Projev po volb∞ p°edsedou Senßtu (18. 12. 1996)

Vß₧enΘ panφ senßtorky, vß₧enφ pßni senßto°i, vzßcnφ hostΘ, dßmy a pßnovΘ, d∞kuji vátuto chvφli p°edevÜφm sv²m voliΦ∙m na Chrudimsku a HavlφΦkobrodsku - bez nich bych tu dnes nestßl.

Hlßsφm se káhodnotßm a kácφl∙m strany, kterß mne do Senßtu kandidovala - KDU - ╚SL, co₧ mi ovÜem nebrßnφ slφbit i vßm, kte°φ jste pro mne nehlasovali, ₧e jako p°edseda Senßtu budu pozorn∞ a trp∞liv∞ naslouchat vÜem a ₧e se budu sna₧it jednat v∞cn∞ a nezaujat∞.

Teprve p°ed chvφlφ jsme zaΦali formovat orgßny Senßtu, instituce, kterou ┌stava ╚eskΘ republiky p°edpoklßdß ji₧ tΘm∞° Φty°i roky. Chßpu toto zpo₧d∞nφ jako memento: Nenapln∞nß ┌stava, sánφ₧ se smi°ujeme, nenφ toti₧ ┌stava. Jestli₧e si zvykßme na to, ₧e n∞co zá┌stavy platφ a n∞co neplatφ a ₧e to zßvisφ na naÜφ ·vaze, na pom∞ru sil, pak tφm °φkßme, ₧e ┌stava nenφ tφm co stßt, jeho instituce a jeho p°edstavitele zavazuje, ale jen tφm, co se prßv∞ hodφ. To je ale pop°enφ ┌stavy. ┌stava je to, co stojφ, pevn∞ stojφ, a ne to, co libovoln∞ vym∞≥ujeme, p°emφs¥ujeme, odklßdßme.

Senßt byl pot°eba ji₧ p°ed on∞mi Φty°mi roky. To je pro nßs d∙vod pracovat o to usilovn∞ji. Pracovat pro to, aby vá╚eskΘ republice bylo nap°φÜt∞ - dovolte mn∞ tento obraz - o cosi mΘn∞ paragraf∙ a o cosi vφce spravedlnosti.

Pot°ebujeme p°ece prßvo p°ehledn∞jÜφ, srozumiteln∞jÜφ, trvanliv∞jÜφ. Hlavn∞ vÜak prßvo, kterΘ vychßzφ zámravnφch hodnot, a nikoliv zámomentßlnφch v²hod pro ty, kte°φ jsou prßv∞ u moci, u zdroj∙. TakΘ prßvo p°φsn∞jÜφ kát∞m, kte°φ jej poruÜujφ. Nikoliv váposlednφ °ad∞ pot°ebujeme prßvo dochvilnΘ, kterΘ se stßle neloudß kdesi vzadu, daleko za p°irozen²mi pocity milion∙, ₧e toto je dobro a toto je zlo.

Dobro a zlo, to jsou slova, kterß dnes n∞kte°φ lidΘ vyslovujφ u₧ jen opatrn∞, stydliv∞, jakoby váuvozovkßch. Standardnφ je spφÜe ptßt se, zda toto je v²hodnΘ Φi nev²hodnΘ. V∙le a schopnost rozpoznat dobro a zlo nenφ vÜak lidem dßna prov₧dy. M∙₧eme o ni takΘ p°ijφt, nebudeme-li se sna₧it, aby se vzdßlenost mezi prßvem a spravedlnostφ co mo₧nß zmenÜovala. Pak bychom se ovÜem znovu vydßvali na cestu ven záEvropy.

To mß i velmi praktickΘ d∙sledky: Odhaduji, ₧e bez toho, ₧e dßme rychlejÜφ pr∙chod p°φsn∞jÜφmu prßvu, zejmΘna vÜude tam, kde se n∞kte°φ lidΘ nepoctiv∞ obohacujφ, nenajdeme dost odvahy energicky pokraΦovat vátolik jeÜt∞ pot°ebnΘ transformaci. Nem∙₧eme p°ece chtφt po nikom, aby se jeÜt∞ dßle uskrom≥oval, dokud nenastolφme pom∞ry, vánich₧ se bude vyplßcet vφce nßpad, schopnost °φzenφ a poctivß prßce, ne₧ nedodr₧enφ zßvazku dlu₧nφka, zneu₧itφ funkce, podvod.

┌stava nßm nejen umo₧≥uje, ┌stava nßm uklßdß povznΘst se pon∞kud nad v°avu dennφ politiky. Ne proto, abychom si poshov∞li, ale prßv∞, abychom nespustili záoΦφ to hlavnφ, to nejd∙le₧it∞jÜφ: ideßl prßvnφho stßtu, stßtu zavßzanΘho prßvem. Abychom dbali zßkladnφch svobod a prßv ka₧dΘho Φlov∞ka, ka₧dΘho obΦana.

Budu se sna₧it p°ispφvat kátomu, aby tato komora Parlamentu pracovala usilovn∞, ale klidn∞, váduchu vzßjemnΘho respektu vÜech, kte°φ ji tvo°φ. Nevyz²vßm ke svornosti a kálßsce, ale kávelkorysΘ v∞cnosti, kterß se nejd°φve ptß, co kdo °φkß a ne kdo to °φkß. Argumenty ad hominem vyka₧me zátohoto palßce.

Vyz²vßm ká fair play spφÜe ne₧ kánesmi°itelnΘmu boji, ne₧ kánßlepkovßnφ, káideologizovßnφ, kßdrovßnφ. Vyz²vßm ke vtipu a káironii spφÜe ne₧ káv²rok∙m osobnφm, urß₧liv²m.

Myslφm si takΘ, ₧e bychom nem∞li v₧dycky jen Φekat, co nßm p°inesou káposouzenφ zápalßc∙ za TomßÜskou ulicφ. Jakmile se Senßt zab∞hne, m∞l by podle mΘho nßzoru p°ijφt se zßkonodßrnou iniciativou, kterß by vedla káomezenφ neod∙vodn∞n∞ nemravnΘ ÜirokΘ imunity nßs senßtor∙, ale i poslanc∙. Myslφm takΘ, ₧e bychom poslΘze m∞li svou iniciativou p°isp∞t kádepolitizaci stßtnφ sprßvy, proto₧e stßt prorostl² stranami je sice lepÜφ ne₧ stßt prorostl² jedinou stranou, nikoliv vÜak o tolik, aby nßs dokßzal nadchnout. Aby dokßzal vzbudit válidech cit loajality, toti₧ pozitivnφ vztah ke stßtu a jeho institucφm, cit, kter² teprve zaklßdß politick² nßrod, nßrod obΦan∙.

Panφ senßtorky, pßni senßto°i, vß₧enφ vzßcnφ hostΘ, nßÜ nepoΦetn² Senßt, usazen² vátomto ·chvatnΘm palßci, zdß se b²t obΦan∙m - soud∞ podle jejich ·Φasti ve volbßch - maximßln∞ vzdßlen. ZajistΘ, byli jsme zvoleni legitimn∞, proto₧e jsme byli zvoleni podle demokratick²ch pravidel, to vÜak nem∙₧e zast°φt skuteΦnost, ₧e kup°φkladu pro mne, kter² jsem byl zvolen ve druhΘm kole vφce ne₧ 61 % hlas∙, hlasovalo - vzhledem kámalΘ ·Φasti voliΦ∙ - jen o cosi vφce ne₧ jen 19% vÜech oprßvn∞n²ch voliΦ∙. Vnφmejme to jako dosti vß₧nou v²zvu: m∞li bychom p°esv∞dΦit v∞tÜinu skeptik∙ Φi lhostejn²ch, ₧e Senßt je instituce pot°ebnß, u₧iteΦnß, praktickß. Chci pro to, jist∞₧e stejn∞ jako vy vÜichni, ud∞lat maximum.

Nech¥ je tento Senßt pevn²m kamenem vázßkladech ╚eskΘ republiky, op∞rou spravedlnosti, o nφ₧ by m∞lo prßvo stßle usilovat, b²t nosnφkem stability.

Pracujme pro to vÜichni. Mßme kátomu ode dneÜka zbrusu novou p°φle₧itost.