24. listopadu jsem m∞l tu Φest z·Φastnit se p°ed-p°edpremiΘry televiznφ hry Zdenka Zelenky Bankrotß°i, kterou televiznφ divßci uvidφ p°esn∞ o m∞sφc pozd∞ji, na èt∞dr² Den, na ╚T. Jednß se o televiznφ inscenaci s Miroslavem Donutilem, Ji°inou Bohdalovou, Josefem Somrem, Ji°φm N∞mcem, Vßclavem Postrßneck²m, Aloisem èvehlφkem, Martinem Dejdarem, MarkΘtou HrubeÜovou a dalÜφmi. D∞j se odehrßvß ve Stevensonov∞ Klubu û na prvnφ pohled nenßpadnΘmu, konzervativnφmu anglickΘmu mφstu, ve skuteΦnosti vÜak prapodivnΘmu a₧ hr∙zostraÜnΘmu penzionu, kam se uchylujφ ti lidΘ (a v∞tÜinou jsou to samΘ zkrachovalΘ existence), kte°φ cht∞jφ z r∙zn²ch d∙vod∙ skoncovat se ₧ivotem (toto zajiÜ¥uje personßl klubu a to profesionßln∞ a se vÜφ noblesou). OvÜem, jednoho dne mezi Φleny p°ibude jist² obchodnφk z ╚ech û 11krßt zkrachoval², leΦ na duchu nepoznamenan², bodr², i kdy₧ ne p°φliÜ bystr² podnikatel, kterΘmu trvß v∙bec to vÜimnout si kam se to v∙bec dostal (a kdo ho tam dostal) a pak tomu, s notnou dßvkou Üt∞stφ, uniknout.

Tato inscenace (v r∙zn²ch fßzφch realizace tΘ₧ zam²Ülenß jako film) vznikala ji₧ n∞kdy okolo roku 1991. O dva roky pozd∞ji m∞l Zden∞k Zelenka v rukou dva scΘnß°e û Bankrotß°e a Nesmrtelnou tetu. ╚eskß televize si vybrala Nesmrtelnou tetu, proto₧e cht∞la jako prvnφ sv∙j film vyrobit spφÜe pohßdku ne₧ komedißln∞ koncipovanΘ drama. Mezitφm Zelenka 13x p°epracovßval scΘnß° Bankrotß°∙ a r∙zn∞ licitoval s jeho prodejem, ₧e se realizace doΦkal a₧ o deset let pozd∞ji. Jak autor sßm uznßvß, v nßm∞tu tΘto televiznφ hry se nechal inspirovat jednou knihou slavnΘho spisovatele Stevensona, na jeho₧ äpoΦestô nazval onen klub, v n∞m₧ a jeho₧ okolφ se cel² d∞j toΦφ.

Dßl n∞kolik vφcemΘn∞ technick²ch poznßmek:

Inscenace byla toΦena digiBetou, co₧ je profesionßlnφ kamera, nicmΘn∞, mφsty je obraz mßlo kontrastnφ, mφsty p°eexponovan². Zp∙sob toΦenφ byl nap∙l cesty mezi klasickou zßb∞rovou filmovou cestou a sekvenΦnφm snφmßnφm, typick²m ryze pro televiznφ inscenace. èuÜkß se dokonce o tom, ₧e Donutil, kter² na sekvence nenφ moc zvykl² û a v Bankrotß°φch musel nacviΦovat a zvlßdnout asi 11minutovou takovouto sekvenci û na to straÜn∞ nadßval a °φkal, ₧e je to buzerace :-). Äel Bohu, hereckΘ v²kony nejsou nijak objevnΘ a navφc je ke dnu strhßvß opravdu ale opravdu Üpatn² tzv. postsynchron (znovunamluvenφ dialog∙ ve studiu). To je vskutku nekvalitnφ, nesynchronizovanΘ, a troufßm si °φct odflßklΘ a dost to srß₧φ celΘ dφlo. Hereck² projev protagonist∙ je vφcemΘn∞ akceptovateln², standardnφ, ale nereßln² û je transponovßn do jinΘ polohy û za ka₧dou cenu komedißlnφ, podle mne n∞kdy moc p°ebuzel², p°ehnan², a₧ teatrßlnφ. Gagy jako z Mashe nebo P°ßtel vÜak neΦekejte û toto je p°eci jen parketa st°ednφ a₧ starÜφ hereckΘ (a divßckΘ?) generace. A co je mi hodn∞ lφto û poslednφ polovina a₧ t°etina tΘto 97minutovΘ televiznφ inscenace je dost ärozplizlßô (um∞le nata₧enß), ke konci u₧ to dost nudφ a zßv∞r vyznφ nejasn∞ û mohl b²t mnohem lepÜφ.

Mno, to jsou mΘ dojmy. Uvidφme, jak zap∙sobφ na Vßs, t°eba se Vßm tato inscenace, kde si po dlouhΘ dob∞ koneΦn∞ vedle sebe zahrßli Donutil s Bohdalovou, bude lφbit, proΦ ne?

Carlos