Litvφnov, 28. dubna 1998

Dßmy a pßnovΘ, vß₧enφ p°ßtelΘ,

v potu tvß°e chlΘb ze zem∞ dob²vati budeÜ, p°ipomφnß prastar² text, kolem kterΘho vznikla evropskß civilizace. A p°ece v poslednφch letech p°ekvapiv∞ mnoho lidφ u nßs uv∞°ilo, ₧e chlΘb net°eba dob²vat, ₧e staΦφ jej koupit, proto₧e vÜechno lze koupit a prost°edky ke koupi chleba a v∙bec Φehokoli lze si opat°it d∙mysln²m marketingem, dovedn²m mana₧eringem, chytr²mi tahy na trhu cenn²ch papφr∙. JakΘ dob²vßnφ, jak² pot tvß°e, staΦφ p°ece Üikovn∞ nastavit diskontnφ sazby a bohatstvφ se k nßm pohrne.

    Mnozφ lidΘ vskutku zapomn∞li, ₧e bohatstvφ vznikß nakonec v₧dycky z prßce, a prßce, ta mnohdy bolφ, prßce Φlov∞ka obΦas poÜkozuje, niΦφ, prßce si dokonce n∞kdy vybφrß da≥ v podob∞ lidsk²ch ₧ivot∙. Nechci tφm v∙bec °φci, ₧e skuteΦnß prßce je jen ta, ze kterΘ bolφ t∞lo, chci ale °φci, ₧e bez tΘto prßce se nikdy neobejdeme. Neobejdeme se bez prßce, kterß poÜkozuje zdravφ pracovnφk∙, ohro₧uje je na ₧ivotech.

    DneÜnφ den smutku nenφ v²zvou ke smφ°enφ se s tφmto stavem jako s n∞Φφm osudov²m, proto₧e mnohΘ Ükody na zdravφ, mnohΘ ob∞ti na ₧ivotech nepochybn∞ nebyly a nejsou v∙bec nutnΘ. Tento den je tu proto, aby nßs varoval, aby nßs nabßdal znovu a znovu prov∞°it, zda jsme pro bezpeΦnost vÜech pracovnφk∙ v ╚eskΘ republice ud∞lali opravdu vÜechno.

    AvÜak Mezinßrodnφ den smutku vskutku je takΘ p°ipomφnkou tragickΘ strßnky lidskΘho pob²vßnφ na sv∞t∞, kterou ₧ßdn² politick² re₧im nedokß₧e zcela vyhladit. Nejen plakßtov² optimismus, jak se p°ezdφvalo l₧ivΘmu optimismu minulΘho re₧imu, ale takΘ plytk² konzumnφ optimismus billboard∙ dneÜnφ doby jsou doufßm marn²m pokusem o ohlupovßnφ lidφ, kte°φ v∞dφ, jak vznikajφ skuteΦnΘ hodnoty, s jakou nßmahou, s jak²mi riziky, s jak²mi ob∞tmi vznikajφ. V∞dφ to proto, ₧e je sami vytvß°ejφ.

    V lidsk²ch ob∞tech prßce, takΘ v ob∞tech zdejÜφ tragedie, k nφ₧ tu doÜlo p°ed sedmnßcti letech, si to nalΘhav∞ p°ipomφnßme. Na p∞taÜedesßt mrtv²ch z dolu Pluto dnes myslφme.

╚est jejich pamßtce.