Dßmy a pßnovΘ, vß₧enφ p°ßtelΘ,

p°ed p∞tapadesßti lety, vápond∞lφ 22. Φervna 1942, stßla jeÜt∞ na tomto mφst∞ p∙vodnφ ves Le₧ßky. Zb²valy necelΘ dva dny do osudnΘho 24. Φervna, kdy oddφly SS, polnφho Φetnictva a ochrannΘ policie Le₧ßky obklφΦφ, vyvleΦou obyvatele zádom∙, vyloupφ domy a osadu do zßklad∙ vypßlφ. Tu noc budou na pardubickΘm popraviÜti do svφtßnφ umφrat nejprve le₧ßckΘ ₧eny, potΘ mu₧i. T°inßct zále₧ßck²ch d∞tφ bude pozd∞ji odvleΦeno do Lod₧e, jedenßct zánich zem°e váplynov²ch komorßch váChelmnu...

Chci vyu₧φt dneÜnφ p°φle₧itosti kátomu, abych spolu sáVßmi nejen vzpomn∞l le₧ßck²ch padl²ch, ale p°edevÜφm se zamyslel nad smyslem jejich ob∞ti. Kdy₧ jsem tu byl naposledy s Vßmi byli mezi nßmi jeÜt∞ brat°i VaÜkovΘ, synovΘ jednoho západl²ch odbojß°∙, kterΘ tehdy od smrti uchrßnilo jen to, ₧e se narodili prßv∞ vádob∞ tragedie Le₧ßk∙. Byla tu takΘ jejich matka, panφ VaÜkovß. Vzpome≥me na n∞ a na vÜechny, kte°φ se dneÜnφho vzpomφnkovΘho dne nedo₧ili.

Chci dnes sájeÜt∞ v∞tÜφm d∙razem °φci to, jsem naznaΦoval ji₧ p°ed p∞ti lety a co pova₧uji za podstatnΘ zejmΘna pro nßs, kte°φ jsme n∞meckou okupaci za₧ili jen krßtce jako d∞ti nebo se narodili a₧ po nφ. Co si musφme p°ipomφnat prßv∞ vát∞chto t²dnech, kdy se rozhodujeme, jak vábudoucnu zajistφme naÜi bezpeΦnost.

JmΘno Le₧ßky b²vß vzpomφnßno o 14 dnφ pozd∞ji ne₧ jmΘno Lidice, kterΘ potkal podobn² osud. Lidice veÜly nejen do naÜeho, ale do celosv∞tovΘho pov∞domφ jako prvo°ad² symbol zr∙dnosti nacistickΘho b∞sn∞nφ. Pamßtka Le₧ßk∙ byla jen o mßlo vφc ne₧ regionßlnφ zßle₧itostφ. ZdejÜφ lidΘ, kte°φ usilovali o spravedliv∞jÜφ obraz tragedie Le₧ßk∙ se stßvali nepohodln²mi. ProΦ tomu tak bylo?

Toto srovnßnφ m∞ vede nikoli kánesmyslnΘmu sporu o velikost ob∞ti, ale káhledßnφ d∙vod∙ zßm∞rnΘho opomφjenφ, ba podce≥ovßnφ pamßtky Le₧ßk∙. To mß podle mΘho soudu docela jinΘ p°φΦiny, ne₧ to, ₧e Le₧ßky byly menÜφ, ₧e ob∞tφ tu bylo mΘn∞ a ₧e Lidicemi °ada vyvra₧d∞n²ch obcφ u nßs zaΦφnß.

Jak osud Lidic, tak i Le₧ßk∙ je zajistΘ takΘ dokladem nacistickΘ bestiality. AvÜak zatφmco prvnφ tragΘdie je sv∞dectvφm o muΦednictvφ nevinn²ch, vyhlazenφ Le₧ßk∙ byla odpov∞dφ na aktivnφ protinacistick² odpor. V áminul²ch desetiletφch ánebylo ₧ßdoucφ vzpomφnat na hrdiny. SpφÜe se hodilo p°ipomφnat pasivnφ muΦednictvφ: Prßv∞ proto je naÜφ povinnostφ tragΘdii Le₧ßk∙ pojmenovat a zd∙raznit.

P°ekrucovßnφ skuteΦnΘho obrazu domßcφho odboje m∞lo pro minul² re₧im zjevn² politick² smysl: ti, kdo se v∞dom∞ vzep°eli nacistickΘmu nßsilφ, kte°φ vsadili svΘ ₧ivoty i osudy sv²ch rodin, to nebyli p°izp∙sobivφ lidΘ, od nich₧ bylo mo₧no oΦekßvat, ₧e budou mlΦφcφ v∞tÜinou, ₧e budou posluÜn∞ volit kandidßty Nßrodnφ Fronty, ₧e budou papouÜkovat, co se jim °ekne a dostavovat se na povinnΘ manifestace. Naopak, byli to potencißlnφ rebelovΘ - a podle toho se sánimi zachßzelo.

Komunistickß propaganda, vychßzejφcφ v₧dy záp°ekrucovßnφ d∞jin, vyzdvihovala zahraniΦnφ odboj p°ed domßcφm, p°iΦem₧ zamlΦovala v²znam odboje nekomunistickΘho.

Nechci ani vánejmenÜφm zpochyb≥ovat pamßtku ₧ßdnΘho odboje. Chci vÜak °φci, ₧e do naÜeho pov∞domφ se po dlouhß desetiletφ jen mßlo zapisovala jmΘna hrdin∙, jako byli Smudek, Balabßn, Morßvek, MaÜφn, BartoÜ... V²sledn² obraz o naÜem protinacistickΘm odporu, a tak nakonec o naÜem nßrodnφm charakteru, tak vlastn∞ byl deprimujφcφ. M∞l toti₧ takov² b²t. Ano, nem∞li jsme mφt sami o sob∞ valnΘ mφn∞nφ, m∞li jsme se domnφvat, ₧e jsme a₧ na pßr uv∞dom∞l²ch soudruh∙, nßrod trpn²ch p°izp∙sobiv²ch Φesk²ch lidiΦek, dßvajφcφch p°ednost klφdku p°ed vlastnφ ctφ. Rad∞ji se do niΦeho neplΘst! M∞li jsme tak b²t udr₧ovßni ve v∞domφ, ₧e ani proti novΘ totalit∞ nemßme Üanci.

Jen nßhodou, závlastnφ pφle jsme se dovφdali - a mnozφ se v∙bec nedovφdali - o stateΦn²ch mu₧φch, kdo se za protektorßtnφch nocφ vraceli do svΘ okupovanΘ vlasti, p°ipraveni káob∞ti nejvyÜÜφ. Mßm nynφ na mysli v²sadky skupin Silver A, Silver B, Anthropoid, Out Distance, Bioscop, Steel, Intrasitive, Antimony, Calcium, Barium, Sulphur, Clay, Carbon, Wolfram, Embassy a dalÜφ. Za krycφmi anglick²mi nßzvy jsou osudy desφtek Φesk²ch a slovensk²ch lidφ, kte°φ se za svrchovan∞ nebezpeΦn²ch okolnostφ vraceli dom∙ do vlasti, i t∞ch, kte°φ se jich za nemΘn∞ nebezpeΦn²ch okolnostφ doma ujφmali. VÜichni a₧ na n∞kolik slaboch∙ byli srozum∞ni sátou nejvyÜÜφ ob∞tφ a mnozφ ji takΘ p°inesli. Vraceli nßm a dodnes nßm pomßhajφ vracet Φest. Bez nich bychom byli prßv∞ jen ubohΘ ob∞ti.

Teprve poslednφch sedm let hledßme jako nßrod otev°en∞ cestu kánaÜim modernφm, kácel²m, nekorigovan²m d∞jinßm. Proto si dnes p°ipomφnßme zejmΘna hrdinstvφ lidφ, dnes ji₧ mnohdy neznßm²ch, kterΘ sv∞dΦilo o spontßnnφ v∙li káodporu a odboji. Znovu a znovu si p°ipomφnßme, ₧e prßv∞ oni byli mravnφ elitou naÜeho nßroda. Ned∞lejme si iluze, bez takov²ch lidφ, bez mravnφ elity se neobejdeme ani vábudoucnu.

Smyslem p°episovßnφ d∞jin, zd∙raz≥ovßnφ spφÜe ob∞tφ ne₧ bojovnφk∙ bylo zbavit nßrod hrdosti na jeho mravnφ elity, a tak ho uΦinit poddajn∞jÜφm. Komunistick² re₧im sprßvn∞ tuÜil, ₧e lidΘ, kte°φ bojovali sátotalitou nacistickou, se nejspφÜe postavφ na odpor i novΘ totalit∞. TakΘ proto byl oficißln∞ p∞stovßn kult nevinn²ch ob∞tφ, kult muΦednictvφ, nikoli kult bojovnφk∙.

Vß₧enφ p°ßtelΘ, prßv∞ toto m∞ vede kátomu, abych zopakoval slova, kterß jsem tu ji₧ °ekl p°ed p∞ti lety. Takov² je podle mΘho nßzoru smysl ·cty káLe₧ßk∙m, kálidem, kte°φ tu zem°eli. Rozum∞jme mu jako sv∞dectvφ o ΦeskΘ odvaze a ΦeskΘ v∙li kábrannosti. Uchovßvat toto sv∞dectvφ je naÜφ nejvyÜÜφ povinnostφ nejen v∙Φi nßm samotn²m, ale p°edevÜφm v∙Φi budoucφm generacφm.

Stßt, pro kter² nejsme ochotni polo₧it vásituaci jeho ohro₧enφ svΘ ₧ivoty, je jen kulisou stßtu. Stßt nejsou ·°ady na jednΘ a da≥ovφ poplatnφci na druhΘ stran∞. Nejsou to jen v²hody, nßroky a prßva, jsou to takΘ povinnosti, kterΘ mßme hloub∞ji ne₧ vázßkonech zapsßny ve sv²ch srdcφch. Stßt je sdφlen² smysl pro Φest, pro slu₧bu. Stßt je váneposlednφ °ad∞ v∙le jeho obΦan∙ brßnit jej proti jeho nep°ßtel∙m. Nikdo nßs nebude brßnit, nep°esv∞dΦφme - li sebe i sv∞t, ₧e jsme p°edevÜφm odhodlßni brßnit se sami.

NaÜe slova musejφ b²t p°φmß a jasnß: ano, ano, ne, ne. Obojakost, vytßΦky vÜeho druhu, populistickΘ, ale naprosto nezodpov∞dnΘ sn∞nφ o neutralit∞, vÜelijakß podmi≥ovßnφ naÜφ ·Φasti váNATO, °eΦi typu ano, ale..., to vÜechno by t∞₧ko obstßlo, kdybychom o tom m∞li p°esv∞dΦit stateΦnΘ lidi z Le₧ßk∙. Bu∩ se spolu sáostatnφmi demokratick²mi stßty Zßpadu chceme brßnit vÜem mysliteln²m ohro₧enφm, nebo nechceme. Pak tedy p∞stujme Φesk² kult muΦednictvφ, kter²m pohrdal a kterΘmu se vysmφval ji₧ T. G. Masaryk. Pak rad∞ji zapome≥me na Le₧ßky, vyhn∞me se jim velk²m obloukem.

Zdroje sebev∞domφ nßroda, kterΘ tolikrßt prochßzelo krizφ, jsou tady, mezi t∞mito ztiÜen²mi strßn∞mi. Je jφm neokßzalΘ hrdinstvφ obyΦejn²ch venkovan∙, obΦan∙ chudΘ kamenickΘ osady Le₧ßky.

╚est jejich pamßtce.

Petr Pithart