Vßclav Havel

Vßclav Havel vyr∙stal ve znßmΘ pra₧skΘ podnikatelsko-intelektußlskΘ rodin∞, spjatΘ s Φesk²m kulturnφm a politick²m d∞nφm dvacßt²ch a₧ Φty°icßt²ch let. Tento fakt se stal d∙vodem, proΦ mu komunistickß moc po ukonΦenφ povinnΘ Ükolnφ dochßzky v roce 1951 nedovolila dßle studovat. V prvnφ polovin∞ padesßt²ch let proto mlad² Vßclav Havel nastoupil do Φty°letΘho uΦebnφho oboru chemick² laborant a zßrove≥ veΦern∞ vystudoval gymnßzium (ukonΦil ho v roce 1954). Z kßdrov²ch d∙vod∙ nebyl pozd∞ji p°ijat ani na ₧ßdnou z vysok²ch Ükol humanitnφho zam∞°enφ, a proto se rozhodl studovat na Ükole technickΘho sm∞ru. Ekonomickou fakultu ╚eskΘho vysokΘho uΦenφ technickΘho ale po dvou letech opustil.

Kulturnφ tradice rodiny orientovala Vßclava Havla k humanistick²m hodnotßm ΦeskΘ kultury, v padesßt²ch letech potlaΦovan²m. Po nßvratu z dvouletΘ vojenskΘ zßkladnφ slu₧by pracoval jako jeviÜtnφ technik, nejprve v Divadle ABC a od roku 1960 v Divadle Na zßbradlφ. V letech 1962 a₧ 1966 studoval dßlkov∞ dramaturgii na Divadelnφ fakult∞ Akademie m·zick²ch um∞nφ a svß studia zakonΦil komentß°em ke h°e "Eduard", kter² se pozd∞ji stal zßkladem hry "Ztφ₧enß mo₧nost soust°ed∞nφ".

V roce 1956 se seznßmil s Olgou èplφchalovou, a jakkoli oba pochßzeli z odliÜnΘho rodinnΘho prost°edφ, brzy se velmi sblφ₧ili. Po osmiletΘ znßmosti se v roce 1964 vzali, a od tΘ doby provßzela Olga Havlovß svΘho man₧ela nejt∞₧Üφmi ₧ivotnφmi zkouÜkami. Vßclav Havel o nφ pozd∞ji Φasto hovo°il jako o svΘ nepostradatelnΘ ₧ivotnφ opo°e.

Od sv²ch dvaceti let publikoval Vßclav Havel studie a Φlßnky v r∙zn²ch literßrnφch a divadelnφch periodikßch. V Divadle Na zßbradlφ byly uvedeny jeho prvnφ divadelnφ texty, mezi nimi₧ m∞la zßsadnφ mφsto hra "Zahradnφ slavnost" (1963). Toto p°edstavenφ se stalo v²raznou souΦßstφ obrodnΘ tendence v ΦeskoslovenskΘ spoleΦnosti Üedesßt²ch let. ObΦanskΘ sebeuv∞domovßnφ, kterΘ se do historie zapsalo jako Pra₧skΘ jaro, vyvrcholilo pak v roce 1968. V tΘto dob∞ se Vßclav Havel anga₧oval nejen jako autor dalÜφch divadelnφch her "Vyrozum∞nφ" (1965), "Ztφ₧enß mo₧nost soust°ed∞nφ" (1968), ale takΘ jako p°edseda Klubu nezßvisl²ch spisovatel∙ a Φlen Klubu anga₧ovan²ch nestranφk∙. Od roku 1965 p∙sobil v nemarxistickΘm m∞sφΦnφku Tvß°.

Po potlaΦenφ Pra₧skΘho jara vpßdem vojsk VarÜavskΘ smlouvy vystupoval Vßclav Havel proti politickΘ represi, p°φznaΦnΘ pro lΘta komunistickΘ normalizace. V roce 1975 napsal otev°en² dopis prezidentu Husßkovi, v n∞m₧ upozornil na nahromad∞nΘ rozpory v ΦeskoslovenskΘ spoleΦnosti. Vyvrcholenφm jeho Φinnosti vÜak bylo v lednu 1977 publikovßnφ Charty 77, textu, kter² prop∙jΦil nßzev i charakter hnutφ protestujφcφ Φßsti Φeskoslovensk²ch obΦan∙. Vßclav Havel byl jednφm ze zakladatel∙ tΘto iniciativy a jednφm z jejφch prvnφch t°φ mluvΦφch. V dubnu 1979 se stal spoluzakladatelem V²boru na obranu nespravedliv∞ stφhan²ch. Za svΘ obΦanskΘ postoje byl celkem t°ikrßt uv∞zn∞n a ve v∞zenφ strßvil tΘm∞° p∞t let.

V tΘto dob∞ bylo Φeskoslovensk²mi ·°ady znemo₧n∞no publikovat veÜkerΘ Havlovy texty. O tΘm∞° kompletnφ vydßnφ se v pΘΦφ jeho tehdejÜφho literßrnφho agenta pana Klause Junckera postaralo n∞meckΘ nakladatelstvφ Rowohlt se sφdlem v Reibeku u Hamburku.

V druhΘ polovin∞ osmdesßt²ch let, v Φase navazovßnφ dialogu mezi Sov∞tsk²m svazem a zßpadnφmi demokraciemi, byl i v ΦeskoslovenskΘ spoleΦnosti patrn² nßr∙st otev°enΘ nespokojenosti s vedenφm stßtu. ObΦanΘ byli stßle mΘn∞ ochotni p°ijφmat represφvnφ politiku komunistickΘho re₧imu, a zatφmco Chartu 77 podepsalo p∙vodn∞ pouze n∞kolik set lidφ, k petici N∞kolik v∞t, jejφm₧ spoluautorem byl i Vßclav Havel, se v roce 1989 ji₧ p°ihlßsily desetitisφce obΦan∙.

PoΦßtkem spoleΦensk²ch zm∞n se stala poklidnß manifestace student∙ 17.listopadu 1989, ve v²roΦnφ den uzav°enφ Φesk²ch vysok²ch Ükol nacisty, kterou komunistick² re₧im tvrd∞ potlaΦil policejnφm zßsahem na Nßrodnφ t°φd∞ v Praze. Do Φela nßslednΘho obΦanskΘho vystoupenφ se postavili studenti a um∞lci. Na setkßnφ v ╚inohernφm klubu 19.listopadu bylo ustaveno ObΦanskΘ f≤rum, na jeho₧ p∙d∞ se sjednotili jednotlivci i skupiny, kte°φ usilovali o zßsadnφ politickΘ zm∞ny v ╚eskoslovensku. Vßclav Havel se od poΦßtku stal jeho vedoucφm p°edstavitelem. SpoleΦensk² pohyb pak vyvrcholil 29.prosince 1989, kdy byl Vßclav Havel jako kandidßt ObΦanskΘho f≤ra zvolen Federßlnφm shromß₧d∞nφm Φeskoslovensk²m prezidentem. Ve svΘ inauguraΦnφ °eΦi slφbil p°ivΘst zemi ke svobodn²m volbßm, co₧ v lΘt∞ 1990 splnil. PodruhΘ zvolilo Vßclava Havla do funkce prezidenta novΘ Federßlnφ shromß₧d∞nφ 5.Φervence 1990.

Vßclav Havel si sv²mi postoji v letech totality zφskal postavenφ uznßvanΘ morßlnφ autority. Hloubkou nßzor∙ na problΘmy soudobΘ civilizace a promyÜlenostφ jejich formulacφ se stal i v novΘ ·stavnφ funkci respektovanou osobnostφ, mezi politiky ojedin∞lou.

B∞hem druhΘho funkΦnφho obdobφ v ·°adu prezidenta ╚eskΘ a SlovenskΘ Federativnφ republiky vÜak nar∙staly rozpory mezi Φeskou a slovenskou politickou reprezentacφ v nßzorech na budoucφ stßtoprßvnφ uspo°ßdßnφ. Vßclav Havel byl jednoznaΦn²m zastßncem spoleΦnΘho federativnφho stßtu ╚ech∙ a Slovßk∙ a v tomto sm∞ru uplat≥oval i sv∙j politick² vliv. Po Φervnov²ch parlamentnφch volbßch v roce 1992 se ale rozhodujφcφ politickΘ sφly ve spoleΦnosti ji₧ nedokßzaly shodnout na funkΦnφ podob∞ federace a rozpory Φesk²ch a slovensk²ch politik∙ se staly hlavnφm d∙vodem, ₧e p°i volb∞ prezidenta dne 3. Φervence 1992 ji₧ Vßclav Havel dostatek poslaneck²ch hlas∙ nezφskal. Podle zßkona jeÜt∞ doΦasn∞ z∙stßval prezidentem i po tΘto ne·sp∞ÜnΘ volb∞. Z funkce prezidenta ╚eskΘ a SlovenskΘ Federativnφ republiky odstoupil dne 20. Φervence 1992 s od∙vodn∞nφm, ₧e nem∙₧e nadßle plnit zßvazky vypl²vajφcφ ze slibu v∞rnosti federativnφ republice zp∙sobem, kter² by byl v souladu s jeho zalo₧enφm, p°esv∞dΦenφm a sv∞domφm.

Po opuÜt∞nφ ·°adu ustoupil Vßclav Havel na n∞kolik m∞sφc∙ z ve°ejnΘho ₧ivota. V polovin∞ listopadu 1992, v dob∞ politickΘho sm∞°ovßnφ k samostatnΘmu ΦeskΘmu stßtu, potvrdil, ₧e se chce uchßzet o funkci prezidenta republiky. Oficißlnφ nßvrh jeho kandidatury podaly 18. ledna 1993 Φty°i poslaneckΘ kluby vlßdnφ koalice. Dne 26. ledna 1993 zvolila Poslaneckß sn∞movna Vßclava Havla prvnφm prezidentem samostatnΘ ╚eskΘ republiky.

Olga Havlovß se po boku hlavy stßtu v∞novala p°edevÜφm charitativnφ Φinnosti. Inspirovßna pracφ ve V²boru na obranu nespravedliv∞ stφhan²ch, zalo₧ila v roce 1990 V²bor dobrΘ v∙le, jeho₧ Φinnost se zam∞°ila na pomoc t∞lesn∞ a mentßln∞ posti₧en²m. V lednu 1996 vÜak po t∞₧kΘ nemoci zem°ela.

Konec roku 1996 p°inesl Vßclavu Havlovi jeÜt∞ jednu t∞₧kou ₧ivotnφ zkouÜku - nßdorovΘ onemocn∞nφ plic. PoΦßteΦnφ stadium nßlezu a radikßlnφ lΘka°sk² zßkrok vÜak rozhodly o ·sp∞ÜnΘm lΘΦenφ. Oporou ve slo₧itΘ ₧ivotnφ situaci se mu stala jeho p°φtelkyn∞ hereΦka Dagmar VeÜkrnovß, s nφ₧ se Φesk² prezident o₧enil krßtce po propuÜt∞nφ z nemocnice v lednu 1997.

V obtφ₧nΘ vnitropolitickΘ situaci byl 20.ledna 1998 op∞tovn∞ ob∞ma komorami Parlamentu ╚eskΘ republiky zvolen prezidentem republiky.

Za svΘ literßrnφ a dramatickΘ dφlo, za sm²Ülenφ a celo₧ivotnφ ·silφ o dodr₧ovßnφ lidsk²ch prßv, obdr₧el Vßclav Havel °adu stßtnφch vyznamenßnφ, mezinßrodnφch cen a Φestn²ch doktorßt∙.