Zm∞¥ drah, symbol∙ a nßkres∙ r∙zn²ch ₧ivoΦich∙ byla objevena Φirou nßhodou. Roku 1934 tudy p°elΘtal dr. Paul Kosok z Long Island University v New Yorku ve svΘm jednomotorovΘm sportovnφm letounu. Z ptaΦφ perspektivy sledoval pr∙b∞h prehistorick²ch vodnφch cest - a objevil gigantickΘ obrazy a zvlßÜtnφ linie, podobnΘ p°istßvacφm drßhßm, kterΘ se tßhly celΘ mφle p°es plßn∞, ·dolφ a hory, a to bez sebemenÜφ odchylky. Kresby zobrazovaly r∙znß zvφ°ata - opici, pavouka, jeÜt∞ra, ryby a dravΘ ptßky, a ka₧dß z nich byla kupodivu provedena jedinou Φarou zaΦφnajφcφ a konΦφcφ v jednom bod∞. Dßle tu byly geometrickΘ ·tvary obrovsk²ch rozm∞r∙ - troj·helnφky, lichob∞₧nφky a obdΘlnφky.

PouÜ¥, kterß byla s vynalo₧enφm neuv∞°itelnΘ nßmahy zm∞n∞na v gigantickou "obrßzkovou knφ₧ku", mß rozlohu vφce ne₧ 100 kilometr∙ ΦtvereΦnφch. Rozklßdß se mezi Palpou a Nazkou. Toto zßhadnΘ ·zemφ je extrΘmn∞ vyprahlΘ, zdejÜφ p∙da je u₧ celß staletφ beznad∞jn∞ vyschlß. Povrch je tmav², sklßdß se z nesΦφslnΘho mno₧stvφ drobn²ch kamen∙. Odhrnou-li se stranou, objevφ se podstatn∞ sv∞tlejÜφ podklad. Podobn∞ jako je tomu u linorytu, um∞lci na nßhornφ ploÜine u Nazky "vyr²vali" svß dφla p°φmo do p∙dy tak, ₧e cφlev∞dom∞ odstra≥ovali tmavou povrchovou vrstvu, Φφm₧ vznikaly sv∞tlΘ a nßdhern∞ kontrastnφ obrazy, linie a drßhy. Nejen zp∙sob, jak²m byly tvo°eny, ale hlavn∞ ·Φel je dodnes zßhadou.
Prvnφ v∞cφ, kterß znesnad≥uje odpov∞∩ na tuto otßzku, je nep°esnΘ urΦenφ doby, kdy vznikly. Nenφ to toti₧ zrovna jednoduchΘ, ale mnoho lidφ se o to pokouÜelo a pokouÜφ, a dφky nim vφme alespo≥ p°ibli₧n∞, kdy bylo toto dφlo vytvo°eno.

Jednφm z nich je nap°φklad Duncan Strong. Ten kdysi objevil uprost°ed vyryt²ch kreseb ztrouchniv∞lΘ zbytky d°ev∞nΘho k∙lu. Pomocφ radiokarbonovΘ metody se tento vzßcn² nßlez poda°ilo datovat. D°evo bylo zara₧eno do zem∞ v obdobφ mezi lety 445 a 605 n.l. Lze snad z toho usuzovat, ₧e celß um∞leckß galerie v Nazce vznikla prßv∞ v tΘto dob∞? To st∞₧φ.
V uplynul²ch desetiletφch objevili badatelΘ na nßhornφ ploÜin∞ u Nazky obrovskΘ mno₧stvφ hlin∞n²ch st°ep∙. KonkrΘtnφ p°φklad: Roku 1968 se poΦφtaΦovΘmu expertu a profesionßlnφmu astronomovi Geraldu S. Hawkinsovi poda°ilo sestavit z fragment∙ ΦetnΘ hlin∞nΘ nßdoby, datovanΘ p°ibli₧n∞ do obdobφ kolem roku 400 n.l. T°eba₧e se ukßzalo, ₧e mnohΘ hlin∞nΘ artefakty obsahujφ motivy podobnΘ ob°φm obrazc∙m, neumo₧≥uje to definitivn∞ urΦit stß°φ gigantickΘ obrazovΘ galerie. P°irozen∞ by mohlo b²t teoreticky mo₧nΘ, ₧e keramickΘ nßdoby a ob°φ obrazce pochßzejφ ze stejnΘ doby. Ale m∙₧e tomu b²t takΘ ·pln∞ jinak. Lze v tomto p°φpad∞ uva₧ovat o dvou vysv∞tlenφch. Podle prvnφho by ob°φ obrazce u Nazky byly vytvo°eny dle motiv∙ vyu₧it²ch rovn∞₧ na keramick²ch v²robcφch. V takovΘm p°φpad∞ by museli mφt um∞lci z Nazky fantastickΘ matematickΘ schopnosti, aby dokßzali miniatury zv∞tÜit v tak obrovskΘm m∞°φtku. Oficißlnφ v∞da jim pochopiteln∞ upφrß, ₧e by v∙bec um∞li psßt. A druhΘ vysv∞tlenφ? Motivy na keramice jsou naopak miniaturami ob°φch obrazc∙ na nßhornφ ploÜin∞. Pak ovÜem um∞lci museli svΘ v²tvory vid∞t vcelku, a to je mo₧nΘ pouze z ptaΦφ perspektivy. Jak se obyvatelΘ Nazky mohli p°ed mnoha stoletφmi vznΘst do vzduchu? Snad s pomocφ mytologick²ch bo₧sk²ch astronaut∙, o jejich₧ existenci je p°esv∞dΦen Erich von DΣniken?
Autory dosud nejp°esn∞jÜφho chronologickΘho za°azenφ jsou archeolog Persise Clarkson a geomorfolog Ronald Dorn. Oba v∞dci vychßzeli z toho, ₧e ke zviditeln∞nφ liniφ, z nich₧ sestßvaly ob°φ obrazce, musely b²t s povrchovou vrstvou odstran∞ny i kameny. Tyto kameny byly p°itom zΦßsti otoΦeny a z∙staly le₧et. Tφm se mikroskopickΘ organismy, kterΘ p°edtφm vegetovaly na jejich hornφ stran∞, dostaly dol∙ a odum°ely. Tyto poz∙statky je dnes mo₧nΘ datovat. DoÜlo k odb∞ru Φetn²ch vzork∙ a bylo urΦovßno jejich stß°φ. V²sledek: ob°φ um∞leckß dφla u Nazky vznikla mezi lety 190 p°.n.l. a 600 n.l.
"Kejklφ°i" ve v∞d∞, o nich₧ hovo°φ Erich von DΣniken, jsou nanejv²Ü aktivnφ i v p°φpad∞ ob°φch obrazc∙ na nßhornφ ploÜin∞ u Nazky. P°eΦtete-li si toti₧ v∞deckou literaturu na toto tΘma, pak je na prvnφ pohled vÜechno jasnΘ a neexistuje ₧ßdnß nezodpov∞zenß otßzka. Ka₧d² odbornφk vÜak zastßvß jen svΘ vlastnφ, zcela subjektivnφ stanovisko, avÜak tvrdoÜφjn∞ zamlΦuje, ₧e je mo₧nΘ slyÜet i jinß "vysv∞tlenφ", kterß ale jejich auto°i rovn∞₧ hlßsajφ jako svΘho druhu evangelium, o n∞m₧ se nesmφ pochybovat.
R∙znφ uΦenci (kte°φ jsou podle vÜeho vybaveni bohatou fantaziφ, ale ta je u tohoto povolßnφ t°eba) vyslovili r∙znΘ teorie ohledn∞ ·Φelu t∞chto obrazc∙. Jak znφ?

Profesor Hoimar von Ditfurth prosazoval nßzor, ₧e Nazca byla obrovskou sportovnφ arΘnou. InΦtφ atleti museli sout∞₧it v nesnesitelnΘm pouÜtnφm vedru. ZßhadnΘ linie byly tedy zßvodnφ drßhy pro sportovce. Tato teorie p°ipadß znalci perußnskΘ kultury Bushnellovi jako absurdnφ. V takovΘm p°φpad∞ by tehdejÜφ sportovci museli b²t skuteΦnφ supermani. "Zßvodnφ drßhy" toti₧ vedou nejen nanejv²Ü nesch∙dn²m terΘnem, ale i p°es rokle a propasti.

Pilot balonu a amatΘrsk² archeolog Jim Woodman se domnφvß, ₧e naÜel sprßvnΘ technickΘ °eÜenφ, a k n∞mu se p°iklßnφ i ameriΦan Bill Spohrer. Podle jejich nßzoru startovaly z Nazky horkovzduÜnΘ balony. OdnßÜely ·dajn∞ mrtvß t∞la vzneÜen²ch inck²ch hodnostß°∙, kte°φ tφmto zp∙sobem odlΘtali zp∞t ke svatΘmu slunci a do nebesk²ch konΦin. Zdß se, ₧e hypotΘzu o balonech potvrzuje jedna velmi starß inckß zprßva, kterß uvßdφ, ₧e jednomu odvß₧nΘmu mladφkovi se b∞hem vßleΦnΘ rozmφÜky poda°ilo vypßtrat nep°ßtelskΘ jednotky z velkΘ v²Üky. Dokßzal snad vzlΘtnout v horkovzduÜnΘm balonu? Mo₧nß ano, je vÜak mo₧nΘ i to, ₧e k letu pou₧il obzvlßÜ¥ rozm∞rnΘho draka nadnßÜenΘho v∞trem, stejn∞ jako je tomu v p°φpad∞ modernφho rogalla. Je tu i dalÜφ skuteΦnost, kterß vyvolßvß °adu spekulacφ: Na konci mnoha zßhadn²ch liniφ (drah) je mo₧nΘ objevit zΦernalΘ, ohn∞m o₧ehnutΘ kameny. Jsou to stopy po dßvn²ch horkovzduÜn²ch balonech? Anebo snad po n∞Φem jinΘm? Dodnes se v okolnφch hrobech nalΘzajφ zbytky nesmφrn∞ jemn²ch a neuv∞°iteln∞ pevn²ch lßtek, kterΘ by byly nepochybn∞ velmi vhodnΘ jako obal horkovzduÜnΘho balonu.
Spohrer v roce 1975 p°istoupil k experimentßlnφmu ov∞°enφ svΘ domn∞nky. Sestrojil horkovzduÜn² balon z materißl∙, kterΘ byly prokazateln∞ znßmΘ v obdobφ kultury Nazca. Zjistil, ₧e balon sestrojen² ze staroinck²ch lßtek je nejen skv∞le letuschopn², ale ₧e dokonce unese i dv∞ osoby. OvÜem, o jednΘ v∞ci Spohrer diskrΘtn∞ pomlΦel, a tou byla skuteΦnost, ₧e jeho pokusn² balon let∞l jenom pomocφ modernφho ho°ßku. A¥ u₧ m∞li sta°φ InkovΘ k dispozici jakoukoli techniku, urΦit∞ nevlastnili nic, co by bylo srovnatelnΘ s modernφm ho°ßkem.
Je tu ale jeden Φlov∞k, kter² p°edvedl, ₧e Indißni z Nazky mohli lΘtat, a to i bez ho°ßku. Byl jφm Jim Woodman, spisovatel a vydavatel z Miami, dobrodruh ve starΘm stylu. Pob²vß hodn∞ v Ji₧nφ Americe a v roce 1973 se rozhodl prozkoumat linie v Nazce. Kdy₧ let∞l v malΘm letadle nad Nazkou, porovnal si kompas podle jednΘ linie a tu pak sledoval bez jedinΘho odch²lenφ cel²ch 6 mil (9,7 km), i kdy₧ p°ekraΦovala horsk² h°eben. Tento zß₧itek ho p°esv∞dΦil o tom, ₧e v dßvn²ch dobßch lidΘ um∞li lΘtat. Dole v pouÜti Woodman objevil, ₧e Indißni kdysi m∞li dv∞ v∞ci, kterΘ by jim umo₧nily lΘtat: lana a jemn∞ tkanΘ lßtky. S nimi mohli postavit bal≤n na hork² vzduch, vynßÜen² do vzduchu ₧ßrem z ho°φcφch hranic, jejich₧ stopy stejn∞ jako topnΘ d°φvφ Woodman, jak se domnφvß, naÜel mezi liniemi. Bal≤n∙ mohli Indißni - jak se domnφval - u₧φvat ke kontrole zemnφch pracφ. Woodman∙v bal≤n Condor I byl vyroben z lßtek a provaz∙ ud∞lan²ch podle vzork∙, do nich₧ byla kdysi zabalena t∞la mrtv²ch Indißn∙ poh°ben²ch nablφzku. KoÜ byl spleten z rßkosu z jezera Titicaca na hranici mezi Bolφviφ a Peru. 28. listopadu 1975 se Condor I za ·svitu vznesl k modrΘ obloze nad Nazkou s Jimem Woodmanem a neohro₧en²m britsk²m vzduchoplavcem Julianem Nottem na palub∞. Ve v²Üi 300 stop (90 m) balon, kter² m∞l obsah 80 000 krychlov²ch stop (2260 m krychlov²ch), p°estal stoupat, Nott a Woodman vyhodili zßt∞₧ a zaΦali se snßÜet. NejnebezpeΦn∞jÜφm okam₧ikem bylo p°istßnφ, posßdka si tedy uvolnila popruhy a ve chvφli, kdy koÜ narazil na povrch pouÜt∞, hbit∞ vyskßkala na zem. Let byl krßtk², ale prokßzal, ₧e na Woodmanov∞ tvrzenφ n∞co je.
OvÜem ani to nepotrvzuje, ₧e Woodmanova & Spohrerova teze o poh°bφvßnφ nebo₧tφk∙ do nebes je pravdivß. Nep∙sobφ toti₧ p°φliÜ p°esv∞dΦiv∞, uvß₧φme-li, ₧e takto zaopat°enφ nebo₧tφci by po relativn∞ krßtkΘ letovΘ dob∞ nutn∞ museli spadnout na zem nebo do mo°e. O krßtkΘ letovΘ fßzi nemusφme pochybovat, proto₧e balony mohly nΘst pouze lehk² nßklad a nemohlo se nalo₧it mnoho ho°lavΘho materißlu. Balonu tedy zanedlouho po startu doÜlo palivo a vzneÜenφ nebo₧tφci se z°φtili z nebes dol∙. To jist∞ nem∞lo s pietou k zesnul²m panovnφk∙m nic spoleΦnΘho. N∞kde v okolφ by se pak musely nalΘzt jejich rozt°φÜt∞nΘ t∞lesnΘ poz∙statky - stejn∞ jako "nebeskΘ vozidlo" -, co₧ by jist∞ neposkytovalo p°φliÜ d∙stojn² pohled a znamenalo by to zcela prozaick² a naprosto st°φzliv² konec domn∞lΘho nanebevstoupenφ... StruΦn∞ °eΦeno, takov² kult by se nejspφÜ dlouho neudr₧el.
Proti Woodmanov∞ & Spohrerov∞ hypotΘze je nutno vznΘst jeÜt∞ dalÜφ a to zßsadnφ nßmitku: balony m∞ly kolm² start a urΦit∞ nepot°ebovaly ₧ßdnΘ "p°istßvacφ" nebo "startovacφ" drßhy.

Profesor Isbell ze Stßtnφ univerzity v New Yorku si myslφ, ₧e tento mohutn² komplex vznikl v rßmci projektu ve°ejn∞ prosp∞Ün²ch pracφ. Poka₧dΘ kdy₧ zem∞d∞lskΘ ₧n∞ byly nadpr∙m∞rn∞ vydatnΘ, nutili despotovΘ sv∙j lid k nesmyslnΘ d°in∞. VÜichni museli vytvß°et ob°φ obrazce, aby si prost∞ jaksepat°φ "zamakali" a nenapadaly je hloupΘ myÜlenky - tedy p°edevÜφm na p°evrat, zm∞nu spoleΦensk²ch pod- mφnek a podobnΘ "v²mysly". Ale nevedla by prßv∞ nesmyslnß d°ina v rozpßlenΘ pouÜti naopak k p°ßnφ po pon∞kud mΘn∞ diktßtorskΘ vlßd∞?

Profesor Helmut Tributsch se proti v²Üe uvedenΘ teorii profesora Isbella postavil vßhou celΘ svΘ autority. Podle jeho nßzoru pozorovali obyvatelΘ Nazky p°ed mnoha stoletφmi na obzoru fatu morgßnu, h°φΦku p°φrody, jejφ₧ podstatou je zrcadlenφ vzduchu. Prßv∞ tyto faty morgßny vyr²vali do p∙dy. Ale proΦ? Na tuto otßzku u₧ profesor odpov∞d∞t nedokßzal.

Autorem pon∞kud realistiΦt∞jÜφ hypotΘzy je Henri Stierlin, kter² se domnφvß, ₧e na nßhornφ ploÜin∞ Nazca se pracovalo p°φmo v ob°φm m∞°φtku. ╪et∞zce lidφ, tvo°enΘ stovkami, ba tisφci d∞lnφk∙ obchßzely ploÜinu a vytvß°ely jakΘsi pseudostopy. AvÜak i tato jist∞ zajφmavß teorie o obrovskΘm lidskΘm "tkalcovskΘm stavu" mß hßΦek: linie, jak u₧ bylo °eΦeno, nevedou jen doleva Φi doprava po rovin∞, ale i p°es rokle a propasti. Ty by se asi nepovedly p°ekonat ani sportovn∞ nepochybn∞ velmi zdatn²m "tkalc∙m".

TΘm∞° ₧ertovn²m dojmem p∙sobφ teorie profesora Kauffmanna-Doiga, kter² se sna₧φ dokßzat souvislost ob°φch obrazc∙ s kultem jakΘhosi koΦiΦφho bo₧stva. Pak by ovÜem bylo zvlßÜtnφ, ₧e zde nebyla zobrazena ani jedinß koΦka! StopadesßtimetrovΘho ptßka by zase normßlnφ pozemskß ΦφΦa nemohla rozpoznat, by¥ by byl zam²Ülen jako p°φpadnß symbolickß ko°ist. Ubohß koΦka by v liniφch tak monstr≤znφho ptßka rozhodn∞ zabloudila.
Nebyli snad zobrazenφ ptßci mφn∞ni jako ko°ist pro obrovskΘ "nebeskΘ koΦiΦφ bohy"? Ptßci jsou na nßhornφ ploÜin∞ u Nazky zobrazovßni sice hojn∞, ale v ₧ßdnΘm p°φpad∞ nejde o jedin² zvφ°ecφ motiv. Najdeme tady velrybu, opici, legußna a psa s podivn∞ tenk²ma nohama. Navφc nemßme dosud k dispozici jedinou zmφnku o podobnΘm kuri≤znφm "koΦiΦφm" kultu.

Mßlokdo studoval linie v Nazce tak intenzivn∞ jako anglick² badatel a filma° Tony Morrison. Od roku 1961 uskuteΦnil p°es tucet nßvÜt∞v tΘto oblasti a jeho cesty po Ji₧nφ Americe mu umo₧nily hlubok² vhled do psychologie a filozofie jejφho obyvatelstva. Morrison soudφ, ₧e ·Φel kreseb je v zßsad∞ nßbo₧ensk², a ze star²ch dokument∙ a od obyvatel And zjistil, ₧e tu existuje tradice kapliΦek p°i cestßch, spojen²ch p°φm²mi chodnφky. Tyto kapliΦky neboli wak'a jsou Φasto pouhΘ hromady kamen∙, stezky b²vajφ nez°etelnΘ nebo jen pomyslnΘ. Morrison se domnφvß, ₧e linie v Nazce jsou posvßtnΘ stezky spojujφcφ posvßtnß mφsta v pouÜti, a opravdu byly dolo₧eny hromady kamen∙, je₧ by mohly takov²mi posvßtn²mi mφsty b²t. Ty pozoruhodnΘ obrazce byly mo₧nß ikony a velkß geometrickß uzav°enß prostranstvφ snad mφsta pro nßbo₧enskß shromß₧d∞nφ.
Nßbo₧enskß interpretace liniφ v Nazce dßvß prostou odpov∞∩ na otßzku, proΦ jsou z°eteln∞ viditelnΘ jen ze vzduchu, nebo¥ v takovΘm p°φpad∞ byly nar²sovßny pro pohled boh∙.

Erich von DΣniken je podobnΘho nßzoru, ovÜem on tato bo₧stva vidφ ji₧ konkrΘtn∞ji: tvrdφ, ₧e obrazce majφ co do Φin∞nφ s "bo₧sk²mi" astronauty, kte°φ tehdy Inky navÜtφvili. Podle n∞j je galerie "lßkadlem", kterΘ m∞lo p°im∞t bo₧skΘ astronauty k dalÜφm p°istßnφm. Tuto myÜlenku podpφrß dv∞ma hlavnφmi fakty: Zvφ°ata jsou obrovskß, ₧e jsou vid∞t jen z ptaΦφ perspektivy, a za druhΘ, jejich t∞lo je tvo°eno liniemi, kterΘ by mohly slou₧it jako p°istßvacφ drßhy. Je to tedy podle n∞j urΦit² druh "uctφvßnφ" a vidφ v n∞m obdobu takzvanΘho kultu cargo. Jeho ·vahy sm∞°ujφ ve struΦnosti nßsledujφcφm sm∞rem:
Poblφ₧ dneÜnφ Nazky p°istßl mimozemsk² lΘtajφcφ stroj a zanechal stopy v prachu. MimozemÜ¥anΘ navßzali kontakt s lidmi, kte°φ je poklßdali za "bohy", uctφvali je a zaΦali je vz²vat ve sv²ch modlitbßch. Nakonec mimozemÜ¥anΘ zase odlet∞li. Stopy po jejich pobytu vÜak lidΘ peΦliv∞ uchovßvali. P°ßli si, aby se "bohovΘ" zase vrßtili. V₧dy¥ "bohovΘ" lid obdarovali! NebeÜ¥anΘ se vÜak stßle nevraceli. Proto byly nar²sovßny obrazce, od "drah" a₧ po nadrozm∞rnß zobrazenφ zvφ°at a matematickΘ symboly a pracn∞ vyryty do nßhornφ ploÜiny - jako signßl pro "bohy": "Vra¥te se! ╚ekßme na vßs! VÜechno je p°ipraveno!" Toto poselstvφ m∞lo b²t boh∙m sd∞len a zprost°edkovßno. Vznikl kult.
DΣniken tuto svou teorii rozhodn∞ "neva°il z vody". Nap°φklad profesor Aldon Mason p°edpoklßdal, ₧e vytvo°enΘ obrazce "skuteΦn∞ p°edstavujφ bo₧stva" a - alespo≥ podle jmenovanΘho v∞dce - "nepochybn∞ byly vytvo°eny pro oΦi nebesk²ch boh∙". Z∙stßvß tedy "pouze" otßzka, Ülo-li v p°φpad∞ uva₧ovan²ch bo₧stev o fiktivnφ bytosti, nebo nanejv²Ü reßlnΘ mimozemÜ¥any ve smyslu teorie Ericha von DΣnikena.

Ludvφk SouΦek, Φesk² zßhadolog, p°isp∞l dalÜφ hypotΘzou, kterß se podobß DΣnikenov∞, ale tvrdφ p°esn² opak. Nechme Ludvφka SouΦka promluvit:
"Nehled∞ na vlastnφ nep°ekonateln² odpor k pavouk∙m, nepova₧uji mena₧Θrii potvor, vyveden²ch ve Üt∞rku Valle de Palpa, prßv∞ za lßkavou. Zcela naopak. Vnucuje se myÜlenka, ₧e jde o straÜßky, zvφ°ata dostateΦn∞ nebezpeΦnß a dostateΦn∞ velkß, ba dokonce zvφ°ata lΘtajφcφ, kterß m∞la varovat kohosi, aby zde nep°istßval. Snad p°edchßzely ÜpatnΘ zkuÜenosti, jim₧ by se koneΦn∞ nebylo co divit: start jakΘhokoli kosmickΘho korßbu (nap°φklad) je patrn∞ v₧dy doprovßzen vedlejÜφmi efekty, je₧ nep∙jdou neopatrn²m sv∞dk∙m k duhu. Zdß se mi, ₧e musφme p°ipustit ot°es mφstnφch kultur jakousi udßlostφ, je₧ p°ikvaΦila nebo hrozila p°ikvaΦit z v²Üky. K jejφmu odvrßcenφ m∞ly slou₧it obrovskΘ obrazy zvφ°at, rozhodn∞ nep∙sobφcφch p°ita₧liv∞."
Zajφmavß teorie, co °φkßte?

Asi nejv∞tÜφ odbornicφ na obrazce na planin∞ Nazca je n∞meckß astronomka a matematiΦka Maria Reicheovß. V roce 1946 jφ Paul Kosok ukßzal fotografie tΘto nßhornφ ploÜiny. Reicheovß byla nadÜena. Zßhada pouÜt∞ se stala jejφm ₧ivotnφm osudem. V∞novala tajupln²m obrazc∙m u Nazky cel² ₧ivot. Marii Reicheovou uctφvß perußnskΘ obyvatelstvo jako sv∞tici a perußnskΘ stßtnφ orgßny jφ prop∙jΦily nejvyÜÜφ vyznamenßnφ. Samoz°ejm∞, i ona m∞la svou teorii sna₧φcφ se vysv∞tlit funkci obrazc∙ a liniφ. Byla p°esv∞dΦena, ₧e Nazca je n∞co jako astronomick² kalendß°. K tomu ji p°ivedly n∞kterΘ skuteΦnosti, kterΘ zjistila: Nap°φklad jedna z Φar vedla p°φmo k mφstu, kde slunce zapadß 22. Φervna, tedy v den zimnφho slunovratu. Astronom Hawkins ov∞°il pomocφ poΦφtaΦe, ₧e u₧ architektonick² komplex z doby kamennΘ ve Stonehenge je mo₧nΘ charakterizovat jako astronomickou observato°. Hawkins v∞d∞l, ₧e pokud mß b²t teorie sprßvnß, musφ vysv∞tlovat smysl vÜech Φar.
Nejd°φve zadal poΦφtaΦi spoΦφtat, kolik liniφ se shoduje s extrΘmnφmi pozicemi slunce nebo m∞sφce. V²sledek - 39 ze 186 zahrnut²ch do vzorku - nebyl o mnoho lepÜφ, ne₧ by se dalo zφskat zcela nßhodn∞. Znamenalo to, ₧e p°φliÜ velk² poΦet liniφ z∙stal nevysv∞tlen; navφc jen mßlo z on∞ch 39 orientovan²ch sm∞r∙ odpovφdalo viditeln∞ v²znamn²m liniφm. Hawkins tedy obrßtil pozornost na hv∞zdy a ulo₧il do poΦφtaΦe katalog pozic hv∞zd zp∞tn∞ k roku 10 000 p°.Kr. A op∞t byl poΦet sm∞r∙ orientovan²ch na hv∞zdy v kterΘmkoli obdobφ prav∞k²ch d∞jin p°φliÜ mal² na to, aby potvrdil p°edpoklad, ₧e linie v Nazce tvo°φ astronomick² kalendß°. PoΦφtaΦ tedy k Hawkinsovu zklamßnφ nepotvrdil teorii Marii ReicheovΘ. V²sledkem bßdßnφ je tedy zjiÜt∞nφ, ₧e pouze n∞kolik liniφ se vyznaΦuje astronomickou orientacφ, avÜak v∞tÜina z nich nemß podle vÜeho s astronomiφ naprosto nic spoleΦnΘho. Prßv∞ v souvislosti s astronomick²m vysv∞tlenφm by bylo velmi v²znamnΘ znßt p°esnΘ stß°φ drah. Maria Reicheovß objevila linii dlouhou p°ibli₧n∞ osm set metr∙. Sm∞°uje p°esn∞ k bodu, kde se v den letnφho slunovratu nachßzφ slunce, ale platφ to pouze pro ΦtvrtΘ a₧ devßtΘ stoletφ po Kristu. Jinß linie je dlouhß 480 metr∙ a ukazuje p°esn∞ na mφsto, kde se vyno°φ prvnφ sluneΦnφ paprsek p°i letnφm slunovratu - ale ve kterΘ historickΘ epoÜe? To, co obΦas nesmφrn∞ zt∞₧uje ov∞°enφ tezφ Marie ReicheovΘ, jsou Φasto nedostateΦn∞ p°esnΘ ·daje, kam vlastn∞ ta Φi ona linie sm∞°uje. Tφm ovÜem v ₧ßdnΘm p°φpad∞ nelze sni₧ovat nespornΘ zßsluhy velkΘ dßmy perußnskΘ archeologie. Mimo jinΘ toti₧ dokßzala zachrßnit tento div sv∞ta p°ed nesmysln²m zniΦenφm.

Maria Reicheovß

V souΦasnosti se znovu seri≤zn∞ uva₧uje o souvislosti pozemsk²ch obrazc∙ a hv∞zdn²ch seskupenφ. Pozorujeme-li toti₧ MlΘΦnou drßhu nad Nazkou, pak vidφme urΦitΘ hv∞zdnΘ ·tvary, je₧ lze s jistou fantaziφ vyklßdat jako "obrazy zvφ°at". Nebyly na nßhornφ ploÜinu p°eneseny tyto hv∞zdnΘ p°edlohy?

Otec Bernabe Cobo se u₧ v polovin∞ 17. stoletφ intenzivn∞ v∞noval kosmologii Ink∙. Tento cφrkevnφ Φinitel roku 1653 napsal, ₧e v nφ byla obzvlßÜ¥ v²znamnß role p°isouzena MlΘΦnΘ drßze. I do souΦasnosti se z inckΘho v²kladu fungovßnφ sv∞ta leccos dochovalo, p°iΦem₧ prvky tΘto filozofie sahajφ v podstat∞ a₧ do obdobφ, kdy pravd∞podobn∞ vznikly ob°φ obrazce u Nazky. KeΦußnci nap°φklad v∞°ili, ₧e mezi nebem a zemφ existuje tajupln² kolob∞h. Pova₧ovali MlΘΦnou drßhu za nebeskou °eku, kterß se v noci rozlΘvß p°es nebeskou plß≥. NebeskΘ vodstvo pak samoz°ejm∞ nachßzelo p°φsluÜnou obdobu v pozemsk²ch vodnφch tocφch.

Mohl tedy mφt ob°φ komplex v Nazce n∞co spoleΦnΘho s kultem vody? Nebyl projevem snahy p°ivodit zßzrak s vodou v oblasti, v nφ₧ tato ₧ivotodßrnß tekutina pat°ila k nejdrahocenn∞jÜφm poklad∙m, tφm zp∙sobem, ₧e se um∞lecky reprodukovaly d∙le₧itΘ Φßsti MlΘΦnΘ drßhy v povrchu naÜφ planety? Nem∞ly b²t tφmto zp∙sobem podzemnφ zdroje vody donuceny, aby zaΦaly vyv∞rat na povrch zem∞? PodobnΘ ·vahy jsou zatφm pouhou spekulacφ.
Je ale nespornou skuteΦnostφ, ₧e v oblasti Nazky byl p°ed vφce ne₧ 2000 lety vytvo°en slo₧it² systΘm tunel∙ a byly vybudovßny i podzemnφ vodnφ nßdr₧e a rozvody. LidΘ v oblasti Nazky je velmi dob°e znajφ. Jsou to takzvanΘ "oΦi pouÜt∞". D°φve jich bylo mnoho tisφc, ale dodnes se jich zachovalo jenom n∞kolik. Jsou to vchody ke slo₧itΘmu systΘmu podzemnφch tunel∙. Vypadajφ, jako by se hluboko do zem∞ vtlaΦil gigantick² Üroub. Jako po toΦitΘm schodiÜti se schßzφ mnoho metr∙ pod zemsk² povrch. P°ipadßte si zde jako v jinΘm sv∞t∞. P°ed chvφlφ jste stßli na praÜnΘ a nesnesiteln∞ rozpßlenΘ pouÜti - a nynφ slyÜφte klokotat vodu. ProtΘkß um∞le vytvo°en²m podzemnφm vodovodem. ┌dajn∞ byla svΘho Φasu podkopßna tunely celß nßhornφ ploÜina u Nazky. Existujφ tu pr² podzemnφ ulice, kterΘ jsou tak ÜirokΘ, ₧e jimi m∙₧e projet d₧φp. Dodnes je ·dajn∞ mo₧nΘ projφt pod zemsk²m povrchem z jednoho konce nßhornφ ploÜiny na druh² - tak to alespo≥ tvrdφ mφstnφ obyvatelΘ.
ArcheologovΘ znajφ Φty°icet dφlΦφch ·sek∙ tohoto komplexu, z nich₧ n∞kterΘ jsou n∞kolikakilometrovΘ. Kdy₧ byl v roce 1955 ve m∞st∞ budovßn "modernφ vodovodnφ systΘm na pitnou vodu", staΦilo jenom obnovit p∙vodnφ vodovod.
Jak se kdysi potrubφ poklßdalo? Asi t∞₧ko m∙₧eme p°edpoklßdat, ₧e se tunely pro toto vedenφ razily pod zemsk²m povrchem. Jak upozor≥uje v∞da, bylo by poÜetilΘ hledat takovou technologii v Peru p°ed 2 000 lety. Mφstnφ archeologovΘ vychßzejφ z toho, ₧e nejprve byly vykopßny p°φkopy. To nejspφÜ nebylo nic jednoduchΘho, uvß₧φme-li, ₧e potrubφ obΦas le₧φ i devatenßct metr∙ pod zemφ. V²kopy tedy musely b²t p°inejmenÜφm stejn∞ hlubokΘ. Potom se v nich polo₧enΘ potrubφ p°ekrylo ukotven²mi kamenn²mi deskami, kterΘ byly upevn∞nΘ pomocφ akßciov²ch kmen∙, a p°φkopy se zasypaly. Pokud bylo t°eba potrubnφ systΘm vyΦistit, p°φpadn∞ opravit, d∞lnφci ho museli poka₧dΘ prolΘzt a poÜkozenß mφsta uvΘst do provozuschopnΘho stavu.
Walter J?rg Langbein, autor dvou z knih, ze kter²ch jsem Φerpala, uvßdφ: "Sßm jsem si prohlΘdl n∞kolik Üachet. Nachßzely se asi v p∞timetrovΘ hloubce. Podzemnφ vodovod m∞l pr∙m∞r 60 x 120 centimetr∙. DφlΦφ ·seky probφhaly od Üachty k Üacht∞ znaΦn∞ k°ivolace. Mφstnφ obyvatelΘ m∞ ujistili, ₧e tam mohu klidn∞ vlΘzt, ale tohoto dobrodru₧stvφ jsem se rad∞ji vzdal. Nenapil jsem se ani k°iÜ¥ßlov∞ pr∙zraΦnΘ vody, aΦkoli byla ·dajn∞ ΦistÜφ ne₧ m∞stskß voda z vodovodnφho kohoutku. Ka₧dopßdn∞ se v nφ skv∞le da°φ rybßm, myslφm, ₧e to byli sumci. Kdo by si pomyslel, ₧e pod pouÜtφ u Nazky ₧ijφ ryby v systΘmu vodovodnφch tunel∙, zalo₧en²ch p°ed vφce ne₧ dv∞ma tisφciletφmi?!"

Evan Hadingham z Cambridge (Massachussetts) je poklßdßn za vyhlßÜenΘho odbornφka, pokud jde o archeologickΘ zßhady vÜeobecn∞ a o perußnskou Nazku zvlßÜt∞. Tento v∞dec se sna₧il dolo₧it souvislost mezi ob°φmi obrazci a vodovodnφmi rozvody. Vyslovil domn∞nku, ₧e obrazce m∞ly b²t magickou zßrukou toho, ₧e podzemnφ systΘm nikdy nevyschne.

TakΘ dalÜφ experti p°iÜli ve z°ejmΘ snaze vy°eÜit zßhadu Nazky s Φetn²mi tezemi Φi ucelen²mi teoriemi. AvÜak ₧ßdnou z hypotΘz, kterΘ v∞dci dosud p°edlo₧ili, se nepoda°ilo p°esv∞dΦiv∞ a definitivn∞ dolo₧it.

* * *

Otev°eme-li jakoukoli publikaci o zßhad∞ perußnskΘ pouÜt∞ u Nazky, v₧dy nßs autor nutφ soust°edit pozornost na nadrozm∞rnΘ obrazy. Ve skuteΦnosti vÜak tato (jist∞ vφce ne₧ pozoruhodnß) um∞leckß dφla p°edstavujφ jen nanejv²Ü skromn² podφl celΘ problematiky tohoto divu sv∞ta. Mnohem Φast∞ji se tu vyskytujφ nez°φdka n∞kolikakilometrovΘ geometrickΘ tvary, "drßhy", lichob∞₧nφky a linie. Tyto linie velmi precizn∞ zaznamenali z ob∞₧nΘ drßhy astronauti NASA p°i obletech zem∞koule.

Nynφ mφrn∞ odboΦφm, ale po chvφli se k liniφm op∞t vrßtφm a teorii o nich rozvinu.

Anglick² autor Alfred Watkins zastßvß takovouto teorii pro vysv∞tlenφ zßhadn²ch perußnsk²ch obrazc∙:
╪eÜenφ zßhady nßhornφ ploÜiny Nazca je mnohem tajupln∞jÜφ, ne₧ se dosud p°edpoklßdalo. Podle Watkinsovy koncepce p°eb²vajφ v nitru planety Zem∞ "zßhadnΘ sφly", kterΘ jsou dodnes zcela neprobßdanΘ. Tyto sφly se obΦas zviditel≥ujφ na zemskΘm povrchu (pamatujete? Podobnß teorie byla vyslovena i v p°φpad∞ kruh∙ a obrazc∙ v obilφ). V prehistorickΘ dob∞ o sob∞ daly tφmto zp∙sobem n∞kolikrßt v∞d∞t. Pokud jde o podstatu t∞chto tajupln²ch sil v nitru naÜφ planety, popisujφ je Watkins a spisovatel John Mitchell v knize Zapomenutß sφla Zem∞ takto: TajuplnΘ planetßrnφ sφly se vyskytujφ p°edevÜφm poblφ₧ geologick²ch zlom∙, tedy v oblastech, kde jsou pod zemskou k∙rou r∙znΘ aktivnφ geologickΘ vrstvy, je₧ se nad sebe vzßjemn∞ nasouvajφ, otφrajφ se a obruÜujφ. Na takov²ch mφstech vznikß siln² tlak, kter² p∙sobφ na k°emenitou horninu a vyvolßvß v nφ optickΘ sv∞telnΘ ·kazy. PodobnΘ geologickΘ zlomy se velmi hojn∞ vyskytujφ prßv∞ v oblasti Nazky. Byly zjiÜt∞ny takΘ v alabamskΘ lokalit∞ St. Florian v USA, odkud mßme k dispozici dokonce zprßvu oΦitΘho sv∞dka, toti₧ americkΘho podplukovnφka Thomase E. Beardena z Huntsville (stßt Alabama). Pozoroval tyto kuri≤znφ ·kazy na stßtnφch silnicφch Φφslo 13 a 17, sedm mil severn∞ od m∞sta Florence.
PodivnΘ sv∞telnΘ ·kazy jsou znßmΘ i z okolφ Stonehenge v Anglii - a majφ stejnΘ p°φΦiny. TotΘ₧ samoz°ejm∞ platφ i pro sv∞telnΘ fenomΘny nad nßhornφ ploÜinou Nazca, kterΘ tam byly obΦas pozorovßny. V Anglii existujφ jeÜt∞ dalÜφ ·kazy tohoto druhu, nejen ve Stonehenge - jsou zaznamenßvßny podΘl urΦit²ch "tajupln²ch liniφ". Mezi Angliφ a Nazkou je ovÜem jeden podstatn² rozdφl. Linie (nebo drßhy) v Nazce jsou dodnes, to znamenß po vφce ne₧ dvou tisφciletφch, viditelnΘ a zachovanΘ. Jsou zaznamenßny i na p°ed chvφlφ zmi≥ovan²ch satelitnφch snφmcφch, po°φzen²ch z v²Üky 920 km nad Nazkou. V Anglii naopak prakticky vÜechny tyto ·kazy vzaly za svΘ - bu∩ je zniΦil postup civilizace, nebo je ze zemskΘho povrchu vymazal zub Φasu. V ojedin∞l²ch p°φpadech se vÜak dosud dajφ rozeznat, nejlΘpe z letadla. Spat°φme je nap°φklad v okolφ Newmarketu. Podle lidovΘ tradice se jim °φkß ∩ßblovy p°φkopy. BezpoΦet dalÜφch b∞hem staletφ zmizel. P°esto je mo₧nΘ mnohΘ z nich rekonstruovat - u₧ jenom proto, ₧e prßv∞ v Anglii se dochovala celß °ada prehistorick²ch pamßtek a kamenn²ch monument∙ vÜeho druhu. Tato prehistorickß kultovnφ mφsta jsou z dneÜnφho pohledu zdßnliv∞ svΘvoln∞ rozeseta v osφdlenΘ krajin∞. Ve skuteΦnosti se vÜak vÜechna nachßzejφ na takzvan²ch liniφch. Jakmile je obkreslφme a zv²raznφme, dosp∞jeme ke zvlßÜtnφmu v²slednΘmu obrazci. Ohromujφcφ je na tom fakt, ₧e na nßhornφ ploÜin∞ v perußnskΘ Nazce je to obdobnΘ (a mßme to tady). Na tomto zßklad∞ je mo₧nΘ usoudit, ₧e naÜi prap°edkovΘ znali tyto "linie" nebo "tajuplnΘ sφly planety Zem∞" a jejich pozoruhodnΘ v∞domosti byly u₧ dßvno zapomenuty. Mφsta, kde uvedenΘ sφly p∙sobily, byla zvlßÜ¥ zv²razn∞na. To by pak nap°φklad v Anglii byly linie, na nich₧ byly rozestav∞ny nebo vybudovßny megality, menhiry, dolmeny a r∙znΘ kamennΘ formace, v perußnskΘ Nazce pak Ülo o dodnes viditelnΘ vyrytΘ linie a obrazce. Ty se ostatn∞ musely podle vÜeho celß staletφ udr₧ovat, jinak by se a₧ do souΦasnosti nedochovaly v tak dobrΘm stavu.

DALè═ M═STA

Linie v Nazce zdaleka nejsou jedin²mi kresbami v jihoamerickΘm terΘnu. Kdy₧ èpan∞lΘ poprvΘ pluli podΘl b°eh∙ Peru, vid∞li ohromn² "svφcen" vyryt² nad zßlivem Pisco a jinφ badatelΘ objevili mnoho dalÜφch liniφ a obrazc∙ v p°edh∙°φ And.

Nedlouho po svΘm letu bal≤nem se Jim Woodward doslechl o ho°e daleko na jih od Nazka, v chilskΘ pouÜti Atacama, kde pr² je hora pokrytß liniemi, jim₧ vΘvodφ obrovitß postava Φlov∞ka. Obra vyfotografoval jen jednou brigßdnφ generßl chilskΘho letectva. Fotografie byla nez°etelnß, ale staΦila Woodwardovi k tomu, aby se nadchl pro dalÜφ pßtrßnφ. V lΘt∞ 1979 projel Woodward ·morn∞ tipytivou pouÜtφ Atacama, kde nikdy, pokud historickΘ zßznamy sahajφ, nespadl dΘÜ¥. Cestou se zastavil na tichomo°skΘm pob°e₧φ, aby vid∞l 300 stop (90 m) vysokΘ postavy bojovnφk∙, hledφcφch na mo°e, a horu pokrytou rozsßhl²mi geoglyfy - obrazci, jejich₧ obrysy tvo°φ kamennΘ hrßzky -, kterΘ zpodobujφ karavany lam, kondory, spirßly, kruhy a letφcφho Φlov∞ka.

Hora se jmenuje Sierra Pintada, tj. Malovanß hora, a mφstnφ archeologovΘ se domnφvajφ, ₧e geoglyfy slou₧ily inck²m kupc∙m jako ukazatele cesty. Nakonec doÜel Woodward v atacamskΘ pouÜti k ho°e zvanΘ Sierra Unica, Osam∞lß hora. Na jejφm ·boΦφ spat°il atacamskΘho obra, 393 stop (120 m) vysokΘho, se zrakem up°en²m do slunce. Na hlav∞ mß korunu, mφsto ruky hrot Üφpu a na nohou vysokΘ boty. Obklopuje ho rozlehl² komplex liniφ a "p°istßvacφch ploch".
Od Nazky je Atacama vzdßlena 850 mil (1 370 km), ale je to tatß₧ pouÜ¥. Linie, p°istßvacφ plochy i obr mo₧nß pochßzejφ z tΘ₧e kultury, kterß snad, jak se odbornφci domnφvajφ, vzkvΘtala v Nazce kolem narozenφ Kristova. Na tvrzenφ o vztahu obou lokalit je vÜak jeÜt∞ brzy...

* * *

Jednoho parnΘho letnφho dne v roce 1932 let∞l civilnφ pilot George Palmer beze sp∞chu z Las Vegas v Nevad∞ do kalifomskΘho Blythu, vnitrozemskΘho m∞steΦka za Los Angeles. Kdy₧ se blφ₧il k Blythu, p°ebφhal zrakem po pouÜti rozklßdajφcφ se 1 500 m pod nφm a vyhlφ₧el si nouzovΘ p°istßvacφ plochy, jak je zvykem pilot∙ v t∞₧kΘm terΘnu. Kdy₧ u₧ se blφ₧il k meandr∙m °eky Colorado, asi 29 km od cφle, do jeho zornΘho pole nßhle vplula postava Φlov∞ka. Palmer ji zahlΘdl jen na okam₧ik a uv∞domoval si, ₧e pouÜtnφ slunce m∙₧e zmßst i nejzkuÜen∞jÜφho pilota. Ud∞lal tedy otßΦku a znovu nalet∞l nad skalnatΘ srßzy na okraji °eky. A postava tam byla, naznak le₧φcφ obr, nar²sovan² kameny na pouÜtnφm podkladu. Palmer odhadl dΘlku t∞la asi na 30 m. Nablφzku uvid∞l ohromen² pilot dalÜφ obrovskou postavu: Φty°nohΘ zvφ°e podobnΘ psu Φi koni.

Na Palmerovo upozorn∞nφ vyslalo muzeum v Los Angeles kustoda sv²ch historick²ch sbφrek Arthura Woodwarda, aby v∞c prozkoumal, a kdy₧ Woodward dorazil na nßhomφ planiny Φili mesy u m∞sta Blythe, naÜel ne jednu, ale hned t°i skupiny postav. Ud∞lal tak v²znamn² archeologick² nßlez hned za humny a ve svΘ zprßv∞ sotva skr²vß vzruÜenφ:
"Jako prvnφ jsme naÜli trojici, kterou tvo°il Φlov∞k, le₧φcφ naznak s rozta₧en²ma rukama zΦßsti v ohromnΘm kruhu, kter² podle svΘho vzhledu slou₧il snad jako kruh taneΦnφ, dßle zvφ°e s dlouh²ma nohama a dlouh²m ocasem a malΘ stoΦenΘ koleΦko, kterΘ mo₧nß p°edstavovalo hada. ╚lov∞k v tomto p°φpad∞ m∞°il od hlavy k pat∞ 95 stop (29 m). TaneΦnφ kruh m∞l pr∙m∞r 140 stop (43 m). Zvφ°e m∞rilo 36 stop (11 m) od ÜpiΦky Φumßku ke ko°eni ocasu. Svinut² plaz m∞l pr∙m∞r 12 stop (3,5 m). Na dalÜφ mese, kterou jsme navÜtφvili, byla jedinß postava, zobrazujφcφ Φlov∞ka. Obrys postavy byl dlouh² 98 stop (30 m). Trup m∞l Üφ°ku p°es 17 stop (5 m). Rozp∞tφ pa₧φ bylo 74 stop (22 m). Na t°etφ mese byla "trojice" podobnß prvΘ, a₧ na to, ₧e um∞lci se tentokrßt p°ekonßvali jako stvo°itelΘ vskutku herkulovsk²ch netvor∙. ╚lov∞k v tomto p°φpad∞ m∞°il 167 stop (51 m). Na ka₧dΘ ruce a noze m∞l pat°iΦn² poΦet prst∙."
Na t∞chto pouÜtnφch obrech vÜak bylo nejzvlßÜtn∞jÜφ, ₧e o nich dosud nikdo nepodal zprßvu, aΦkoli podle Woodwarda "krajem proÜly stovky potuln²ch prospektor∙, geodet∙ a mnoho dalÜφch, kte°φ trpφ na Wanderlust." P°φΦinou bylo, ₧e blythskΘ postavy, nakreslenΘ v pouÜti dßvno p°ed Θrou letadel, se na zemi daly st∞₧φ zjistit a byly z°ejm∞ urΦeny pro pohled ze vzduchu.
Postavy u Blythe jsou sice i nadßle hßdnakou, expedice Nßrodnφ geografickΘ spoleΦnosti, kterß je v r. 1951 navÜtφvila, p°iÜla alespo≥ s urΦitou teoriφ. Podle nßzoru vedoucφho expedice, antropologa f.m.setzlera, je klφΦem k datovßnφ dvou lokalit u Blythu p°φtomnost Φtverno₧c∙. Vypadajφ jako kon∞ a z toho usoudil, ₧e jsou bu∩ velmi starobylφ nebo pom∞rn∞ novφ, nebo¥ p∙vodnφ americk² k∙≥ vyhynul p°ed 10 000 lety a jeho nßstupce dovezli èpan∞lΘ a₧ v roce 1540. Postavy byly jen mßlo poÜkozeny erozφ, a tak Setzler usoudil, ₧e pochßzejφ z nedßvnΘ doby.

* * *

I v hornatΘ oblasti Bolφvie existujφ Φetnß mφsta s podobn²mi obrazci. Spojujφ svatyn∞ aymarsk²ch indißn∙. I v Severnφ Americe se poda°ilo objevit n∞co podobnΘho. JeÜt∞ poΦßtkem 19. stoletφ byl americk² St°edozßpad poset² zvlßÜtnφmi pozemnφmi stavbami - gigantick²mi um∞l²mi nßvrÜφmi. V²zkumnΘ a badatelskΘ Φinnosti etnologa Williama Pedgeona dnes vd∞Φφme za to, ₧e o t∞chto kuriozitßch v∙bec vφme. Roku 1840 vyrazil z Galeny v Klinvis na hranicφch Wisconsinu na hornφm toku Mississippi v plachetnici vlastnφ konstrukce na 1 500 km dlouhou plavbu po tΘto °ece, odkr²val p°itom prehistorickΘ artefakty a kriticky je zkoumal, analyzoval a srovnßval. K vlastnφmu p°ekvapenφ zjistil, ₧e 76 pozemnφch staveb a 449 nßvrÜφ je navzßjem tak propojeno, jako by se vÜechny nachßzely na n∞jak²ch liniφch. V∞tÜina t∞chto kopcovit²ch ·tvar∙ u₧ dßvno vzala za svΘ a ani linie dnes nelze prakticky zjistit. Mßme tedy sv∞dectvφ ze Φty° vzßjemn∞ nesmφrn∞ vzdßlen²ch zemφ a vÜechna se vyznaΦujφ stejn²mi "p°φznaky". Proto se p°φmo vnucuje domn∞nka, ₧e i v jin²ch lokalitßch na naÜφ planet∞ musφ - nebo by p°inejmenÜφm m∞ly - existovat podobnΘ "linie". Z toho zase vypl²vß, ₧e Nazku, jejφ₧ zßhadu nebo tajemstvφ se dodnes nepoda°ilo nade vÜi pochybnost vysv∞tlit, nesmφme pravd∞podobn∞ zkoumat izolovan∞, jako zcela jedineΦn² fenomΘn. Mo₧nß ₧e dokonce existuje systΘm liniφ spojujφcφch jednotlivΘ lokality se zßhadn²mi obrazci? SvΘho Φasu p°evlßdalo mφn∞nφ, ₧e zßhada Nazky nebyla vy°eÜena jen proto, ₧e se na ni dosud nikdo nedokßzal sprßvn²m zp∙sobem zeptat... Jen₧e jak znφ ta sprßvnß otßzka?
          
                                 vybrala a upravila                                            Bestie

Pou₧itß literatura:
Walter-Jorg Langbein - VelkΘ zßhady 2 500 let (Dialog 1996)
Walter-Jorg Langbein - ZßhadnΘ °φÜe (Dialog 1998)
Ludvφk SouΦek - TuÜenφ stφnu (╚eskoslovensk² spisovatel 1979)
Simon Welfare & John Fairley - Sv∞t tajemn²ch sil Athura C.Clarka (Columbus 1992)