Dßmy a pßnovΘ, vß₧enφ p°ßtelΘ,

vφtat na sv∞t novou knihu p°inßÜφ tΘm∞° stejn∞ dobr² pocit jako vφtat na sv∞t prßv∞ narozenΘho Φlov∞ka. ╪φkßm to i p°esto, ₧e kniha, kterou vφtßme dnes, je vlastn∞ novß jen do jistΘ mφry. PoprvΘ vyÜla uprost°ed vßlky, p°ed p∞tapadesßti lety, válond²nskΘm nakladatelstvφ Jarrolds Publishers anglicky a toto je jejφ prvnφ vydßnφ vámate°Ütin∞ a várodnΘ zemi jejφho autora.

O n∞m, o doktoru Milanu Hod₧ovi, o osudu jeho odkazu, se tu dnes chci krßtce zmφnit. Hod₧a, aΦ sv²mi Φiny sehrßl za svΘho ₧ivota kromobyΦejn∞ v²znamnou roli vád∞jinßch Slovenska i ╚eskoslovenska, upadl brzy po svΘ smrti váneoprßvn∞nΘ zapomn∞nφ a jeho odkaz byl na dlouhß desetiletφ zamlΦovßn.

Zeptßte-li se na pra₧skΘ a mo₧nß i bratislavskΘ ulici lidφ i jen o mßlo mladÜφch ne₧ jsem jß, kdo byl Milan Hod₧a, bude to velkß nßhoda, jestli₧e narazφte na n∞koho, kdo dokß₧e odpov∞d∞t jinak ne₧ mlhav∞. AvÜak tento mu₧ stßl u zrodu modernφ slovenskΘ politiky, pozd∞ji u zrodu ╚eskoslovenska a na sklonku prvnφ republiky t°ikrßt za sebou váΦele ΦeskoslovenskΘ vlßdy!

P°itom Hod₧a byl vánaÜem prostoru a ve svΘádob∞ v²jimeΦn²m zjevem. Sv²mi geopolitick²mi koncepcemi, sv²m pojetφm st°ednφ Evropy, p°esahoval nejen svou dobu, ale paradoxn∞ i tento prostor.

VáÜestadvaceti letech stßvß se poslancem uherskΘho sn∞mu. U₧ tehdy mß v hlav∞ zßrodky koncepce spojovßnφ slab²ch nßrod∙ vásiln∞jÜφ celek, schopn² vzdorovat hegemon∙m. AΦ veden silnou ideou, nechovß se nikdy idealisticky a snφlkovsky: kdy₧ se domnφvß, ₧e to prosp∞je dosa₧enφ cφle, jde za nφm prost°edky, kterΘ si volφ sßm. Nebojφ se spolupracovat sánßslednφkem tr∙nu FrantiÜkem Ferdinandem dEste. Váon∞ch dobßch a vákruzφch, vánich₧ se pohyboval, to byla extravagance, dobrodru₧stvφ, kterΘ mohlo startujφcφmu politikovi takΘ zlomit k°φdla. JeÜt∞ dlouhß lΘta bude mu to ostatn∞ za zßdy vyΦφtßno, jeÜt∞ na sklonku ₧ivota, váexilu, bude tento spolutv∙rce ╚eskoslovenskΘ republiky podez°φvßn, ₧e uva₧uje monarchisticky, ₧e p°ipravuje p∙du pro restauraci Habsburk∙, aΦ prßv∞ toto ve svΘ koncepci st°edoevropskΘ federace odmφtß.

Individualistick², svrchovan∞ samostatn² a do jistΘ mφry riskantnφ zp∙sob politickΘho uva₧ovßnφ mu byl vlastnφ cel² ₧ivot. Váprvnφch dnech existence ╚eskoslovenskΘ republiky, kdy₧ byl váBudapeÜti pov∞°en vyjednßvßnφm sáKßrolyiho vlßdou, zachoval se op∞t, jak mu velela vlastnφ hlava, vlastnφ ·sudek, nikoli pod°φzenΘ postavenφ. Oproti v²slovn²m pokyn∙m vyjednal prozatφmnφ demarkaΦnφ linii a BeneÜovi i spojenc∙m tφm zp∙sobil nemalΘ potφ₧e, ne₧ se jim poda°ilo ma∩arskou vlßdu donutit, aby se °φdila liniφ urΦenou spojenci. Vároce 1929 ve vzpomφnce na tuto udßlost, vysv∞tloval vyjad°oval sv∙j postoj takto: äSme povinni dve v∞ci svojφm s·Φasnφkom: vykona¥ vÜetko i za risiko svojej osobnej bezpeΦnosti, i na vlastn· zodpovednos¥.ô

Samoz°ejm∞, ₧e sátφmto ₧ivotnφm nßzorem, se sv²m granseigneursk²m ₧ivotnφm stylem nemohl Hod₧a neb²t váp°φkrΘm rozporu sáakurßtnφm a opatrnick²m Eduardem BeneÜem. Oba tito mu₧i po₧φvali domßcφ i mezinßrodnφ autority, ka₧d² vÜak ze zcela jin²ch p°φΦin. Jejich vztah musel b²t prazvlßÜtnφ a velmi nerovnovß₧n² a to a₧ do Hod₧ovy smrti.

Nemuselo vÜak jφt pouze o rozpory nßzorovΘ a naprosto rozdφln² pracovnφ i ₧ivotnφ styl. Je dost pravd∞podobnΘ, ₧e se BeneÜ mohl cφtit Hod₧ou celo₧ivotn∞ ohro₧ovßn. U₧ váp∙li dvacßt²ch let Hod₧a neskr²val svΘ aspirace na k°eslo ministra zahraniΦφ. O deset let pozd∞ji, po abdikaci Masarykov∞, byla i jemu n∞kolikrßt nabφzena prezidentskß kandidatura a jak váP°φtomnosti napsal Ferdinand Peroutka - äpodle vÜeho toho co vφme, by to byla b²vala kandidatura ·sp∞Ünß.ô

Váexilu vzßjemnΘ rozpory vyvrcholily. BeneÜ Hod₧u dlouho podez°φval, ₧e jako p°edseda vlßdy si vázß°φ roku 1938 objednal u francouzskΘho velvyslance váPraze Delacroixe pov∞stn² telegram ministru zahraniΦφ Bonnetovi, jφm₧ pak mohla Φeskoslovenskß vlßda od∙vodnit p°ijetφ anglofrancouzsk²ch nßvrh∙ na odstoupenφ ·zemφ, kdy₧ Francie odep°e svou pomoc.

Mimochodem, podle sv∞dectvφ Ladislava Feierabenda, BeneÜe podrß₧dila i kniha, jejφ₧ prvnφ slovenskΘ vydßnφ prßv∞ vφtßme. äPo uve°ejn∞nφ Hod₧ovy knihy Federation in Central Europe,ô pφÜe Feierabend, äm∞ BeneÜ na ni upozornil, ale o jejφm obsahu se mnou nemluvil, aΦ v∞d∞l, ₧e jsem velmi blφzko Hod₧ovu plßnu na vytvo°enφ st°edoevropskΘ federace. Od OpoΦenskΘho jsem vÜak v∞d∞l, ₧e Hod₧ova kniha vzbudila u BeneÜe nelibost. BeneÜ maje Hod₧ovu knihu váruce ukazoval OpoΦenskΘmu na titul autora Prime Minister of Czechoslovakia a °ekl, ₧e to je prvnφ podvod. Poznamenal, ₧e o T.G.Masarykovi je váknize zmφnka asi t°ikrßt, ale o Kramß°ovi asi Φty°ikrßt a ₧e jeho (BeneÜovo) jmΘno nenφ uvedeno ani vá·vodu, ani váosobnφm rejst°φku, aΦ kniha jednß o ·dobφ 1918 a₧ 1938. BeneÜ °ekl OpoΦenskΘmu, ₧e je mu jedno, co si o n∞m Hod₧a myslφ, a ₧e ho kniha nezajφmß. OpoΦensk² vÜak ve svΘm denφku 28.·nora 1942 poznamenal, ₧e Hod₧ova kniha BeneÜe z°ejm∞ nepot∞Üila.ô

Hod₧a, zejmΘna potΘ, co odjel záAnglie do Spojen²ch stßt∙, zcela otev°en∞ varoval americkΘ ministerstvo zahraniΦφ p°ed BeneÜovou p°φliÜnou orientacφ na Sov∞tsk² svaz. Jeho Memorandum äEuropa na kri₧ovatke ciestô, p°inßÜφ vskutku naprosto jinou zahraniΦn∞ politickou koncepci ne₧ byla BeneÜova, koncepci mnohem ost°eji vidoucφ nebezpeΦφ komunismu a sov∞tskΘho expansionismu a zátoho plynoucφ d∙sledky pro st°ednφ Evropu.

Tento pßtek uplyne od smrti Milana Hod₧i t°iapadesßt let. Zem°el p°esn∞ t°i t²dny potΘ, co se Spojenci vylodili váNormandii, p°φliÜ brzy, ne₧ aby svou vizφ povßleΦnΘ st°ednφ Evropy mohl jakkoli ovlivnit jejφ v²voj. Samoz°ejm∞, lze °φci, a nejspφÜe je to pravda, ₧e sfΘry vlivu byly vátΘ dob∞ ji₧ rozd∞leny, ₧e ji₧ nebylo moci ani v∙le, kterß by tuto zemi i celou st°ednφ Evropu mohla vyrvat ze stφnu rudΘ hv∞zdy, srpu a kladiva. P°esto vÜak lze jen litovat, ₧e osud nedal Milanu Hod₧ovi p°φle₧itost alespo≥ vφce ovlivnit povßleΦnΘ postoje politik∙ i prost²ch lidφ - kdy₧ niΦφm jin²m, tak svou schopnostφ myslet i jednat samostatn∞ a b²t p°ipraven nΘst za to zodpov∞dnost. Alespo≥ vátom jß spat°uji nejd∙le₧it∞jÜφ poselstvφ jeho ₧ivota i dφla, kterΘ nßs, by¥ opo₧d∞n∞, prßv∞ oslovuje.

Petr Pithart