BritskΘ cviΦnΘ proudovΘ letouny Hawk, vyrßb∞nΘ konsorciem British Aerospace, pat°φ v souΦasnΘ dob∞ mezi absolutnφ sv∞tovou ÜpiΦku, o Φem₧ sv∞dΦφ nejen jejich ·ctyhodnΘ v²kony, ale i pom∞rn∞ znaΦn² poΦet zahraniΦnφch vojensk²ch letectev, kterΘ o n∞ projevujφ zßjem i p°es jejich vysokou po°izovacφ cenu. Hawky toti₧ nejsou jen vynikajφcφmi cviΦn²mi stroji, ale zßrove≥ i velmi kvalitnφmi bojov²mi letouny, Φφm₧ zajiÜ¥ujφ nejen mnohem snazÜφ p°estup nov²ch pilot∙ do kokpit∙ plnohodnotn²ch stφhacφch Φi bitevnφch letoun∙, ale zßrove≥ i nabφzejφ mo₧nost svΘho vyu₧itφ v äostr²chô bojov²ch akcφch.

V₧dy tomu tak ovÜem nebylo. CviΦnΘ proudovΘ letouny v∞tÜiny zßpadnφch stßt∙ toti₧ zprvu slou₧ily pouze k ·Φelu, ke kterΘmu byly p∙vodn∞ stvo°eny a o ·Φasti v bojov²ch misφch si mohly nechat jen zdßt. Jejich ·kol spoΦφval v jedinΘm û dopomoci vφce Φi mΘn∞ zkuÜen²m pilot∙m v p°echodu z pφstov²m motorem pohßn∞n²ch letoun∙ na letouny s motorem proudov²m. Postupem Φasu sice zaΦaly b²t vybavovßny i r∙znou v²zbrojφ, ale stßle slou₧ily jen jako äÜkolnφô stroje. Teprve a₧ pozd∞ji byly prvnφ z nich p°estav∞ny a pasovßny i do role lehk²ch ·dern²ch (bitevnφch) letoun∙.

àa prßv∞ mezi takovΘ letouny se °adφ i britsk² typ BAC 167 Strikemaster, kter² byl dokonce jeden z prvnφch v tΘto novΘ kategorii. P°esto₧e se jednß o zcela samostatn² typ, dalo by se s trochou nadsßzky °φct, ₧e ko°eny jeho vzniku sahajφ, a₧ do rannΘho povßleΦnΘho obdobφ, kdy se zaΦal na r²sovacφch prknech rodit jeho prap°edek û cviΦn² vrtulov² letoun Provost a Strikemaster je jen jeho finßlnφ verzφ.

Provost

Tehdy toti₧ Royal Air Force, respektive British Air Ministry (britskΘ ministerstvo letectvφ), vydalo specifikaci T.16/48 (utvo°enou na zßklad∞ operaΦnφho po₧adavku Operational Requirement 257) na vrtulov² letoun urΦen² k zßkladnφmu v²cviku pilot∙, kter² m∞l nahradit ji₧ nedostateΦn∞ v²konn² typ Percival P.40 Prentice. P°esto₧e se jednalo o letoun, jeho₧ hlavnφm poslßnφm m∞lo b²t Ükolenφ pilot∙ pro proudovΘ stφhacφ letouny Havilland Vampire, hlavnφ d∙raz nebyl kladen na maximßlnφ rychlost budoucφho stroje (podmφnkou bylo dosa₧enφ pouh²ch 200 km/h), n²br₧ na jeho dolet a vytrvalost ve vzduchu, kterß m∞la Φinit minimßln∞ dv∞ hodiny.

Ze vÜech patnßcti z·Φastn∞n²ch leteck²ch konstrukΦnφch spoleΦnostφ nakonec vyÜla zaΦßtkem roku 1951 vφt∞zn∞ op∞t firma Percival Aircraft Company, kterß p°edstavila sv∙j nov² model P.56 Provost. Ten vznikl pod vedenφm jejφho hlavnφho konstruktΘra Leslieho G. Friseho a mnoha sv²mi v²kony v²razn∞ p°ekonßval nejen konkurenΦnφ typy, ale i po₧adavky RAF.

Percival P.56 Provost byl dvoumφstn² celokovov² dolnoploÜnφk se sedadly vedle sebe, s dvojφm °φzenφm a pevn²m (nezatahovateln²m) podvozkem ostruhovitΘho typu. Od druhΘho prototypu byly sice Provosty vybavovßny hv∞zdicov²mi pφstov²mi motory Alvis Leonides 126 o v²konu 410 kW, ale prvnφ prototyp tohoto letounu, kter² poprvΘ vzlΘtl 24.·nora 1950, byl pohßn∞n jeÜt∞ motorem Armstrong Siddeley Cheetah 18.

JeÜt∞ v kv∞tnu 1951, krßtce po vyhlßÜenφ vφt∞znΘho projektu v²b∞rovΘho °φzenφ, bylo objednßno na 200 kus∙ P.56. Do slu₧by vstoupily prvnφ z nich v roce 1953, a to ji₧ pod sΘriov²m oznaΦenφm Provost T.Mk.1 (T.1), zaΦlen∞nφm do stavu CFS-BTS (Central Flying SchoolÆs Basic Trainin Squadron) v South Cerney a zßhy na to i do RAF College v Cranwellu, kde byly pozd∞ji dopln∞ny Ükolnφmi verzemi letoun∙ Havilland DH.100 Vampire.

Vzhledem k tomu, ₧e se spoleΦnost Percival stala v roce 1954 souΦßstφ Hunting Group, m∙₧eme se v odbornΘ literatu°e setkat i s tφm, ₧e jako v²robce je uvßd∞n bu∩to Percival, Hunting Percival nebo pouze Hunting. AΦ pod r∙zn²mi logy, celkem bylo do roku 1959 vyrobeno 461 Provost∙ v r∙zn²ch verzφch, z nich₧ je stßle jeÜt∞ zhruba p∞t na sv∞t∞ pln∞ provozuschopn²ch.

V zahraniΦφ Provosty lΘtaly ve slu₧bßch Barmy, Irßku, Irska, Malajsie, Omßnu, RhodΘsie a S·dßnu. Jednalo se o exportnφ, pov∞tÜinou lehce vyzbrojenΘ verze T.Mk.51 (T.51), T.Mk.52 (T.52), T.Mk.53 (T.53) a T.Mk.54 (T.54), kterΘ m∞ly v k°φdlech zamontovßny dva kulomety rß₧e 7,7 mm a na a₧ Φty°ech k°φdelnφch zßv∞snφcφch mohly nΘst r∙znou pumovou a raketovou v²zbroj do celkovΘ hmotnosti 113 kg.

Po vy°azenφ Provost∙ z v²zbroje RAF, na poΦßtku Üedesßt²ch let (pouze jedin² se udr₧el ve slu₧b∞ a₧ do roku 1969) bylo n∞kolik stroj∙ zrenovovßno a nßsledn∞ prodßno do Keni a Sa·dskΘ Arßbie. èest jich m∞lo b²t tΘ₧ odeslßno do Biafru, ale ty ji₧ neopustily ·zemφ VelkΘ Britßnie.

VÜeobecn∞ se letouny Hunting Percival Provost vyznaΦovaly v²jimeΦnou stoupavostφ, obratnostφ (maximßlnφ ·hlovß rychlost v²krutu byla vyÜÜφ ne₧ 90░/s), bezchybn²mi letov²mi vlastnostmi, spolehlivostφ a dobr²m pom∞rem v²konu motoru k hmotnosti stroje.
 

Jet Provost

Se za°azenφm cviΦnΘho vrtulovΘho letounu Provost do aktivnφ slu₧by vÜak ambice Huntingu zdaleka neskonΦili. Zhruba ve stejnou dobu se toti₧ spoleΦnost pustila do realizace vlastnφho projektu Hunting Percival P.84 Jet Provost, u n∞j₧ byl pφstov² motor ästarΘhoô Provostu nahrazen proudovou jednotkou Armstrong Siddeley (dneÜnφ Rolls Royce) Viper 101 (ASV Mk.5 û vyzkouÜen² v dubnu 1951 a p∙vodn∞ urΦen² pro pohon dßlkov∞ °φzen²ch vzduÜn²ch cφl∙). P°esto₧e design novΘho letounu byl celkov∞ pozm∞n∞n, k°φdlo i struktura ocasu z∙stala prakticky nezm∞n∞na. P∙vodnφ konstrukce tak tvo°ila tΘm∞° 70% novΘho proudovΘho typu.

Krßtce na to, 26. Φervna 1954, zalΘtl hlavnφ zkuÜebnφ pilot novΘ spoleΦnosti Hunting Percival Aircraft Ltd. R. G. äDickô Wheldon prvnφ prototyp letounu Jet Provost T.1 oznaΦen² jako XD674, kter² m∞l reprezentovat prvnφ v²robnφ sΘrii. AvÜak soukromΘ iniciativy spoleΦnosti si brzy povÜimlo velenφ RAF a okam₧it∞ objednalo celkem deset p°edsΘriov²ch letoun∙, Φφm₧ nad projektem p°evzalo oficißlnφ zßÜtitu, tak₧e ve v²robnφm zßvod∞ v Lutonu bylo zhotoveno jeÜt∞ dalÜφch dev∞t v²vojov²ch stroj∙, jejich₧ prost°ednictvφm se zaΦala ov∞°ovat sprßvnost zvolenΘ koncepce, kterΘ konstruktΘry p°ivedly na myÜlenku vybavit letoun jeÜt∞ v²konn∞jÜφm proudov²m motorem Viper 102, zkrßcen²m hydraulick²m podvozkem nahrazujφcφm p∙vodnφ podvozek pneumatick², nov²m pln∞ prosklen²m krytem kabiny a celkov∞ aerodynamicky ävycφd∞n²mô trupem. V tomto provedenφ, kterΘ dostalo oznaΦenφ Jet Provost T.Mk.2 (T.2), jeho₧ prvnφ demonstrßtor vzlΘtl 1.zß°φ 1955, byly ovÜem vyrobeny pouze Φty°i kusy, proto₧e finßlnφ verzφ, kterß si nakonec probojovala za°azenφ do RAF jako standardnφ cviΦn² letoun, byla teprve verze Jet Provost T.Mk.3 (T.3).

Jet Provost T.3 byl sice zcela z°eteln∞ postaven² na zßkladnφ konstrukci sv²ch p°edch∙dc∙, ale na rozdφl od nich byl vybaven nov∞jÜφm proudov²m motorem Viper ASV Mk.9 o tahu 7,78 kN, dvojicφ vyst°elovacφch sedadel Martin Baker a koncov²mi k°φdelnφmi nßdr₧emi. Objednßvka na sΘriovou v²robu byla podepsßna 8.·nora 1957 a celkem bylo RAF dodßno 201 letoun∙ tohoto typu. Prvnφ z nich se vÜak vznesl k oblak∙m a₧ 22. Φervna 1958.

Po ukonΦenφ v²roby verze T.3, byla okam₧it∞ zahßjena sΘriovß v²roba typu Jet Provost T.Mk.4 (T.4), jeho₧ poslßnφm bylo rozÜφ°enφ pilotnφho v²cviku a₧ po pokraΦovacφ stupe≥. Prototypy T.4 vznikly ·pravou starÜφch letoun∙ verze T.2 a T.3. Do vzduchu se dostaly v Φervenci a srpnu 1960 a na rozdφl od pozd∞jÜφch sΘriov²ch letoun∙ byly vybaveny proudov²mi motory Viper 201. SΘriovΘ stroje Jet Provost T.4, jejich₧ prvnφ p°edstavitel poprvΘ vzlΘtl v srpnu 1961, toti₧ ve sv²ch trupech nakonec nesly jeÜt∞ v²konn∞jÜφ motory Viper 202 o tahu 11,116 kN. K v²cvikov²m eskadrßm RAF pak byly tyto letouny, kter²ch bylo vyrobeno na 184 kus∙, za°azovßny od listopadu 1961 a₧ po polovinu roku 1964.

Z verzφ T.3 a T.4 byly dokonce odvozeny i vyzbrojenΘ exportnφ obm∞ny T.Mk.51 (T.51) a T.Mk.52 (T.52), kterΘ byly vybaveny dvojicφ kulomet∙ rß₧e 7,62 mm a dv∞mi k°φdelnφmi zßv∞snφky pro pumovou a raketovou podv∞snou v²zbroj. Tyto stroje nakonec slou₧ily ve slu₧bßch vzduÜn²ch sil Ceylonu, Kuvajtu, S·dßnu, Irßku, Ji₧nφho Jemenu a Venezuely.

A prßv∞ tyto ozbrojenΘ Jet Provosty byly zßrove≥ i poslednφmi letouny vyvinut²mi pod hlaviΦkou firmy Hunting, nebo¥ i ona byla zaΦßtkem Üedesßt²ch let pohlcena korporacφ BAC (British Aircraft Corporation).

ZaΦlen∞nφm Huntingu do BAC (dneÜnφho BAe û British Aerospace) sice skonΦila historie jednΘ konstrukΦnφ spoleΦnosti, ale ani zdaleka ne historie Jet Provost∙. V zß°φ 1962, jeÜt∞ samostatnß firma Hunting Percival, toti₧ ve Farnborough oznßmila, ₧e op∞tovn∞ soukrom∞ pokraΦuje ve v²voji modifikace H.145 s p°etlakovou kabinou a nov²m k°φdlem. Tehdy sice RAF projevovalo jen vla₧n² zßjem, ale 30.listopadu 1964 sv∙j postoj nßhle zm∞nilo, nebo¥ objednalo 110 sΘriov²ch letoun∙ BAC 145 (H.145 û tovßrnφ oznaΦenφ bylo zm∞n∞no po zßniku Huntingu) pod oznaΦenφm Jet Provost T.Mk.5 (T.5).

Poslednφ dva sΘriovΘ stroje T.4 (XS230 a XS231) byly p°estav∞ny na zkuÜebnφ prototypy. Z XS230 se stal dßle vylepÜen² typ BAC 164, kter² vychßzel z modifikace BAC 145 a s motorem Viper 522 a k°φdelnφmi zßv∞snφky p°edstavoval prototyp T.5. Po uzav°enφ v²robnφho komplexu v Lutonu, kv∙li jeho odprodeji spoleΦnosti Vauxhall Motors, byl letoun BAC 164 p°eta₧en po silnici do Wartonu, kde piloti Jimmy L. Dell a Reg. T. Stock provedli 28. ·nora 1967 prvnφ zßlet.

Jak ji₧ bylo uvedeno v²Üe verze T.5 byla vybavena pln∞ prosklenou p°etlakovou kabinou s nov²m Φelnφm sklem a posuvn²m p°ekrytem, co₧ pat°ilo spolu s prodlou₧en²m a aerodynamiΦt∞ji tvarovan²m Φumßkem, skr²vajφcφm v²konnou modernφ avioniku, k jeho nejv∞tÜφm vizußlnφm odliÜnostem od p°edchozφch verzφ. K dalÜφm modernizaΦnφm prvk∙m lze za°adit nap°φklad nov² motor, kompletn∞ zrekonstruovan² trup a k°φdlo s v∞tÜφmi internφmi palivov²mi nßdr₧emi plus mo₧nost u₧itφ p°φdavn²ch (externφch) palivov²ch nßdr₧φ.

RAF postupn∞ p°ebφralo Jet Provosty T.5 od 4. zß°φ 1969 do 6. °φjna 1972, kdy byl p°edßn definitivn∞ poslednφ Jet Provost (XW438). Krom toho, ₧e za svΘ p∙sobenφ daly Jet Provosty k°φdla stovkßm nov²ch pilot∙, slou₧ily takΘ akrobatick²m skupinßm Sparrows, Red Pelicans, Black Jacks, Macaws, Magistrates, Vipers, Blades, Linton Gin, Cocks oÆthe North, Gemini Pair a Poachers.

Exportnφ vyzbrojenß verze vychßzejφcφ z T.5 lΘtala vybavena dvojicφ kulomet∙ rß₧e 7,62 mm (MG 7,62FN) a pop°φpad∞ i podv∞snou v²zbrojφ do celkovΘ hmotnosti 1 000 kg. Do vzduchu se dostala poprvΘ 10. ledna 1969 a byla oznaΦena jako Jet Provost T.Mk.55 (T.55). Koncem tΘho₧ roku p°eÜla v celkovΘ produkci p∞ti kus∙ pod v²sostnΘ znaky S·dßnu.

*typy jsou v tabulce °azeny podle data prvnφho vzletu

V∞tÜφ modernizace se sice Jet Provosty doΦkaly pouze u RAF, kdy₧ se jich v letech 1973-76 na 177 vrßtilo do v²robnφho komplexu BAC, kde jim bylo zastav∞no pokroΦilejÜφ radionavigaΦnφ vybavenφ, ale jinak byly pr∙b∞₧n∞ modernizovßny po celou dobu svΘ ΦinnΘ slu₧by, ve kterΘ se tyto velmi hou₧evnatΘ letouny udr₧ely a₧ do roku 1989, kdy byl vy°azen poslednφ z nich. AvÜak v rukou mnoha leteck²ch fand∙ v Anglii, Nizozemφ, Austrßlii a USA se prohßnφ vzduchem dodnes, nebo¥ ve sv∞t∞ je stßle jeÜt∞ registrovßno vφce ne₧ sedmdesßt letu schopn²ch Jet Provost∙.
 

Strikemaster

V dob∞, kdy byl p°edposlednφ vyroben² Jet Provost (XS230) p°estav∞n na prototyp finßlnφ verze T.5, podroboval se p°estavb∞ na prototyp i poslednφ vyroben² stroj verze T.4 (XS231). Nejednalo se vÜak o v²vojov² letoun urΦen² k ov∞°enφ novΘ cviΦnΘ verze Jet Provostu pro domßcφ ozbrojenΘ sφly, ale v²hradn∞ pro export a to k plnohodnotnΘmu bojovΘmu pou₧itφ.

Typ dostal v²vojovΘ oznaΦenφ BAC 166 a poprvΘ vzlΘtl 16. b°ezna 1965. Letoun byl vybaven nov²m k°φdlem a proudov²m motorem Viper 20. AvÜak ani on jeÜt∞ pln∞ neuspokojoval konstruktΘry British Aircraft Corporation a naopak je p°im∞l k dalÜφ prßci na v²voji sΘriovΘ bitevnφ verze urΦenΘ na export. Zmφn∞nΘ ·pravy nakonec spoΦφvaly v op∞tovnΘm p°epracovßnφ a zesφlenφ draku prototypu, jeho k°φdla, revidovanΘ palivovΘ soustav∞, pevn∞jÜφm zkrßcenΘm podvozku, novΘm radionavigaΦnφm za°φzenφ, v²konn∞jÜφm motoru a spolehliv∞jÜφch vyst°elovacφch sedaΦkßch. Takto p°epracovan² BAC 166 (T.4 - XS231) poprvΘ vzlΘtl z Wartonu ve Φtvrtek 26. °φjna 1967 s civilnφ imatrikulacφ G-27-8 a bylo mu p°id∞leno novΘ sΘriovΘ oznaΦenφ BAC 167 Strikemaster.

BAC 167 Strikemaster byl dvoumφstn², jednomotorov² proudov² lehk² bitevnφ letoun v prvnφ °ad∞ urΦen² k Φinnosti v taktickΘ hloubce, ale byl schopn² plnit i pr∙zkumnΘ nebo cviΦnΘ ·koly. KonstrukΦn∞ pak p°edstavoval celokovov² samonosn² dolnoploÜnφk s lichob∞₧nφkov²mi k°φdly a ocasnφmi plochami.

K°φdla m∞la kladnΘ vzep∞tφ 5░ a ·hel nastavenφ 1,5░. Prostor mezi nßb∞₧nou hranou a hlavnφm nosnφkem vypl≥ovaly dv∞ nßdr₧e vakovΘho typu a jedna integrßlnφ nßdr₧. T°etφ nßdr₧ vakovΘho typu se nachßzela uprost°ed k°φdla mezi hlavnφm a zadnφm pomocn²m nosnφkem. Na hornφ stran∞ k°φdla pak byla t∞sn∞ p°ed vztlakov²mi klapkami k zadnφmu nosnφku jeÜt∞ p°ipevn∞na dv∞ma zßv∞sy liÜta hydraulicky ovlßdanΘho spoileru. Na krajnφch koncφch k°φdla byly k jeho ₧ebr∙m p°iÜroubovßny okrajovΘ oblouky nebo koncovΘ k°φdelnφ palivovΘ nßdr₧e. Nßb∞₧nou hranou k°φdla pak sice prochßzelo po celΘ dΘlce vzduchovΘ potrubφ pro vytvß°enφ p°etlaku v integrßlnφch a koncov²ch nßdr₧φch paliva, avÜak odmrazovacφ za°φzenφ nebylo zavedeno.

Samonosn² celokovov² trup polosko°epinovΘ konstrukce byl zhotoven z hlinφkov²ch slitin a sklßdal se z trupov²ch p°epß₧ek zesφlen²ch podΘlnφky o profilu Z a p°in²tovanΘho potahu. Plochß Üirokß p°φ∩ obsahovala p°istßvacφ, pojφ₧d∞cφ a v²stra₧n² sv∞tlomet, ploÜinu radionavigaΦnφho kompletu vΦetn∞ stanice Rebecca a kyslφkovΘ lahve. Za ·sekem radionavigaΦnφho vybavenφ byla na levΘ stran∞ p°φd∞ ulo₧ena vzduchovß klimatizaΦnφ a p°etlakovß soustava s v²m∞nφkem, chladiΦem, vodnφm separßtorem Normalair a p°φsluÜnΘ redukΦnφ ventily. Na bocφch trupu (p°ed k°φdlem na ·rovni kabiny) se nalΘzaly vstupnφ (sacφ) otvory poloeliptickΘho tvaru, kterΘ byly aerodynamicky prota₧eny do ko°en∙ k°φdel. St°ednφ a zadnφ Φßst trupu letounu se sm∞rem dozadu v²razn∞ zu₧ovala, nebo¥ obsahovala prakticky pouze pohonnou jednotku s v²stupnφm systΘmem a tßhla °φzenφ od ocasnφch ploch. Sm∞rovΘ kormidlo i v²Ükovky byly aerodynamicky i hmotn∞ vyvß₧eny a opat°eny vyva°ovacφmi ploÜkami. Provoznφ nßsobek draku byl limitovßn na p°etφ₧enφ 6 g a ₧ivotnost stanovena na Φtrnßct let p°i 400 letov²ch hodinßch roΦn∞.

P°istßvacφ za°φzenφ se sklßdalo z hydraulicky ovlßdanΘho krßtkΘho podvozku p°φ∩ovΘho typu, kter² byl mimo°ßdn∞ vhodn² i pro Φinnost z neupraven²ch vzletov²ch a p°istßvacφch drah. Hlavnφ podvozek byl br₧d∞n vφcekotouΦov²mi brzdami Dunlop a zatahoval se do k°φdel sm∞rem ke trupu. P°φ∩ov² °iditeln² podvozek s jednφm pojezdov²m kolem se zasouval do trupu sm∞rem vp°ed.

V dvoumφstnΘ prostornΘ kabin∞ s dvojφm °φzenφm, kterß poskytovala pilot∙m dokonal² v²hled, byly vedle sebe umφst∞ny dv∞ vyst°elovacφ sedaΦky Martin Baker Mk.PB4, kterΘ zajiÜ¥ovaly posßdce bezpeΦnΘ opuÜt∞nφ letounu sice i v malΘ v²Üce, ale pouze p°i minimßlnφ rychlosti 167 km/h za p°edpokladu, ₧e byl trup ve vodorovnΘ nebo vzp°φmenΘ poloze. ╚elnφ kryt kabiny byl d∞len², zhotoven² z organickΘho skla o tlouÜ¥ce tak°ka Üestnßcti milimetr∙ a ofukovan² tepl²m vzduchem. Odsouvatelnß Φßst krytu kabiny se p°i otevφrßnφ (elektricky nebo manußln∞) posunovala do zadu po kolejniΦkßch v ·hlu 15░. V p°φpad∞ nouze Ülo vÜak kryt kabiny äodhoditô i pomocφ dvou integrovan²ch pyrotechnick²ch nßlo₧φ. Standardnφ varovn² systΘm Strikemastera, kter² byl tvo°en dv∞mi podsystΘmy (Φerven²m a ₧lut²m), upozor≥oval posßdku na nebezpeΦnΘ poruchy d∙le₧it²ch systΘm∙ pomocφ vizußlnφ a akustickΘ signalizace. ╚erven² systΘm se aktivoval v p°φpad∞ v²skytu kritickΘ zßvady (nap°. po₧ßr motoru) a krom rozsvφcenφ ΦervenΘ kontrolky vydßval i varovn² audiosignßl, kde₧to p°i zjiÜt∞nφ mΘn∞ zßva₧n²ch problΘm∙ reagoval pouze rozsvφcenφm ₧lutΘ kontrolky.

Pohonnou jednotku tvo°il jeden turbokompresorov² proudov² motor Rolls Royce Viper 20F20 Mk.535 o tahu 15,16 kN, kter² se sklßdal z osmistup≥ovΘho axißlnφho kompresoru, prstencovΘ spalovacφ komory a jednostup≥ovΘ turbφny. Motor pohßn∞l krom∞ Φerpadla hydraulickΘho oleje i generßtor vyrßb∞jφcφ elektrickou energii, kterou bylo v p°φpad∞ nouze mo₧no zφskat i pomocφ t°φ Φty°iadvaceti voltov²ch bateriφ v₧dy p°es jeden z rotaΦnφch m∞niΦ∙.

Osm palivov²ch nßdr₧φ v k°φdle pojalo celkem 1 191 litr∙ leteckΘho petroleje a dalÜφch 436,5 litru se veÜlo do koncov²ch nßdr₧φ. Na vnit°nφ i vn∞jÜφ k°φdelnφ zßv∞snφky Ülo navφc podv∞sit Φty°i p°φdavnΘ nßdr₧e s celkov²m objemem 1 136,5 litru, tak₧e souhrnnΘ mno₧stvφ paliva mohlo dosßhnout a₧ 2 764 l. VeÜkerΘ palivo bylo tlakem vzduchu vhßn∞no do jedinΘ sb∞rnΘ nßdr₧e odkud bylo Φerpßno p°φmo do motoru.

Hlavnφ v²zbroj letounu byla tvo°ena dv∞mi kulomety FN 7,62 mm se zßsobou 550 nßboj∙ na hlave≥, kterΘ byly zamontovßny do ko°en∙ k°φdla. Na osmi k°φdelnφch zßv∞snφcφch pak mohl nΘst jeÜt∞ dalÜφ pumovou, raketovou Φi specißlnφ v²zbroj do maximßlnφ teoretickΘ hmotnosti 1 722,5 kilogramu (praktickß hmotnost Φinila 1 360 kg). Na Φty°i z nich se daly zav∞sit vÜechny standardnφ typy pum NATO do hmotnosti 340 kg, raketnice SNEB s osmnßcti ne°φzen²mi raketami rß₧e 68 mm, kontejnery s kulomety rß₧e 12,7 mm, p°φpadn∞ i jinß specißlnφ v²zbroj. Na vÜech zßv∞snφcφch mohl dßle nΘst po Φty°ech raketßch SURA R80 rß₧e 80 mm nebo a₧ po Φty°ech t°φÜtiv²ch pumßch o hmotnosti 9,1 nebo 11,3 kg. Na pr∙zkumnΘ mise lΘtal Strikemaster vybaven kontejnerem Vinten se sadou p∞ti kamer, kter² se upev≥oval na jeden z vnit°nφch zßv∞snφk∙.

P°em∞na cviΦnΘho stroje na lehk² bojov² letoun sice nep°edstavuje nic neobvyklΘho, ale v p°φpad∞ typu BAC 167 Strikemaster se jednalo o mimo°ßdn∞ ·sp∞Ün² pokus. Vojensk²m letectv∙m menÜφch stßt∙ byl tak toti₧ v jeho podob∞ nabφdnut za p°φznivou cenu nejen cviΦn², ale zßrove≥ i bitevnφ letoun, kter² byl mimo°ßdn∞ vhodn² k napadßnφ pozemnφch cφl∙. Neboli zbo₧φ, kterΘ prßv∞ pot°ebovalyà

Krßtce po p°edstavenφ letounu byl BAC doslova zaplaven objednßvkami ze zahraniΦφ. V roce 1968 dostala svΘ prvnφ letouny Sa·dskß Arßbie, kterß v prvnφ objednßvce obdr₧ela p∞tadvacet stroj∙ Strikemaster Mk.80 vΦetn∞ prototypu G-27-8, Φty°i Mk.81 putovaly do Ji₧nφho Jemenu, dvanßct Mk.82 obdr₧el Omßn, stejnΘ mno₧stvφ Mk.83 odebral Kuvajt, pod oznaΦenφm Mk.84 dostal Üestnßct stroj∙ Singapur, Üest Strikemaster∙ Mk.87 bylo vyrobeno pro Ke≥u, deset Mk.88 pro Nov² ZΘland a Üestnßct Mk.89 pro Ekvßdor.

P°esto₧e byly letouny BAC 167 oznaΦovßny rozdφln²mi koncov²mi Φφsly udßvan²mi za bojov²m jmΘnem, ve skuteΦnosti se od sebe, a₧ na jedinou v²jimku, niΦφm neliÜily. Tou jedinou v²jimkou byly Strikemastery Mk.82 dodßvanΘ OmßnskΘmu sultßnu, kterΘ byly vybaveny nadstandardnφm klimatizaΦnφm za°φzenφm.

V nßsledujφcφ tabulce jsou uvedeny jednotlivΘ typy a stßty, kterΘ letouny BAC 167 odebraly spolu s datem prvnφho vzletu zakoupenΘho letounu.

Sa·dskß Arßbie pozd∞ji jeÜt∞ p°iobjednala jednadvacet dalÜφch letoun∙ BAC 167, kterΘ byly pro lepÜφ orientaci p°eznaΦeny na Mk.80A. Obdobn∞ pak bylo oznaΦeno i dvanßct p°iobjednan²ch stroj∙ pro Omßn (Mk.82A) a Üest Mk.88A pro Nov² ZΘland.

O deset poslednφch Strikemaster∙, kterΘ byly postaveny bez objednßvky, projevila zßjem (ji₧ pot°etφ) Sa·dskß Arßbie. Do roku 1977, kdy byla ukonΦena sΘriovß v²roba, bylo prodßno na 150 stroj∙ BAC 167 Strikemaster. S koncem jejich v²roby, vÜak nep°iÜel i konec jejich prodeje, nebo¥ v tomtΘ₧ roce, kdy skonΦila sΘriovß v²roba typu BAC 167, odprodal Omßn p∞t sv²ch Strikemaster∙ Singapuru a jeÜt∞ v letech 1993-94 byly Φty°i Ke≥skΘ stroje odprodßny Botswan∞.

N∞kterΘ prameny sice uvßd∞jφ, ₧e v roce 1984 byla sΘriovß v²roba p°esunuta z Wartonu do Hurnu, kde bylo postaveno jeÜt∞ n∞kolik stroj∙ s oznaΦenφm BAC 167 Strikemaster Mk.90 pro S·dßn, ale tato informace je nepodlo₧enß a navφc p∙sobφ pom∞rn∞ nev∞rohodn∞.
 

OperaΦnφ nasazenφ

Strikemastery byly spolehliv²mi a vÜestrann²mi letouny. Se sv²mi motory Rolls Royce, kterΘ nalΘtaly mili≤ny hodin bez poruchy, zvlßdaly tak°ka dokonalΘ akrobatickΘ manΘvry a udr₧ovaly si velmi dobrou ovladatelnost ve velkΘm rozsahu rychlostφ (148-833 km/h). V ₧ßdnΘm p°φpad∞ se vÜak nedß °φct, ₧e by osl≥ovaly jen t∞mito sv²mi p°ednostmi, nebo¥ dokßzaly b²t i ·Φinnou zbranφ, co₧ p°edvedly p°edevÜφm b∞hem konflikt∙ na St°ednφm V²chod∞ a v Ji₧nφ Americe, kdy byly hojn∞ pou₧φvßny jako dokonal² äprotipovstaleck²ô bitevnφ letoun. Nap°φklad omßnskΘ Strikemastery ve skuteΦnosti nikdy nelΘtaly ve stoprocentnφm technickΘm stavu, pon∞vad₧ nebylo v silßch pozemnφho personßlu neustßle opravovat r∙znß jejich poÜkozenφ zφskanß ve stßle nov²ch a nov²ch bojov²ch akcφch. P°esto vÜak slou₧ili p°inejmenÜφm vytrvale a p°edevÜφm spolehliv∞. Jeho arabÜtφ u₧ivatelΘ ho dokonce definovali jako letoun s tΘm∞° ruskou nepoddajnostφ a dlouhov∞kostφ, nebo¥ mohl dlouhodob∞ operovat i v t∞ch nejt∞₧Üφch podmφnkßch bez nßrok∙ na slo₧itou ·dr₧bu. Vßlky v PerskΘm zßlivu se ale Strikemastery nez·Φastnily, nebo¥ v dob∞, kdy Irßk napadl svΘho ji₧nφho souseda, byly vÜechny kuvajtskΘ Mk.83 zrovna na generßlnφ oprav∞ ve VelkΘ Britßnii, kde byly mimo jinΘ obohaceni (jako v p°φpad∞ i n∞kolika dalÜφch u₧ivatel∙) o systΘm EW (Electronic Warfare) pro elektronick² boj.

ProblΘmy technickΘho rßzu se vÜak Φasem projevily u Strikemaster∙ NovΘho ZΘlandu a Ekvßdoru, kde byly vyu₧φvßny opravdu äna dorazô. Nap°φklad Nov² ZΘland je ihned po p°ijetφ do slu₧by zaΦal intenzivn∞ u₧φvat k v²cviku sv²ch pilot∙, kter² ve velkΘ mφ°e zahrnoval i vzlety a p°istßnφ na nezpevn∞n²ch VPD, co₧ ₧ßdnΘmu letounu zrovna nep°idß (zvlßÜ¥ ne, pokud ho pilotuje novßΦek). Strikemastery sice dlouhß lΘta odolßvaly a budovaly si tak pov∞st nezniΦitelnΘho letounu, ale pak se u nich v roce 1981 zaΦaly objevovat problΘmy s praskßnφm k°φdla, kterΘ se bohu₧el nepoda°ilo efektivn∞ a zßrove≥ ekonomicky vy°eÜit, co₧ vedlo k postupnΘmu omezenφ jejich Φinnosti. Celkovß generßlnφ oprava spojenß s v²m∞nou k°φdla se toti₧ velenφ RNZAF (Royal New Zeland Air Force) jevila jako p°φliÜ finanΦn∞ nßroΦnß, a tak bylo p°istupovßno jen k provizornφm opravßm, kterΘ vÜak letounu nemohly navrßtit jeho plnohodnotn² technick² stav. Nakonec byly Strikemastery z v²zbroje RNZAF oficißln∞ vy°azeny 17. prosince 1992 a v jejich roli je nahradily italskΘ cviΦnΘ proudovΘ stroje Aermacchi MB339-CB, kterΘ zaΦaly b²t NovΘmu ZΘlandu dodßvßny od dubna 1991.

StejnΘ potφ₧e potkaly i Mk.89 EkvßdorskΘho vojenskΘho letectva, kterΘ se sice rozhodlo vzniklΘ problΘmy °eÜit obdobn²m zp∙sobem jako Nov² ZΘland (zaΦalo svΘ Strikemastery vφce Üet°it a p°emφstilo je na kvalitn∞jÜφ letiÜt∞), ale zßrove≥ je nechalo i d∙kladn∞ opravit.

O p°eva₧ujφcφch kvalitßch typu Strikemaster vÜak jasn∞ hovo°φ skuteΦnost, ₧e z v²zbroje zaΦal b²t stahovßn teprve a₧ v polovin∞ devadesßt²ch let, tedy po tΘm∞° t°iceti letech slu₧by a p°esto₧e je v souΦasnΘ dob∞ na celΘm sv∞t∞ z aktivnφ slu₧by ji₧ prakticky vy°azen, jeÜt∞ v roce 2003 slou₧il ve velkΘm poΦtu v ozbrojen²ch silßch Omßnu a Sa·dskΘ Arßbie.

Jak ji₧ bylo uvedeno, v∞tÜina Strikemaster∙ je v souΦasnΘ dob∞ ji₧ seÜrotovßna nebo v leteck²ch muzeφch, ale zßrove≥ jich je nemßlo (okolo dvaceti stroj∙) v rukou soukrom²ch vlastnφk∙ z VelkΘ Britßnie, Austrßlie a Spojen²ch stßt∙, kte°φ je u₧φvajφ bu∩to pro zßbavu nebo k podnikßnφ.

Nap°φklad australskß soukromß spoleΦnost Australian Jet Air Adventures, kterß je vlastnφkem Strikemasteru Mk.88 (NZ6391), zφskanΘho z p°ebytk∙ novozΘlandskΘho vojenskΘho letectva, v n∞m nabφzφ vyhlφdkovΘ lety zßkaznφk∙m z celΘho sv∞ta. AmeriΦtφ leteΦtφ nadÜenci z Careers in Aviation zas berou lidem dech na leteck²ch show, kdy₧ na obloze p°edvßdφ vzduÜnΘ souboje mezi Strikemasterem a Aerem L-39 Albatros.

Pakli₧e vßs tato p°edstava zaujala a zatou₧ili jste se takΘ prohßn∞t po obloze v kokpitu lehkΘho bitevnφho letounu, nevßhejte a kupte si ho! V souΦasnΘ dob∞ je jich stßle jeÜt∞ n∞kolik na prodej a jejich cena se pohybuje okolo pouh²ch 40 000 USD.

Plachta