Vß₧enΘ dßmy a pßnovΘ, panφ starostky a pßni starostovΘ,

ke Svitavßm, Kadani a T°eboni p°ibude dnes dalÜφ m∞sto, kterΘ zφskß ocen∞nφ za nejlepÜφ p°φpravu a realizaci Programu regenerace m∞stsk²ch pamßtkov²ch rezervacφ a m∞stsk²ch pamßtkov²ch z≤n.

    Blahop°eji jeho starostovi Φi starostce, radnφm toho m∞sta a vÜem, se kter²mi spolupracovali p°i pΘΦi o pamßtky, v neposlednφ °ad∞ blahop°eji obΦan∙m toho m∞sta.

    Ale p°edevÜφm jim vÜem chci pod∞kovat. My jsme toho za poslednφ desetiletφ mnoho zapomn∞li, v neposlednφ °ad∞ takΘ pod∞kovat si, kdy₧ je za co. Uznat si vzßjemn∞, ₧e n∞co p°ece d∞lßme takΘ dob°e. Snad ka₧d² z nßs to znß, ₧e kdy₧ se nßm dlouho nedostane uznßnφ, klesßme na duchu. Je bezvadnΘ b²t k sob∞ zdrav∞ kritiΦtφ, ale pak jeÜt∞ takΘ musφ p°ijφt uznßnφ, pod∞kovßnφ, pohlazenφ. Nevφm, jestli se to dß n∞jak racionßln∞ zd∙vodnit, ale vφm, ₧e kdy₧ to nep°ichßzφ a nep°ichßzφ, ztrßcφme nejen motivaci,ale i schopnosti, kterΘ jinak mßme.

    Dobrß, chci tedy pod∞kovat vφt∞znΘmu m∞stu, ale zdaleka ne jen jemu. Radnic, myslφm tφm, lidφ na radnicφch a kolem nich, vÜem, kdo si zaslou₧φ pod∞kovßnφ, mimo jinΘ takΘ za pΘΦi o pamßtky, je mnohem, mnohem vφc.

    Vφm to z vlastnφ zkuÜenosti, proto₧e hodn∞ jezdφm po ╚eskΘ republice a srovnßvßm. Srovnßvßm Prahu a jejφ politickΘ, obΦanskΘ prost°edφ se sv∞tem nepra₧sk²m. Je to u nßs u₧ takov² zvyk, ₧e se ·rove≥ naÜφ politickΘ, obΦanskΘ kultury p°φliÜ p°φmoΦa°e odvozuje od pom∞r∙ pra₧sk²ch, p°esn∞ji °eΦeno malostransk²ch: jako kdyby Strakova akademie, okolφ Sn∞movnφ ulici a ValdÜtejnskΘho palßce byly n∞Φφm vφc ne₧ sφdlem t°φ ·stavnφch institucφ. Proto₧e pom∞ry pra₧skΘ jsou v poslednφ dob∞ pon∞kud neurovnanΘ, nep°ehlednΘ, nebo¥ lidΘ, kte°φ v nich p∙sobφ, se nejen neum∞jφ, ale mnohdy ani necht∞jφ domluvit, vznikl, takΘ dφky nep°φliÜ vynalΘzav²m, pon∞kud stereotypnφm mΘdiφm, sugestivnφ obraz ╚ech, Moravy a Slezska jako °φÜe tΘm∞° kocourkovskΘho neum∞telstvφ, podvodnictvφ, neschopnosti, zkrßtka babrßctvφ.

    Nenφ to pravdiv² obraz. Vφm z vlastnφ zkuÜenosti, ₧e politickΘ a obΦanskΘ pom∞ry mimo tento sebest°edn², pon∞kud jeÜitn² ·stavnφ areßl jsou zaΦastΘ docela normßlnφ, v∞cnΘ, d∞lnΘ, ovÜem₧e plnΘ starostφ, nejednou vÜak ji₧ docela evropskΘ. Nevφm, proΦ si dobrovoln∞ nechßvßme vsugerovat, ₧e jsme nemo₧n∞jÜφ, ne₧ skuteΦn∞ jsme.

    Ale mo₧nß, ₧e to vφm: p°evlßdß mnohdy toti₧ tΘm∞° nereflektovanß, centralistickß, "prahost°ednß" mentalita. Nenφ to tedy ani zdaleka jen v∞cφ ·zemnφho uspo°ßdßnφ, je to relikt mo₧nß jeÜt∞ obrozeneckΘ ·cty ku Praze, kde p°ece p∙sobφ vÜichni naÜi zaslou₧ilφ velikßni, kde jsou svatostßnky naÜich pohnut²ch d∞jin, naÜφ zprvu ·tlΘ kultury.

    NepoΦφtßm-li prßv∞ nßÜ st°ed a takΘ v²chod kontinentu, mßlokde v Evrop∞ cφtφm takov² rozdφl mezi metropolφ a regiony a jejich ohnisky jako v ╚eskΘ republice. Kdy₧ °φkßm necφtφm, mluvφm o pocitech, ale ty jsou p°ece nejd∙le₧it∞jÜφ. Jsou nakonec d∙le₧it∞jÜφ ne₧ ·zemn∞ sprßvnφ a ·zemn∞ samosprßvnφ uspo°ßdßnφ stßtu, proto₧e ₧ijeme ve sv∞t∞ pro₧itk∙, nikoli administrativnφch schΘmat. Citov², kulturnφ, politick² centralismus je v nßs za₧rßn tuze hluboko a nenφ to dobrΘ, nenφ to v∙bec evropskΘ, p°esn∞ji °eΦeno zßpadoevropskΘ. Ta Evropa, k nφ₧ se chceme p°ipojit, je cφlev∞dom∞ diverzifikovanß, decentralizovanß, pestrß.

    TakΘ proto je tak d∙le₧itΘ VaÜe sdru₧enφ, proto zasluhuje vÜφ myslitelnΘ podpory. Kterß ovÜem a₧ dosud musφ zase p°ichßzet - inu odkud? A jsme zase u toho.

    D∞kuji Vßm za VaÜi starost nejen o pamßtky, ale p°edevÜφm o uchovßnφ, leckdy teprve znovuprobouzenφ neopakovatelnΘho ducha VaÜich m∞st. Bez tohoto ducha, bez nep°enosnΘ atmosfΘry Svitav, Kadan∞, T°ebon∞, Budyn∞ nad Oh°φ, KutnΘ Hory Φi Krom∞°φ₧e bychom se v Evrop∞ docela ztratili n∞kde mezi dßlniΦnφmi p°ivad∞Φi a ₧elezniΦnφmi koridory.

    Hlavnφ m∞stem ╚eskΘ republiky nech¥ je alespo≥ pro tento den jedno ze t°φ posledn∞ jmenovan²ch m∞st. Hlavnφmi m∞sty nech¥ jsou vlastn∞ vÜechna m∞sta, kterΘ si nelze splΘst s jin²mi m∞sty.