Projev p°edsedy Senßtu Parlamentu ╚R Petra Pitharta k vojßk∙m kontingentu A╚R v SFOR

Bosenska Krupa, 28.°φjna 1997


Dßmy a pßnovΘ, vojßci, d∙stojnφci a podd∙stojnφci Armßdy ╚eskΘ republiky!

 

Je 28. °φjna 1997. ÄßdnΘ kulatΘ v²roΦφ, i tak ale p°φpadnß p°φle₧itost p°ipomenout si vznik naÜeho stßtu v roce 1918. Tehdy mimo°ßdn∞ obratnΘ ·silφ trojice Masaryk, BeneÜ a ètefßnik mezi stßtnφky zemφ tehdejÜφ Dohody zφskalo na vßze, a p°edevÜφm na v∞rohodnosti, a₧ dφky naÜim vojßk∙m - dobrovolnφk∙m v zahraniΦφ, naÜim legionß°∙m ve Francii, v Rusku, v Itßlii.

Ano, nejd°φve byla tehdy armßda, a teprve s nφ jsme mohli p°esv∞dΦit sv∞t, ₧e si stßt zaslou₧φme, Φeskoslovensk² stßt by nemohl b²t vyjednßvßn, kdyby nebyl p°edtφm vybojovßn.

LidΘ, kte°φ nejsou ochotni ob∞tovat v krajnφm p°φpad∞ i svΘ ₧ivoty, mohou docela dob°e ₧φt a p°e₧φvat jako ti, kte°φ ob²vajφ kus jakΘhosi ·zemφ, jako obyvatelstvo, jako populace. Takovφ lidΘ vÜak nemajφ prßvo uspo°ßdat si ₧ivot podle sv²ch vlastnφch p°edstav, to jest ve vlastnφm stßt∞. Kde nenφ v∙le k brannosti, tam se zem∞ m∙₧e kdykoli prom∞nit v nßstupnφ Φi nßraznφkovΘ prostory pro jinΘ, v cviΦiÜt∞, ve st°elnici. Zem∞ jejφ₧ obyvatelΘ nejsou ochotni se brßnit, si nezaslou₧φ svobodu ani samostatnost.

Rozhodl jsem se p°ijet za vßmi v tento den stßtnφho svßtku proto, ₧e dneÜnφ ╚eskß republika za mnohΘ vd∞Φφ prßv∞ vßm, naÜim novodob²m legionß°∙m. Vy dokazujete, ₧e naÜe zem∞ mß svΘ vojßky. Z rozhovor∙ s mnoha evropsk²mi i sv∞tov²mi stßtnφky, politiky a diplomaty jsem se p°esv∞dΦil, ₧e jsme byli pozvßni k vyjednßvßnφ, na jeho₧ konci by m∞l b²t nßÜ vstup do NATO, do velkΘ, do velikΘ mφry dφky vßm, dφky vaÜim v²kon∙m, dφky vaÜφ spolehlivΘ slu₧b∞.

Zde v rßmci SFOR v Bosn∞ vznikß zßrodek naÜφ budoucφ armßdy, armßdy opravdov²ch vojßk∙. Vφm, ₧e se vßm zatφm u nßs doma ne v₧dy dostßvß respektu, kter² zasluhujete. NaÜe armßda se bude muset jeÜt∞ v mnohΘm zm∞nit - jejφ budoucnost je ale i ve vaÜich rukou. Ale ji₧ dnes platφ, ₧e takΘ dφky vaÜφ t∞₧kΘ slu₧b∞ zde je naÜe zem∞ brßna vß₧n∞.

╚eskß republika byla tedy pozvßna do spoleΦenstvφ, kterΘ ji₧ prokßzalo v∙li a p°ipravenost brßnit hodnoty, kterΘ uΦinily Evropu Evropou, i s jejφ severoamerick²m v²honkem. Myslφm Evropu otev°enou, tolerantnφ, do kterΘ donedßvna pat°ilo i Sarajevo, multikulturnφ m∞sto na rozhranφ n∞kolika duchovnφch a kulturnφch sv∞t∙. Dostßvß se nßm neopakovatelnΘ p°φle₧itosti vstoupit do spoleΦenstvφ, kterΘ nestojφ proti ₧ßdnΘmu jinΘmu spoleΦenstvφ, ani proti ₧ßdnΘmu urΦitΘmu stßtu, ale p°edevÜφm proti chaosu v jeho ner∙zn∞jÜφch i nejnep°edvφdateln∞jÜφch podobßch. Je to aliance proti nßsilφ vÜeho druhu, kterΘ zaΦφnß stydliv∞ zakr²van²mi rasov²mi p°edsudky, pokraΦuje nßsilnou asimilacφ Φi vysidlovßnφm a konΦφ terorem a genocidou.

Proti jednΘ takovΘ podob∞ chaosu, proti nacionalistickΘmu Üφlenstvφ, stojφte tu stovky kilometr∙ od domova, na strß₧i vy. Dokazujete, ₧e Φesk², moravsk² a slezsk² vojßk m∙₧e b²t p°inejmenÜφm stejn∞ dobr² vojßk jako vojßk kanadsk² Φi francouzsk², polsk² Φi australsk². Kdy₧ ovÜem nemß uniformu jen pro parßdu, zbra≥ jen na rozborku a sborku, kßze≥ jen pro cviΦßk a po°ßdek jen kv∙li sobotnφ kontrole raj≤n∙. Kdy₧ mß svou vlastnφ odpov∞dnost: sv∙j vlastnφ ·kol, svoji vlastnφ odpov∞dnost, svoji d∙stojnost.

Na podzim 1938 byla armßda Republiky ΦeskoslovenskΘ p°ipravena postavit se wehrmachtu nejen na obranu svou vlastnφ, ale i na obranu Evropy. Kdyby takovφ tehdy byli stßtnφci, politikovΘ! Malichernφ politikß°i bez Üpetky fantazie tehdy rozhodli jinak. Jsem p°esv∞dΦen, ₧e nic horÜφho se sebev∞dom²m obΦan∙m svobodnΘho stßtu, nato₧ mu₧∙m ve zbrani, nem∙₧e stßt, ne₧ ₧e pochopφ sv∙j vlastnφ ·kol, svoji vlastnφ odpov∞dnost, svoji vlastnφ Φest a nabφdnou ob∞t nejvyÜÜφ, ₧e podajφ d∙kaz ochoty polo₧it ₧ivoty, a ta ob∞¥, ta nabφdka je û odmφtnuta. Odmφtnuta, jako kdyby v krßm∞ nabφzeli p°es pult n∞jak² Ümejd. Tehdy jsme ztratili, nikoli vlastnφ vinou, p°edevÜφm prßv∞ Φest jako atribut v∞domφ si vlastnφ ceny. Zkrßtka, p°estali jsme si vß₧it sami sebe. Tehdy byla naÜemu nßrodu nalomena pßte°. Takovß potupnß rßna se hojφ jen t∞₧ce a v ka₧dΘm p°φpad∞ pomalu.

Za druhΘ sv∞tovΘ vßlky naÜi zahraniΦnφ vojßci na zßpad∞, na v²chod∞ i na jihu m∞li pak mo₧nost tuto poni₧ujφcφ potupu odΦinit. Celß nßsledujφcφ desetiletφ vÜak byli odstrkovßni, poni₧ovßni i perzekvovßni. VaÜi p°edch∙dci v Zßlivu v roce 1991, poslΘze tady, v zemφch b²valΘ Jugoslßvie a vy dnes v Bosn∞ jste prvnφ, kte°φ po dlouhΘ dob∞ zase m∞li a majφ po dlouhΘ dob∞ p°φle₧itost dokßzat, ₧e nßÜ vojßk je skv∞l² vojßk, kdy₧ nenφ nucen si na vojßka jenom hrßt, ale kdy₧ mß mo₧nost jφm skuteΦn∞ b²t. Jsme nßrodem èvejk∙ a poruΦφk∙ Smi°ick²ch jenom kdy₧ je nßm zbra≥ do ruky vnucena û tehdy se Üvejkovßnφm brßnφme zabφjet ty, kterΘ nßm za nep°φtele urΦil n∞kdo, kdo si na nßs d∞lß prßvo, je₧ jsme mu dobrovoln∞ nedali.

Dostali jste tedy p°φle₧itost pro ╚echy dosud tuze vzßcnou, p°φle₧itost nehrßt si na n∞co, ale n∞Φφm b²t, a dokßzali jste ji vyu₧φt. Podobn∞ ji dokßzali vyu₧φt vaÜi kolegovΘ doma v Φase on∞ch straÜn²ch povodnφ. Tvrdφm proto, ₧e vojßk ╚eskΘ republiky nenφ vojßk do kasßren, nenφ ani na parßdu, nato₧ na dril, na buzeraci. Je to inteligentnφ a stateΦn² vojßk, kdy₧ mß mo₧nost brßt sßm sebe vß₧n∞.

Vyu₧ili jste tedy p°φle₧itost a za to vßm pat°φ uznßnφ a pod∞kovßnφ. Vyslovuji vßm obojφ nejen jmΘnem Senßtu Parlamentu ╚eskΘ republiky, ale jmΘnem vÜech naÜich lidφ, kte°φ ve svobodnΘm sv∞t∞ cht∞jφ chodit se vztyΦenou hlavou. Ne jako politovßnφhodnΘ ob∞ti, ne jako ti v∞Φn∞ k²msi osvobozovanφ, ale jako ti, kte°φ si cenφ svΘ osobnφ svobody i svobody svΘho nßroda, svΘho stßtu nade vÜe.

Vy jste ti, kte°φ nßm doma dodßvajφ sebed∙v∞ry: takΘ dφky vßm zφskßvßme jistotu, ₧e nez∙staneme trΦet n∞kde na p°estupnφ stanici mezi V²chodem a Zßpadem, mezi provinΦnφ malichernostφ a velkorys²m evropanstvφm, mezi opatrnou p°ikrΦenostφ a sebev∞domφm svobodn²ch obΦan∙. Svobodn²ch obΦan∙ svobodnΘho nßroda, svobodnΘho stßtu. Dφky vßm zaΦφnßme chßpat, ₧e svoboda nenφ nikdy zadarmo, ₧e vy₧aduje ochotu ke slu₧b∞, v krajnφm p°φpad∞ i k  ob∞ti.

P°eji vßm dnes svßteΦnφ myÜlenky, svßteΦnφ nßladu, i kdy₧ vφm, ₧e je to pro vßs den slu₧by jako jinΘ.

Snad ne tak docela jako jinΘ: v₧dy¥ jsem vßm p°ivezl vzkaz, ₧e vφme, ₧e jste zde a ₧e si vßs za to vß₧φme.

invex_1.gif (12873 bytes)