Projev prezidenta republiky Vßclava Havla u p°φle₧itosti p°evzetφ ΦestnΘho doktorßtu OxfordskΘ univerzity

Pane kanclΘ°i,
dßmy a pßnovΘ,

okolnost, ₧e mßm Φest mluvit v tak slavnΘm st°edisku evropskΘ vzd∞lanosti, jak²m je Oxford, a na tak slavnΘ univerzit∞, jakou je ta zdejÜφ, mne p°φmo vyz²vß k tomu, abych se tu zamyslel nad tΘmatem "intelektußl a politika". Tedy nad tΘmatem, o n∞m₧ jsem nucen Φasto p°em²Ület a na kterΘ jsem Φasto tßzßn.

P°edevÜφm: kdo to vlastn∞ je intelektußl?

Navrhnu jednu z mo₧n²ch definic: je to Φlov∞k, kter² - dφk okruhu sv²ch zßjm∙ a svΘmu vzd∞lßnφ - vnφmß ÜirÜφ souvislosti jev∙, ne₧ je jinak b∞₧nΘ. Tedy Φlov∞k, kter² se pokouÜφ jφt pod povrch v∞cφ, dot²kat se jejich hlubÜφch v²znam∙, vazeb, p°φΦin i nßsledk∙, vid∞t je jako souΦßsti v∞tÜφch celk∙. Ale nejen to: je to Φlov∞k - aspo≥ podle definice, kterou tu te∩ pracovn∞ navrhuji - kter² prßv∞ proto, ₧e vnφmß ÜirÜφ Φi hlubÜφ souvislosti jev∙, poci¥uje i ÜirÜφ Φi hlubÜφ odpov∞dnost za sv∞t.

Pat°φ takto definovan² intelektußl do politiky?

Neodvß₧il bych se °φct, ₧e do nφ pat°φ. Takovß formulace by toti₧ vyvolßvala dojem, ₧e - podle mne - je ka₧d² intelektußl povinen se v∞novat politice. N∞co takovΘho tvrdit nebo ₧ßdat by byl samoz°ejm∞ nesmysl. Politika klade na Φlov∞ka rozmanitΘ dalÜφ a jen jφ vlastnφ nßroky, kterΘ n∞kdo spl≥uje a n∞kdo nikoliv, a to nezßvisle na tom, do jakΘ mφry je Φi nenφ intelektußlem. Ale nejen to: nikoho na sv∞t∞ nelze nutit, aby se politice v∞noval; tΘ se v∞nujφ a v₧dycky budou v∞novat jen ti, kte°φ se jφ v∞novat sami cht∞jφ, a tak to je v po°ßdku.

Tvrdφm n∞co jinΘho: intelektußl - definovßn tak, jak jsem ho p°ed okam₧ikem definoval - by m∞l b²t v politice ze zßsady vφtßn, politika by se ho nem∞la Ütφtit a on by se nem∞l Ütφtit jφ. A to z d∙vodu velmi prostΘho: nikdy dosud nebylo v politice vφc t°eba lidφ, kte°φ vnφmajφ, chßpou a tak Φi onak pro₧φvajφ obecnΘ souvislosti jev∙, ne₧ prßv∞ dnes. V₧dy¥ poprvΘ v d∞jinßch lidskΘho rodu ₧ijφ vÜichni lidΘ tΘto planety v prostoru jedinΘ globßlnφ a veskrze propojenΘ civilizace, kterß je jako celek ohro₧ovßna mnoha velmi vß₧n²mi a rovn∞₧ navzßjem propojen²mi civilizaΦnφmi nebezpeΦφmi. Kdy jindy, ne₧ prßv∞ v takovΘm okam₧iku, jsou v politice zapot°ebφ p°edevÜφm lidΘ, kte°φ poci¥ujφ odpov∞dnost za sv∞t jako celek? V₧dy¥ dnes tΘm∞° jakΘkoli politickΘ rozhodnutφ, by¥ by se na prvnφ pohled t²kalo jen nemnoha lidφ Φi m∞lo jen velmi omezen², dφlΦφ a krßtkodob² v²znam, m∙₧e mφt sv∙j nep°φm² vliv na obecn² osud lidskΘho rodu!

Jsem hluboce p°esv∞dΦen, ₧e sv∞t pot°ebuje dnes vφc, ne₧ kdy dosud, politiky vskutku vzd∞lanΘ, hloubavΘ a p°edevÜφm stateΦn∞ a velkoryse myslφcφ i na to, co je daleko za hranicemi jejich bezprost°ednφho vlivu, a to jak v ohledu prostorovΘm, tak ΦasovΘm. Politiky, kte°φ by byli vskutku schopni a ochotni p°ekroΦit horizont sv²ch vlastnφch mocensk²ch zßjm∙ Φi dφlΦφch zßjm∙ sv²ch stran i sv²ch stßt∙ a chovat se opravdu tak, jak to vy₧adujφ zßkladnφ zßjmy dneÜnφho lidstva. To znamenß tak, jak by se m∞li chovat vÜichni, a to bez ohledu na to, ₧e v∞tÜina ostatnφch se tak beztak chovat nebude.

Jsem p°esv∞dΦen, ₧e takov² typ politik∙ dneÜnφ globßln∞ propojen² a globßln∞ ohro₧en² sv∞t pot°ebuje tφm spφÜ, ₧e ho r∙zn²mi d∙sledky svΘho vlastnφho civilizaΦnφho rozvoje tΘm∞° systematicky hubφ: v₧dy¥ nikdy snad nebyl sßm pobyt v politice tak zßvisl² na danΘm okam₧iku a na okam₧itΘ nßlad∞ ve°ejnosti Φi mΘdiφ, a nikdy tedy nebyli politici tak siln∞ tlaΦeni do nßruΦe veskrze krßtkodob²ch, a proto zaΦastΘ i veskrze krßtkozrak²ch ohled∙ a zßjm∙! ObΦas se mi zdß, jako by mnozφ politici byli nuceni ₧φt od veΦernφch televiznφch zprßv, kterΘ jejich politickΘ bytφ tak Φi onak nabφdnou publiku, k rannφmu pr∙zkumu ve°ejnΘho mφn∞nφ, kter² tak Φi onak ovlivnφ zp∙sob, jak²m budou dalÜφ veΦer televizφ p°edvedeni. Nejsem si jist, ₧e dneÜnφ Θra masov²ch mediφ usnad≥uje vznik a r∙st takov²ch politik∙, jak²m byl nap°φklad Winston Churchill; spφÜ bych o tom pochyboval, i kdy₧ vyjφmky jsou samoz°ejm∞ v₧dy mo₧nΘ.

Shrnuji tedy: Φφm mΘn∞ dneÜnφ doba p°eje politik∙m, kte°φ myslφ v dlohodob²ch perspektivßch a vskutku globßln∞, a Φφm vφc prßv∞ dneÜnφ doba takovΘ politiky pot°ebuje, tφm vφc by m∞li b²t intelektußlovΘ - aspo≥ ti, kte°φ odpovφdajφ mΘ definici - v politice vφtßni a podporovßni. Podporovat by je mohli mimo jinΘ ti z ostatnφch, kte°φ z t∞ch Φi on∞ch d∙vod∙ se sami nikdy na politickou drßhu nevydajφ, ale kte°φ s t∞mi prvnφmi souhlasφ, anebo aspo≥ sdφlejφ Θtos jejich poΦφnßnφ.

SlyÜφm nßmitku, kterß se v tomto okam₧iku nabφzφ: politik je p°ece volen, lidΘ volφ toho, kdo myslφ stejn∞ jako oni, a ten, kdo se chce v politice uplatnit, musφ brßt tudφ₧ ohled na obecn² stav lidskΘ mysli, respektovat perspektivu, v nφ₧ vidφ r∙znΘ v∞ci jeho takzvanφ °adovφ voliΦi, sdφlet ji s nimi a rozvφjet ji. Politik tedy - a¥ u₧ chce Φi nechce - musφ b²t tedy spφÜ zrcadlem Φi zt∞lesn∞nφm p°evlßdajφcφ nßlady Φi momentßlnφch dφlΦφch zßjm∙, ne₧ n∞jak²m zv∞stovatelem nepopulßrnφch pravd Φi uskuteΦ≥ovatelem n∞Φeho, co snad m∙₧e b²t v zßjmu budoucφho osudu lidstva jako celku, co vÜak rozhodn∞ v∞tÜina t∞ch, kte°φ ho majφ zvolit, za sv∙j aktußlnφ zßjem nepova₧uje, ba co m∙₧e pova₧ovat dokonce za jeho ohro₧enφ.

Nemyslφm si, ₧e by bylo sprßvnΘ p°ijmout toto tvrzenφ jako n∞jakΘ nezpochybnitelnΘ dogma. Domnφvßm se dokonce, ₧e n∞co takovΘho uΦinit by znamenalo v jistΘm ohledu pop°φt sßm p∙vodnφ a dobr² smysl politiky. Tφm toti₧ - aspo≥ podle mΘho hlubokΘho p°esv∞dΦenφ - nenφ jen a jen uskuteΦ≥ovat momentßlnφ v∙li obΦan∙, ale naopak zφskßvat obΦany pro vlastnφ a t°eba i nepopulßrnφ p°edstavy, tyto p°edstavy jim vysv∞tlovat a obhajovat je p°ed jejich zraky. Ba Üel bych jeÜt∞ dßl a odvß₧il bych se °φct, ₧e ·kolem politika je mimo jinΘho i p°esv∞dΦit voliΦe, ₧e jsou v∞ci, kterΘ on vidφ Φi vnφmß lΘpe ne₧ oni, a ₧e prßv∞ proto mu majφ dßt sv∙j hlas. To znamenß delegovat na n∞j n∞kterΘ starosti, kterΘ oni z r∙zn²ch d∙vod∙ nemajφ Φi mφt necht∞jφ, ale kterΘ n∞kdo mφt musφ, n∞kdo, kdo je na sebe bere tak °φkajφc za n∞.

Samoz°ejm∞: p°esn∞ takto argumentujφ vÜichni sv∙dci dav∙, potencißlnφ tyrani Φi fanatiΦtφ politiΦtφ zaslepenci; takto ostatn∞ svΘho Φasu argumentovali i komunistΘ, kdy₧ sami sebe pov²Üili na nejosvφcen∞jÜφ slo₧ku populace a vyhradili si z titulu svΘ domn∞lΘ osvφcenosti prßvo svΘvoln∞ vlßdnout ostatnφm.

Proto bych se odvß₧il nabφdnout vßm k posouzenφ toto tvrzenφ: skuteΦnΘ um∞nφ politiky je um∞nφ zφskat lidi pro dobrou v∞c, by¥ t°eba z hlediska dφlΦφch a okam₧it²ch zßjm∙ pro n∞ velmi nep°φjemnou, ale zßrove≥ nezablokovat ani jednu z tisφce mo₧nostφ, jak pr∙b∞₧n∞ kontrolovat, ₧e jde skuteΦn∞ o dobrou v∞c a ₧e se jmΘnem jakΘsi iluze obecnΘho budoucφho prosp∞chu nestrhßvajφ d∙v∞°ivφ lidΘ do katastrofy zvanΘ vÜeobecnß podpora nesmyslu.

Nutno °φct, ₧e jsou intelektußlovΘ, kte°φ se vyznaΦujφ velmi zvlßÜtnφ schopnostφ p°esn∞ takovΘto zlo pßchat. To znamenß postavit pyÜn∞ sv∙j intelekt a s nφm i sebe sama nad ostatnφ intelekty a lidskΘ bytosti a sd∞lit sv²m spoluobΦan∙m, ₧e necht∞jφ-li pochopit skv∞lost toho Φi onoho intelektußlnφho projektu, kter² je jim nabφdnut, pak tomu tak je jen a jen proto, ₧e jsou zabedn∞nφ a dosud nedorostli v²Üin, v nich₧ se pohybuje navrhovatel danΘho projektu. Myslφm, ₧e prokazovat historickou nebezpeΦnost tohoto tΘ₧ intelektußlnφho nebo kvasiintelektußlnφho postoje nenφ po vÜem, co jsme ve dvacßtΘm stoletφ pro₧ili, nikterak t∞₧kΘ: staΦφ si vÜimnout, kolik intelektußl∙ stßlo u zrodu r∙zn²ch modernφch diktatur! V₧dy¥ tΘm∞° ₧ßdnß se bez jejich asistence Φi p°φmo vedenφ neobeÜla!

╚ili: vysv∞tlovat, nikoli svßd∞t; pokorn∞ hledat pravdu sv∞ta, nikoli hrßt si na jejφho profesionßlnφho vlastnφka; probouzet v lidech jejich dobrΘ vlastnosti vΦetn∞ porozum∞nφ pro nadosobnφ hodnoty a zßjmy, nikoli se tedy nad n∞ povyÜovat a cokoli jim vnucovat; nepodlΘhat diktßtu ve°ejn²ch nßlad a masov²ch mΘdiφ, nikoli vÜak omezovat trvalou kontrolu vlastnφho poΦφnßnφ - to vÜechno by m∞l dobr² politik budoucnosti um∞t.

A zdß se mi, ₧e intelektußlovΘ by m∞li ve sv∞t∞ takovΘto budoucφ politiky p∙sobit v podstat∞ dvojφm zp∙sobem: bu∩to jako ti, kte°φ na sebe bez pocitu hanby Φi zaÜpin∞nφ vezmou politickou funkci, aby v nφ d∞lali to, co pova₧ujφ za sprßvnΘ, a nikoli jen to, co je t°eba d∞lat, aby si ji udr₧eli, nebo jako ti, kte°φ politickΘ moci trvale nastavujφ zrcadlo a kontrolujφ, ₧e ti prvnφ slou₧φ skuteΦn∞ dobrΘ v∞ci a nezaΦφnajφ do hezk²ch slov balit svinstvo, jak se to v poslednφch stoletφch u₧ tolika intelektußl∙m v politice stalo.

Vß₧enφ p°ßtelΘ,

v Oxfordu ₧ije a p∙sobφ jeden skv∞l² intelektußl, s nφm₧ u₧ po lΘta debatuji na tΘma "intelektußlovΘ a politika". ZajistΘ chßpete, ₧e i z tohoto d∙vodu jsem se dnes musel na chvφli znovu vrßtit k tomuto tΘmatu.

D∞kuji vßm za velkou poctu, kterΘ se mi dnes dostalo, i za pozornost, s nφ₧ jste mne vyslechli navzdory mΘ skuteΦn∞ pramßlo oxfordskΘ v²slovnosti.