DneÜnφ Zßhady jsem pojala trochu netradiΦn∞. Kdy₧ jsem vybφrala tΘma dneÜnφho dφlu, vzpomn∞la jsem si na p°φb∞h, kter² jsem kdysi Φetla a kter² mne fascinoval. Byl o dφvce, kterß padla do spßr∙ inkvizice. Ta, jak znßmo, pou₧φvala takovΘ metody, ₧e mßlokdo, na koho ukßzala prstem, vyvßzl ₧iv² - ovÜem tato dφvka to dokßzala, a to za velmi zajφmav²ch okolnostφ.
A tak tedy tento, ale i jinΘ p°φb∞hy, kde smrt u₧ sahala po Φlov∞ku svou ledovou kostnatou rukou a p°esto musela rezignovat, vßm zde dnes p°edlo₧φm. HypotΘz se nedoΦkßte, proto₧e tyto p°φpady nemajφ ₧ßdn² spoleΦn² podt≤n, ze kterΘho by se dalo usuzovat na n∞jakou podobnou Φi dokonce stejnou podstatu. SkuteΦn∞ ani netuÜφm, jakΘ sφly jsou v t∞chto p°φpadech ve h°e, ka₧dopßdn∞ dokazujφ nßm, jak mßlo toho jeÜt∞ o fungovßnφ sv∞ta vφme...

BLESK NEèKODN▌, BLESK P╪┴TELSK▌

Kdo se aspo≥ jednou za sv∙j ₧ivot dostal nedobrovoln∞ do bou°ky a byl donucen zdr₧ovat se v bezprost°ednφ blφzkosti jejφch elektrick²ch v²boj∙, ten vφ nejlΘpe, jakß obrovskß p°φrodnφ prasφla je v nφ skryta. Blesky, kterΘ se k°i₧ujφ na obloze, a neutuchajφcφ h°motnß akustika ohluÜujφcφch hrom∙, je₧ jsou jejich neodmysliteln²m pr∙vodcem, dokß₧φ naprosto stejn∞ lidi vzruÜit i zastraÜit.
Za bou°ky se bezpodmφneΦn∞ doporuΦuje vyh²bat se strom∙m, proto₧e p°φm² zßsah bleskem mß za d∙sledek okam₧itou smrt. è¥astnφ jsou ti lidΘ, kte°φ tomuto p°φrodnφmu °ßd∞nφ sice nedokßzali ujφt, ale od osudu se jim dostalo po₧ehnßnφ tak°φkajφc utΘct kmot°iΦce smrti z lopaty, kdy₧ je blesk p°φmo nezasßhl, ale jenom "olφzl". Mohou d∞kovat osudu, ₧e z toho zase jednou vyvßzli - jako v nßsledujφcφm p°φpad∞:
Psal se rok 1977. KoneΦn∞ zase nastalo jaro, ale poΦasφ se obΦas p∞kn∞ "zblßznilo", jak u₧ to ostatn∞ v dubnu b²vß. Johannes Steinhauser, devatenßctilet² mladφk, zvan² tΘ₧ "Juppi", vykonßval v dolnorakousk²ch kasßrnßch Leobendorf svou mnoham∞sφΦnφ vojenskou slu₧bu. Dost zara₧en∞ si to vykraΦoval v uniform∞ p°es spo°e osv∞tlen² kasßrensk² dv∙r. Zrovna dnes, o vφkendu, zatφmco spousta jin²ch vojßk∙ mohla opustit kasßrna, p°ipadla na n∞ho jako naschvßl strß₧nφ slu₧ba. "Juppi" si musel "natßhnout slu₧bu", jak se °φkß ve vojenskΘm ₧argonu, Φili vyÜla na n∞ho "noΦnφ". Ve dvouhodinovΘm rytmu se st°φdal s ostatnφmi obdobn∞ posti₧en²mi kolegy. Na rameni m∞l zav∞Üen² zajiÜt∞n² samopal s jednou patronou v hlavni, dalÜφch devatenßct v zßsobnφku a takhle vyzbrojen² si vykraΦoval po stanovenΘ strß₧nφ trase. Ustaran∞ pohlΘdl na oblohu. Byla zata₧enß a mraky se hroziv∞ stahovaly Vojßk si p°es uniformu proz°eteln∞ p°ehodil plßÜ¥. Um∞lohmotnß helma ho souΦasn∞ chrßnila p°ed stßle siln∞jÜφmi poryvy v∞tru. Ka₧d²m okam₧ikem se dala oΦekßvat pr∙tr₧ mraΦen, sobotnφ veΦernφ hodiny slibovaly jen mßlo p°φjemnΘho.
Juppi zaslechl zdßlky h°m∞nφ. Tak to jeÜt∞ chyb∞lo. SkuteΦn∞ se schylovalo k bou°ce. Podφval se na hodinky - bylo krßtce p°ed osmnßctou hodinou. Nebyl to zrovna p°φjemn² pocit, ₧e bude vystaven °ßd∞nφ p°φrodnφch sil. Mladφka bezd∞Φn∞ zamrazilo a zrychlil ch∙zi. Cht∞l mφt povinnou obch∙zku co nejrychleji za sebou a dokonΦit ji jeÜt∞ p°edtφm, ne₧ se poΦasφ definitivn∞ zhorÜφ. U₧ to vÜak nestihl - bou°e byla rychlejÜφ. Zßhy se ocitl uprost°ed pekla. Propuklo s nep°edstavitelnou silou. Blesk stφhal blesk a tΘm∞° nep°etr₧it∞ h°m∞lo.
Kasßrna se pono°ila do p°φzraΦnΘho sv∞tla a Juppiho obliΦej biΦovaly provazy deÜt∞. DoÜel na vojenskΘ h°iÜt∞. Odtud to bylo ke strß₧nφ budov∞ nanejv²Ü n∞kolik set metr∙. ProÜel kolem sto₧ßru s vlajkou - a z oblohy sjel oslepujφcφ blesk...
"Najednou jsem m∞l p°ed oΦima oslniv∞ zß°φcφ st∞nu, oslepujφcφ zßv∞s - a pak u₧ nebylo nic. Z°φtil jsem se do temnΘ noci."
Juppi nenφ dodnes schopen °φci, jak dlouho nehybn∞ le₧el na kraji cesty. Pak op∞t nabyl v∞domφ. "Prvnφ, co jsem pocφtil, byl siln² dΘÜ¥, kter² m∞ biΦoval. Na obliΦeji, rukou i po uniform∞. Ale bylo to zvlßÜtnφ: cφtil jsem sice hust∞ padajφcφ kapky, ale nevid∞l a neslyÜel jsem v∙bec nic. Moje smysly byly jako omßmenΘ. Prvnφ slova, kterß jsem zaslechl, kterß jsem zase prost∞ dokßzal slyÜet, urΦit∞ a₧ do smrti nezapomenu. Byl to hlas mΘho kamarßda, kter² byl takΘ na strß₧i a kter² m∞ u₧ hledal, proto₧e jsem ho nevyst°φdal ve strß₧nφ mφstnosti, jak oΦekßval. K m²m uÜφm pronikl jadrn² dialekt: "To jseÜ tuhej nebo co?" Pak se mi op∞t zatm∞lo p°ed oΦima."
Kamarßdi nalezli Juppiho le₧et vedle sto₧ßru na zemi. Jak ukßzalo pozd∞jÜφ vyÜet°ovßnφ tohoto p°φpadu, musel blesk nejprve sjet po sto₧ßru, ne₧ zasßhl neÜ¥astnΘho vojßka.
Ten m∞l ovÜem neuv∞°itelnΘ Üt∞stφ. P°i suchΘ bou°ce by ho blesk nejspφÜ minul, ale v neutuchajφcφm lijßku Juppi natolik promokl, ₧e svedl elektrick² v²boj blesku sv²m mokr²m obleΦenφm a botami p°φmo do zem∞. Stopy byly jasn∞ patrnΘ na uniform∞ i podrß₧kßch bot - zuhelnat∞lΘ zbytky lßtky a k∙₧e. Posti₧en² vojßk nebyl v∙bec poran∞n.
"Kdy₧ jsem se poprvΘ probral z bezv∞domφ - jeÜt∞ ne₧ jsem zaslechl hlas svΘho kamarßda -, zmocnila se m∞ na okam₧ik panika. Ovlßdala m∞ jedinß myÜlenka: z∙stanu na₧ivu?"
PlnΘho v∞domφ vÜak Juppi nabyl a₧ na oÜet°ovn∞, kam byl sp∞Ün∞ dopraven. "To u₧ jsem ale zase dokßzal h²bat a vrßtil se mi sluch. Jenom oΦi mi po°ßd jeÜt∞ neslou₧ily Teprve po dlouhΘ dob∞, kterß mi p°ipadala jako celß v∞Φnost, jsem zaΦal rozliÜovat mezi sv∞tlem a stφnem. Zaplavil m∞ pocit Üt∞stφ, proto₧e jsem si v t∞ch chvφlφch uv∞domoval, ₧e nez∙stanu slep² a zase budu vid∞t."
Nepoci¥oval ₧ßdnΘ fyzickΘ bolesti. Z∙stal kupodivu uÜet°en i popßlenin.
╚lov∞k v∞°φ nynφ ji₧ Üestat°icetiletΘmu pojiÜ¥ovacφmu agentovi, kdy₧ se osmnßct let po svΘ osudovΘ p°φhod∞ p°iznßvß: "Jakmile jsem p°ekonal Üok, cφtil jsem se jako znovuzrozen²!"
┌der blesku si u₧ nepamatuje. "Ten okam₧ik jako by se smazal. To jedinΘ, na co si vzpomφnßm, je oslniv∞ bφlΘ, vÜechno zasti≥ujφcφ Nic."
Smrt ho minula o vlßsek. Teprve po svΘm stφs≥ujφcφm zß₧itku se Juppi rozpomn∞l na sen, kter² se mu zdßl t°i nebo Φty°i t²dny p°edtφm. "Nßsledujφcφho rßna mi p°ipadal jako naprosto bezv²znamn², ale nynφ, kdy₧ jsem Ü¥astn∞ p°estßl tu nehodu, se mi ten sen op∞t ₧iv∞ vybavil. Nßhle mi p°ipadalo, jako kdyby m∞ probudil nenadßl² p°φval sv∞tla. Mß prvnφ snovß myÜlenka zn∞la: Kdopak asi zapomn∞l v mΘm pokoji zhasnout? Ale ji₧ v nßsledujφcφm okam₧iku jsem se probudil - a v mφstnosti byla samoz°ejm∞ tma jako v pytli. Dnes vφm, ₧e se tehdy nejspφÜ jednalo o svΘho druhu p°edb∞₧nΘ varovßnφ. Byl jsem prost∞ upozorn∞n na to, co jsem pro₧il za n∞kolik t²dn∙ ve skuteΦnosti."
To byly ty zlomky sekundy, kterΘ u₧ n∞kdy za₧il ka₧d² z nßs: Okam₧itß vzpomφnka, kterou si pam∞¥ bleskov∞ vybavuje, kdy₧ se sna₧φ na danou p°φhodu rozpomenout. Tohle jsem p°ece u₧ jednou za₧il?!
Dobrodru₧stvφ, kterΘ Ü¥astn∞ p°e₧il, ovÜem pro mladΘho mu₧e nez∙stalo bez nßsledk∙: "Od tΘ doby si p°ipadßm jako elektricky nabit²," konstatuje Juppi. Proti elektrickΘmu proudu si nynφ p°ipadß "zcela rezistentnφ". Na druhΘ stran∞ se ovÜem varuje vychßzet za bou°ek na volnΘ prostranstvφ. "Z°ejm∞ p°itahuji blesky." U₧ dvakrßt se jim vyhnul jen o vlas. Jednou vyÜel b∞hem bou°e na balkon svΘho bytu a natßhl ruku p°es zßbradlφ. "V nßsledujφcφm okam₧iku kolem mne zasyΦel blesk ve vzdßlenosti nanejv²Ü p∙l metru a sjel do fasßdy naÜeho domu. To m∞ varovalo," vysv∞tluje. "Osud by se nem∞l pokouÜet. NejspφÜ jsem ₧iv² hromosvod..."
To, co Juppi jako zßzrakem p°e₧il, se p°ihodilo ve Spojen²ch stßtech americk²ch dßlkovΘmu °idiΦi jmΘnem Edwin Robinson. Tenhle t°iapadesßtilet² neÜ¥astnφk se ve svΘm kamionu tak t∞₧ce zranil, ₧e oslepl a tΘm∞° ·pln∞ ztratil sluch. Naprßzdno vyzn∞ly ΦetnΘ odbornΘ konzultace u uznßvan²ch lΘka°∙, kte°φ ho oÜet°ovali. Jejich um∞nφ selhalo a pan Robinson byl nucen vzdßt se jakΘkoli nad∞je na zlepÜenφ svΘho zdravotnφho stavu. Poznal, ₧e Φlov∞k se m∙₧e se sv²m osudem i smφ°it.
Jednoho oblaΦnΘho ΦervnovΘho dne Edwin Robinson hledal poblφ₧ svΘ garß₧e oblφbenou slepici Pu¥ku. Jako v₧dy byl vybaven hlinφkovou holφ a v uchu m∞l naslouchacφ p°φstroj, vytrvale hledal slφpku, kterß se n∞kam zab∞hla, a nenechal se od toho odradit ani rychle se blφ₧φcφ bou°kou. Na zem dopadly prvnφ t∞₧kΘ kapky deÜt∞ a v kupovit²ch oblacφch se zrßdn∞ zablesklo. Robinson se obrßtil k domovnφm dve°φm, ale neustßle Pu¥ku volal. Nynφ se nachßzel ve stejnΘ v²Üi s topolem p°ed sv²m domem. V tom okam₧iku sjel mocn² blesk do stromu a topol vzplanul jako pochode≥. Robinsonova hlinφkovß h∙l p°itom fungovala jako hromosvod. Mu₧ pocφtil ·der a ztratil v∞domφ. Bezvlßdn∞ se zhroutil k zemi.
V∞domφ nabyl a₧ za n∞kolik minut a nejprve si nebyl s to uv∞domit, co se mu vlastn∞ stalo. Vzßp∞tφ vÜak pochopil, ₧e zase dob°e vidφ i slyÜφ. K jeho p°ekvapenφ pozitivnφ ·Φinek neochaboval a Robinson∙v oΦnφ lΘka° Dr. Moulton nedokßzal vysv∞tlit p°φΦiny nenadßlΘho uzdravenφ svΘho pacienta. "HraniΦφ to se zßzrakem," uvedl bezradn∞. "Rovn∞₧ nevφm, jak se panu Robinsonovi povede zdravotn∞ v budoucnosti, ale spoleΦn∞ s nφm v∞°φm, ₧e na tom bude stßle tak jako te∩. èoky n∞kdy vyvolßvajφ ty nejpodivn∞jÜφ nßsledky."
Edwin Robinson zaΦal vnφmat okolnφ sv∞t naprosto nov∞ a nezvykle. "Cφtφm se jako znovuzrozen² a p°ipadßm si jako vybitß baterie, kterou n∞kdo zase dobil," p°iznal Ü¥astn∞. Ale to jeÜt∞ zdaleka nebylo vÜechno.
M∞sφc po zßsahu bleskem zaΦaly na Robinsonov∞ pleÜi raÜit novΘ vlasy Jednomu reportΘrovi z New York Times, kter² se ho vyptßval na jeho zß₧itek, nadÜen∞ vylφΦil: "Dokonce mi znovu rostou hustΘ a silnΘ vlasy. Moje ₧ena je tφm nadÜena - o mn∞ u₧ v∙bec nemluv∞. V₧dy¥ jsem byl u₧ t°icet let holohlav²..."
Samoz°ejm∞ si krom∞ Robinsonova domßcφho lΘka°e lßmaly tφm p°φpadem hlavu i jinΘ lΘka°skΘ kapacity a hledaly n∞jakΘ rozumnΘ vysv∞tlenφ. Nikdo vÜak ₧ßdnΘ nenaÜel. SkuteΦnostφ z∙stßvß, ₧e topol p°ed Robinsonov²m domem, kter² byl zasa₧en bleskem, cel² sho°el a naslouchacφ p°φstroj zaΦal b²t po tΘto p°φhod∞ zcela zbyteΦn².
Nemusφ to b²t vÜak poka₧dΘ jenom zßsah bleskem, kter² vede k podivuhodn²m d∙sledk∙m. ElektrickΘ fenomΘny se obΦas projevujφ i jinak. Ze zßpisk∙ jednoho lΘka°e vφme o chlapci s v²boji. Kdy₧ cht∞la porodnφ asistentka zvednout dφt∞ z kolΘbky, zd∞Üen∞ ucukla, proto₧e byla zasa₧ena elektrick²m proudem. Z francouzskΘho La Perriere je znßm p°φpad, kter² svΘho Φasu, v roce 1846 - to bylo praktickΘ vyu₧itφ elekt°iny jeÜt∞ v plenkßch -, vzbudil velkou pozornost. Angelika Cottinovß, t°inßctiletß dφvka, po mnoho t²dn∙ tΘm∞° "magicky" p°itahovala p°edm∞ty, kter²ch se dotkla. Ani₧ by to cht∞la, jejφ "elektrick² v²boj" zp∙sobil, ₧e p∞tasedmdesßt kilometr∙ t∞₧kß dφ₧e se vznßÜela ve v²Üce p°ibli₧n∞ t°iceti centimetr∙. V AngeliΦin∞ okolφ se navφc kompasovΘ st°elky zaΦaly chovat jako pomatenΘ.
Podobn∞ to probφhalo i u dvanßctiletΘ Filipφny SingerovΘ z n∞meckΘho Falce. Jejφ "p°φpad" se odehrßl pouh²ch Üest let po Francouzce - roku 1852. RodiΦe, p°φbuznφ a dalÜφ sv∞dkovΘ si prost∞ nev∞d∞li rady s elektrick²mi fenomΘny, jim₧ byla dφvka vystavena.
Jakmile se toti₧ Filipφna p°iblφ₧ila k n∞jak²m kovov²m p°edm∞t∙m, pr² je proti svΘ v∙li "magneticky" p°itahovala. Ulpφvaly jφ na rukou a nez°φdka muselo tohle politovßnφhodnΘ dφt∞ p°etrp∞t velmi bolestivΘ zßsahy, aby se t∞chto p°edm∞t∙ zase zbavilo.
Uzdravenφ zßsahem blesku popsal francouzsk² astronom Camille Flammarion, kter² na poΦßtku tohoto stoletφ popsal °adu podobn²ch p°φpad∙. VylφΦil nap°φklad osud jednΘ ₧eny, kterß byla cel²ch osmat°icet let ochrnutß, pak ji zasßhl blesk a ona zniΦehonic zaΦala op∞t chodit. Nezßvisle na tom je naÜim v∞dc∙m ji₧ pom∞rn∞ dlouho znßmo, ₧e lidΘ jsou schopni produkovat cosi jako elekt°inu. Probφhß to tak, ₧e v mozku jsou jednotlivΘ podn∞ty p°epravovßny z jednΘ bu≥ky do druhΘ nepatrn²mi elektrick²mi nßboji. K tomu, aby modernφ medicφna zjistila a zm∞°ila r∙znΘ mozkovΘ Φinnosti, vyu₧φvß p°φstroj, kter² se naz²vß elektroencefalograf. Jeho pomocφ je schopna zobrazit tyto elektrickΘ impulsy. Do mozku siln∞ depresivnφch jedinc∙ se proto v urΦit²ch p°φpadech a v rßmci lΘΦebnΘho procesu zavßd∞jφ silnΘ elektrickΘ v²boje, co₧ je metoda, kterß je v souΦasnosti b∞₧nß jako terapie elektroÜokem. AΦkoli je jejφm prost°ednictvφm mo₧nΘ vykßzat pozoruhodnΘ ·sp∞chy, je stßle tento lΘΦebn² postup mezi odbornφky poklßdßn za velmi sporn² D∙vod lΘka°skΘ laiky pravd∞podobn∞ p°ekvapφ, ale vlastnφ postup p°i tΘto lΘΦebnΘ metod∞ nedokßzala medicφna ani napodobit, ani uspokojiv∞ vysv∞tlit.
A tak mezi nßmi existuje n∞kolik jedinc∙, kte°φ mohou b²t oznaΦeni jako "elektriΦtφ lidΘ". Je otßzkou, je-li jejich necht∞nou schopnost mo₧nΘ posuzovat jako "nemoc", co₧ se prozatφm obecn∞ d∞je. Ka₧dopßdn∞ byl vÜak tento elektromagnetick² jev ji₧ pojmenovßn - naz²vß se "vysokonap∞¥ov² syndrom".
Pat°φ do tΘto skupiny i b²val² mlad² vojßk "Juppi" Steinhauser? A¥ tak Φi onak, dokßzal ze svΘho "utrpenφ" vyt∞₧it to nejlepÜφ - od tΘ doby se amatΘrsky zab²vß meteorologiφ...
 

NEBEZPE╚N▌ P┴D, KTER▌ DOB╪E SKON╚IL

Hr∙znΘ divadlo za₧ili kolemjdoucφ lidΘ. Z v²ÜkovΘ p∞tadvacetipatrovΘ budovy se snßÜelo t∞lo. Dole u domu byly zßhony, stromky, ale hlavn∞ betonovΘ cesty a kontejnery na odpady. Kdo nevydr₧el pohled, odvrßtil se - pßd nemohl skonΦit jinak ne₧ smrtφ. Duchap°φtomn² policista okam₧it∞ povolal sanitku. Ten Φlov∞k v onΘ v²Üce p°ipomφnal balφk hadr∙, vlßl ve vzduÜnΘm prostoru, ale nevydal ani hlßÜku.
Po pßdu za kontejnery se lidΘ neodva₧ovali jφt k mφstu dopadu. Na Φlov∞ka v podobn²ch situacφch neb²vß hezk² pohled, v∞tÜinou ale neÜ¥astnφk netrpφ. Ob∞¥ je pr² v Üoku u₧ b∞hem pßdu, vÜechno se odehraje ve vte°inßch...
Policista byl na mφst∞ okam₧it∞. Co vid∞l, ho vyvedlo z mφry, a to za₧il za svΘ n∞kolikaletΘ slu₧by nespoΦet r∙zn²ch tragΘdiφ. Mu₧ stßl na sv²ch, oklepßval ze sebe hlφnu a usmφval se, jako by ten pßd m∞l vypoΦten² na efekt... Mohlo mu b²t kolem t°iceti let. Byl drobnΘ postavy, halena a kalhoty roztr₧enΘ, boty ztratil z°ejm∞ u₧ ve vzduchu. V pono₧kßch s dφrami na palcφch vypadal komicky a policista se neudr₧el a opravdu se zaΦal smßt: Co tady vÜak bylo k smφchu ?
Zßchranka dorazila k mφstu urΦenφ b∞hem necel²ch t°φ minut. LΘka° byl ovÜem bez prßce. P°esto mu₧e nalo₧ili ve vÜφ opatrnosti do sanitky, proto₧e mohl mφt vnit°nφ krvßcenφ, mohl mφt dokonce i zlomeniny, kterΘ nevnφmal jen ze za₧itΘho Üoku.
Nestßvß se denn∞, aby n∞kdo vypadl z takovΘ v²Üky a choval se tak, jako onen mu₧ - stßl, ohledßval se, nev∞°φcn∞ kroutil hlavou, zpitom∞le se rozhlφ₧el kolem, na tvß°i ·sm∞v... Do sanitky Üel po sv²ch, odmφtl nosφtka.
V nemocnici se na n∞j p°iÜlo podφvat celΘ odd∞lenφ, personßl mu gratuloval. Rentgen byl v po°ßdku. M∞l drobnΘ od∞rky a mφrn∞ odra₧enΘ maso na patßch, ale ch∙ze mu neΦinila nejmenÜφ potφ₧e. Na otßzku ÜΘflΘka°e, co °φkß takovΘmu nepochopitelnΘmu Üt∞stφ, odv∞til, ₧e neb²t and∞l∙, nebyl by mezi ₧iv²mi.
V hostinci oslavoval s kamarßdy znovuzrozenφ a donekoneΦna musel popisovat pocity p°i letu... hojn∞ pili, kamarßd se jim zachrßnil ze situace, kterß u jin²ch konΦφ smrtφ. Pochopiteln∞, ₧e vyprßv∞l, ale kdo by bral vß₧n∞ jeho °eΦi o jak²chsi and∞lech. Alkohol dokß₧e v lidech odbourat zßbrany, n∞kdy Φlov∞ka, kterΘho znßte dokonale, nepoznßte. A M.L. p°ipomφnal znßmou situaci napitΘho mu₧e, kter² blßbolφ smyÜlenky p°esv∞dΦen vÜak o tom, ₧e sd∞luje pravdu.
Druh² den se telefonicky p°ihlßsil novinß° J.P. a ₧ßdal o mal² soukrom² rozhovor. Vycφtil, ₧e tohle by mohla b²t senzace, o kterou by mohly mφt v²znamnΘ redakce zßjem. Po vßhßnφ M.L. souhlasil se sch∙zkou, ale jistil se p°φslibem, ₧e nebude fotografovßn a bude mu dßna mo₧nost p°eΦtenφ rozhovoru, kter² bu∩ odsouhlasφ, anebo ne.
M.L. ₧il jako star² mlßdenec. VzdßlenΘ p°φbuznΘ m∞l kdesi v konΦinßch jinΘho kontinentu, nikdy je nepoznal... Pracoval p∙vodn∞ jako pokr²vaΦ, pak zalo₧il malou firmu na opravy a adaptace rovn²ch st°ech. Firma si nevedla Üpatn∞... toho dne, kdy za₧il pßd, oslavovali dokonΦenφ prßce na dom∞. On ovÜem nepil. M∞l dole p°ed domem automobil a chystal se do sousednφho m∞sta k podpisu smlouvy o provedenφ st°eÜnφch pracφ za zajφmavou Φßstku, kterß mohla pracovnφk∙m jeho firmy zajistit roΦnφ plat. K pßdu °ekl nßsledujφcφ: "Nevφm ani, jak se to p°ihodilo, vÜechno se seb∞hlo p°φliÜ rychle. Kontroloval jsem dokonΦenΘ prßce. Dbßm na to, aby firma m∞la dobr² zvuk, proto₧e konkurence je okam₧it∞ schopna nabφdnout svΘ slu₧by... Φlov∞k mß odpov∞dnost za svΘ lidi, vydob²t si dobrΘ jmΘno nenφ lehkΘ. P°iblφ₧il jsem se k okraji st°echy a nevφm, co m∞ to napadlo, ale vstoupil jsem na obrubnφk a v tom se mi smekla noha... sna₧il jsem se zachytit antΘny, ale ta se ohnula a vyst°elila m∞ vlastn∞ do vzduchu... nikdo si toho nevÜiml, mn∞ se zdßlo, ₧e jsem zak°iΦel, ale nejspφÜe to nebyla pravda. Pak jsem pod sebou vid∞l lidi - dφvali se ke mn∞ nahoru a jß bezvlßdn∞ padal na zem...
Strach jsem nem∞l. Akorßt jsem si pomyslel, ₧e bych si takov² konec nedokßzal nikdy ani ve snu p°edstavit. A napadlo m∞, ₧e to bude asi straÜn∞ bolet, a takΘ, ₧e bych necht∞l skonΦit jako mrzßk a b²t druh²m na obtφ₧... ale vÜechno se to odb²valo opravdu ve vte°inßch. Zem se blφ₧ila a jß zav°el oΦi a Φekal na nßraz. A potom, jako by m∞ n∞co podebralo... pocφtil jsem vzduchovou protivlnu, nevφm jak jinak to nazvat... ano, protivlna, a ke vÜemu jsem m∞l pocit, ₧e m∞ n∞kdo nabral jako rybu do podb∞rßku, ₧e se ta sφ¥ napnula, vymrÜtila m∞ do zßhonu t∞sn∞ vedle kmene stromku. Podle mne to musel b²t and∞l, opravdu... Ne, nikoho jsem nevid∞l, ale proΦ bych za₧il takovΘ pocity?"
Rozhovor nikdy nevyÜel. M.L. si po p°eΦtenφ vÜechno rozmyslel. D∙kaz pro svß tvrzenφ nem∞l, ke vÜemu by ho zaΦala otravovat armßda zb∞sil²ch, kterß v∞°ila v nadp°irozenΘ jevy. Po Φase celß zßle₧itost utichla, ale ÜΘflΘka° si poΦkal na vhodn² okam₧ik, pana M.L. pozval do soukromΘ ordinace a ov∞°oval si jeho tvrzenφ. Nepat°il mezi d∙v∞°ivce, cht∞l podrobn∞ popsat ka₧dou vte°inu a d∞lal si poznßmky. Podle jeho mφn∞nφ si M.L. nic nevym²Ülel, ale jak dokßzat, ₧e cosi neviditelnΘho a nepopsatelnΘho zachrßnilo ₧ivot podnikatele?
M═T TAK K╪═DLA...
Mazurskß jezera v Polsku vypadajφ z letadla jako °et∞zec drahokam∙. TravnatΘ pruhy svφtφ mezi nimi ostrou zelenφ, lesnφ porosty probarvujφ celkov² obraz a₧ do tmavoÜeda.
Jacek Polanski, t°iadvacetilet² mlad² mu₧, sed∞l v kokpitu Blanφku, v∞tron∞ ΦeskΘ v²roby, a s velikou rozkoÜφ pozoroval krajinu pod sebou. Bylo 25. Φervna 1966 a Polanski byl ve vzduchu od t°inßcti hodin. Podφval se na hodinky, ukazovaly t°inßct t°icet dva.
Nahoru se dostal navijßkem pohßn∞n²m traktorem, byl to pon∞kud primitivnφ zp∙sob, ale Jack∙v amatΘrsk² plachta°sk² oddφl na lepÜφ "vytahovßnφ" nem∞l. O to vφce Jacka t∞Üilo, ₧e nebude nucen ud∞lat jen dva t°i okruhy okolo letiÜt∞ a usednout na travnatou plochu. Dostal se toti₧ do vzduÜnΘho "komφnu", kter² jej a₧ s p°ekvapivou silou tßhl vzh∙ru. Polanski slyÜel, jak tepl² vzduch Üustφ o povrch letounu a jak se v∞tro≥ vzpφnß a stoupß vzh∙ru. Slunce p°φÜern∞ pßlilo. Na travnatou plochu letiÜt∞ usedal druh² Blanφk, kter² nem∞l to Üt∞stφ a nezachytil p°φzniv² vzduÜn² proud. Polanski se pon∞kud se zadostiuΦin∞nφm pousmßl. V∞d∞l, ₧e pilot bude muset vystoupit a ₧e na jeho sedaΦku se hned po₧ene dalÜφ z armßdy nejmΘn∞ dvaceti plachta°∙, p°ilßkan²ch jasn²m a sv∞₧φm dnem. Zßjemc∙ o lΘtßnφ bylo hodn∞, zatφmco v∞tro≥∙ mßlo. Jacka t∞Üilo, ₧e z∙stane naho°e nejmΘn∞ t°i Φtvrt∞ hodiny, dokud nep°ijde o v²Üku a nebude nucen p°istßt a p°edat v∞tro≥ n∞kterΘmu z novßΦk∙. On sßm lΘtal u₧ pßt²m rokem a pat°il v oddφlu k nejlepÜφm. Jednook² mezi slep²mi krßlem, °φkal si Jacek Φasto o svΘm postavenφ v plachta°skΘm klubu, kter² byl p°φliÜ chud² na to, aby sv²m Φlen∙m mohl zajistit ·Φast na v²znaΦn∞jÜφch sout∞₧φch a aby svoje piloty vybavil technikou srovnatelnou s ostatnφmi kluby.
Pot mu stΘkal po tvß°i i po zßdech. Jacek m∞l na sebe zlost, proto₧e se p°φliÜ "nabalil" a v kokpitu bylo jako v peci. Vedro ma°ilo jinak p°φjemn² zß₧itek z letu. Rozhodl se, ₧e ze sebe stßhne bundu a silnΘ plßt∞nΘ kalhoty. S bundou to bylo snadnΘ, n∞kolika pohyby ramen se zruΦn∞ vyvlΘkl z padßku a nacpal jej dozadu na druhou sedaΦku. Prostoru zde bylo velice mßlo. Jacek na chvφli p°eruÜil svlΘkacφ manΘvr a zkontroloval pohyb letounu, kter² stßle prudce stoupal.
Na cifernφku v²Ükom∞ru zahlΘdl letovou v²Üku sedm set padesßt metr∙. I bunda putovala za sedaΦku. Kalhoty mohl sundat jedin∞ v p°φpad∞, ₧e by si stßhl vysokΘ Ün∞rovacφ boty. Rozvßzal je tedy, uvolnil tkanice a pak je jednu po druhΘ doslova strhal z chodidel. Uvolnil opasek a zapoΦal se stahovßnφm kalhot. V²Üka osm set padesßt metr∙. Jedna nohavice byla zdolßna.
Polanski zkorigoval sm∞rovku, aby v∞tro≥ opisoval oblouk p°esn∞ji po obvodu stßle vφc se rozÜi°ujφcφho vzduÜnΘho "komφnu". V²Üka dev∞t set metr∙. Obzor se rozÜφ°il a zplacat∞l. Viditelnost byla vÜak i nadßle skv∞lß. V²Üka dev∞t set padesßt metr∙. Letoun se stabilizoval, tak₧e se Jacek mohl v∞novat druhΘ nohavici. èlo to ztuha, proto₧e tehdy byly modernφ velice ·zkΘ kalhoty, lp∞jφcφ tvrdoÜφjn∞ na l²tkßch i stehnech. Jacek zatßhl siln∞, aby dokonΦil stahovßnφ nohavice u₧ jen jedin²m trhnutφm. Noha se vymrÜtila a vykopla v²Ükovku. V²ÜkovΘ kormidlo strhlo p°φ∩ v∞tron∞ dol∙ ke st°emhlavΘmu letu. Doposud samovoln∞ stoupajφcφ letadlo se v m₧iku prom∞nilo jakoby v padajφcφ bombu. Koutek Jackova oka zaregistroval mimovoln∞ ukazatel v²Üky - byl v devφti stech osmdesßti metrech.
Polanski m∞°il metr devadesßt a vß₧il devadesßt p∞t kilogram∙, co₧ byla na plachta°e vßha zcela mimo°ßdnß. P°i volnΘm pßdu v∞tron∞ doÜlo k zßkonitΘmu fyzikßlnφmu procesu. T∞₧k² Polanski prorazil plexisklovou st∞nu kokpitu a nedobrovoln∞ opustil letoun. V∞tro≥ z∙stal nad nφm, kdy₧ dokonΦil nejprudÜφ Φßst lopingu a dostal se na chviliΦku do stoupajφcφ fßze. Polanski jej zahlΘdl vysoko nad sebou. Chladnokrevn∞ odhadl, ₧e z letounu vypadl asi v osmi stech metrech. Byl bez padßku a tedy i bez Üance. Rvav² proud vzduchu dokonΦil svlΘkacφ operaci. Kalhoty odlΘtly stejn∞ jako tren²rky a koÜile s dlouh²mi rukßvy.
Poslednφ opustily PolanskΘho pono₧ky. Byl nah² jako prst a nah² se vracel ke svΘmu Stvo°iteli. Na strach a hr∙zu nezbyl Φas. Bolet to nebude, pomyslel si. Pouze jej muΦilo pomyÜlenφ, ₧e nemß ₧ßdnou Üanci. V dosavadnφm ₧ivot∞ si v₧dy dokßzal poradit, pon∞vad₧ v ka₧dΘ zdßnliv∞ slepΘ uliΦce naÜel n∞jakou skulinu a um∞l se vysmeknout i ze slo₧it²ch situacφ. Halina, napadlo jej, bude mφt p°ed oΦima moje rozt°φÜt∞nΘ t∞lo. Co ze m∞ z∙stane? Placka bez kostφ... Odhadl, ₧e urazil u₧ polovinu vzdßlenosti. Dole m∞ jist∞ pozorujφ a zalykajφ se hr∙zou. Sotva jsem zaΦal ₧φt a jeÜt∞ jsem dohromady nic neu₧il... A mßma? Prßv∞ dnes rßno °φkala, ₧e se za m∞ bude modlit. ╪ekl jsem jφ, ₧e to je zbyteΦnΘ, ₧e modlitby nikdy nic nespravφ. Pane Bo₧e, copak ty bys m∞ dokßzal zachrßnit? V tΘto beznad∞jnΘ situaci?
Roztßhl ruce i nohy, aby stabilizoval sv∙j pßd. Padal jako zkuÜen² paraÜutista, v₧dy¥ m∞l za sebou patnßct seskok∙. Zem∞ se blφ₧ila, Polanski u₧ na nic nemyslel. Smrt byla tak blφzko, ₧e jejφ vidina vyhnala z hlavy vÜechny myÜlenky. Snad sto metr∙ p°ed "cφlem" stoΦil Jacek svoje nohy k zemi, trochu je pokrΦil a doÜiroka rozpa₧il ruce. Necht∞l, aby mu stehennφ kosti vnikly po nßrazu do b°icha. Bo₧e, zachra≥ m∞... °ekl si a hlavou mu bleskla vzpomφnka na tvß° matky, kdy₧ mu odpov∞d∞la: "B∙h ti v₧dycky pom∙₧e, kdy₧ mu uv∞°φÜ a kdy₧ si to zaslou₧φÜ." Co jinΘho mu v tuto chvφli zb²valo? Zßbleskem myÜlenky znovu poprosil Boha o pomoc, aby mu dop°ßl alespo≥ pocit bezbolestnΘ smrti. Poslednφch patnßct metr∙, zlomek vte°iny. ┌der a spojenφ se zemφ.
Jacka naÜli zabo°enΘho v m∞kkΘ hlφn∞. Äil, m∞l otev°enΘ oΦi, ale nemluvil. A₧ kdy₧ p°ijela sanitka s lΘka°em, kter² dßval pokyny, jak²m zp∙sobem vyprostit Jacka ze zem∞, v nφ₧ jeho t∞lo spoΦφvalo nejmΘn∞ ze dvou t°etin, pronesl: "B∙h m∞ zachrßnil." TΘho₧ nßzoru byli i lΘka°i z varÜavskΘ nemocnice, kam byl Jacek Polanski dopraven. ÄßdnΘ zlomeniny, pouze zanedbatelnΘ vnit°nφ zran∞nφ - natr₧enß slezina. Za Φtrnßct dn∙ byl Jacek z nemocnice propuÜt∞n...
JeÜt∞ n∞kolik let visely ve vchodech mnoha varÜavsk²ch kostel∙ fotografie rozesmßtΘho Jacka PolanskΘho se struΦnou informacφ o zßzraku, kter² se p°ihodil 25. Φervna 1966, kdy₧ B∙h vyslyÜel prosbu neÜ¥astnΘho mladφka a zachrßnil mu ₧ivot.
 

POH╪BEN ZAÄIVA

FyziologovΘ rezolutn∞ prohlaÜujφ, ₧e ₧ivoΦichovΘ nemohou existovat bez nep°etr₧itΘho okysliΦovßnφ krve. Pokud se kyslφk nedostane do tkßnφ, dochßzφ k jejich rychlΘmu odumφrßnφ a ke zkßze celΘho organismu. Bez p°φvodu kyslφku se tΘm∞° okam₧it∞ a nezvratn∞ poÜkozuje mozek a za svΘ berou i dalÜφ nervovß centra v mφÜe. JednoduÜe °eΦeno, p°estane-li Φlov∞k d²chat anebo se mu p°i vdechovßnφ nedostßvß kyslφku, smrt je neodvratnß...
B∞hem druhΘ sv∞tovΘ vßlky byly n∞kterΘ elitnφ jednotky SS pov∞°eny masakrovßnφm sest°elen²ch a zajat²ch spojeneck²ch letc∙. N∞mci se tak mstili za to, ₧e se spojenci odvß₧ili vzlΘtnout nad N∞mecko a bombardovat civilisty, aΦ oni sami s tφmto vzduÜn²m terorismem zaΦali hned na poΦßtku vßlky.
"A¥ i n∞meck² lid poznß na vlastnφ k∙₧i, ₧e N∞mecko vyhlßsilo vßlku celΘmu sv∞tu," °ekl Winston Churchill, britsk² ministersk² p°edseda, a nalΘhal na velenφ letectva, aby s bombardovßnφm n∞meck²ch m∞st neustßvalo. Churchill chystal otev°enφ druhΘ fronty v Normandii a pot°eboval k tomu rozlo₧it dosud optimistickou nßladu v n∞meckΘm t²lu. Denn∞ pak vzlΘtaly eskadry k noΦnφmu i dennφmu bombardovßnφ N∞mecka
a esesßci chystali sest°elen²m posßdkßm letadel krutou odvetu.
Dv∞ st∞ padesßt mu₧∙, vesm∞s podd∙stojnφk∙ a d∙stojnφk∙ britskΘ a americkΘ armßdy, se vydalo na ja°e roku 1944 na pochod smrti. Vlakem byli dopraveni z Nancy do Wiesbadenu a odtud pokraΦovali p∞Üky
sm∞rem ke Kolφnu nad R²nem. Zajatci se ocitli na vyv²Üeninßch Por²nskΘ b°idliΦnΘ vrchoviny, porostlΘ smφÜen²mi lesy. Panovalo zde ticho jako v hrob∞ a Üiroko daleko nestßl ani jedin² statek.
D∙stojnφk SS Konrßd Vogeltanz m∞l jasnΘ instrukce: obklφΦit zajatce, dovΘst je k opuÜt∞nΘmu mφstu, nechat je vykopat hromadn² hrob pod zßminkou, ₧e kopou protitankov² p°φkop, potΘ v∞zn∞ zmasakrovat, zahßzet hlφnou a hromadnΘ poh°ebiÜt∞ osßzet stromy a zelenφ. "ZamΘst stopy," zn∞la ·stnφ instrukce.
Dv∞ st∞ padesßt Brit∙ a AmeriΦan∙ m∞lo padnout za ob∞¥ bezmocnΘmu hn∞vu n∞meck²ch pohlavßr∙, kter² v jejich duÜφch rostl u₧ od stalingradskΘ porß₧ky.
Vogeltanz byl zkuÜen² katan s praxφ z Ukrajiny, kde v mladickΘ horlivosti °ßdil jako zloduch utr₧en² z °et∞zu. ZdejÜφ terΘn znal velice dob°e, v₧dy¥ pochßzel z nedalekΘho Kolφna. Vybral vhodnΘ mφsto a na°φdil rozbφt tßbor. Zajatci po sob∞ vyplaÜen∞ pokukovali. V∞tÜinou tuÜili, co je Φekß, avÜak p°iznat si to zcela otev°en∞ se odvß₧il jen mßlokdo. Snad vskrytu duÜe doufali, ₧e se esesßci neodvß₧φ poruÜit ₧enevskou konvenci o vßleΦn²ch zajatcφch tak barbarsk²m zp∙sobem. Doufali vÜak marn∞.
╚ty°i t∞₧kΘ kulomety mφ°ily na kopßΦe, kte°φ si hloubili mφsto svΘho poslednφho odpoΦinku. Vogeltanz mazan∞ rozd∞lil zajatc∙m za dobrou prßci cigarety, jednalo se o p°φd∞l, kter² dostßvali na cel² t²den n∞meΦtφ vojßci. N∞kte°φ zajatci se v tu chvφli zklidnili. Co₧pak by nßm N∞mci rozdali tolik vzßcn²ch cigaret, kdyby nßs s nimi cht∞li zahrabat? ╪φkali si.
Dne 15.kv∞tna p°esn∞ v Üestnßct hodin byl "protitankov² zßtaras" dokonΦen. KopßΦi nastoupili do °ady a chystali se k odchodu. Provedli hlßÜenφ, odpoΦφtßnφ a se°azenφ do pochodovΘho ·tvaru. Mnoh²m se ulevilo, u₧ bylo tΘm∞° jistΘ, ₧e budou mφt ono podivnΘ mφsto za zßdy. Vtom vÜak ze Φty° stran zarachtaly kulomety a BritovΘ s AmeriΦany padali houfn∞ jako mouchy.
N∞kte°φ z nich dopadli rovnou na dno jßmy, jinφ klesli nedaleko nφ. Padesßt Üedesßt nejsrdnat∞jÜφch se rozprchlo na vÜechny sv∞tovΘ strany. ╚φhali na n∞ esesßci se samopaly a st°φleli je jednoho po druhΘm jako zajφce. VÜichni u₧ padli k zemi. Vogeltanz na°φdil spoΦφtat mrtvoly. Nechyb∞l ani jedin² mu₧. Ti, kte°φ se jeÜt∞ zmφtali po zp∙soben²ch zran∞nφch, byli dorß₧eni v²st°ely do hlavy. UΦin∞nß lidskß jatka.
Dva dny trvalo, ne₧ Φty°icet esesßk∙ zahladilo stopy a oblo₧ilo hrob travnat²mi drny. Prostor poh°ebiÜt∞ byl nahusto osßzen smrΦky a borovicemi. Kdy₧ Vogeltanz po dvou dnech opouÜt∞l mφsto hromadnΘ vra₧dy, zß°il spokojenostφ. Za perfektn∞ spln∞n² ·kol ho Φekalo pov²Üenφ. Za t²den Φi dva se na hrob∞ zazelenß trßva a nikoho nenapadne, ₧e pod dvoumetrovou vrstvou hlφny spφ sv∙j v∞Φn² sen Φtvrt tisφce spojeneck²ch vojßk∙.
P∞t dn∙ po odchodu N∞mc∙, 22. kv∞tna 1944, se rov, na n∞m₧ vskutku u₧ rostla sv∞₧φ trßva, otev°el. Nejprve se nad poh°ebnφm mφstem objevila ruka, pak druhß, po nich se vysunula hlava a b∞hem dalÜφch dvou t°φ hodin se z hrobu vyhrnulo celΘ t∞lo. StraÜliv∞ umazan²m mu₧em, kter² se znovu objevil na sv∞t∞, byl podporuΦφk Andrew Jonson, jedenadvacetilet² rodßk z Kalifornie.
Jedna ze st°el jej zasßhla do nohy, druhß mu prost°elila hrudnφk a zasßhla plφce. Jonson netuÜil, za jak dlouho se probral z bezv∞domφ, od poΦßtku si vÜak byl jist, ₧e le₧φ v hrob∞ a musφ se proto dostat nahoru a uniknout straÜlivΘmu osudu poh°benΘho za₧iva.
SlyÜel, jak se katanΘ hlasit∞ bavφ, a cφtil, jak vzr∙stß tφha vrÜenΘ hlφny. Umφral spφÜe hr∙zou ne₧ nedostatkem vzduchu. Zdßlo se mu, ₧e snad ani ned²chß. Milimetr za milimetrem vytvß°el okolo sebe nepatrn² prostor, aby mohl pohnout rukou, pak druhou, a poodhrnout pod sebe n∞kolik gram∙ hlφny. Z°ejm∞ vφc jak sto dvacet hodin pracoval na svΘm osvobozenφ, ne₧ koneΦn∞ spat°il dennφ sv∞tlo.
"Nemo₧nΘ!" k°iΦeli pochybovaΦi. "Zßzrak!" volali jasnoz°ivφ. Ano, nepochybn∞ zßzrak. A to jeÜt∞ nebyl konec onoho pozoruhodnΘho zßpolenφ o ₧ivot. Jonson se v noci skr²val a ve dne se plazil na zßpad. Po t°iceti dnech p°eÜel hranice a skryl se u jednoho francouzskΘho sedlßka.
Andrew Jonson sv∞dΦil v roce 1946 jako korunnφ sv∞dek u norimberskΘho soudu proti Vogeltanzovi, bledΘmu jako mrtvola. Vogeltanz byl odsouzen k smrti a ihned po vynesenφ verdiktu ob∞Üen. Kapitßn Andrew Jonson si vymohl svou ·Φast p°i vykonßnφ rozsudku. Tvrdil p°itom, ₧e se dφvß na kata oΦima dvou set padesßti popraven²ch kamarßd∙.
Jakmile se smyΦka stßhla okolo krku odsouzenΘho a zabrßnila tak p°φstupu kyslφku do plic, Vogeltanz byl okam₧it∞ mrtev. LΘka°, kter² poslΘze ohledal popravenΘho a podepsal ·mrtnφ protokol, to oznaΦil za zcela p°irozenΘ.
MUÄ ZALIT▌ V BETONU
Palermo na Sicφlii dne 27. Φervence 1964. Hork² den, v n∞m₧ se lidΘ schovßvali pod balustrßdami kavßrniΦek a za ₧aluziemi sv²ch dom∙. Äßr je vÜak dostihl vÜude. Meteorologickß stanice ve m∞st∞ zaznamenala v pravΘ poledne teplotu t°iaΦty°icet stup≥∙ Celsia. TuristΘ lapali bezmocn∞ po dechu v hotelov²ch pokojφch, motory klimatizaΦnφch za°φzenφ Üustily, provoz na m∞stsk²ch ulicφch tΘm∞° ustal. Äßdnß Φinnost nem∞la v tomto vedru smysl a ka₧d² pachtφcφ se obchodnφk vyhlφ₧el sm∞Ün∞.
╚etnickß stanice sφdlila ve starΘ budov∞ z ÜestnßctΘho stoletφ, dßvn² obchodnφk s vφnem ji vystav∞l z kamen∙ a vybavil ji obrovsk²m sklepem, v n∞m₧ si v tuto chvφli hov∞l policejnφ d∙stojnφk Luigi Pareze. Sed∞l na ₧idli a vy°izoval telefonßty, spojovanΘ sem ·st°ednou v p°φzemφ. Ve slu₧b∞ byl u₧ dva dny, od chvφle, kdy se zaΦaly ·°edn∞ poh°eÜovat Φty°i osoby.
Otec, syn a dva bratranci Cromovi - spolumajitelΘ firmy importujφcφ na Sicφlii praΦky, ledniΦky, televizory a dalÜφ vymo₧enosti do domßcnostφ. Zmizeli sice p°ed Φty°mi dny, 23. Φervence veΦer, ale rodin∞ trvalo jeÜt∞ dva dny, ne₧ nahlßsila jejich zmizenφ. Mu₧i spoleΦn∞ cestovali v mercedesu °φzenΘm Michaelem Cromou, synem ÜΘfa firmy, kter² sßm sed∞l na mφst∞ spolujezdce. Mu₧i vyjeli odpoledne z Taorminy a dom∙ u₧ nedorazili. Sv∞dkovΘ z Taorminy podali o jejich odjezdu sv∞dectvφ.
Kapitßn Pareze si ned∞lal iluze o tom, ₧e by se n∞kde zatoulali a p°φpadn∞ zpili a ₧e dom∙ dorazφ s n∞kolikadennφm zpo₧d∞nφm. Policista si byl naprosto jist, ₧e vÜichni Φty°i mu₧i jsou mrtvi. P°em²Ülel pouze o tom, zda najde jejich mrtvoly a zda se mu poda°φ usv∞dΦit jejich vrahy. MyÜlence, ₧e by se mu poda°ilo dostat pachatele za m°φ₧e, se hlasit∞ zasmßl.
Nechal proΦesat pob°e₧φ a hledat mercedes, kter² p°ece n∞kde musel b²t, pokud se snad auto nepropadlo do zem∞. V∙z byl tmavozelen², obrovskß kßra, jak ji charakterizovala panφ Cromovß, man₧elka ÜΘfa zmφn∞nΘ firmy a matka dvou zmizel²ch. Pareze ocenil, ₧e si ned∞lala iluze a p°iÜla rovnou ve smuteΦnφm ·boru. Policii nevyhledala proto, aby jφ zatkla vinφky, ale aby naÜla mrtvoly jejφch blφzk²ch. Pareze ji bedliv∞ pozoroval a doÜel k nßzoru, ₧e trpφ zßduchou Φi jin²mi dechov²mi obtφ₧emi.
Zazvonil telefon, hodiny ukazovaly 13,05. Kapitßn vyslechl zprßvu a odhodil sluchßtko. Jeho d₧φp nßsledovan² t°emi uzav°en²mi vozy vyjel z Palerma a zamφ°il k Marsale. Po Üesti kilometrech jφzdy odboΦila auta na cestu vedoucφ k betonßrce bratr∙ Taskov²ch. Brat°i se nedßvno pustili do riskantnφ hry na burze a po ne·sp∞Üφch byli nuceni prosperujφcφ betonßrku zatφ₧it hypotΘkou, kterß nakonec propadla bance. Jeden z bratr∙ se zast°elil, druh² propustil d∞lnφky a p°ipravoval podnik k p°edßnφ novΘmu majiteli.
Tmavozelen² mercedes tu stßl prost°φlen² jako °eÜeto. Z°ejm∞ byl na dßlku ost°elovßn z n∞kolika automatick²ch zbranφ, ani₧ by pasa₧Θ°i uvnit° automobilu ·tok oΦekßvali. Drßhy st°el konΦily ve voze,
Cromovi z°ejm∞ palbu neop∞tovali. ZaskoΦila je a zastihla nep°ipravenΘ.
Po kratiΦkΘ obhlφdce si byl Pareze jist, ₧e v∙z sem byl dopraven v ·trobßch velikΘho nßkladnφho automobilu, kam byl vta₧en navijßkem. Druh² navijßk, tvo°φcφ souΦßst za°φzenφ betonßrky, vyvlekl poniΦen² mercedes ven. St°elba se odehrßla na jinΘm mφst∞, co₧ ovÜem pro tuto chvφli nebylo nijak d∙le₧itΘ. Mezi haldami pφsku vyhrabali vrahovΘ zhruba p∙l metru hlubokΘ "hnφzdo", do n∞ho₧ ulo₧il mrtvoly zast°elen²ch. Je°ßb nad n∞ snesl vanu s d∙kladn∞ namφchan²m betonem a zalil neÜ¥astnφky vrstvou silnou asi dvacet p∞t centimetr∙. VrahovΘ se nepokouÜeli zahladit stopy po svΘm hr∙znΘm Φinu, poprava m∞la b²t z°ejm∞ varovßnφm pro zbytek Cromova klanu. Dv∞ma mrtv²m vykukovala z tΘto p°φÜernΘ betonovΘ placky chodidla, obutß v bezvadn²ch mokasφnßch. T°etφmu mu₧i Φouhala z betonovΘ masy ruka, na nφ₧ byly upevn∞ny fungujφcφ hodinky. Chodidla podlΘhala zkßze a vydßvala hnilobn² zßpach. Nikdo se tomu nedivil, v₧dy¥ byla vystavena t°φap∙ldennφmu ₧ßru subtropickΘho slunφΦka.
Pareze p°istoupil k vyΦuhujφcφ ruce a bedliv∞ ji pozoroval. Nezavßn∞la, i kdy₧ do nφ slunce prudce peklo. Sklonil se, pak poklekl a zblφzka k ruce p°iΦichl. Strnul. Neucφtil hnilobn² zßpach. Po krßtkΘm zavßhßnφ se ruky dotkl a °ekl: "Zßzrak. Tenhle chlap ₧ije!"
Za hodinu dorazili kamenφci s dlßty a pneumatick²m kladivem. P°ijely poh°ebnφ vozy, ale i sanitka s lΘka°em a kyslφkov²m p°φstrojem. Za dalÜφch devadesßt minut byla z betonu nahrubo vyproÜt∞na Φßst tvß°e prvnφho mu₧e, Michaela Cromu, jeho₧ ruka s tikajφcφmi hodinkami jako by podn∞covala zachrßnce k v∞tÜφmu ·silφ a souΦasn∞ k obez°etnosti. Kamenick² mistr se p°irozen∞ zam∞°il na Michaelovu hlavu. Se sekßnφm zapoΦal odspodu, kam se podhrabal ze strany pφskovΘho podlo₧φ a kde byla betonovß placka nejslabÜφ, asi p∞ticentimetrovß. Odtud vydlabal otvor a dßle ho rozÜi°oval. Od Michaelovy hlavy odpadßvaly kusy naprosto zatvrdlΘho betonu i s jeho vlasy. Dlßto, jeho₧ ·dery byly vedeny odspoda podΘl Michaelova krku, odrazilo koneΦn∞ Φßst silnΘ betonovΘ krusty z jeho ·st. Michael byl v bezv∞domφ. Zßchrann²ch pracφ se nynφ chopili p°φtomnφ lΘka°i. Odmφtli ztrßcet Φas dalÜφmi "jemn∞jÜφmi" kamenick²mi zßsahy. PneumatickΘ kladivo odsekalo Michael∙v betonov² "skafandr" od monolitu dalÜφch, nepochybn∞ mrtv²ch spoleΦnφk∙. Betonov² kvßdr, v n∞m₧ mladφk v∞zel, vß₧il asi t°i a p∙l metrickΘho centu a jen st∞₧φ se veÜel na podlahu sanitky.
Odstra≥ovßnφ dalÜφ Φßsti betonovΘho obalu probφhalo ve spoluprßci kamenφk∙ i lΘka°∙ v palermskΘ nemocnici a zabralo jeÜt∞ cel² t²den. Nejobtφ₧n∞jÜφ bylo sejmutφ celΘ Michaelovy "posmrtnΘ masky" z obliΦeje, nejjednoduÜÜφ bylo odstran∞nφ betonu z t∞la pokrytΘho obleΦenφm. LΘka°i vpravili mezi Michaelovu k∙₧i a krustu sm∞s olej∙ a hojivΘ vazelφny, aby p°i odstra≥ovßnφ betonovΘ slupky nebyly poÜkozeny rty, vφΦka, oΦi a uÜi.
Michael byl st°elen do hrudnφku, st°ela proÜla plφcemi, ani₧ by zp∙sobila zßva₧n∞jÜφ Ükody. Vnit°nφ krvßcenφ z°ejm∞ b∞hem hodiny samovoln∞ ustalo. Druhß kulka mu prost°elila koleno. Bolest v kolennφm kloubu zbavila pravd∞podobn∞ mladφka v∞domφ. Vrazi jej vytßhli v betonßrce z mercedesu, vhodili do pφsku a nezkoumali, zda ₧ije. Byli si jisti, ₧e samopalnφci odvedli dobrou prßci, co₧ byla naprostß pravda v p°φpad∞ t°φ dalÜφch mu₧∙. Ka₧d² z nich byl zast°elen nejmΘn∞ p∞tkrßt, jak potvrdil i pitevnφ nßlez. èirokß barevnß kravata zast°ela p°i poh°bφvßnφ do betonovΘho hrobu nßhodn∞ Michaelova ·sta a nos, tak₧e beton nevnikl do d²chacφch orgßn∙ a vytvo°il nepatrnΘ skulinky. Beton, jφm₧ vrahovΘ zalili svoje ob∞ti, byl velice hust². Na ostrΘm slunci okam₧it∞ zatvrdnul a prudk² ₧ßr nßsledujφcφho dne v n∞m stvo°il mikroskopickΘ pukliny.
Michael byl po celou dobu strßvenou v betonovΘm v∞zenφ naÜt∞stφ v bezv∞domφ. Spot°eba kyslφku, kter² mohl teoreticky prochßzet mikroskopick²mi p≤ry v betonu, musela b²t zcela nepatrnß. Kdyby se probral k v∞domφ a uv∞domil si, v jakΘ situaci se nachßzφ a jedinkrßt by se v hr∙ze nadechl, nepochybn∞ by se okam₧it∞ zalkl, jak se domnφvali n∞kte°φ lΘka°i, ve snaze najφt p°ijatelnΘ vysv∞tlenφ mladφkova neuv∞°itelnΘho p°e₧itφ. Jinß skupina lΘka°∙ vÜak prohlaÜovala, ₧e jde o nepochybn² zßzrak, proto₧e podle jejich nßzoru nemohly mikroskopickΘ trhlinky v betonu profiltrovat tΘm∞° ₧ßdn² vzduch, nato₧ mno₧stvφ kyslφku pot°ebnΘ k ₧ivotu devadesßtikilovΘho mu₧e, by¥ nalΘzajφcφho se v bezv∞domφ.
Michael Croma se probral k ₧ivotu a₧ po dalÜφch t°ech dnech. Pamatoval se pouze na st°elbu neznßm²ch mu₧∙, schovan²ch za skalami. St°φleli k°φ₧em z obou stran, tak₧e posßdka vozu nem∞la v∙bec ₧ßdnou Üanci a nezmohla se ani na to, aby sßhla po sv²ch osobnφch zbranφch. Bolest v kolen∞ jej zbavila v∞domφ, z n∞ho₧ se probral a₧ na nemocniΦnφm l∙₧ku.
NovΘ sv∞tlo do rozep°φ mezi stanovisky odbornφk∙ vrhla a₧ Michaelova matka. Bylo to vÜak sv∞tlo tajemnΘ a ve sv²ch d∙sledcφch p°φpad paradoxn∞ zatem≥ujφcφ, vytvß°ejφcφ z celΘ udßlosti nevysv∞tlitelnou zßhadu, ne-li p°φmo zßzrak. Panφ Cromovß toti₧ vypov∞d∞la p°ed vyÜet°ujφcφm soudcem Andreottou a kapitßnem Parezem: "Odpoledne 23. Φervence okolo ÜestnßctΘ hodiny jsou pocφtila, ₧e se s m²mi drah²mi n∞co stalo. Byla jsem si naprosto jista, ₧e m∙j man₧el zem°el, ale ₧e m∙j syn Michael ₧ije, i kdy₧ se nachßzφ ve straÜnΘm postavenφ. M∙j neklid p°erostl v hrozivou jistotu. Asi v p∞t hodin se m∞ zmocnila zßducha. Doslova jsem lapala po dechu a dusila jsem se. JeÜt∞ nikdy jsem podobnΘ obtφ₧e nepocφtila. Napadlo m∞, ₧e se o mne pokouÜφ infarkt. LΘka°e jsem vÜak zatφm nevolala, cht∞la jsem Φekat doma na osudovou zprßvu.
Celou noc jsem se svφjela bolestφ pochßzejφcφ od zßduchy. P°edklonila jsem se a d²chala jsem velice zhluboka jako p°i d∙kladnΘm dechovΘm cviΦenφ, jedin∞ tak se mi ulevilo. Rßno moje dcery p°ivolaly doktora Luigiho a ten mi brzy nato p°ivezl bombu s kyslφkem. Znateln∞ se mi ulehΦilo, cφtila jsem se lΘpe, ale byla jsem nucena ka₧dou druhou Φi t°etφ hodinu nasazovat si kyslφkovou masku. Zßducha m∞ opustila a₧ 27. Φervence odpoledne, kdy byl nalezen Michael..."
Zßzrak? Mo₧nß. JistΘ je, ₧e Michaelovo koleno bylo nav₧dy neohebnΘ. Michael byl nucen nauΦit se ch∙zi o berlφch. Po Üestim∞sφΦnφ rehabilitaci ve Üv²carskΘm Lausanne, kde jej hlφdali policistΘ i soukromß agentura, byl zast°elen neznßmou osobou na palermskΘm letiÜti okam₧it∞ po svΘm nßvratu. Kulku neznßmΘho vraha nedokßzala tentokrßt zastavit u₧ ani zßzraΦnß p°edtucha Michaelovy matky, kterß za svΘho syna p°ed p∙l rokem na dßlku d²chala a dopravovala do jeho krevnφho ob∞hu neznßmou cestou ₧ivotadßrn² kyslφk, jak to Φinila u₧ jednou, kdy₧ svΘho jeÜt∞ nenarozenΘho synka nosila pod srdcem. Zßzraky se toti₧ neopakujφ...
 

┌NIK ZE SP┴R┘ INKVIZICE

èpan∞lskß inkvizice Suprema, onen cφrkevnφ soud, poskytujφcφ neblah² p°φklad inkviziΦnφm tribunßl∙m v celΘ Evrop∞ svou krutostφ a nesmi°itelnostφ, mß na sv∞domφ nejmΘn∞ milion upßlen²ch a dalÜφ miliony zmrzaΦen²ch a muΦen²ch lidφ. Jeho p∙sobenφ p°ineslo potoky slz, krve a mo°e lidskΘho utrpenφ.
P°φΦina n∞kolik set let trvajφcφho °ßd∞nφ cφrkevnφho soudu je z dneÜnφho pohledu jednoduchß. Inkvizito°i cht∞li naplnit stßtnφ i cφrkevnφ pokladnu majetkem muΦen²ch a upalovan²ch ob∞tφ, zφskat svrchovanou moc nad poddan²mi a vyhubit etnickΘ menÜiny, kterΘ p°edstavovali ve èpan∞lsku zejmΘna ₧idΘ a MaurovΘ. Je vφce ne₧ pravd∞podobnΘ, ₧e o Φistotu vφry p°φliÜ nikomu neÜlo. Ta byla pouhou rouÜkou halφcφ barbarskΘ nßsilφ a nekontrolovanΘ vyhlazovßnφ bezmocn²ch.
V roce 1482 jmenoval pape₧ Sixtus IV. n∞kolik nov²ch inkvizitor∙ ve èpan∞lsku, mezi nimi₧ se poprvΘ zaskv∞lo takΘ jmΘno dominikßnskΘho mnicha Tomßse Torquemady, zpov∞dnφka Üpan∞lskΘho krßlovskΘho man₧elskΘho pßru. V roce 1483 se Torquemada stal velk²m inkvizitorem, jmenovan²m p°φmo pape₧skou kuriφ, kterß tak v jeho osob∞ zφskala ve
èpan∞lsku p°esv∞dΦenΘho a oddanΘho stoupence, jeho₧ prost°ednictvφm mohla cel²ch osmnßct let likvidovat vÜechny svoje nep°ßtele.
Katalßnsk² statkß° Juan Jimenez, vlastnφcφ dva tisφce hektar∙ ·rodnΘ p∙dy, pochßzel z rodiny s ₧idovsk²mi p°edky. Jeho d∞d se vÜak dal ze strachu p°ed inkvizicφ pok°tφt, aby zachrßnil rodinn² majetek a ₧ivoty sv²ch blφzk²ch. Dostal se tak do kategorie "nov²ch k°es¥an∙" - marrßn∙. Marrßni z∙stßvali trvale v zornΘm poli cφrkve a zejmΘna inkvizice a velice Φasto se z nich rekrutovaly ΦetnΘ ob∞ti represßliφ. Suprema je oznaΦovala za tajnΘ, a tudφ₧ velice nebezpeΦnΘ ₧idy. ÄidΘ byli nejd°φve nßsilφm donuceni z°φci se svΘ vφry, a kdy₧ to uΦinili, byli pronßsledovßni o to vehementn∞ji pod zßminkou, ze se vφry z°ekli jen naoko.
Jimenez m∞l krßsnou dceru Isabelu, vysokou Ütφhlou a graciΘznφ dφvku. Zbo₧nou, chytrou a vzd∞lanou. A a₧ p°φliÜ ₧ßdoucφ. Od nßpadnφk∙ se p°evelice vzdalovala krßsou, majetkem a nep°φstupnostφ. V Φervnu 1490 prob∞hl v Avile proces s marrßny, kte°φ p°ipravovali "spiknutφ" proti k°es¥anstvφ. Po tomto procesu skonΦily stovky obvin∞n²ch na hranici. D∙vodem pro toto novΘ pronßsledovßnφ bylo ·dajnΘ ritußlnφ zavra₧d∞nφ k°es¥anskΘho dφt∞te. Torquemada zorganizoval masovΘ represßlie a penφze se do cφrkevnφ i krßlovskΘ pokladny jen hrnuly. Ost°φ₧φ zrak velkΘho inkvizitora brzy padl i na Jimenez∙v prosperujφcφ velkostatek. Zßminka k obvin∞nφ se nemusela hledat dlouho. Cφrkevnφ soud m∞l v dr₧enφ n∞kolik pßdn²ch "d∙kaz∙" proti Jimenezov∞ rodin∞ - hrst anonymnφch dopis∙. Torquemada vÜak lstiv∞ neza·toΦil p°φmo na Jimeneze, ale volil cestu oklikou a obvinil jeho krßsnou, chytrou a zbo₧nou dceru. Ob₧aloba proti nφ byla prostinkß, ·dajn∞ se kdysi pousmßla, kdy₧ se hovo°ilo o neposkvrn∞nΘm poΦetφ Panny Marie.
Isabela skonΦila ve v∞zenφ, kde to s nφ katanΘ zkouÜeli dva m∞sφce po dobrΘm. Necht∞li nic vφc, ne₧ aby se p°iznala. Isabela v∞d∞la, ₧e jejφ p°iznßnφ povede k p°φmΘmu ·toku proti jejφm bratr∙m, otci, celΘ rodin∞ a rodinnΘmu majetku. MlΦela a svoji vinu kategoricky popφrala. VyÜet°ovatel napsal Torquemadovi, ₧e Isabela je zvlßÜ¥ rafinovanß a zatvrzelß kacφ°ka. Velk² inkvizitor odpov∞d∞l, a¥ ji tedy vystavφ muΦenφ.
Kacφ°i obvin∞nφ Supremou nem∞li valnΘ vyhlφdky na mo₧nost vyklouznutφ z jejφch spßr∙. Bud se p°iznali, tφm se smφ°ili s cφrkvφ a mohli b²t p°ed upßlenφm milosrdn∞ uÜkrceni, anebo zapφrali a tφm prokßzali, ₧e jsou zvlßÜ¥ zatvrzel²mi odp∙rci cφrkve - v tomto p°φpad∞ byli upßleni p°i autodafΘ za₧iva. Torquemada napsal k Isabelin∞ p°φpadu: "Je t°eba p°esv∞dΦovat, ale jak °ekl sv.Isidor, koho nevylΘΦφÜ lßskou, toho vylΘΦφÜ bolestφ.." Isabelu tedy muΦili. P°esto dßl mlΦela, proto₧e byla odvß₧nß, odhodlanß a byla si v∞doma, ₧e pouze v jejφ vytrvalosti spoΦφvß zßchrana celΘ rodiny. KatanΘ zkouÜeli vÜechny mo₧nΘ zp∙soby muΦenφ vΦetn∞ pßlenφ ohn∞m, ale dφvku nezlomili. Torquemada tedy na°φdil zkouÜku vodou, kterß spoΦφvala ve svßzßnφ obvin∞nΘho do kozelce, jeho zatφ₧enφ desetikilov²m kamenem a vhozenφ do hlubokΘ vody. Pokud kacφ° nevyplaval, byl to d∙kaz o jeho vin∞. Pokud by snad vyplaval, mohl inkvizitor konstatovat, ₧e je obvin∞n² bez viny. Nenφ t°eba zd∙raz≥ovat, ₧e za n∞kolik stoletφ u₧φvßnφ tΘto spolehlivΘ a "objektivnφ" zkouÜky se nepoda°ilo vyplavat nikomu, tak₧e si vÜichni utonulφ odnesli na v∞Φnost pßdn² cejch viny. Kupodivu Isabela, kterß byla svr₧ena z Φlunu do hlubokΘ vody p°ed oΦima stovek sv∞dk∙, zßzraΦn∞ vyplavala a dr₧ela se na hladin∞ s rukama i nohama spoutan²ma dozadu. K cest∞ ke dnu ji nep°im∞l ani sedmnßctikilov² balvan, p°ivßzan² k jejφmu ·tlΘmu pasu. Stal se nevφdan² zßzrak. DφvΦina bledß a zmuΦenß tvß° sm∞°ovala k nebi a podle oΦit²ch sv∞dk∙ se dokonce usmφvala.
KatanΘ sk°φpali zuby. Celou p∙lhodinu vyΦkßvali, ₧e se snad dφvka p°ece jen utopφ a oni hned nato zatknou Jimeneze i jeho syny. ZatykaΦe a obvin∞nφ m∞li v kapse, Φekali jen na to, a₧ dφvΦina smrt poskytne korunnφ "d∙kaz". Dφvka vÜak setrvßvala bez jedinΘho pohybu na hladin∞. ObΦanΘ shromß₧d∞nφ na b°ehu jezera zßhy zφskali kurß₧, nabrali dech a zaΦali k°iΦet:
"B∙h projevil svoji v∙li a uΦinil zßzrak..." Katovi pacholci dostali pokyn, aby dφvku vylovili. Dav provolßval slßvu bo₧φmu ·radku a padl na kolena. Mφstnφ inkvizitor neztratil hlavu, nechal Isabelu po vyta₧enφ z vody rozvßzat a po₧ehnal jφ. V∞d∞l, ₧e zßzrak byl a₧ p°φliÜ z°ejm² a rad∞ji se jej neodvß₧il zpochybnit. Torquemada jeho rozhodnutφ pozd∞ji pφsemn∞ potvrdil.
B∞hem svΘ dlouhΘ osmnßctiletΘ inkvizitorskΘ kariΘry upßlil Torquemada za₧iva 10 220 ob∞tφ a 6 860 jich upßlil symbolicky po jejich smrti, kdy₧ obvin∞nφ nevydr₧eli muΦenφ anebo kdy₧ se p°iznali a byli p°ed upßlenφm "milosrdn∞" uÜkrceni, a zabavil majetek 114 400 rodin. Na koho ukßzal prstem, ten neunikl hroznΘmu osudu, v₧dy¥ podle H. Longfellowa:
"M∞l v sob∞ posedlost ∩ßbla a jed hada
velk² inkvizitor Torquemada."
Pouze jedinß ob∞¥ mu proklouzla mezi prsty dφky nepochybnΘmu zßzraku, kter² nem∞l nikdy p°edtφm ani potom na celΘm sv∞t∞ obdoby: Isabela Jimenezovß, Φistß, odvß₧nß a vytrvalß dφvka.

PODIVN┴ UD┴LOST NA BALATONSK╔M JEZE╪E

St°edoevropanΘ jezdφvali v dobßch, kdy se mezi nimi a zßpadnφ Evropou roztahovala nemilosrdnß ₧eleznß opona, k Balatonu neboli k BlatenskΘmu jezeru, kterΘ se rozklßdß jihozßpadn∞ od BudapeÜti, poblφ₧ Bako≥skΘho lesa a letoviska VeszprΘm. Trßvili tady p°φjemnou dovolenou v nespoΦetn²ch kempech a chatov²ch osadßch, a navφc se zde setkßvali s chudÜφmi RakuÜany Φi zßpadnφmi N∞mci, pro n∞₧ bylo JaderskΘ mo°e p°φliÜ daleko anebo kte°φ prost∞ Balaton a jeho okolφ pova₧ovali za krajinu, je₧ jim byla uÜitß rovnou na t∞lo.
Mezi v²chodon∞meck²mi turisty, kte°φ sem zajφ₧d∞li ve sv²ch trabantech, se ka₧doroΦn∞ objevil i penzionovan² uΦitel matematiky, pan Walter Longheim z Drß₧∩an.
Balaton je m∞lkΘ jezero, avÜak pro svou rozlohu vnukßvß mnoh²m dojem mo°e. M∙₧ete krßΦet stovky metr∙ od b°ehu k onomu vzdßlenΘmu ml₧nΘmu obzoru, ani₧ byste se zano°ili do vody vφce jak po pßs. M∞lkost je tφm nejcharakteristiΦt∞jÜφm rysem Balatonu.
Pan Walter Longheim byl vdovec a jeho cesty na dovolenou byly vlastn∞ ka₧doroΦnφ vzpomφnkovou poutφ za minul²mi Ü¥astn²mi okam₧iky, je₧ u Balatonu kdysi pro₧φval se svou drahou a milovanou man₧elkou Gerdou (1912-1983) b∞hem poslednφch dvaceti let spoleΦnΘho ₧ivota. Dlu₧no vÜak °φci, ₧e dovolenkovΘ pout∞ k Balatonu nebyly pro Longheima ₧ßdnΘ Üestit²dennφ vzpomφnkovΘ tryzny, ale naopak se mu stßvaly mßlem dv∞ma m∞sφci skvostnΘho vzpomφnßnφ na minulost, smφchanΘho zde s novou realitou, kterou tvo°ilo p°edevÜφm jeho rannφ ryba°enφ a v²lety na malΘm vratkΘm Φlunu.
Longheim p°ijφ₧d∞l do VeszprΘmu v₧dy poΦßtkem srpna a pob²val zde a₧ do t°etφ dekßdy zß°φ. Bydlel v pronajatΘm pokoji rodinnΘho domku Horvßthov²ch, s nimi₧ se brat°il mßlem u₧ p∞tadvacet let. Horvßth byl n∞kdejÜφ horthyovsk² d∙stojnφk a Longheim byl zase b²val²m d∞lost°eleck²m d∙stojnφkem wehrmachtu, co₧ je sice pro p°ßtelstvφ historicky vzato d∞sivΘ, ale ob∞ma mu₧∙m to tak nep°ipadlo a naopak je to dosti sblφ₧ilo, proto₧e po pßdu faÜismu v Ma∩arsku i v N∞mecku ₧ili poslΘze mnoho let ve spoleΦn²ch antifaÜistick²ch pom∞rech. Jen₧e co na tom? Oba mu₧i toti₧ dob°e v∞d∞li, ₧e byli za vßlky pouze mal²mi koleΦky, kterß se toΦila v obrovskΘm spoleΦenskΘm soukolφ, je₧ rozbilo napadr¥ nejen odv∞kΘ evropskΘ po°ßdky, ale i vφru, kterou lidstvo p°edtφm chovalo v rozum Φlov∞ka...
Pokoj pronajat² od Horvßthov²ch p°ipomφnal veÜker²m sv²m p°φsluÜenstvφm minulΘ sou₧itφ n∞kdejÜφch man₧el∙ Longheimov²ch, kte°φ se cel² ₧ivot nesmφrn∞ milovali. Man₧elskΘ postele, p°φbornφk, malß kuchy≥ka, vyrudlΘ zßv∞sy na oknech, nßdobφ, kterΘ otloukly celΘ generace neopatrn²ch turist∙, potrhanΘ zßclonky a sk°φ≥, kterß neÜla uzamknout a v₧dy v noci, kdy₧ se ochladilo, se s nesmφrn²m vrzßnφm sama otevφrala.
Longheim nebyl v mlßdφ ₧ßdn² puritßn. Pozd∞ji p°iznal, ₧e byl svΘ man₧elce vφce ne₧ jen n∞kolikrßt nev∞rn², ale to se pr² stßvalo jeÜt∞ v dob∞, kdy se cφtil jako bou°livßk a p°itahoval svou mladistvou vizß₧φ i velice mladΘ a zajφmavΘ ₧eny. Po svΘ padesßtce vÜak u₧ se sv²mi zßlety prov₧dy skonΦil, co₧ jeho man₧elka s povd∞kem kvitovala. M∞la koneΦn∞ klid, na co₧ se pr² t∞Üila celΘ svoje mlßdφ zßrove≥ s p°edstavou, ₧e ve vzdßlenΘm stß°φ bude pat°it obtloustl² a opleÜat∞l² Walter rozhodn∞ u₧ jen jφ...
Longheim nebyl v pravΘm v²znamu duchovnφm Φlov∞kem, toti₧ nemeditoval, nesna₧il se Üφ°it dobro, neΦetl duchovnφ literaturu, nev∞°il v nadp°irozenΘ sφly, v pravΘm slova smyslu pochyboval i o tom, ₧e existuje n∞jak² posmrtn² ₧ivot, p°evt∞lenφ, karma a nirvßna. Rozhodn∞ by se vysmßl vÜem teoriφm o existenci nadv∞domφ, duÜi vÜehomφra a nesmrtelnosti lidskΘ duÜe. Nejedl ovesnΘ vloΦky jako mnozφ jeho vrstevnφci, ale poka₧dΘ dal p°ednost spφÜe °ßdn∞ tuΦnΘmu Üpekvu°tu p°ed zeleninou, prorostlΘmu vep°ovΘmu masu p°ed mladou hov∞zinou, po°ßdnΘ peΦeni p°ed va°en²mi jφdly. Nikdy nev∞°il v zßzraky, v tajemnΘ sφly, literatu°e o zßhadßch se zdaleka vyh²bal. 'Cφtil jsem se v₧dycky jako ortodoxnφ bezv∞rec...' napsal pozd∞ji.
Horvßthovi m∞li stßrnoucφho Longheima za podivφna, proto₧e Φastokrßt slyÜeli, jak si za dve°mi pronajatΘho pokojφku povφdß sßm se sebou v nesrozumitelnΘ a ÜiÜlavΘ saskΘ n∞mΦin∞. M∞li ho vÜak p°esto rßdi a promφjeli mu jeho sta°eck² vrtoch, proto₧e i oni rßdi vzpomφnali na svoji minulost, v nφ₧ se tak Φasto setkßvali s man₧eli Longheimov²mi.
O Φem si Longheim sßm se sebou povφdal? Kdy₧ o n∞m v roce 1989 vyÜla kniha publicisty W. Neubauera "Vodom∞rka jmΘnem Longheim", protagonista se v nφ vyznßval z nehynoucφ lßsky k neexistujφcφ bytosti, z lßsky k nadevÜe milovanΘ man₧elce Gerd∞:
M∞l jsem ji v₧dy rad∞ji ne₧ sebe. A nikdy jsem si nedokßzal p°edstavit, ₧e bych se narßz ocitl bez nφ, kdy₧ jsme spolu v dobrΘm i zlΘm setrvali n∞kolik desφtek rok∙. Byla m²m zrcadlem, mou ch∙vou, ale i n∞₧n²m dφt∞tem, o kterΘ jsem s dojetφm peΦoval. Byla mou trvalou spoleΦnicφ, proto₧e naÜe vzpomφnky zasahovaly a₧ do spoleΦnΘho d∞tstvφ. ObΦas jsem mφval zvlßÜtnφ zkratkovit² dojem, ₧e jsme spolu pob²vali i p°ed narozenφm, co₧ jsem samoz°ejm∞ ihned oznaΦoval za paradox. Byl to vÜak pevn² a trval² dojem, kter² jsem ovÜem nedokßzal nikdy lΘpe up°esnit a pojmenovat. Znßte takΘ ten pocit, kdy jste o n∞Φem p°esv∞dΦeni, a p°esto nemßte slova k tomu, abyste o tom p°esv∞dΦili i ostatnφ?
Znali jsme se toti₧ s Gerdou tak dob°e, ₧e jsme si Φetli myÜlenky a nemuseli jsme vlastn∞ ani mluvit, abychom si n∞co sd∞lili. ╚φm byla Gerda starÜφ a bezmocn∞jÜφ, tφm jsem ji m∞l rad∞ji, a miloval jsem ji i tφm, ₧e jsem ji litoval a₧ k plßΦi. Äe jsem stßrnul jß, mi p°ipadalo jako spravedlivß odplata za moje h°φchy, ale ₧e stßrnula i ona, to jsem v hlubin∞ svΘ duÜe nedokßzal pochopit.
Vid∞l jsem v nφ vt∞lenΘ dobro a laskavost. OdpouÜt∞la mi moje h°φÜky a jß se snad skrze jejφ odpuÜt∞nφ stßval lepÜφm Φlov∞kem a dφval jsem se pak i na jinΘ lidi oΦima odpouÜt∞jφcφho a tedy i oΦima v∞doucφho...
Gerda byla dobr²mi vlastnostmi zcela p°epln∞na, a₧ jsem to nechßpal, kdy₧ se tolik liÜila od ostatnφch mu₧∙ a ₧en. 'Kde se bere v Φlov∞ku dobro a soucit k pom²len²m?' °φkal jsem si. Zφskßvajφ se snad tyto vlastnosti jen v²chovou? ╚i snad p°esv∞dΦovßnφm sebe sama, ₧e konat dobro pro jinΘ je prosp∞Ün∞jÜφ, ne₧ se z n∞ho pouze t∞Üit ve svΘ duÜi? Je snad dobro nauΦenΘ? Je to p≤za, v nφ₧ Φlov∞k vypadß pon∞kud lΘpe ne₧ ostatnφ?
O tom jsem siln∞ pochyboval. Gerdu jsem znal doslova odmaliΦka a odmaliΦka byla plnß lßsky v∙Φi sv∞tu, aΦ pochßzela z rodiny, kde se lßskypln²mi city vφcemΘn∞ Üet°ilo. Jejφ duÜe byla plnß dobr²ch vlastnostφ a jaksi sama od sebe nebyla schopna niΦeho ÜpatnΘho. Pozd∞ji jsem se kdesi doΦetl, ₧e morßlka je Φlov∞ku do jistΘ mφry vrozena, proto₧e Φlov∞k sßm nemß dost sil ani Φasu, aby si ji osvojil. Ten v∞dec, kter² to napsal, uvßd∞l, ₧e i kriminßlnφci, trßvφcφ u₧ od mlßdφ ₧ivot ve v∞znicφch, cφtφ ve svΘ duÜi pohlazenφ, kdy₧ konajφ dobro, jen₧e nemajφ dost sil, aby se svΘmu pocitu poddali a poslΘze se vzep°eli zlΘmu... Pokud je ovÜem zßklad morßlky dßn Φlov∞ku do vφnku, to by pak znamenalo, ₧e by musely existovat n∞jakΘ sφly, kterΘ tento proces jist²m zp∙sobem organizujφ a realizujφ...
Kdy₧ Gerda zem°ela a jß ji pochoval, nemohl jsem se bez nφ obejφt, narßz jsem duÜevn∞ i fyzicky strßdal a p°ßl si okam₧it∞ zem°φt. Äivot byl toti₧ prßzdn² jako moje kuchy≥skß spφ₧. Kdysi jsem si myslel, ₧e samotu zvlßdnu, v₧dy¥ p°ece z∙stanu sßm sebou, tedy v podstat∞ vesel²m, lehkomysln²m a optimistick²m chlapφkem, jak²m jsem byl doposud, jen₧e po Gerdin∞ smrti se ze m∞ vytratila i ta Φßst duÜe, o nφ₧ jsem myslel, ₧e pat°φ jen mn∞. Byl to vÜak kus jejφ duÜe, a kdy₧ zmizel, p°iÜel jsem rßzem o vÜecko...
SouΦasn∞ jsem, aΦ bezv∞rec, nedokßzal p°ipustit, ₧e Gerda zmizela a u₧ se nikdy neobjevφ, ₧e po nφ na sv∞t∞ nez∙stala ani stopa a ₧e a₧ do svΘ smrti z∙stanu nadßle nepoznamenßvßn jejφmi city a myÜlenkami.
To by bylo stejnΘ, jako bych byl vystaven chladu a temnot∞ vesmφru.
NaÜt∞stφ jsem se asi za m∞sφc po jejφ smrti upjal k myÜlence, ₧e snad kus jejφ bytosti utkv∞l v mΘ p°φtomnosti, kterß se zab²vß uzpomφnßnφm. Vlastn∞ je to docela logickΘ. Kdy₧ Φlov∞k dokß₧e snφt o minulosti, vskutku jeho duÜi osv∞₧φ dßvnΘ city a i mrtvΘ bytosti zdßnliv∞ o₧φvajφ. Rozsv∞cujφ sv∞tlo lßsky, kterΘ zcela nezhasne ani ve chvφli, kdy₧ jste se sn∞nφm a vzpomφnkami u₧ ustali.
Vzpomφnky na spoleΦnΘ pro₧itky s Gerdou jsem stßle rozvφjel a propracovßval, sugeroval jsem si a₧ ke skßlopevnΘmu p°esv∞dΦenφ, ₧e ke mn∞ Gerda odkudsi p°ichßzφ. A kdy₧ jsem takto p°esv∞dΦil sßm sebe, zaΦφnala se ke mn∞ Gerda uskutku Φas od Φasu dostavovat. Jak²m zp∙sobem to Φinila? JednoduÜe tak, ₧e jsem na Φas podlehl iluzi, ₧e stßle jeÜt∞ ₧ije a je trvale se mnou jako v t∞ch krßsn²ch chvilkßch, kdy jsme si Φetli myÜlenky. Byla ve mn∞ a jß v nφ, jako v okam₧icφch, kdy byla jeÜt∞ na₧ivu.
Tento skv∞l² pocit ve mn∞ vznikal zejmΘna v t∞ch mφstech a p°i vzpomφnkßch na ony minulΘ okam₧iky, kdy jsme spolu byli nejvφce Ü¥astnφ. Nejvφce kontakt∙ s "mrtvou" Gerdou jsem zaznamenßval prßv∞ u Horvßthov²ch ve VeszprΘmu. Zde jsme na sebe mφvali hodn∞ Φasu a zde jsme mohli do sytosti vychutnßvat p°φtomnost toho druhΘho. Gerda se vÜak ke mn∞ nedostavovala jako p°φzrak Φi hmatatelnΘ zjevenφ. N∞co takovΘho se nikdy nestalo a ani jsem to nikdy neΦekal. Jejφ nßvÜt∞vy m∞ly specifick² a stßle t²₧ charakter. T°eba jsem snφdal a narßz jsem pocφtil neskonalΘ Üt∞stφ, jako by do mΘ duÜe n∞kdo vstoupil a dop°ßl jφ pohlazenφ. To ovÜem nemohl b²t nikdo jin² ne₧ Gerda, proto₧e to byl jejφ zp∙sob. Kdy₧ ₧ila, tak ve mn∞ takovΘ pocity vzbuzovala pouhou svou p°φtomnostφ. Kdy₧ ₧ila, dobro jejφho nitra denn∞ zaplnilo cel² prostor, podobn∞ jako radißtory zapl≥ovaly teplem cel² nßÜ byt.
JeÜt∞ n∞jak² Φas po jejφ smrti se mi stßvalo n∞co podobnΘho, i kdy₧ bez jejφ fyzickΘ p°φtomnosti. StaΦilo se soust°edit a net∞kat v mysli, vyΦkßvat a v∞°it. Cht∞lo to Φas soust°ed∞nφ a rovn∞₧ Φas vφry, podobn∞ jako kdy₧ na koncert∞ Φi v kostele chceme, aby do naÜeho nitra vstoupila hudba a omßmila nßs.
Vß₧il jsem si t∞chto Ü¥astn²ch chvilek s neexistujφcφ Gerdou a promlouval jsem k nφ. N∞kdy vnit°nφ °eΦφ, n∞kdy jsem ji pro vlastnφ pot∞Üenφ oslovoval nahlas. Reagovala na moje myÜlenky i hlasitß slova nikoli sl∙vky, ale onou d°φv∞jÜφ neskonalou lßskou a dobrotou, je₧ se odrß₧ely stejn∞ jako d°φve v mΘm nitru. Pak ke mn∞ ovÜem p°ichßzelo neskonalΘ blaho, kterΘ m∞ celΘho rozeznφvalo a umo₧≥ovalo mi ₧φt dßl bez trvalΘ bolesti a nesmφrnΘho smutku, jen₧ m∞ tak straÜn∞ potrefil okam₧it∞ po jejφ smrti.
Gerda byla tedy znovu Φasto se mnou a jß byl trvale s nφ, ale zase jsem m∞l strach, ₧e a₧ zem°u jß, vÜechno to krßsnΘ spoleΦnΘ Üt∞stφ definitivn∞ skonΦφ.
'A nem²lφm se snad?' dolΘhala ke mn∞ neodbytnß myÜlenka. Smrt t°eba nemusφ b²t jen onou definitivnφ zkßzou, jak o tom hovo°φ materialistickß dialektika. Nenφ snad onen slibovan² posmrtn² ₧ivot podobn² prßv∞ tomu neskonalΘmu Üt∞stφ, kterΘ ve mn∞ podn∞cuje to, co zde namφsto hmatatelnΘ Gerdy z∙stalo?
Nevφm, co jsem si o tom m∞l myslet, ale jistΘ je, ₧e moje d°φv∞jÜφ vφra v nevφru se zaΦala pozvolna rozpadat. M∙j bezv∞reck² pragmatismus nßhle pomφjel. Rozhodn∞ jsem vÜak nehodlal utφkat se do kostela a modlit se tam p°ed oΦima Boha. Kostel nem∞l s m²m nov²m poznatkem v∙bec nic spoleΦnΘho. Vφru v nesmrtelnost ve vßs neprobudφ nic jinΘho ne₧ hmatatelnΘ poznßnφ vlastnφho nitra a u₧ v∙bec ne nßzorov∞ nep°esv∞dΦiv² katolick² farß°...

DruhΘho zß°φ bylo krßsnΘ rßno, rozlouΦil jsem se s Horvßthov²mi a namφ°il jsem autem k jezeru. Zaparkoval jsem na svΘm oblφbenΘm mφst∞. Kilometr jsem uÜel p∞Üky s rybß°sk²m nßΦinφm, a₧ jsem dorazil k Φlunu, uvßzanΘmu k vzrostlΘmu jilmu. Z blφzkΘ boudy jsem vyndal vesla a nastrΦil je do ₧elezn²ch madel. Usedl jsem zßdy k p°φdi a nabral kurs ze zßtoky na ÜirΘ jezero. D²chal jsem pravideln∞. V tuto chvφli se mnou Gerda nebyla. Pro₧φval jsem docela vÜednφ den, napln∞n² praktick²mi zßm∞ry. Dopßdloval jsem na svΘ oblφbenΘ mφsto na jeze°e a navnadil udice, abych chytil n∞kolik rybek pro spoleΦnou veΦe°i s Horvßthov²mi. ╚ervy jsem m∞l v plechovΘ krabici. VÜe se zprvu vyvφjelo dost slibn∞ a ryby obstojn∞ braly. Od b°ehu jsem byl vzdßlen asi tak Φty°i sta Φi p∞t set metr∙, pozd∞ji jsem se k n∞mu mo₧nß pon∞kud p°iblφ₧il.
Okolo jedenßctΘ se vÜak zvedl siln² vφtr. Obloha byla dosud jasnß, ale na zßpad∞ se zjevila tmavomodrß bou°kovß hradba. Dostal jsem strach, ₧e se nedostanu zpßtky vΦas a po°ßdn∞ promoknu. B∞hem deseti minut vφtr jeÜt∞ zesφlil a hladina jezera se rozΦe°ila. Objevily se neΦekan∞ vysokΘ a nevypoΦitatelnΘ vlny. P°ipadlo mi, ₧e voda na m∞ ·toΦφ doslova ze vÜech Φty° sv∞tov²ch stran. Nem∞lo smysl vzdorovat ₧ivlu. Lo∩ka nabφrala vodu. P°iÜel jsem narßz o ·lovek, udice a podb∞rßk, z dr₧ßk∙ vypadla i ob∞ vesla a zmizela ve vlnßch. Lo∩ku jsem u₧ nedokßzal nijak ovlßdat. Hrdlo mi sev°ela hr∙za.
Jen₧e v tu chvφli jsem najednou pocφtil, ₧e je se mnou Gerda, a zklidnil jsem se. Nßraz vodnφho ₧ivlu m∞ b∞hem okam₧iku vyhodil z lo∩ky a vydal napospas vlnobitφ. Plavat jsem sice um∞l, kupodivu se mi vÜak plavat necht∞lo, m∞l jsem pocit, ₧e v tΘto chvφli se napl≥uje m∙j osud. V duÜi jsem nem∞l strach, zmoc≥ovala se m∞ spφÜ zßvra¥ a jakΘsi slastnΘ p°esv∞dΦenφ, ₧e se snad utopφm. Dno jsem pod nohama nenahmßtl...
DalÜφ sv∞dectvφ o udßlostech na BlatenskΘm jeze°e z onoho kritickΘho 2.zß°φ podal rakousk² obΦan Helmut Dorsch, rovn∞₧ penzista, kter² nedaleko b°ehu ryba°il na velkΘm a stabilnφm sportovnφm Φlunu. Kdy₧ p°ed polednem zahlΘdl vlnobitφ, kterΘ najednou zapoΦalo v d∙sledku nßraz∙ prudkΘho v∞tru, rozhlΘdl se dalekohledem po jeze°e a zahlΘdl tam kocßbku se starÜφm mu₧em, kterß jen st∞₧φ mohla vzdorovat nßporu vlnobitφ. Dorsch tedy nahodil motor a vydal se neprodlen∞, jak odhadl, k mφstu budoucφho neÜt∞stφ. JeÜt∞ ne₧ se k lo∩ce p°iblφ₧il na vzdßlenost t°φ set metr∙, uvid∞l, ₧e star² mu₧ vylΘtl z kocßbky prudce jako pingpongov² mφΦek a lodiΦka tΘm∞° souΦasn∞ zmizela pod hladinou. Dorsch sv∙j Φlun s motorem o p∞tasedmdesßti konφch zprudka otoΦil po sm∞ru vlnobitφ a ocitl se tak brzy poblφ₧ mφsta, kde se p°ed n∞kolika okam₧iky potopil star² mu₧ pod hladinu.
Helmut Dorsch, b²val² vedoucφ finanΦnφho ·°adu v Linci, spolehliv² a uvß₧liv² mu₧, vypov∞d∞l: "Voda v t∞chto mφstech byla nezvykle hlubokß, snad dva a₧ t°i metry. Byl jsem si jist, ₧e u₧ nemohu ud∞lat v∙bec nic, ne₧ p°ihlφ₧et a poslΘze podat zprßvu o neÜt∞stφ. Jen₧e v tu chvφli se stalo n∞co naprosto nepochopitelnΘho. Ten u₧ tΘm∞° utonul² mu₧ se narßz vyno°il zpod hladiny a z∙stal na nφ le₧et, jako by ona Φßst jezera nebyla nespoutan²m, pohybliv²m a °ßdφcφm ₧ivlem, ale stala se nehybnou, pevnou a spolehlivou sklen∞nou deskou. Ten bezvlßdn² mu₧ le₧el na onΘ ploÜe dvou t°φ ΦtvereΦnφch metr∙ podobn∞ jako tule≥ na kusu pevnΘho ledu. Nev∞°il jsem sv²m oΦφm. Jakßsi neznßmß sφla ho dr₧ela nad vodou. Asi n∞jak² nepochopiteln² magnetismus zabrßnil Longheimovu utonutφ. Mo₧nß magnetismus, ale spφÜe n∞jakß neznßmß nadp°irozenß sφla. Byl jsem si v tΘ chvφli jist, ₧e jde nepochybn∞ o zßzrak. Jinak to toti₧ nelze vysv∞tlit. A jß u₧ na Φlunech za₧il ledacos, a nejen na Balatonu, ale i na ÜirΘm mo°i. N∞co takovΘho jsem vÜak vid∞l poprvΘ.
Okam₧it∞ jsem pustil kormidlo a p°iskoΦil k boku Φlunu. Popadl jsem Longheima, kter² se nachßzel v bezv∞domφ, a vytßhl ho vÜφ silou do lod∞. Kdy₧ jsem s nφm pak dorazil do bezpeΦnΘho kotviÜt∞ v zßv∞t°φ a jeÜt∞ na palub∞ jsem ho n∞kolika plesknutφmi a trochou rumu vzk°φsil, jeho prvnφ slova zn∞la: 'To Gerda m∞ zachrßnila!`
Jß nevφm, kdo ho zachrßnil, ale ₧e Ülo o nadp°irozen² jev, o tom jsem dodnes skßlopevn∞ p°esv∞dΦen..."

NE┌NAVN▌ STR┴ÄN▌ AND╠L?

Panφ Emilie Szabovß se narodila v roce 1925 v BudapeÜti v rodin∞ veterinß°e. Vdala se u₧ v roce 1943 za svobodnφka ma∩arskΘ armßdy Istvßna Guylu, kter² poslΘze zahynul spoleΦn∞ s v∞tÜinou vojßk∙ 6. armßdy marÜßla Pauluse u Stalingradu. S Istvßnem se seznßmila v roce 1942 p°φmo v BudapeÜti. Podivn² pßr! Emilie byla krßsnß, vzd∞lanß a nesmφrn∞ ztepilß dφvka, po nφ₧ mlßdenci doslova blßznili, a zejmΘna studenti z univerzity d∞lali vÜe mo₧nΘ i nemo₧nΘ, aby se dostali do jejφ blφzkosti. Hrßli jφ dostavenφΦka, posφlali bßsn∞ a v dopisech vyhro₧ovali, ₧e se zast°elφ, pokud je krßsnß Emilka nevyslyÜφ. Istvßn byl synkem malΘho zem∞d∞lce z ma∩arskΘ pusty a nauΦil se sotva Φφst a psßt. M∞l malou a slabou postavu a v uniform∞ vypadal skoro sm∞Ün∞. ObliΦej m∞l trudovit², vyhubl² a ÜpiΦat², jen oΦi m∞l zß°ivΘ a tesklivΘ.
Ti dva v∙bec nijak neÜli dohromady, a p°esto se Emilie rozhodla, ₧e se za Istvßna provdß. V lΘt∞ 1942 se s nφm poprvΘ setkala v rehabilitaΦnφm centru, kde pracovala jako pomocnß sestra a kde si on lΘΦil zran∞nφ pravΘ nohy. Kdy₧ odjel zp∞t na frontu, dopisovali si. On jφ psal ka₧d² den, ona odpovφdala obden. V jednom dopise jφ Istvßn navrhl s≥atek, se kter²m ona k p°ekvapenφ sv²ch rodiΦ∙ i dru₧ek souhlasila. EmilΦin otec protestoval jen vla₧n∞, proto₧e u₧ od EmilΦina d∞tstvφ cφtil, ₧e vÜechno, co jeho dcera d∞lß, mß hlubÜφ smysl, kter² vyjde najevo a₧ poslΘze.
Snoubenci byli oddßni na dßlku. On p°itom trΦel v bahniÜti stalingradskΘho bojiÜt∞ ona °ekla svΘ ano na vojenskΘm velitelstvφ ma∩arsk²ch protileteck²ch sil a opakovala je i v kostele. Istvßn z∙stal v oble₧enΘm Stalingradu a Emilie lehßvala sama ve svΘ panenskΘ posteli v dosud bezpeΦnΘm ma∩arskΘm zßzemφ. Emilie si byla naprosto jista, ₧e Istvßn u Stalingradu zahyne a ₧e bude poh°ben p°φmo ve stalingradskΘm kotli. Prßv∞ proto si neÜ¥astnΘho mlßdence vzala. Cht∞la uΦinit dobr² skutek, co₧ se jφ vskutku poda°ilo. Istvßn Guyla odeÜel ke svΘmu Stvo°iteli pln² vd∞ku za to, ₧e mu B∙h jeÜt∞ za ₧ivota seslal jako dar za vφru nßdhernou a p°itom hmatatelnou bohyni. Bohyni, kterΘ se nikdy ani prstem nedotkl a kterß pro n∞ho byla tφm pßdem jeÜt∞ vzneÜen∞jÜφ...
Na tom vÜem by nebylo nic zvlßÜtnφho, v₧dy¥ tisφce dφvek se vdalo b∞hem vßlky na dßlku za vojßky na front∞, aby jim poskytly iluzi napln∞nφ ₧ivota, kter² tak p°edΦasn∞ a naprosto zbyteΦn∞ konΦil. MnohΘ z nich svΘ man₧ely nikdy p°edtφm nevid∞ly. Seznamovßnφ probφhalo prost°ednictvφm masovΘ korespondence do neznßma a dφky dßrk∙m zimnφ pomoci, k nim₧ byly dopisy dφvek ze zßzemφ p°ibalovßny i s jejich adresami, na n∞₧ se pak mnozφ vojßci odhodlali napsat.
V roce 1944 se Emilie stala diplomovanou zdravotnφ sestrou. SpoleΦn∞ se sv²m otcem odcestovala v zß°φ 1944 do N∞mecka. P°i bombardovßnφ Berlφna se nßhodou ocitla ve sklep∞ Φin₧ßku na Wilhelmstrasse. D∙m dostal pln² zßsah p∞tisetlibernφ t°φÜtivou pumou. Ze Φty°iceti osob, kterΘ se ve sklep∞ ukr²valy, se zachrßnila jako jedinß. Le₧ela t°i dny a t°i noci pod mocn²m valem zdiva, ne₧ ji odtud vyprostili zßchranß°i.
"M∙j strß₧n² and∞l m∞ nejen zachrßnil, ale ut∞Üoval m∞ v beznad∞ji a slφbil mi brzkou pomoc", napsala Emilie ve svΘ knize "Pod ochrann²mi k°φdly" (Fortuna, New York 1978).
Kdy₧ se v roce 1946 vracela Emilie i s otcem nazp∞t do BudapeÜti, z°φtilo se jejich letadlo s t°iceti p∞ti osobami na palub∞ poblφ₧ Landshutu. Zachrßnil se jen kapitßn letadla Ernst Fischer a Emilie Szabovß, kterou vymrÜtil nßraz letounu na zem i se sedaΦkou do koruny ztepilΘho stromu, v jeho₧ rozsoÜe zßzrakem uvφzla.
Pochovala otce, dr₧ela roΦnφ smutek a u₧ nikdy se neprovdala. Odmφtla nesΦetnΘ nabφdky k s≥atku se slovy, ₧e se stane nev∞stou Kristovou.
V roce 1947 vstoupila do katolickΘho klßÜtera, navφc se stala vrchnφ sestrou na klinice SvatΘho ducha v BudapeÜti. V roce 1949 odcestovala do Afriky, aby °φdila polnφ nemocnici poblφ₧ kon₧skΘho Brazzaville. Rok od nφ jejφ matka nedostala ani jedinou °ßdku. V roce 1950 ji britsk² lΘka° sir Leander Jameson se sv²mi lidmi nalezl uprost°ed vyprahlΘho poh°ebiÜt∞, jak se modlφ na Φerstv∞ navrÜen²ch hrobech. Emilie toti₧ jako jedinß p°e₧ila epidemii ·plavice, kterß za·toΦila na pacienty i personßl polnφ nemocnice v Core. Pod Üir²m nebem tam zem°elo padesßt p∞t pacient∙, jedenßct oÜet°ovatelek a dva lΘka°i. Kdy₧ dorazil doktor Jameson na mφsto b²valΘ polnφ nemocnice, je₧ se jeÜt∞ nedßvno pyÜnila ochranou samotnΘho Jana K°titele, Emilie mßlem umφrala, proto₧e se jφ u₧ t°i dny nedostßvalo vody.
"Zßzrak," prohlßsil sir Jameson o Emilii, kterß vlastnφma rukama poh°bila poslednφ ob∞ti, a p°esto vzpφnala k nebi ruce v modlitb∞ dφk∙vzdßnφ. "Zßzrak vφry a odhodlßnφ uprost°ed beznad∞je. Kdo si i v t∞chto okam₧icφch udr₧φ vφru v Boha, ten je bu∩ fanatikem, anebo vyvolencem nebes..." tvrdil opakovan∞ sir Jameson.
"Nemyslela jsem na sebe, ale jen na ty trpφcφ neÜ¥astnφky, snad proto m∞ and∞l strß₧n² zachrßnil, napsala Emilie ve svΘ autobiografickΘ knize. Jakmile toti₧ Φlov∞k projevφ strach, ztratφ tφm vlastn∞ d∙v∞ru Bo₧φ. VÜichni jsme p°ece v rukou Bo₧φch a nenφ radno o tom pochybovat..."
Kdy₧ v roce 1956 p°ijely do BudapeÜti sov∞tskΘ tanky, aby utopily nagyovskou revoluci v krvi, obstßl Emiliin and∞l strß₧n² op∞t na v²teΦnou.
OÜet°ovala zran∞nΘ na obou bojujφcφch stranßch a kulky odst°elovaΦ∙ i st°epiny granßt∙ se jφ trp∞liv∞ vyh²baly. Z t°iadvaceti °ßdov²ch sester, kterΘ sbφraly ran∞nΘ a padlΘ p°φmo na budapeÜ¥sk²ch ulicφch, p°e₧ily Φty°i. Mezi nimi i Emilie. jejφ °ßdovΘ obleΦenφ bylo pak celß lΘta vystaveno v kapliΦce na budapeÜ¥skΘm ostrov∞ Csepel jako d∙kaz o Bo₧φm vyvolenstvφ a proz°etelnosti. Emiliinu suknici a roucho protkly toti₧ kulky devφti nßboj∙, ani₧ by se jen lehce dotkly jejφho t∞la. Zßzrak? Emilie k tomu napsala:
"Nikdy jsem nep°em²Ülela o tom, na Φφ bojujφcφ stran∞ je pravda. Pro mne byli vÜichni ti zran∞nφ dφtkami Bo₧φmi, kterΘ se z nerozumu postavily proti sob∞. Nenßvist Φlov∞ka k Φlov∞ku vyv∞rß toti₧ v₧dy ze stejnΘho bezv∞rectvφ a stejnΘ bezradnosti a je dokladem nesmφrnΘ duÜevnφ chudoby..."
N∞co podobnΘho publikovala v roce 1960 i sv∞toznßmß psychoanalytiΦka Karen Horneyovß:
"Nenßvist Φlov∞ka k Φlov∞ku, ten neb²vale destruktivnφ cit, nepoÜkozuje ani tak, objekt nenßvisti, ale spφÜe toho, v jeho₧ mysli vznikl. Ten, kdo projevuje nenßvist, je nezralß bytost, a pokud sv∙j zlovoln² cit ze svΘho ₧ivota neset°ese, nerozvine se nikdy v plnohodnotnΘho Φlov∞ka..."
JeÜt∞ v roce 1965 se mohla sestra Emilie radovat z neskonalΘ p°φzn∞ a d∙slednΘho pln∞nφ povinnostφ ze strany svΘho and∞la strß₧nΘho. Bylo to v okam₧iku, kdy cestovala autem do Vφdn∞ a kdy °idiΦ, kter² ji vezl na sedadle spolujezdce, nezvlßdl na mokrΘ vozovce °φzenφ, dostal smyk a narazil do protijedoucφho vozidla. Dva mrtvφ a dva t∞₧ce ran∞nφ se stali hr∙znou bilancφ tΘto autonehody. Emilie vÜak z∙stala jako zßzrakem nezran∞na a poskytla umφrajφcφm i zran∞n²m pomoc. A jak tentokrßt vysv∞tlila svoje zachrßn∞nφ?
"Kdy₧ jsem, spat°ila, ₧e neodvratn∞ dojde k nßrazu, nem∞la jsem kupodivu v∙bec strach. Jen jsem jeÜt∞ rychle poruΦila svoji duÜi Bohu a oslovila jsem ho prost∞: "OtΦe, bu∩ k nßm milostiv..."
Matematik Eugen Stofire prokßzal v roce 1978 nezvratnou statistickou anal²zou, ₧e mΘn∞ zran∞nφ a smrteln²ch ·raz∙ se p°ihodφ osobßm, je₧ v∞°φ v Boha, v Proz°etelnost, v osudovou nevyhnutelnost. Tedy "osobßm, kterΘ ₧ijφ v harmonick²ch vztazφch s ostatnφmi", napsal Stofire ve svΘ odbornΘ prßci "P°φΦiny p°edΦasnΘ smrti".
Doktor Stofire vÜak nijak nep°ece≥uje v²sledky sv²ch v²zkum∙ a dßvß dokonce nßvod, jak je vysv∞tlit mΘn∞ dramaticky. Nabφzφ hypotΘzu, ₧e v∞°φcφ lidΘ jsou sebejist∞jÜφ, mΘn∞ se rozptylujφ, jsou soust°ed∞n∞jÜφ a dokß₧φ se v nßroΦn²ch ₧ivotnφch situacφch chovat p°irozen∞ji a uvß₧liv∞ji ne₧ lidΘ nev∞°φcφ. LidΘ ₧ijφcφ v harmonick²ch vztazφch se sv²m okolφm nedßvajφ sami sebe, podle Stofireho, vÜanc riskantnφm rozhodnutφm...
Ve svΘ knize "Pod ochrann²mi k°φdly" uvßdφ Emilie Szabovß i jeden nßzor, kter² rozhodn∞ stojφ za ocitovßnφ:
"Ka₧d² z nßs by m∞l krom∞ modliteb a cit∙ urΦen²ch Bohu navφc rozd∞lovat lßsku svΘho nitra t∞m, kte°φ jsou nßm nejbli₧Üφ, ale i t∞m, od nich₧ jsme se vzdßlili natolik, ₧e nßs p°estali mφt rßdi. Je to zcela prostΘ a nenφ t°eba se tomu nijak dlouho uΦit. I nev∞°φcφ Φlov∞k m∙₧e toti₧ ka₧dΘ rßno na chviliΦku usednout, zav°φt oΦi a vyslovit prosbu, aby se mu splnily t°eba i takovΘto myÜlenky:
"A¥ jsou Ü¥astni ti, kterΘ miluji, a¥ se jim, da°φ a udr₧ujφ svoji mysl v mφru. A¥ jsou vÜak Ü¥astni i ti, kterΘ jsem, si dosud nezamiloval a kte°φ m∞ dosud nemajφ rßdi. P°eji lßsku, porozum∞nφ a Üt∞stφ i vÜem sv²m domn∞l²m nep°ßtel∙m. VÜem, kter²m jsem nap°φklad ublφ₧il jen tφm, ₧e existuji, a necht∞n∞ jsem tak zk°φ₧il jejich ₧ivotnφ cestu... "
'Nic na sv∞t∞ nenφ prostÜφ ne₧ odpuÜt∞nφ,' napsala Emilie Szabovß. Nic nßm na sv∞t∞ neuΦinφ v∞tÜφ radost, ne₧ kdy₧ ze sv²ch blφzk²ch uΦinφme svoje milovanΘ a ze sv²ch nep°ßtel svoje blφzkΘ. Pokud takov² zßm∞r uskuteΦnφme, potom nßs naÜi strß₧nφ and∞lΘ budou nadßle zcela jist∞ sv∞domit∞ a d∙sledn∞ ochra≥ovat. I B∙h si nßs povÜimne a bude nßs prot∞₧ovat. A stojφme-li Bohu za to, aby pro nßs n∞co ud∞lal, pak to rozhodn∞ ud∞lß zejmΘna v mezilidsk²ch vztazφch a p°i ochran∞ naÜeho zdravφ a ₧ivota..."
Troufßm si °φci, ₧e tΘm∞° ka₧d² v n∞co v∞°φ. Jeden to naz²vß Bohem, druh² Proz°etelnostφ, t°etφ Kosmickou inteligencφ... a ka₧d² z t∞chto "v∞°φcφch" je ve svΘ vφ°e jeÜt∞ utvrzen, za₧ije-li t°eba jen slabÜφ odvar n∞Φeho, o Φem jste si zde dnes mohli p°eΦφst. Kdovφ, zda vÜichni tito lidΘ, mezi kterΘ pat°φm tΘ₧, jsou jen blouznivci cosi si namlouvajφcφ, nebo naopak jedinci, kte°φ poodrhnuli rouÜku tajemstvφ VÜehomφra?? Snad nßm na to Φas odpovφ...

Bestie

Frank P.Jones - ZßzraΦnΘ udßlosti (Dialog 1994)
Alan Carter - Omyly boh∙ (Dialog 1996)
Frank P.Jones - Superzßhady a zßzraky (Dialog 1993)
Frank P.Jones - Nad nßmi and∞lΘ (Dialog 1996)
Charles Forth - ZßhadnΘ p°φb∞hy (Dialog 1995)
Peter Krassa, Reinhard Habeck - Zßhady nad zßhady (Dialog 1995)