Pra₧sk² hrad - programov² Φtvrtletnφk
LΘto 1997
Z obsahu:
┌vodem - filozof Karel Mßcha o Pra₧skΘm hrad∞
Anketa - Pra₧sk² hrad pohledem vedoucφho prezidentskΘ kancelß°e Ivana Medka, Φtenß°ky Zdenky WittochovΘ
Jelenφ p°φkop v minulosti a dnes
Hrobka sv. Vojt∞cha v katedrßle sv. Vφta a jejφ ·pravy
Malφ° Jaromφr Sk°ivßnek a rod Miseroni∙
╪ezaΦi kamen∙ na dvo°e Rudolfa II. a ΦeskΘ sklo
Baroknφ hudba na Pra₧skΘm hrad∞
Na Hrad∞ za noci
Dokumenty, aktuality, kulturnφ programy
Letos 23. dubna uplynulo tisφc let od muΦednickΘ smrti druhΘho pra₧skΘho biskupa sv. Vojt∞cha. Prßv∞ v souvislosti s p°φpravami na toto v²roΦφ velkΘ osobnosti Φesk²ch d∞jin, kdy₧ se rozhodovalo o novΘm ulo₧enφ ostatk∙ sv. Vojt∞cha v dneÜnφ katedrßle sv. Vφta, byla znovuobjevena jedna pozapomenutß pamßtka. Jak znßmo, Vojt∞chovy ostatky nechal Boleslav Chrabr² ulo₧it ve Hn∞zdn∞, odkud je roku 1039 knφ₧e B°etislav I. p°evezl do Prahy.
Mφsto hrobu sv. Vojt∞cha je nesporn∞ znßmo od 23. dubna 1396, kdy byly ostatky tohoto sv∞tce p°eneseny do nov∞ vybudovanΘ hrobky v hlavnφ lodi chrßmu sv. Vφta. Spolu se sv. Vojt∞chem zde byly ulo₧eny takΘ ostatky sv. P∞ti brat°φ. Na v²stavbu ch≤ru gotickΘ katedrßly navßzala toti₧ v roce 1392 v²stavba transeptu a navazujφcφho trojlodφ. Nevφ se, do jakΘ mφry bylo toto trojlodφ dokonΦeno do husitsk²ch bou°φ, kdy byla v²stavba katedrßly p°eruÜena, ale existujφcφ Φßst umo₧≥ovala b∞₧n² chrßmov² provoz.
Katedrßla byla t∞₧ce poÜkozena po₧ßrem Hradu 2. Φervna 1541, po n∞m₧ stojφcφ Φßsti trojlodφ zanikly. Nezanikl vÜak hrob sv. Vojt∞cha. V sedmdesßt²ch letech 16. stoletφ nad nφm byla zbudovßna renesanΦnφ kaple podle projektu architekta Ulrica Aostallise.
Situaci zm∞nila a₧ v 19. stoletφ dostavba katedrßly. Hrobka sv. Vojt∞cha byla v roce 1879 otev°ena, prozkoumßna a ostatky m∞ly b²t p°eneseny jinam. Kaple sv. Vojt∞cha byla potΘ zbo°ena. V dostav∞nΘm chrßmu m∞lo b²t mφsto p°ipomenuto oltß°em, pro n∞j₧ byl z°φzen zßklad, ale k vlastnφ realizaci zßm∞ru ji₧ nedoÜlo. Hrobka pod nφm postupn∞ upadla v zapom∞nφ.
P°φjemn²m p°ekvapenφm proto byly v²sledky krßtkΘho archeologickΘho pr∙zkumu v ·noru 1996, kter² zjistil, ₧e se hrobka dochovala z podstatnΘ Φßsti ve stavu, v jakΘm byla v roce 1396 vybudovßna. Porovnßnφ s dokumentacφ, po°φzenou v roce 1879, ukßzalo, ₧e byly odstran∞ny vÜechny nadzemnφ Φßsti a takΘ jedna vrstva kamen∙ hrobky. Vlastnφ hrobovß jßma o rozm∞rech 222 x 71 cm, vybudovanß z peΦliv∞ opracovan²ch pφskovcov²ch kvßdr∙, byla uvnit° rozd∞lena na dv∞ nestejn∞ velkΘ Φßsti. V∞tÜφ byla prßzdnß. MenÜφ obsahovala d°ev∞nou schrßnku, vypln∞nou stavebnφ sutφ, a olov∞nou destiΦku s nßpisem, informujφcφm o udßlostech roku 1879. Nalezeno bylo takΘ n∞kolik zlomk∙ lidsk²ch kostφ, o nich₧ p°edpoklßdßme, ₧e zde byly zßm∞rn∞ ponechßny na pam∞t ulo₧enφ sv. Vojt∞cha a sv. P∞ti brat°φ.
PoΦet pamßtek na Pra₧skΘm hrad∞ je tak rozmno₧en o mφsto, kterΘ je v²znamnΘ nejmΘn∞ dvojφm zp∙sobem. Je to jedinß p∙vodnφ Φßst nikdy nedokonΦenΘ zßpadnφ Φßsti gotickΘho chrßmu sv. Vφta, kterß v relativnφ ·plnosti p°etrvala a₧ do souΦasnosti, a p°edevÜφm je to mφsto, kde odpoΦφvaly ostatky sv. Vojt∞cha bezmßla 500 let.
Jan Frolφk
(PhDr. Jan Frolφk, CSc., je pracovnφkem ArcheologickΘho ·stavu AV ╚R a vedoucφm archeologickΘho v²zkumu Pra₧skΘho hradu)
┌prava hrobu sv. Vojt∞cha z roku 1396
Podle kresebnΘ dokumentace, po°φzenΘ p°ed zbo°enφm kaple sv. Vojt∞cha v roce 1879, z∙stal sv∞tc∙v hrob pravd∞podobn∞ a₧ do tΘto doby ve svΘ gotickΘ podob∞. N∞kterΘ Φßsti vlastnφ tumby musely b²t z°ejm∞ vym∞n∞ny; v popisu nßsledk∙ po₧ßru v roce 1541 se v²slovn∞ uvßdφ, ₧e "hrob toliko sßm sv. Vojt∞cha, jen₧ jest z bφlΘho mramoru vprost°ed kostela, z∙stal zpukan²". Po zbo°enφ kaple a snφ₧enφ hrobu tΘm∞° na ·rove≥ podlahy novΘ Φßsti chrßmu zaΦala Jednota pro dostav∞nφ chrßmu s realizacφ novΘ ·pravy, ta vÜak z∙stala nedokonΦena. Proveden byl pouze velmi masivnφ obrubnφk ze sliveneckΘho mramoru, kter² m∞l vymezit zßkladov² stupe≥ nßhrobku.
Otßzku koneΦnΘ ·pravy hrobu i ulo₧enφ ostatk∙ sv. Vojt∞cha otev°ela Metropolitnφ kapitula u sv. Vφta v roce 1995.
P∙vodn∞ zam²Ülenß realizace v²stavby kaple sv. Vojt∞cha podle nßvrhu socha°ky Karly VobiÜovΘ, kter² v sout∞₧i v roce 1936 obdr₧el druhou cenu, se neuskuteΦnila. TakovΘ °eÜenφ dnes nevyhovuje z liturgick²ch d∙vod∙.
Hlavnφ lo∩ katedrßly, zvlßÜt∞ v zßpadnφ Φßsti, by podle po₧adavk∙ kapituly m∞la z∙stat voln²m a p°ehledn²m prostorem. Realizace nov²ch nßhrobk∙ Φi sousoÜφ nep°ichßzφ tedy v tΘto Φßsti v ·vahu. V diskusφch odbornΘ komise, kterou kapitula k tΘto problematice od ·nora 1996 pravideln∞ svolßvala, se nejprve hledalo °eÜenφ op∞tnΘho ulo₧enφ ostatk∙ do gotickΘho hrobu. Podzemnφ kaple, kterß byla podmφnkou tΘto varianty, by vÜak znamenala zniΦenφ zdiva SvatovφtskΘ baziliky z druhΘ poloviny 11. stoletφ, dochovanΘho pod podlahou. Z tohoto d∙vodu byla tato myÜlenka opuÜt∞na a komise dosp∞la k jinΘ variant∞: gotick² hrob sv. Vojt∞cha bude d∙stojn∞ upraven a opat°en nßpisem, ostatky vÜak budou ulo₧eny poblφ₧ hlavnφho oltß°e, pravd∞podobn∞ ve starΘ arcibiskupskΘ kapli, jejφ₧ nßst∞nnΘ malby se vztahujφ prßv∞ k ₧ivotu sv. Vojt∞cha.
Proto₧e zdivo hrobu z roku 1396 vyΦnφvß asi 8 cm nad souΦasnou podlahu katedrßly, musel nßvrh poΦφtat alespo≥ s minimßlnφm vyv²Üenφm mφsta. Bylo rozhodnuto, ₧e mramorovß deska bude zcela zapuÜt∞na a podep°ena ocelovou konstrukcφ. PφskovcovΘ kvßdry z konce 14. stoletφ budou kryty bronzov²m lemem, opat°en²m nßpisem. Kolem hrobu bude dopln∞na dla₧ba z mramorov²ch desek, jejich₧ velikost a barevnost se zcela p°izp∙sobφ okolnφ podlaze.
PodrobnΘ zam∞°enφ hrobu i dla₧by v jeho okolφ provedl ing. arch. Viktor Prochßzka, kter² je takΘ autorem ideovΘho nßvrhu. Detailnφ °eÜenφ desky a bronzovΘho lemu navrhli architekti Eva a Bohumil Fantovi, zajiÜt∞nφ realizace se ujala nadace Patriae.
Vlasnφ prßce zapoΦaly v b°eznu 1997 odstran∞nφm provizornφho zakrytφ hrobu a pokraΦovaly demontß₧φ mramorovΘho obrubnφku. V dubnu byla polo₧ena dla₧ba a celß ·prava hrobu sv. Vojt∞cha byla dokonΦena do nßvÜt∞vy pape₧e Jana Pavla II. ve dnech 25. - 27. dubna 1997. Do hrobovΘ dutiny byla vlo₧ena schrßnka se zlomky lidsk²ch kostφ, kterΘ tu nalezl archeologick² v²zkum.
Petr Chot∞bor
(Ing. arch. Petr Chot∞bor je pracovnφkem odboru pamßtkovΘ pΘΦe Kancelß°e prezidenta republiky)
...Tv∙rΦφ Φiny jsou zrcadlenφm vßÜnivΘ lßsky k ₧ivotu. Jsou touhou po n∞Φem, co nßs p°esahuje, co je mimo nßs, ale co chceme pro sebe a pro druhΘ, pro sv∞t zp°φtomnit. Vnit°nφ diktßt, nutφcφ Φlov∞ka, aby prom∞nil ve hmotu n∞co, co je nehmotnΘ, co ho biΦuje, povznßÜφ i drtφ. I bolest. Co nejsiln∞ji h²be Φlov∞kem...
(Jaromφr Sk°ivßnek: Za krßsami Indie)
Tak vyjßd°il malφ° a grafik Jaromφr Sk°ivßnek podstatu svΘho ₧ivotnφho sm∞°ovßnφ, zp∞tn² odraz svΘho dφla. Tφm jsou p°edevÜφm obrazy, grafickΘ listy, ilustrace, ale i poezie. U₧ jeho dßvnφ p°edci byli um∞lci - byli to p°φsluÜnφci slavn²ch Misseroni∙. Pozvßni cφsa°em Rudolfem II. na Pra₧sk² hrad, p°inesli do ╚ech um∞nφ °ezßnφ a brouÜenφ drah²ch kamen∙. 400 let d∞lφ malφ°e Jaromφra Sk°ivßnka od prvnφch p°φm²ch p°edk∙ usazen²ch v Praze, ale lßska k um∞nφ, tv∙rΦφ, hledajφcφ duch je stßle spojuje...
Odkud, kdy a proΦ vlastn∞ p°iÜli VaÜi p°edkovΘ na cφsa°sk² dv∙r Rudolfa II.?
MisseroniovΘ pochßzeli ze starΘ milßnskΘ zlatnickΘ rodiny. Jejich dφlna v Milßn∞ se proslavila nejprve zlatnick²mi v²robky, pozd∞ji p°edevÜφm °ezan²mi pohßry a honosn²m nßdobφm z horskΘho k°iÜ¥ßlu, jaspisu, lapisu lazuli. ╪ezali takΘ gemy, kameje a podobn∞. Jejich odb∞rateli byli vΘvodovΘ MedicejÜtφ, pape₧ i cφsa° a dalÜφ renesanΦnφ velmo₧i.
V knize Nobilita di Milano z roku 1595 vylφΦil Paolo Morigi ohromenφ cφsa°e Rudolfa II. nad vlastnφm portrΘtem °ezan²m v rubφnu velikosti nehtu. Za autora je poklßdßn Giovanni Ambrogio Misseroni a toto dφlo bylo ·dajn∞ bezprost°ednφm podn∞tem pro pozvßnφ Misseroni∙ do cφsa°sk²ch slu₧eb. AvÜak takΘ um∞nφ znalφ cφsa°ovi rßdci doporuΦili pozvat proslulΘ °ezßΦe kamen∙ ke dvoru. Z p∞ti bratr∙ do Prahy postupn∞ p°esφdlili Φty°i. Soub∞₧n∞ jeÜt∞ udr₧ovali dφlnu v Milßn∞ - a₧ do poΦßtku 17. stoletφ. Ji₧ v roce 1588 byli Oktavio a Giovanni Ambrogio jmenovßni cφsa°sk²mi brusiΦi kamen∙ v Praze, Alessandro v roce 1605. V roce 1608 byli brat°i Oktavio, Giovanni Ambrogio, Alessandro a Aurelio pov²Üeni do °φÜskΘho ÜlechtickΘho stavu.
Techniku a v²tvarnΘ zpracovßnφ drahΘho kamene rozvinuli zejmΘna Oktavio, jeho syn DiviÜ a vnuk Ferdinand Eusebius. Dnes, s odstupem staletφ ji₧ m∙₧eme °φci, ₧e v °ezb∞ a brouÜenφ drah²ch kamen∙ p°edstihli vÜe, co a₧ dosud bylo vytvo°eno a dosßhli takovΘ ·rovn∞, kterß ji₧ nikdy pozd∞ji dosa₧ena nebyla. Proslavili pra₧skou produkci a z Φesk²ch naleziÜ¥ pochßzejφcφ drah² kßmen.
Kter² z bratr∙ Misseroni∙ je tedy VaÜφm p°φm²m p°edkem?
Slavn² Oktavio Misseroni (1567 Milano - 1624 Praha) m∞l dev∞t d∞tφ. Nejv²znamn∞jÜφ byl syn DiviÜ (p°ed 1607 Praha - 1661 Praha), kter² jedin² se v∞noval um∞nφ svΘho otce. Byl takΘ zakladatelem jednΘ z Φesk²ch v∞tvφ Misseroni∙ z Lisonu (druhou zalo₧il jeho bratr FrantiÜek). V °ezb∞ drahΘho kamene dosßhl vrcholu. K jeho nejslavn∞jÜφm dφl∙m pat°φ vybrouÜnφ nejv∞tÜφho p°φrodnφho smaragdu vÜech dob do podoby flakonu, nebo gigantick² horsk² k°iÜ¥ßl v podob∞ vßzy vysokΘ 1 m. DiviÜ byl takΘ nejvyÜÜφm sprßvcem °φÜskΘho pokladu - opatroval slavnou rudolfφnskou kolekci a p°ed èvΘdy uchrßnil v∞tÜinu um∞leck²ch p°edm∞t∙ z drahΘho kamene (dnes jsou ve Vφdni). V roce 1637 sßm tajn∞, v soukromΘm zavazadle na koni, odvezl k cφsa°skΘmu dvoru do Vφdn∞ do bezpeΦφ p°ed hrozφcφm ÜvΘdsk²m vpßdem ΦeskΘ korunovaΦnφ klenoty. DiviÜovi a jeho bratr∙m byl v roce 1653 listinou Ferdinanda III. potvrzen erb a d∞diΦn² Ülechtick² stav, zßrove≥ byli pov²Üeni do ΦeskΘho rytφ°skΘho stavu a byl jim p°iznßn p°φdomek z Lisone.
DiviÜ m∞l deset d∞tφ. Z nich syn Ferdinand Eusebius (1639 -1684) byl zakladatelem nejdΘle trvajφcφ v∞tve Misseroni∙ a takΘ poslednφm vynikajφcφm um∞lcem, pokraΦovatelem v dφle otce, d∞da a prad∞da. Po otci zd∞dil i ·°ad cφsa°skΘho mistra a sprßvce hradnφch sbφrek. Jedna z dcer nßsledujφcφch generacφ - FrantiÜka Misseroniovß - se provdala za Sk°ivßnka do ╚akovic...
╚ty°i generace Misseroni∙ byly tedy vynikajφcφmi brusiΦi a °ezßΦi drah²ch kamen∙. Kde se dnes nalΘzajφ jejich dφla?
Dφla Miseron∙ jsou dnes zastoupena v nejv²znamn∞jÜφch sv∞tov²ch sbφrkßch - p°edevÜφm ve Florencii v galerii Uffizzi, v Museu degli argenti, ve Vφdni v Kunsthistorisches Muzeu, v cφsa°skΘ pokladnici v Hofburgu, ve Üpan∞lskΘm Escorialu, v Pradu, Mnichov∞, v Lond²n∞, ve Vaduzu, v Amsterodamu, v pa°φ₧skΘm Louvru. V ╚echßch z∙stalo z jejich dφla jen velmi mßlo - v Obrazßrn∞ Pra₧skΘho hradu je drahokamov² tabernßkl, v zßmku v Nelahozevsi mozaikov² oltß°φk darovan² Rudolfem II. Lobkovic∙m, ve SvatovφtskΘm pokladu je kamej z lapis lazuli, v Um∞leckopr∙myslovΘm muzeu n∞kolik k°iÜ¥ßlov²ch vßz.
Je samoz°ejm∞ zajφmavΘ v∞d∞t, ₧e mßte slavnΘ p°edky, ale d∙le₧itΘ je, Φφm Φlov∞k sßm dokßzal sob∞ i druh²m obohatit tento ₧ivot krßsou, harmoniφ, stejn∞ jako kdysi MisseroniovΘ z Lisonu...
Vy sßm jste sv∙j ₧ivot zasv∞til v²tvarnΘmu um∞nφ - co Vßs p°ivedlo na tuto ₧ivotnφ drßhu?
Malovßnφ a kreslenφ bylo neodd∞litelnou souΦßstφ mΘho ₧ivota ji₧ v p°edÜkolnφm v∞ku, kdy jsem si maloval malΘ akvarely. Ve Ükole jsem se od sv²ch spolu₧ßk∙ liÜil tφm, ₧e jsem v∞dom∞ dovedl vΘst linku kresby k zobrazovßnφ v∞cφ. Ve t°etφ t°φd∞ jsem k narozeninßm T. G. Masaryka kreslil ve t°φd∞ na tabuli jeho portrΘt - spolu₧ßci mi to jeÜt∞ po letech p°ipomn∞li. SvΘmu uΦiteli, kter² v tΘ dob∞ psal povφdky o d∞tech, jsem je na jeho ₧ßdost ilustroval.
Myslφm ovÜem, ₧e talent nenφ n∞co jednoznaΦn∞ danΘho. Byla to hlavn∞ moje lßska a touha zobrazovat v∞ci, a zvlßÜtnφ pocit Üt∞stφ p°i tΘto prßci, kter² mne dodnes neopustil. Vzpomφnßm, jak jsem jako dφt∞ m∞l v ruce bolestivΘ k°eΦe, kdy₧ jsem se opakovan∞ sna₧il nakreslit n∞co, co se mi stßle neda°ilo. Podv∞dom∞ jsem cφtil, ₧e malba a kresby vytvß°φ zvlßÜtnφ sv∞t, podobn∞ jako Φetba a psanφ, kam je mo₧nΘ vstoupit a setrvßvat; je to sv²m zp∙sobem ·toΦiÜt∞.
V nßm∞tech VaÜich d∞l p°evlßdajφ motivy z dalek²ch zemφ, zejmΘna z Indie - Φφm Vßs p°itahuje prßv∞ tato oblast?
Na to mßm jednoznaΦnou odpov∞∩. M∙j otec byl v prvnφ sv∞tovΘ vßlce p°φsluÜnφkem Φeskoslovensk²ch legiφ na Rusi. V bitv∞ u Zborova byl t∞₧ce ran∞n, byl pak poloviΦnφm invalidou. Dostal ╪ßd sv. Ji°φ.
Nßstup nacismu v N∞mecku, nßsledn² Mnichov, okupaci ╚eskoslovenska a rozpoutßnφ druhΘ sv∞tovΘ vßlky chßpala naÜe rodina jako zniΦenφ vÜech civilizaΦnφch a kulturnφch hodnot, jemu₧ ₧ßdnß z tehdejÜφch spoleΦensk²ch institucφ, vΦetn∞ nßbo₧ensk²ch, nedokßzala zabrßnit.
Celß naÜe rodina byla trvale ohro₧ena, proto₧e otec pracoval v ilegßlnφ organizaci ┌VOD, kde jsem i jß hrßl malou ·lohu spojky. P°ed atentßtem na Heidrycha byla v naÜem dom∞ takΘ umφst∞na tajnß vysφlaΦka, vysφlajφcφ zprßvy do Anglie. Po vßlce byl otec za tuto Φinnost vyznamenßn osobn∞ prezidentem BeneÜem vßleΦn²m k°φ₧em 39.
M²m ·toΦiÜt∞m v t∞chto zl²ch dobßch, v tΘto atmosfΘ°e, byla otcova knihovna. Kdy₧ jsem si p°eΦetl Bhagavadgφtu, bylo to pro mne cosi jako zjevenφ. M∞l jsem pocit, ₧e mi dßvß nßvod, jak myslit, jak ₧φt a nabφzela v²chodisko. Tehdy jsem si jejφ prvnφ dφl p°ebßsnil, ilustroval a indickou filozofii a kulturu jsem si zamiloval tak, ₧e po vßlce jsem Φty°i roky studoval hindÜtinu u profesora Po°φzka.
Na poΦßtku politickΘ liberalizace v roce 1965 jsem spoluzaklßdal SpoleΦnost Φeskoslovensko-indickΘho p°ßtelstvφ a v roce 1967 jsem odjel na t°φm∞sφΦnφ studijnφ cestu do Indie, kde jsem maloval hlavn∞ d₧inistickΘ chrßmy. V Bombaji v Pandule Art Gallery se zßrove≥ konala moje prvnφ maφ°skß vystava.
Indii jsem navÜtφvil celkem p∞tkrßt. Krom∞ toho jsem byl takΘ v Egypt∞, na Srφ Lance, v ╪ecku, v Anglii a ve Francii. Na cestßch jsem nakreslil stovky kreseb a takΘ olejomaleb, je₧ napl≥ovaly mou touhu - poznßvat a sd∞lovat to druh²m.
Moje snaha sm∞°ovala k jedinΘmu cφli: Dosavadnφ spoleΦenskΘ instituce selhßvaly a zdßlo se mi, ₧e pro p°φÜtφ tisφciletφ se r²suje nad∞je na univerzßlnφ porozum∞nφ na p°irozenΘm zßklad∞ humanismu, idejφ, kterΘ jsou zßkladnφm kamenem pro veÜkerΘ lidskΘ myÜlenφ a konßnφ. OvÜem humanismus pov²Üen² na vyÜÜφ duchovnφ ·rove≥, kterß by zahrnovala stejn∞ ·zkostlivou pΘΦi o celoplanetßrnφ fl≤ru a faunu, bez nich₧ je lidsk² ₧ivot na zemi nemysliteln². K tomu by ka₧d² z nßs alespo≥ drobn²m poΦinem m∞l p°isp∞t.
V zamyÜlenφ nad rudolfφnskou dobou, kdy Praha byla p°ednφm kulturnφm a mocensk²m centrem Evropy, je nutnΘ takΘ p°ipomenout, ₧e Rudolf II. podporoval nejen um∞nφ, ale ÜirokΘ spektrum duchovnφch zßjm∙, kterΘ pod rouÜkou zdßnliv∞ obskurnφch okultnφch v²zkum∙ obsahovaly esoternφ p°φstup k nßbo₧enstvφ. Z dneÜnφho hlediska a dle v²zkum∙ C. G. Junga alchymistickß prom∞na obyΦejn²ch kov∙ ve zlato byla ve skuteΦnosti utajenou metodou tranformace Φlov∞ka ve vyÜÜφ, ryze duchovnφ bytost.
Jaromφr Sk°ivßnek - narodil se 10. 10. 1923 v ╚akovicφch,
absolvoval Um∞leckopr∙myslovou a grafickou Ükolu v Praze.
Ve svΘm dφle, jeho₧ nßm∞ty pochßzejφ z velkΘ Φßsti ze zemφ Orientu, zejmΘna z Indie, prost°ednictvφm zobrazenφ jedineΦn²ch staveb, p°φrodnφch motiv∙ i lidsk²ch tvß°φ a postav ve svΘbytn²ch, dynamick²ch kompozicφch vyprßvφ o krßse a tajemstvφ ₧ivota. Jeho tvorba byla p°edstavena na zhruba padesßti samostatn²ch v²stavßch doma i v zahraniΦφ - mj. v Dillφ, v Kalkat∞, v Bombaji, ve Stockholmu, v Lond²n∞ atd. Je autorem a ilustrßtorem cestopisnΘ knihy Za krßsami Indie, ilustroval dφla klasickΘ indickΘ literatury - Bhagavadgφtu, Nala a Damjantφ, Mahßbhßratu, kterß vyÜla s jeho kresbami i ve Francii, v N∞mecku, v Anglii. V roce 1992 vydala Lyra Pragensis jeho verÜe ve sbφrce Strom ₧ivota jako bibliofilii. Sv²mi obrazy je zastoupen v naÜich galeriφch - mj. v Nßrodnφ galerii v Praze, v Galerii hl. m∞sta Prahy, ve St°edoΦeskΘ galerii, v Pamßtnφku nßrodnφho pφsemnictvφ, v ob°adnφ sφni v Praze - ╚akovicφch, v galerii Cesty ke sv∞tlu v Praze - Chodov∞, na egyptskΘm velvyslanectvφ v Praze, v Oblastnφ galerii v Karlov²ch Varech, v zahraniΦφ v Easter Institute v Lond²n∞, na radnici v Carra°e v Itßlii, v Nßrodnφ galerii v Kolombu (Srφ Lanka), v Birla International Gallery v Kalkat∞ (Indie) aj.
Mezi mnoha um∞lci, kte°φ pracovali v Praze za vlßdy Rudolfa II., tvo°ili velmi v²znamnou skupinu tzv. °ezßΦi kamen∙, p°edstavitelΘ oboru, kter² byl jak po v²tvarnΘ, tak °emeslnΘ strßnce mimo°ßdn∞ nßroΦn². Drahokamy a polodrahokamy v surovΘm stavu nevynikajφ ₧ßdnou krßsou, avÜak po vybrouÜenφ a vyleÜt∞nφ pat°φ k pozoruhodn²m dφl∙m p°φrody. Jejich krßsnΘ mramorovßnφ, ₧ilkovßnφ a nßdhernΘ barvy poutaly pozornost um∞lc∙ ve vÜech epochßch. Fascinovala je fantastickß a tajuplnß prom∞na kamene, kamen∙m byla p°iklßdßna i Φarovnß moc.
╪ezßnφ kamen∙ ovlßdala ji₧ antika. Znßme z tΘ doby °adu nßdhern²ch gem - tj. Üperk∙, na nich₧ je dekor pojednßn bu∩ v reliefu, tak₧e vystupuje nad povrch, nebo naopak je do hmoty kamene vyhlouben. Prßv∞ v renesanci, kterß se vracela k antick²m vzor∙m, se v Itßlii intenzivn∞ p∞stovala i technika °ezby. Dostatek kamen∙ ze severoitalsk²ch naleziÜ¥ podpo°il rozkv∞t tohoto °emesla zvlßÜt∞ v oblasti Milßnska. Odtud se Üφ°ila jeho znalost do ostatnφ Evropy a sem se takΘ sjφ₧d∞li agenti, kupujφcφ tyto mimo°ßdnΘ skvosty pro svΘ ÜlechtickΘ a krßlovskΘ zßkaznφky. Z tohoto kraje pochßzela takΘ rodina Misseroni∙, °ezßΦ∙ k°iÜ¥ßlu a drahokam∙, jejφ₧ ΦlenovΘ nßle₧eli v 70. letech 16. stoletφ v Milßn∞ k p°ednφm um∞lc∙m. Mezi obdivovatele jejich um∞nφ pat°ili i HabsburkovΘ. Gasparo Misseroni pracoval v letech 1565 - 1571 nejen pro vΘvodu Cosima I. de Medici, ale i pro Maxmilißna II., otce Rudolfa II. Gaspar∙v syn Oktavio se pozd∞ji usadil v Praze , kam ho nßsledovali i jeho brat°i Alessandro, Aurelio a Giovanni Ambrogio. Kolem roku 1600 tak nachßzφme v metropoli st°ednφ Evropy v²znamnou um∞leckou dφlnu, v nφ₧ pracujφ p°ednφ osobnosti °ezßΦskΘho °emesla tΘ doby. Jejich vztah k cφsa°skΘmu dvoru byl velmi t∞sn².
MisseroniovΘ nebyli jedinou v²znamnou italskou rodinou, kterß se v∞novala tomuto °emeslu, ale byli jedinφ, kte°φ se v Praze trvale usadili. V jejich dφln∞ pracovala °ada uΦ≥∙ a tovaryÜ∙ a vliv jejich prßce se prost°ednictvφm t∞chto spolupracovnφk∙ Üφ°il dßl. V rudolfφnskΘ Praze p∙sobili vÜak i °ezßΦi z n∞meckΘho prost°edφ, kterΘ italskΘ techniky p°evzalo ji₧ d°φve. K rozkv∞tu °ezßΦskΘho °emesla v ╚echßch napomohla i skuteΦnost, ₧e se ve zdejÜφch severnφch oblastech - na Turnovsku a na MalΘ jizerskΘ louce v Jizersk²ch horßch - nachßzela kvalitnφ surovina. V t∞ch mφstech p∙sobili nejen cφsa°Ütφ prospekto°i, ale usazovali se tam i °ezßΦi kamen∙. Jejich °emeslo tam ostatn∞ vzkvΘtß dodnes.
Mezi kameny, kterΘ byly v dob∞ renesance a man²rismu oblφbenΘ, pat°il i tzv. horsk² k°iÜ¥ßl. Kßmen, kter² se kdysi nachßzel i ve v∞tÜφch velikostech, se zpracovßval do podoby vßz, ₧ardinier, dekorativnφch soliter∙ ve tvaru fantastick²ch zvφ°at, ptßk∙, drak∙ atp. JednotlivΘ Φßsti se spojovaly zlatou montß₧φ, Φasto zdobenou jeÜt∞ emailovou malbou. Na poΦßtku 17. stoletφ byly uΦin∞ny prvnφ pokusy nahradit toto "p°φrodnφ sklo" sklem vyroben²m v huti. ObzvlßÜ¥ vhodnß situace pro to byla prßv∞ v ╚echßch, kde dφky vlastnostem pφsk∙, kterΘ se zde nachßzely a ve sklß°sk²ch hutφch tavily, vznikalo velmi tvrdΘ sklo. To m∞lo podobnΘ vlastnosti jako horsk² k°iÜ¥ßl, a proto prßv∞ po n∞m sßhli °ezßΦi kamen∙ jako po nßhradnφ surovin∞.
V²robky z tohoto skla se proslavil zejmΘna KaÜpar Lehmann, pochßzejφcφ z Norimberka. Usadil se rovn∞₧ v Praze, kde pracoval pro cφsa°e Rudolfa II., ale i pro saskΘho kurfi°ta Christiana II. V jeho sφdelnφ rezidenci v Drß₧∩anech p°edtφm takΘ n∞kolik let p∙sobil. Nejznßm∞jÜφm signovan²m dφlem KaÜpara Lehmanna, kde v²chozφm materißlem bylo sklo, je tzv. Lehmannova ΦφÜe, datovanß rokem 1605. (Poznßmka: na v²stav∞ Rudolf II. a Praha bude vystavena v Cφsa°skΘ konφrn∞.)
Nejen KaÜpar Lehmann, ale stßle vφce °ezßΦ∙ zaΦalo pokr²vat pohßry, ΦφÜe i mφsy z ΦeskΘho skla °ezan²mi dekory. Specifickou techniku aplikovali na nov² materißl, kter² byl v poslednφ t°etin∞ 17. stoletφ technologicky jeÜt∞ zdokonalen. Receptura tavby ΦeskΘho k°iÜ¥ßlu se Üφ°ila po jihoΦesk²ch a severoΦesk²ch hutφch. Sklo bylo pochopiteln∞ daleko dostupn∞jÜφ a lacin∞jÜφ ne₧ drahokamy a zßjem o nßdhernß um∞leckß dφlka z k°iÜ¥ßlu, by¥ um∞lΘho, velk². Vlastnit tolik obdivovanΘ a oblφbenΘ nßdoby z k°iÜ¥ßlu cht∞lo stßle vφce lidφ a °ezßΦi kamen∙ i sklß°i dokßzali na tento zßjem reagovat. Postupn∞ nastala paradoxnφ situace, ₧e ΦeskΘ °ezanΘ sklo vytlaΦovalo do tΘ doby vlßdnoucφ sklo italskΘ a to dφky technice, kterß z Itßlie do ╚ech p°iÜla. K°ehkΘ italskΘ hutn∞ tvarovanΘ sklo, kterΘ po n∞kolik stoletφ ovlßdalo evropskΘ trhy, ztratilo v tΘto dob∞ svou pozici a nikdy u₧ ji znovu nenabylo. Nßdhern∞ jiskrnΘ ΦeskΘ k°iÜ¥ßlovΘ sklo (kterΘ nemß nic spoleΦnΘho s olovnat²m sklem vydßvan²m dnes za "Φesk² k°iÜ¥ßl") bylo zdobeno postupn∞ slo₧it∞jÜφmi a komplikovan∞jÜφmi figurßlnφmi, ornamentßlnφmi, rostlinn²mi, loveck²mi, galantnφmi, hudebnφmi a mnoha jin²mi motivy. Od poslednφ t°etiny 17. stoletφ a₧ do konce stoletφ 18. pro₧φvalo neustßl² vzestup. Prßv∞ v tΘ dob∞ vznikl pojem "Φesk² k°iÜ¥ßl" a prßv∞ v tΘ dob∞ zaΦala slßva ΦeskΘho skla.
Na schopnosti sklß°∙ a °ezßΦ∙ navßzali obchodnφci, kte°φ dostali do rukou mimo°ßdnΘ zbo₧φ, o n∞₧ byl po celΘ Evrop∞ obrovsk² zßjem. Ve velk²ch p°φstavnφch m∞stech èpan∞lska, Portugalska, Holandska z°izovali svΘ "companie" - obchodnφ zastoupenφ. Vybudovali obchodnφ centra, kterß zahrnovala sklady, dφlny a vlastnφ obchodnφ slo₧ku. I v tomto p°φpad∞ Ülo o rodinnΘ podniky, Φi o podniky, ve kter²ch sdru₧ilo svΘ finance, ale takΘ pracovalo n∞kolik rodin. Companie nakupovaly p°es zimu sklo v hutφch po cel²ch ╚echßch, kde °ezßΦi rovn∞₧ dekorovali nßroΦn∞jÜφ kusy. Sklo se potΘ balilo do velk²ch, a₧ 800 kg t∞₧k²ch beden, po Labi se vezlo do Hamburku a tam se p°eklßdalo na lod∞ plujφcφ na jih.
AvÜak ne vÜechen "Φesk² k°iÜ¥ßl" byl zdoben nßdhern²m a °emesln∞ nßroΦn²m dekorem. Tvarov∞ jednoduchΘ ΦφÜky se vozily do zahraniΦnφch sklad∙ nezdobenΘ. ╪ezßΦi je pak v krosnßch na zßdech roznßÜeli po poutφch a trzφch a p°φmo na mφst∞ zdobili jednoduch²m ornamentem. To jim umo₧≥oval °ezßΦsk² stßnek Φili strojek, na n∞m₧ se °ezba provßdφ. M∙₧e b²t i pom∞rn∞ mal², tak₧e se snadno p°enßÜφ z mφsta na mφsto.
Snad to byla nßhoda, nebo osud, ₧e prßv∞ tam, kde se v severnφch ╚echßch prvnφ °ezßΦi kamen∙ usazovali a zpracovßvali kamennou surovinu, pracovala i °ada sklß°sk²ch hutφ. Oblast Jizersk²ch hor, KrkonoÜ a Lu₧ick²ch hor se pak v 18. stoletφ stala mφstem, kde se °ezßΦskΘ °emeslo dßle rozvφjelo a kde takΘ v dekorovßnφ skla dosßhlo sv²ch vrchol∙. Dφky v²znamn²m obchodnφm cestßm - po silnicφch i po Labi, se zde takΘ soust°edil obchod.
╚eskΘ sklo je v zahraniΦφ pojem dodnes. Jeho slßva mß svΘ poΦßtky v °emesle, kterΘ do ╚ech p°inesli italÜtφ um∞lci pozvanφ Rudolfem II. na cφsa°sk² dv∙r v Praze.
Du≥a Panenkovß
(PhDr. Du≥a Panenkovß je spacialistkou na u₧itΘ um∞nφ, p°edevÜφm na historii ΦeskΘho skla)
Na dvo°e panovnφka
Na poΦßtku l7. stoletφ se udßly v evropskΘ hudb∞ v²znamnΘ zm∞ny. èφ°ily se z Itßlie a spoΦφvaly p°edevÜφm v p°em∞n∞ vφcehlasu v doprovßzen² jednohlas a v tom, ₧e nßstrojovß hudba p°estala b²t zßvislß na hudb∞ vokßlnφ. To umo₧nilo vznik instrumentßlnφ komornφ hudby a opery, kterß se vyvinula z doprovßzenΘ ßrie.
Pra₧sk² hrad, naz²van² od l6. stoletφ zßmkem, z∙stßval po smrti cφsa°e Rudolfa II. stranou tohoto novΘho v²voje. NeblahΘ b∞lohorskΘ udßlosti m∞ly za nßsledek, ₧e zde Φesk² krßl nesφdlil a tφm ustal kulturn∞ politick² i spoleΦensk² ruch. ZßmeckΘ budovy s nßdvo°φmi a zahradami o₧φvaly jen za krßtk²ch pobyt∙ panovnφka a jeho dvora, k nim₧ hlavnφ podn∞t dßvaly korunovace. HabsburÜtφ panovnφci sledovali p°i nßvÜt∞vßch hlavnφho m∞sta ╚eskΘho krßlovstvφ politickΘ cφle a jejich pobyty byly v₧dy okßzalou kulturnφ udßlostφ.
Habsbursk² dv∙r v∞noval velkou pΘΦi v²chov∞ nßslednφk∙ tr∙nu; jejφ d∙le₧itou souΦßstφ bylo hudebnφ vzd∞lßnφ. N∞kte°φ HabsburkovΘ nalezli v hudb∞ mimo°ßdnΘ zalφbenφ a dokonce byli i ·sp∞Ün²mi skladateli. Mlad² Ferdinand II. poznal nov² sloh v Benßtkßch, ╪φm∞ a Florencii a hudebnφ rozhled umo₧nil takΘ svΘmu synovi Ferdinandovi III. Panovnφci se nespokojili s provinΦnφm hudebnφm programem a do Prahy s sebou brali vφde≥skou dvornφ kapelu, aby ·Φinkovala p°i bohoslu₧bßch v dvornφ kapli i ve SvatovφtskΘ katedrßle a bavila cφsa°e, jeho cho¥, dvo°any a hosty. P°φtomni b²vali i dvornφ skladatelΘ. Prameny zmi≥ujφ "Pastorßlnφ komedii" s baletem od italskΘho skladatele Giovanniho B. Buonamente, hranou ve VladislavskΘm sßlu p°i korunovaci Ferdinanda III. na ΦeskΘho krßle roku l627. Zpφvali v nφ mantovÜtφ zp∞vßci a zp∞vaΦky a byla pravd∞podobn∞ prvnφ italskou operou v n∞mecky hovo°φcφm prost°edφ.
Velk²m milovnφkem hudby, p°edevÜφm italskΘ opery, a plodn²m skladatelem byl mladÜφ syn Ferdinanda III., Leopold I. Do d∞jin Pra₧skΘho hradu se zapsal krom∞ jinΘho tφm, ₧e se z·Φastnil roku l673 polo₧enφ zßkladnφho kamene zßpadnφ Φßsti SvatovφtskΘ katedrßly a byl stavebnφkem divadla v KrßlovskΘ zahrad∞. Za jeho pra₧skΘho pobytu se hrßla opera "La fama illustrata" od Carla Capelliniho a dφla Antonia Draghiho: komedie "La pazienza di Socrate con due moglie", opera "I vaticinii di Tiresia Tebano" a oratorium o sv. Vßclavovi. Zazn∞la zde takΘ Leopoldova "Cantata della Bohema", v∞novanß pamßtce sv. Vßclava a pravd∞podobn∞ i n∞kterß dalÜφ cφsa°ova dφla.
Podporovatelem hudby a v²born²m hrßΦem na flΘtnu i jinΘ nßstroje byl Leopold∙v syn Josef I., kter² navÜtφvil Prahu jeÜt∞ za ₧ivota svΘho otce roku l7O2.
Mimo°ßdnou udßlostφ v d∞jinßch evropskΘ hudby a baroknφ scΘnografie bylo provedenφ opery "Constanza e Fortezza" od dvornφho skladatele Johanna J. Fuxe. Vφde≥skΘ dvornφ divadlo ji uskuteΦnilo na cviΦiÜti Letnφ jφzdßrny u p°φle₧itosti narozenin krßlovny Al₧b∞ty Kristiny a krßlovsk²ch korunovacφ Karla VI. a jeho choti. Podle soudob²ch zprßv ·Φinkovalo asi t°i sta osob, z toho sto zp∞vßk∙. Na hudebnφ nßstroje hrßli nejlepÜφ evropÜtφ virtuozovΘ a p°edstavenφ °φdil Antonio Caldara. P°i pra₧skΘm pobytu man₧elskΘho pßru se hrßla jeÜt∞ Caldarova "Contesa de Numi" a k cφsa°ov²m jmeninßm Contiho opera "Il Trionfo della Fama". S dojmy z Fuxova dφla vÜak nemohly soupe°it.
Ve SvatovφtskΘ katedrßle
V dob∞ nep°φtomnosti panovnφka na pra₧skΘm zßmku do poΦßtku 5O. let l7. stoletφ v katedrßle p°evlßdaly ΦtenΘ bohoslu₧by a slavnostnφ mÜe se konaly pouze s chorßlnφm zp∞vem doprovßzen²m varhanami. V srpnu l647 pra₧sk² arcibiskup kardinßl ArnoÜt hrab∞ z Harrachu ₧aloval cφsa°i Ferdinandovi III., ₧e si d∞kan a kapitula st∞₧ujφ na zadr₧ovßnφ plat∙ od ΦeskΘ komory. Zd∙raznil, ₧e katedrßla musφ b²t p°φkladem pro kostely a kaple krßlovstvφ, proto platy a deputßty majφ b²t vyplßceny ve stanovenou dobu, aby se mohla vzdßvat Φest Bohu i patron∙m a takΘ Jejφmu Majestßtu. Odpov∞∩ p°iÜla po Φty°ech letech. V srpnu l65l cφsa° p°ikßzal rad∙m dvorskΘ komory vyplßcet metropolitnφ kapitule z krßlovsk²ch d∙chod∙, plynoucφch z tzv. pivnφho groÜe, roΦn∞ l2OO zlat²ch r²nsk²ch, "aby se ustavila °ßdnß hudba a provozovala se lΘpe ne₧ dosud". Podle cφsa°ovy nadace zp∞v, doprovßzen² nßstrojovou hudbou, se uplatnil nejen p°i slavnostnφch bohoslu₧bßch v katedrßle, ale takΘ u MarißnskΘho sloupu, postavenΘho roku l65O na Starom∞stskΘm nßm∞stφ, kde m∞l povinnost slou₧it mÜi svatovφtsk² prelßt a t°i klerikovΘ.
Od poloviny l7. stoletφ katedrßle i metropolitnφ kapitule zaΦaly p°ib²vat nadace od Ülechty i prelßt∙. Velkß Φßst zφskan²ch prost°edk∙ p°ipadla na baroknφ v²zdobu d≤mu a chrßmovou hudbu. Hrßly se pouze skladby soudob²ch autor∙ a opat°it jich dostatek pro vÜechny ned∞le a svßtky cφrkevnφho roku nßle₧elo k povinnostem kapelnφka. Penφze na zakoupenφ nov²ch d∞l nebo opat°enφ jejich opis∙ se obvykle nedostßvaly, proto vlastnφ tvorba kapelnφk∙ nebyla jen projevem tv∙rΦφ pot°eby a cti₧ßdosti, ale takΘ nezbytnostφ. Prvnφm svatovφtsk²m kapelnφkem, o jeho₧ skladbßch jsme zpraveni, byl Michal Rosenberger. Uznßvan²m komponistou byl jeho nßstupce MikulßÜ F. Wentzeli i loretßnsk² regenschori KryÜtof K. Gayer, kter² vyst°φdal Wentzeliho roku l7O5. Dφla Antonφna G÷rbiga a Jana F. Novßka, kte°φ p∙sobili v katedrßle do poloviny l8. stoletφ, dosud Φekajφ na hlubÜφ odbornΘ ocen∞nφ.
Krom∞ krßlovsk²ch korunovacφ a zßduÜnφch mÜφ za zem°elΘ panovnφky se do poloviny l8. stoletφ v katedrßle slavilo hudbou n∞kolik v²znamn²ch udßlostφ. Roku l673 zavrÜilo ob°ad polo₧enφ zßkladnφho kamene k zßpadnφ Φßsti katedrßly "Te deum laudamus", slo₧enΘ snad dvornφm varhanφkem cφsa°e Leopolda I.
Johannem C. Kerlem. NemΘn∞ okßzalß byla bohoslu₧ba spojenß s beatifikacφ Jana NepomuckΘho roku l72l, p°i nφ₧ byla provedena mÜe Francesca Manciniho. Dosud nevφdanΘ oslavy provßzely kanonizaci Jana NepomuckΘho roku l729. ╪ada skladatel∙, mezi nimi i Φesk² komponista èimon Brixi, tou₧ila uplatnit u tΘto p°φle₧itosti svΘ dφlo, avÜak vybrßna byla mÜe Itala ₧ijφcφho ve Vφdni, Antonia Caldary. SvatovφtskΘmu hudebnφmu k∙ru vypomßhali zp∞vßci a hudebnφci ostatnφch pra₧sk²ch kostel∙ a klßÜter∙ a slavnostnost udßlosti zv²raznila hra na trubky a kotle, zvon∞nφ pra₧sk²ch zvon∙ a st°elba z d∞l.
Ned∞lnφch a svßteΦnφch bohoslu₧eb se na rozdφl od v²jimeΦn²ch udßlostφ spojen²ch s p°φtomnostφ panovnφka a jeho dvora mohli z·Φastnit p°φsluÜnφci vÜech spoleΦensk²ch vrstev. Jestli₧e kolem roku l7OO bylo u nßs krom∞ ned∞lφ p°es Φty°icet svßtk∙, lidΘ m∞li mo₧nost vyslechnout za sv∙j ₧ivot obdivuhodnΘ mno₧stvφ hudby, kterß stßle nßle₧φ do pokladnice evropskΘ kultury a v n∞kter²ch p°φpadech dosud Φekß na novodobΘ zhodnocenφ.
Marie Kostφlkovß
(Mgr. Marie Kostφlkovß je vedoucφ Archivu Pra₧skΘho hradu)
Text voln∞ navazuje na Φlßnek ve Φtvrtletnφku Pra₧sk² hrad 2/97 -Hudba na Pra₧skΘm hrad∞ v 16. a na poΦßtku 17. stoletφ. PokraΦovßnφ v Φφsle 4/97