Projev prezidenta republiky Vßclava Havla na oslavßch Dne n∞meckΘ jednoty

Hannover, 3. °φjna 1998

Pane spolkov² prezidente,
pane spolkov² kanclΘ°i,
pane p°edsedo SpolkovΘ rady,
dßmy a pßnovΘ,

mßm dodnes v ₧ivΘ pam∞ti chvφle, kdy jsem fascinovan∞ postßval p°ed n∞meck²m velvyslanectvφm v Praze a pozoroval tisφce uprchlφk∙ z tehdejÜφ NDR, kte°φ byli utßbo°eni v budov∞ velvyslanectvφ, na jeho zahrad∞ a v p°ilehl²ch uliΦkßch, a Φekali na autobusy, kterΘ je odvezou do svobodnΘho sv∞ta. JeÜt∞ fascinovan∞ji jsem pozoroval svΘ spoluobΦany, kte°φ nosili uprchlφk∙m Φaj. A tΘm∞° jsem ·divem plakal, kdy₧ jsem pak vid∞l plnΘ MalostranskΘ nßm∞stφ radostn∞ mßvat odjφ₧d∞jφcφm autobus∙m. P°iznßvßm, ₧e v ty dny jsem teprve zaΦal tuÜit to, co se o n∞kolik t²dn∙ pozd∞ji skandovalo na p°epln∞n²ch pra₧sk²ch nßm∞stφch: "U₧ je to tady!"

Abyste mi dob°e rozum∞li: lΘta letoucφ jsem pova₧oval - spolu se sv²mi p°ßteli - za samoz°ejmΘ, ₧e komunismus i s jeho ₧eleznou oponou d°φve Φi pozd∞ji padne. Kdy se to stane a zda se toho do₧iji, jsem pochopiteln∞ nev∞d∞l. A lΘta letoucφ jsem pova₧oval za samoz°ejmΘ, ₧e bez pßdu vnitron∞meckΘ zdi je pßd komunismu nemysliten², podobn∞ jako je nemysliteln² pßd n∞meckΘ zdi bez pßdu komunismu a vÜech ostatnφch zdφ, kterΘ vybudoval.

PoΦßtkem sedmdesßt²ch let, kdy bylo nebezpeΦnΘ mne navÜtφvit, mne obΦas n∞jak² m∙j dßvn² n∞meck² p°φtel p°ece jen navÜtφvil. A jß jsem v₧dy znovu a znovu nechßpal, proΦ se tito mφ stateΦnφ p°ßtelΘ divφ, ₧e spojuji n∞meckΘ sjednocenφ se sjednocenφm evropsk²m. Obvykle jsem zßhy zmlkl, proto₧e jsem si °ekl, ₧e jako N∞mci ₧ijφcφ ve svobodnΘm sv∞t∞ o tom v∞dφ urΦit∞ n∞co, co jß nevφm.

Je samoz°ejm∞ velmi d∙le₧itΘ, zda se stßt sjednocuje, Φi rozd∞luje. N∞kterΘ stßty se sjednocujφ, jinΘ rozd∞lujφ, jednou to je radostnΘ, jednou bolestnΘ. V∞°te mi, ₧e vφm, o Φem mluvφm. V₧dy¥ i stßt, v jeho₧ Φele jsem p°ed Φasem stßl, se rozd∞lil. P°esto si myslφm, ₧e je n∞co nekoneΦn∞ d∙le₧it∞jÜφho, ne₧ zda se n∞jak² stßt spojuje, Φi rozd∞luje. Toti₧ d∙vod, proΦ se tak d∞je.

N∞mecko se rozd∞lilo mimo jinΘ proto, ₧e se jist² b²val² Hitler∙v nep°φtel, pak p°φtel a pozd∞ji zase jeho nep°φtel - jmenoval se D₧ugaÜvili - rozhodl, ₧e kdy₧ desφtky milion∙ jeho spoluobΦan∙ padly ve vßlce, pak bude dobrΘ ud∞lat na jejich poz∙stalΘ n∞jak² dojem. JedinΘ, co ho p°i rozm∞ru jeho inteligence a hloubce jeho nemravnosti napadlo, bylo uchopit do sv²ch rukou vÜe, co mu zb²vajφcφ sv∞t dovolφ uchopit. Zb²vajφcφ sv∞t mu dovolil vzφt si p∙l Evropy, vzal si jφ tudφ₧ p∙l. Kdyby mu nedovolil nic, nevzal by si nic. Kdyby se mu rozhodl dßt sßm sebe, to jest cel² zb²vajφcφ sv∞t, zajistΘ by si ho rßd vzal. (TotΘ₧ ostatn∞ platφ o jeho nep°φteli, pak p°φteli a pak zase nep°φteli Adolfu Hitlerovi: ud∞lal to, co mu sv∞t dovolil. Kdyby si sv∞t p°eΦetl dφlo jmΘnem "M∙j boj" a doopravdy se zamyslel nad touto knihou, ₧ßdnß vßlka nemusela b²t. Morßlnφ odpov∞dnost za ni - by¥ v r∙znΘ mφ°e! - nesou tedy vÜichni, kdo v∞d∞li o existenci a nßzorech tohoto Φlov∞ka. Zdaleka tedy ne jenom ta Φßst n∞meckΘho nßroda, kterou zfanatizoval.)

Ale je zbyteΦnΘ prßv∞ vßm, kte°φ jste p°φtomni v tomto sßle, a v∙bec dneÜnφm obΦan∙m SpolkovΘ republiky N∞mecko toto vysv∞tlovat. Zmφnil jsem se o tom jen proto, aby bylo jasnΘ, proΦ jsem nikdy nechßpal, co se rozumφ v∞tou, ₧e mφr mß p°ednost p°ed sjednocenφm N∞mecka. V₧dy¥ je tomu prßv∞ naopak: nad∞je na skuteΦn² mφr - zd∙raz≥uji: nad∞je - je jen tehdy, je-li N∞mecko sjednoceno na demokratick²ch zßkladech!

"Stßty se udr₧ujφ t∞mi ideßly, z nich₧ se zrodily," °ekl nßÜ prvnφ prezident TomßÜ Garrigue Masaryk. NDR se zrodila ze zla rozd∞lenΘ Evropy a tφmto zlem se udr₧ovala. Zda jejφ konec byl dobr² pro obyvatele zßpadnφch spolkov²ch zemφ, to musφ °φct p°edevÜφm obyvatelΘ zßpadnφch spolkov²ch zemφ. Zda byl dobr² pro obyvatele v²chodnφch spolkov²ch zemφ, to musφ °φct obyvatelΘ v²chodnφch spolkov²ch zemφ. Zda byl dobr² pro cel² sv∞t, to m∙₧e posoudit ka₧d² obyvatel sv∞ta. Proto - jako obyvatel sv∞ta - mßm prßvo °φct, ₧e byl dobr² pro cel² sv∞t. Nebo¥ pro cel² sv∞t je dobrΘ, zhroutφ-li se n∞co, co se zrodilo ze zla a zlem se udr₧ovalo. O N∞mecku to platφ dvojnßsob, nebo¥ zlo v N∞mecku znamenß zlo v Evrop∞ a zlo v Evrop∞ znamenß zlo v celΘm sv∞t∞. Kdo to nevφ, ten si nevÜiml, jak vznikly dv∞ sv∞tovΘ vßlky.

DneÜnφ demokratickΘ N∞mecko je laborato°φ sjednocujφcφ se Evropy. Zda bude Evropa ₧φt v bezpeΦφ, svobod∞ a mφru, nikdo samoz°ejm∞ nevφ. Ale nad∞ji Evropa mß. Podle mΘho nßzoru je tato nad∞je nejv∞tÜφ za poslednφch dva tisφce let.

Co je t°eba d∞lat, aby se tato nad∞je splnila?

Domnφvßm se, ₧e je t°eba znovu a znovu hledat to, co tvo°φ nejlepÜφ evropskΘ tradice, a znovu a znovu bojovat proti vÜemu, co tvo°φ jejφ tradice nejhorÜφ.

Ty nejhorÜφ majφ podle mne jednoho spoleΦnΘho jmenovatele: p²chu. TupΘ p°esv∞dΦenφ, ₧e prßv∞ jß mßm prßvo svou ideu Üφ°it do sv∞ta a vnucovat ji vÜem ostatnφm. Nevyvratiteln² blud o vlastnφ neomylnosti.

A nejlepÜφ evropskΘ tradice? Pocit odpov∞dnosti za sv∞t. Touha ₧φt v pravd∞. Diktßt vlastnφho sv∞domφ a skromnß reflexe tohoto diktßtu.

Jednou jsem na nßm∞stφ Φi plßni, kde bylo, myslφm, Φtvrt milionu lidφ, vyk°ikl na zßv∞r svΘho projevu: "Pravda a lßska musφ zvφt∞zit nad l₧φ a nenßvistφ!" Nßsledujφcφ dny jsem to vid∞l napsßno na vÜech zdech a nßm∞stφch. Brzy se mnozφ zaΦali t∞mto slov∙m smßt.

Ale Φφm vφc o tom p°em²Ülφm, tφm vφc na takto formulovan² ideßl v∞°φm.

Vß₧en² Richarde von WeizsΣckere, mil² p°φteli, d∞kuji vßm za vÜe, co jste ud∞lal pro Evropu!

Mil² pane prezidente Herzogu, d∞kuji vßm za vÜe, co d∞lßte pro Evropu!

Mil² Helmuthe Kohle, d∞kuji vßm za vÜe, co jste ud∞lal a d∞lßte pro Evropu!

VÜe, co jste pro ni ud∞lali dobrΘho, ud∞lali jste i pro ╚eskou republiku.

Mil² pane Schr÷dere,

d∞kuji vßm za vaÜe milΘ pozvßnφ do Hannoveru! Budete asi stßt v Φele n∞meckΘ spolkovΘ vlßdy a jß vßm blahop°eji k poslßnφ, kterΘ vßs Φekß. Pevn∞ v∞°φm, ₧e navß₧ete ve svΘ evropskΘ politice na mnohaletΘ dφlo svΘho p°edch∙dce!

Dßmy a pßnovΘ,

zdravφm vßs a vÜechny obΦany SpolkovΘ republiky N∞mecko v dneÜnφ svßteΦnφ den a p°eji vßm vÜe dobrΘ do dalÜφch let!

D∞kuji vßm za pozornost.