₧skΘho hradu, kdyby se v n∞m m∞li setkat vÜichni ti, kte°φ se tohoto dne nedoΦkali. P°esto m∞jme stßle na pam∞ti znepokojujφcφ skuteΦnost, ₧e tito vÜichni ₧ivφ i mrtvφ tvo°ili v₧dy jen menÜinu nßroda.

    Pomysleme vÜak p°edevÜφm na ty, kte°φ se dneÜka nedoΦkali proto, ₧e byli o ₧ivot nßsilφm p°ipraveni. Nep°ipravil je o n∞ jak²si re₧im, jakΘsi anonymnφ pom∞ry, ale konkrΘtnφ lidΘ û vyÜet°ovatelΘ a prokurßto°i, soudcovΘ a kati, velitelΘ v∞znic a bacha°i, strß₧ci hranic, udavaΦi, agenti. D∞lo se to v atmosfΘ°e poblouzn∞nφ nemalΘ Φßsti nßroda, odporu jen mßla stateΦn²ch a pasivnφho p°izp∙sobenφ se mnoha. Nemalujme vÜak obraz pouze Φernobφl²: nebylo ani mßlo t∞ch, kte°φ sice °ekli pom∞r∙m ôneö jenom potichu, zato vÜak cφlev∞dom∞ usilovali o n∞co pozitivnφho, aby se toti₧ zlo nestalo vÜeobecn²m, aby se u nich alespo≥ zastavilo.

***

    Podle oficißlnφch ·daj∙ ┌°adu pro dokumentaci a vyÜet°ovßnφ zloΦin∙ komunismu bylo za politicky motivovanΘ Φiny odsouzeno a popraveno vφce ne₧ 240 lidφ. Poslednφ a₧ v roce 1960. N∞kte°φ dalÜφ byli popraveni ve skuteΦnosti za politickΘ delikty, kterΘ STB, prokurßto°i a soudci pokrytecky kriminalizovali. V letech 1948 a₧ 1968 p°iÜlo ve v∞znicφch o ₧ivot nejmΘn∞ 2 127 lidφ. Mnohß ·mrtφ byla vÜak podez°elß û tak°ka Üest set v∞z≥∙ zem°elo na srdeΦnφ zßstavu, u stovky ·mrtφ je uvedeno ôp°φΦina smrti nezjiÜt∞naö. Ve vyÜet°ovacφ vazb∞ zahynulo p°inejmenÜφm 170 lidφ. P°i ilegßlnφch p°echodech hranic bylo zavra₧d∞no nejmΘn∞ 295 lidφ. Nepochybujme o tom, ₧e vÜechna tato Φφsla jsou minimßlnφ û ob∞tφ bylo jist∞ vφce, nedajφ se vÜak zatφm p°esn∞ prokßzat.

    Jak mßme na tyto lidi, na Miladu Horßkovou Φi na Heliodora Pφku, abych za vÜechny p°ipomenul stateΦnou ₧enu a neohro₧enΘho vojßka, jak mßme na n∞ myslet, jak na n∞ dnes vzpomenout? Nemysleme na n∞ p°edevÜφm jako na ob∞ti; na prvnφm mφst∞ si zasluhujφ ·ctu, respekt. Byli to bojovnφci.

    Jedno je toti₧ zcela z°ejmΘ a vrhß to na re₧im, ·norem 48 nastolen², to nejhorÜφ sv∞tlo: prvnφ byli na °ad∞ prßv∞ vojßci a odbojß°i. LidΘ, kte°φ stateΦnost a v∙li ke svobod∞ ji₧ osv∞dΦili, a hrozilo tudφ₧, ₧e budou i nadßle jednat podle svΘho sv∞domφ. Proto ji₧ v ·norov²ch dnech byl na pra₧skΘ ulici zajiÜt∞n hrdina domßcφho odboje Vladimφr Krajina. Prvnφ systematick² zacφlen² represivnφ ·tok sm∞°oval proti vojßk∙m, a¥ ji₧ p°iÜli z v²chodu Φi ze zßpadu. Pov∞stn² hradΦansk² ôdomeΦekö, ve skuteΦnosti muΦφrna, byl pln² d∙stojnφk∙ ╚s. armßdy, kte°φ za naÜi zemi nasazovali ₧ivoty. Proto byli nebezpeΦnφ, proto museli b²t preventivn∞ likvidovßni, zastraÜovßni. Re₧im se zbavoval nejlepÜφch lidφ nßroda.

    Na dlouhß lΘta, ze strachu p°ed vφrou dodßvajφcφ ve chvφlφch nejt∞₧Üφch statisφc∙m sφlu, likvidoval cφrkevnφ °ßdy, zavφral do ₧alß°∙ stovky duchovnφch, °adu z nich p°ipravil o ₧ivot. Nemohu nevzpomenout za mnohΘ na kardinßla Josefa Berana, na litom∞°ickΘho biskupa Trochtu, na umuΦenΘho farß°e Toufara.

***

    Jak to tehdy mohli lidΘ strp∞t? Jak je mo₧nΘ, ₧e kdy₧ v b°eznu 1948 p°edstavoval Gottwald parlamentu novou vlßdu, zvedlo pro ni ruku vÜech 240 p°φtomn²ch poslanc∙ ze t°φ set, nikdo nebyl proti, nikdo se ani nezdr₧el hlasovßnφ?

    Vzpomφnkou na prvnφ polistopadovΘ v²roΦφ ·nora odboΦφm jen zdßnliv∞. Tehdy v roce 1990 byl v²jimeΦn∞ tepl² den, byli jsme obleΦeni jen nalehko, prezident Havel mluvil z pov∞stnΘho balkonu KinskΘho palßce p°ed napln∞n²m nßm∞stφm a nßlada byla skv∞lß, p°φmo rozvernß. Zdßlo se tehdy, ₧e u₧ tφm se ·nor jaksi odestal. Dnes jsme o osm let starÜφ, a doufßm, ₧e alespo≥ o tolik moud°ejÜφ. Snad ji₧ dnes vφme, ₧e minulost je v nßs za₧ranß mnohem hloub∞ji, ne₧ se nßm cht∞lo v∞°it a ₧e jsme stßle jeÜt∞ neud∞lali to nejd∙le₧it∞jÜφ pro to, abychom ji v sob∞ p°ekonali. A prßv∞ vy, vzßcnφ hostΘ, to vφte.

    Mnozφ z Vßs pat°φ mezi Φleny obΦansk²ch sdru₧enφ, spolk∙ a organizacφ, kterΘ vΦera na pra₧skΘ radnici naÜφ ve°ejnosti p°ipomenuly neblahΘ v²roΦφ textem spoleΦnΘho prohlßÜenφ. Jasn∞ jste v n∞m °ekli, to nejd∙le₧it∞jÜφ: ôàonen katastrofßlnφ obrat ve v²voji naÜφ zem∞ a spoleΦnosti byl v nezanedbatelnΘ mφ°e zp∙soben takΘ nedostatkem odvahy pojmenovßvat v∞ci sprßvn²m jmΘnemö. Varovali jste, ₧e je zanedbßnφm p°ednφ obΦanskΘ povinnosti, neodporuje-li se l₧i a nßsilφ v jakΘkoli podob∞ a s jakoukoli tvß°φ. Ano, v jakΘkoli podob∞ a s jakoukoli tvß°φ.

    S tφm nejspφÜe souvisφ takΘ p°esv∞dΦenφ mnoh²ch z vßs, ₧e opravdovΘho zadostiuΦin∞nφ se vßm po listopadu 89 nedostalo. Bylo by poÜetilΘ vyvracet vßm to. Byly rehabilitace, ve°ejnß vyhlßÜenφ, byly zßkony, byly vyplaceny jistΘ Φßstky odÜkodnΘho. SkuteΦnΘ zadostiuΦin∞nφ vypadß vÜak jinak a mnozφ z nßs to dob°e cφtφ. Kdo selhal? Nemyslφm, ₧e selhali p°edevÜφm jednotlivφ lidΘ, politici, zßkonodßrci, soudy, ani zvlßÜ¥ z°φzenΘ ·°ady. P°φΦinou nebyla a nenφ ani n∞jakß smφ°livost k vinφk∙m. SkuteΦnΘ zadostiuΦin∞nφ by toti₧ mohlo b²t toliko p°irozen²m d∙sledkem spontßnnφ a Üiroce sdφlenΘ v∙le hledat pravdu o minulosti. Nebylo vÜak a nenφ dosti takovΘ v∙le. Je tu p°φliÜ mnoho nep°φjemn²ch pravd pro p°φliÜ mnoho lidφ - v₧dy¥ to takΘ vÜechno trvalo p°φliÜ dlouho. Nem∙₧e to nikoho z vßs ut∞Üit, ale m∞jme alespo≥ odvahu °φci, ₧e dneÜnφ Φeskß spoleΦnost nemß zatφm svΘ solidnφ, poΦestnΘ, st°φzlivΘ, a p°itom sebev∞domΘ jßdro, st°ednφ vrstvy, aby skrze pravdivΘ poznßnφ uΦinila zadost vaÜemu utrpenφ, vaÜemu boji. V₧dy¥ prßv∞ st°ednφ stav byl po ·noru 48 systematicky likvidovßn û nejen ₧e byly zestßtn∞ny jejich dφlny a obchody, ₧e jim byly sebrßna pole a zniΦen tak v tΘto zemi vztah k p∙d∞, ale byl navφc kulturn∞, duchovn∞, tedy socißln∞ zcela vyvlastn∞n, vyko°en∞n. A po listopadu 89 se podniklo tuze mßlo, aby se tento stav op∞t ujal svΘ nezastupitelnΘ role b²t i mravnφm t∞₧iÜt∞m nßroda.

    Prßv∞ z tohoto hlediska musφme jeÜt∞ mnoho ud∞lat k porozum∞nφ takΘ vÜemu tomu, co k ·noru 48 vedlo, co jej usnadnilo, co mu dalo vzßp∞tφ tak Üirokou podporu. Nem∞lo by nßs od toho odradit ani v∞domφ, ₧e vÜechno bylo v zßsad∞ p°edurΦeno ji₧ Mnichovem, a p°edevÜφm v²sledky druhΘ sv∞tovΘ vßlky, ₧e bychom tak jako tak dopadli nakonec zhruba stejn∞. V²sledek byl vskutku fatßlnφ. OsobitΘ cesty, kterΘ k n∞mu usnad≥ovaly cestu, urΦujφ vÜak dosud naÜi souΦasnost, zejmΘna z∙stßvajφ-li nepojmenovßny, neanalyzovßny.

***

    Byli tehdy takovφ, kte°φ vid∞li dost p°esn∞ a pojmenovßvali, co vid∞li, ale nebylo jich dost: Ferdinand Peroutka, Pavel Tigrid, Vßclav ╚ern², Michal MareÜ, Edvard Valenta, abych jmenoval n∞kterΘ publicisty. Byli takovφ, kte°φ dßvno p°ed ·norem prohlΘdli antidemokratickou podstatu politickΘ taktiky KS╚, ale ani jich nebylo dost: Helena Ko₧eluhovß, Frß≥a Zemφnovß, Ota Hora, abych jmenoval politiky. V jejich psanφ a v jejich projevech lze najφt mnohΘ odpov∞di na palΦivΘ otßzky.

    Jak ale bylo kup°φkladu mo₧nΘ, ₧e nßsilφ se hned vzßp∞tφ ujalo jako samoz°ejmost? Nebylo tomu tak, ₧e jen zm∞nilo sv∙j sm∞r? Äe si vybφralo jen jinak, podle jin²ch kriteriφ, ale zase jen skupinovΘ definovanΘ ob∞ti? Nebyl u nßs vyluΦovacφ princip, toti₧ vÜeobecnΘ p°ijφmßnφ kolektivnφho chßpßnφ viny, uplatn∞n ji₧ d°φve? Promysleme, zda nßrodnφ myÜlenka nebyla po vßlce, jakkoli nacistΘ hrozili naÜφm vyhubenφm, t∞₧ce zneu₧ita. V₧dy¥ pod nßrodnφ, nikoli pod obΦanskou vlajkou byl zformovßn onen uzav°en² klub politick²ch stran, vyluΦujφcφ opravdovou opozici, Nßrodnφ fronta, tato past na d∙v∞°ivΘ a sluÜnΘ demokraty. Obsahovala toti₧ v sob∞ ji₧ od poΦßtku zßrodek mocenskΘho monopolu t∞ch, kte°φ budou mφt nakonec nejmΘn∞ skrupulφ, pro kterΘ je demokracie dobrß jenom tehdy, kdy₧ oni jeÜt∞ nejsou u moci.

    Budeme se u₧ asi v₧dycky p°φt o to, kdy a kde to vÜechno zaΦalo. Vzpome≥me na tomto mφst∞ alespo≥ na ty, kte°φ byli ti prvnφ, prvnφ odvleΦenφ. NaÜi obΦanΘ, Masarykovi hostΘ, toti₧ ruÜtφ emigranti a jejich d∞ti. NaÜe ·°ady se tehdy rozhodly neodporovat tomu. Po ·noru byli do tßbor∙, do PTP, do pohraniΦφ odesφlßnφ vojßci, politici, studenti, ₧ivnostnφci, duchovenstvo, sedlßci, intelektußlovΘ. N∞kte°φ si o sv∙j osud sami °ekli tφm, ₧e se postavili proti moci a budi₧ jim za jejich odvahu vzdßna Φest. DalÜφ prost∞ pat°ili do urΦitΘ kategorie a stihl je osud celΘ skupiny, navφc svΘvoln∞ vymezenΘ.

    Bylo mnoho, mnoho t∞ch, kte°φ sdφleli osud svΘ skupiny, svΘho ôt°φdnφho p∙vod∙ö, jak se pak °φkalo: ze stßtnφch a ve°ejn²ch slu₧eb muselo po ·noru odejφt ke t°iceti tisφc∙m lidφ, nßrodnφ v²bory opustilo na Φty°icet tisφc nekomunist∙, armßdu opustila tΘm∞° t°etina d∙stojnφk∙, k p∞ti tisφc∙m jich bylo. ╚tvrtina vysokoÜkolßk∙ byla vylouΦena ze studia a s nimi na p∞t set jejich profesor∙. Polovina °editel∙ podnik∙ se stala nepohodln²mi. Desetitisφce nespolehliv²ch uΦitel∙, novinß°∙ a dalÜφch intelektußl∙ se musely ₧ivit jako nekvalifikovanφ d∞lnφci v  tovßrnßch. Desetitisφce tak zvan²ch bur₧oasnφch rodin poh∙nci re₧imu nßsiln∞ vyst∞hovali z jejich byt∙ do vzdßlen²ch mφst zem∞. V tßborech nßpravn²ch opat°enφ se v letech 1948 a₧ 1954 vyst°φdalo na osmdesßt tisφc nespolehliv²ch a t∞ch, jejich p∙vod byl ôbur₧oaznφö. Asi Üedesßt tisφc mu₧∙ stejnΘ kategorie se v letech 1950 û 1954 dostalo do PTP. Äalß°e okusilo 262 500 lidφ, desetitisφce z nich se vrßtily s podlomen²m zdravφm, mnozφ p°edΦasn∞ zem°elià. Zemi opustilo v letech 1948 û 1989 k t°em st∙m tisφc∙m lidφ, Φasto to byli ti nejlepÜφ z nßs. Mnozφ pak celou svou novou existenci v∞novali ·silφ zvrßtit pom∞ry u nßs. ╪ekl bych p°i tΘto p°φle₧itosti, ₧e ani t∞mto lidem jsme neum∞li jasnou, nedvojznaΦnou °eΦφ pod∞kovat.

***

    Bylo by mo₧nΘ pokraΦovat v²Φtem desetitisφc∙ lidφ, kte°φ byli pod nejr∙zn∞jÜφmi zßminkami propuÜt∞ni ze stßtnφch slu₧eb pozd∞ji a dalÜφch a dalÜφch posti₧en²ch. Ale p°edevÜφm: ₧ßdn²m zp∙sobem nelze vyΦφslit ani p°esn∞ji popsat zmarn∞nΘ Φi zplan∞nΘ ₧ivoty, sny, kterΘ nebylo mo₧nΘ uskuteΦnit, cesty, kterΘ nebylo mo₧nΘ podniknout, lidskΘ vztahy, kterΘ nemohly b²t napln∞ny. N∞co z toho evokuje krßsnß literatura: myslφm tu na Karla Pecku, Ji°φho Muchu, Jana ZahradnφΦka, Zdenu Salivarovou, Bohumila Hrabala, Ji°φho StrßnskΘho a na °adu dalÜφch. Nic z toho se nedß nikdy vyΦφslit, jsou to nezam∞nitelnΘ lidskΘ osudy û m∙₧eme jim jen tu s pokorou, tu se studem, tu jen s ·divem naslouchat a p°em²Ület o tom, co jsme d∞lali, co jsme si mysleli my ostatnφ, kterΘ ·norovß lavina represe z t∞ch Φi on∞ch d∙vod∙ nezasßhla, anebo kte°φ z nφ dokonce p°φmo Φi nep°φmo, v∞dom∞ Φi bezd∞Φn∞, po n∞jakou dobu Φi a₧ do listopadovΘho zvon∞nφ profitovali.

    Cht∞l bych vßm, vzßcnφ hostΘ, v tΘto souvislosti takΘ °φci: soudnφ lidΘ v tΘto zemi si ani na chvφli nepomysleli, ₧e represe sedmdesßt²ch a osmdesßt²ch let je srovnatelnß s tφm, co jste pro₧ili vy. Jen v jednom smyslu je srovnatelnß: prßvo v tom vÜem hrßlo toliko slu₧ebnou roli.

    ╚eskoslovensk² ·nor vyburcoval Zßpad k v∞tÜφ bd∞losti a uspφÜil vznik atlantickΘ obrannΘ aliance. Po padesßti letech stojφme i my p°ed jejφmi branami. To by opravdu mohl b²t definitivnφ konec tohoto truchlivΘho p°φb∞hu, tΘto p∙l stoletφ trvajφcφ d∞jinnΘ objφ₧∩ky. V lΘt∞ 1947 se Gottwald, Masaryk a Drtina v Moskv∞ dozv∞d∞li, ₧e Stalin si nep°eje, abychom p°ijali pomoc Zßpadu v podob∞ Marshallova plßnu a vlßda se zachovala podle jeho v∙le. Moskva dnes nenφ hlavnφm m∞stem sov∞tskΘ °φÜe, ale p°esto se neubrßnφm ·levnΘmu srovnßnφ, ₧e dnes p°ed delegacφ Senßtu oznaΦφ ministr obrany RuskΘ federace rozÜi°ovßnφ NATO a naÜe usilovßnφ stßt se Φlenem aliance za ônovou realituö, ani₧ se na nßs snßÜejφ v²Φitky, Φi dokonce hrozby. Jsme rovnoprßvn²mi partnery, takΘ proto, ₧e se chovßme jako sebev∞domφ p°edstavitelΘ samostatnΘho stßtu, proto₧e v nßÜ postoj vy·stila polistopadovß zahraniΦnφ politika naÜeho stßtu, avÜak takΘ proto, ₧e mßme za sebou zkuÜenost ·nora 1948.

    Tato zkuÜenost nßm p°inßÜφ navφc povinnost d∙kladn∞ji a nejspφÜe kritiΦt∞ji zkoumat lΘta 1945 û 1948, kterß ·noru p°edchßzela, anebo k n∞mu vφce Φi mΘn∞ p°φmo vedla. To je memento stßle platnΘ: demokracie je nejvφce ohro₧ena, kdy₧ si lidΘ myslφ, ₧e je s nφ vÜechno v po°ßdku. Vidφm p°ed sebou desφtky Φeskoslovensk²ch filmov²ch p°ed·norov²ch t²dennφk∙, kterΘ ji₧ dlouho promφtß Φeskß televize. Poznßvßme z nich my, kte°φ jsme tu dobu nepro₧ili, ₧e se blφ₧φ dramatick² zvrat, ₧e je zad∞lßno na teror, na koncentrßky, na popravy nevinn²ch lidφ? Obßvßm se, ₧e nepoznßvßme û spφÜe si to dom²Ülφme. LidΘ p°ed padesßti lety v∞tÜinou takΘ netuÜili, jinak by si jist∞ poΦφnali jinak.

***

    Jsme-li rozΦileni, zpravidla zevÜeobec≥ujeme, a tφm se dopouÜtφme prvnφ obtφ₧n∞ napravitelnΘ chyby: jist∞₧e nebyli vÜichni slepφ. Doufßm, ₧e je tu mezi nßmi pan Josef Lesßk, kter² jako mlad² poslanec vedl prvnφ protestnφ pr∙vod student∙ na Pra₧sk² hrad û to bylo 23. ·nora 1948. M∞l jsem tu Φest b²t s nφm po listopadu poslancem ╚NR a chci na jeho p°φkladu ukßzat, ₧e byli lidΘ, kte°φ vid∞li û tφm vφce je slepota ostatnφch zarß₧ejφcφ. A vφm takΘ, ₧e pan Lesßk a jeho pr∙vod se nemohl ocitnout na filmovΘm pßsku û leda na tom, kter² slou₧il identifikaci pro Stßtnφ bezpeΦnost.

    JeÜt∞ jednu v∞tu ocituji ze vΦerejÜφho stanoviska pam∞tnφk∙ na Pra₧skΘ radnici: ôBu∩me si v∞domi, ₧e ztrßta historickΘ pam∞ti vede v₧dy na scestφö. Je to podle mΘho nejd∙le₧it∞jÜφ v∞ta celΘho textu, a v∙bec nenφ banßlnφ.

Nejd∙le₧it∞jÜφ pravdy nejsou slo₧itΘ. Desatero je jednoduchΘ, a takΘ nenφ banßlnφ. PouΦenφ z ·nora nenφ slo₧itΘ, ale nenφ jeÜt∞ dostateΦn∞ pro₧itΘ, promyÜlenΘ. Je to pouΦenφ o tom, ₧e svoboda je ned∞litelnß. Äe lidΘ jsou odpov∞dni za svΘ skutky a ne za to, ₧e podle n∞jak²ch spoleΦn²ch znak∙ pat°φ û dejme tomu, ₧e opravdu pat°φ û do n∞jakΘ skupiny lidφ.

    Vzßcnφ hostΘ tohoto vzpomφnkovΘho odpoledne, vy jste za tuto jednoduchou pravdu nasazovali svΘ ₧ivoty v dobßch, kdy to mnoho lidφ nechßpalo.

    Budi₧ vßm za to vzdßvßna Φest, dnes i zφtra. Z naÜφ pam∞ti nech¥ nikdy nevymizφ ti, kte°φ v tomto boji ztratili svΘ ₧ivoty.

D∞kuji vßm, ₧e jste mne vyslechli.